Vzpomínáte, jak nás před pár měsíci v televizi a novinách všichni strašili, že první polovina léta bude mrazivá a deštivá? To je krásná ukázka pravděpodobností. Pravděpodobnost předpovědi rapidně klesá úměrně s tím, na čím delší období se předpovídá. Takže když vám někdo tvrdí, že za čtvrt roku bude zaručeně takové a takové počasí, tak tomu jen moc nerozumí. Poslední měsíc byl nakonec extrémně horký, a tak jsem se snažil nebýt doma víc, než je nutné. Když už cestovat, tak s něčím malým, co vydrží dlouho na baterku.

Můj 14“ ThinkPad je super stroj, a když chci, vydrží s velkou baterkou docela dlouho. Jen je těžký a v situacích, kdy není potřeba víc než jen spouštění primitivních programů pro sériovou komunikaci s různými mikrokontrolery, trocha kancelářské práce a přístup na web, je to trochu kanón na vrabce. Už z jara jsem řešil podobný problém a tehdy jsem se domluvil v Aceru na zápůjčce 10“ konvertibilního tabletu Iconia W510 s procesorem Atom. Iconia se osvědčila. Má excelentní výdrž a proti jiným podobným řešením je menší a lehčí – ideální do přírody na dělání poznámek a zpracování dokumentů po večerech.

Na léto jsem ovšem hledal něco trochu jiného – větší stroj (11,6“), který bude moct nabídnout pohodlnější klávesnici a větší touchpad. Zapovídal jsem se s lidmi z HP a domů mi přistál HP Envy X2. Tedy opět konvertibilní tablet s odpojitelnou klávesnicí, který je poháněn nejúspornějším současným x86 procesorem – jednočipovým Atomem.

Ergonomie bližší standardním notebookům

Proč jsem si řekl zrovna o Envy X2? Už kdysi jsem ho recenzoval a ze všech těch Atomových řešení, které jsem měl možnost vyzkoušet, má nejlepší klávesnici. Do 11,6“ širokoúhlé základny už jde narvat ledacos s plnou velikostí kláves. V podstatě jediný kompromis, který HP podstoupilo, jsou funkce Home/End/PgUp/PgDn na kurzorových šipkách při držení Fn, což je pro mě přijatelné. Klávesy mají výbornou odezvu srovnatelnou s lepšími velkými notebooky a při psaní jsou tiché – pro někoho, kdo týdně napíše tolik textu jako já, je to ideální stroj. Primární funkci horní řady kláves sice nejde v BIOSu přepnout, ale u HP mi to nevadí. U klávesových zkratek s přepínači funguje F1-F12 i bez držení Fn.

Envy X2 u mě také vede něčím, co se běžně nikde neřeší – má téměř kompletní klávesnici, kde lze vyvolat i dnes již méně používané funkce jako Pause. Tu já používám a snad žádný z podobných tabletů ji nemá na klávesnici dostupnou.

Pořád by se našlo, co jde zlepšit. Sám bych se třeba vůbec nezlobil za přítomnost podsvícení kláves. Baterka už uvnitř klávesnice je, tak proč ji nevyužít i k těmto účelům. Zvláště v případě, kdy HP tento produkt propaguje jako luxusnější. Tohle je přesně ten typ stroje, který používám v místech, kde se nějaké ergonomické sezení a osvětlení neřeší, takže málokde vidím lepší využití pro podsvícení než tady.

Klávesnice zde sice je nejlepší, ale v konkurenčních strojích se dají najít také poměrně dobré. Velkou bolístkou při používání konvertibilních tabletů jsou touchpady – nejde jen o to, že jsou malé, ale hlavně na nich buď nefungují gesta, nebo nefungují korektně a pro jistotu nejdou nastavit (chybí ovládací panel). V tomhle je Envy můj favorit. Je tu větší touchpad, než mám v ThinkPadu a mohl jsem si u něj správně nastavit gesta pro posun stránek (jedním i dvěma prsty) a vypnout všechny nesmysly jako zobrazování postranních nabídek, když náhodou začnu táhnout prstem od kraje dotykové plochy.

IPS displej bez prasení barev

11,6“ je pro mě na klasický tablet zbytečně moc. Za několik týdnů jsem Envy použil jako tablet bez klávesnice snad jen jednou, když jsem si četl staré noviny Infoworld cestou vlakem. Zjišťuju, že pokud tablet, tak by neměl mít víc než 10“ a ideální je klidně méně (třeba iPad Mini má ideální rozměry pro tablet). Neznamená to, že nepoužívám dotykovou obrazovku. Tu jsem si vlastně oblíbil. Neklikám s ní sice běžně na GUI prvky systému, ale pro posun stránek při čtení je ideální. Jediná situace, kdy ťukám prstem přímo na tlačítka, je programování regulátorů pro hexakoptéru – tam totiž obvykle stojím u stolu a jednou rukou držím nějakou komponentu, takže není čas nahmatávat touchpad.

Není to moc, ale vlastně mě to přesvědčilo, že dotyková obrazovka má své výhody i pro ty, kteří používají klasickou plochu s klasickými PC programy. No a právě fakt, že jde o tablet, znamená velkou přednost i v případě, že zařízení jako tablet nechcete používat. Do tabletu si totiž nikdo nedovolí dávat sračkové displeje, na které jsme zvyklí z levných (případně špatných drahých) notebooků. IPSko, které je v Envy X2 je jedno z těch lepších, pokud jde o barvy a kontrast, a na rozdíl od některých jiných konvertibilních tabletů má zablokovanou šetřící funkci, která dynamicky snižuje kontrast a ničí barvy (docela silně pochybuju, že touto technologií se někdy něco doopravdy ušetřilo).

Mimochodem Envy sice má akcelerometr a dokáže otáčet obraz podle natočení tabletu, ale tuto funkci si stejně jako na všech ostatních Windows-tabletech vypínám. Proč? S poměrem stran 16:9 nemá orientace obrazu na výšku žádný smysl. Při čtení je z něho příliš úzká nudle a webové stránky již nelze vykreslit tak, aby byly 1:1, vešly se na obrazovku a písmena nebyla příliš drobná. Je velká škoda, že se u tabletů používá tento naprosto nevhodný poměr stran. Mít alespoň 16:10, byl bych spokojenější.

Náhrada notebooku?

Tyhle různé konvertibilní tablety, které lze používat jako klasický notebook (tj. bez rozpojování jdou zaklapnout a můžu si nastavit úhel otevření), mám rád, protože do určité ceny je to jediný způsob, jak se dostat k dobrému displeji. U Envy X2 je splněna magická kombinace výtečného displeje, pohodlné klávesnice a velkého touchpadu. Navíc v počítači, který nehřeje, nemá ventilátor (ani jinou komponentu vydávající zvuky) a vydrží dlouho na baterku. Díky tomu ho používám o dost radši, než různé 15,6“ notebooky se šmejdskými TN panely (s rozlišením 1366×768) a neustále foukajícími větráčky. O tolik radši, že to hravě převáží nižší výkon.

Pokud zmiňuju dlouhou výdrž, musím dodat, že není zdaleka tak dobrá jako u Iconie. Při svém způsobu použití se pohybuju s oběma bateriemi jen na 10 hodinách. Když nechávám maximální jas, je výdrž jen 8 hodin a 30 minut. Od 44 Wh energie dohromady asi nemohu čekat více. Když jsem nebyl doma a pracoval jsem celý den venku, stačilo mi každý den přes noc nabít a přes den jsem si vždy vystačil, aniž bych se musel ohlížet, kolik ještě zbývá výdrže. Přitom jsem využíval obě USB v klávesnicovém doku nezřídka k nabíjení kamerky GoPro a mobilního telefonu. Přes osm hodin reálné výdrže mi evidentně stačí.

Vlastně zjišťuju, že méně než dvě USB je pro mě žalostně málo navzdory řečem hipsterů, že vše se dnes přece dá spojit bezdrátově. Pořád jsem se dostával do situace, kdy jsem měl jedno USB využité pro připojení řídící desky stabilizátoru kamery a druhé buďto pro přístup k videím v kameře, nebo pro flash disk s novým nastavením.

Klávesnicová část také nabízí HDMI (1.3a) výstup v plné velikosti, což je super, protože nikdo nechce nosit redukce, ale tuhle vymoženost jsem nakonec nikde nepoužil. Tam, kde jsem byl, místy nefungovala ani elektřina, natož aby tam byla velká televize, ke které bych se měl potřebu připojovat.

Výkon stačí tak tak

Zatímco Iconii W510 jsem používal mnohem víc jako hloupý tablet s možností office práce, Envy X2 mi příležitostně plní roli hlavního počítače, což přináší mnohem větší nároky na výkon. Ne, video na něm opravdu nestřihám, ale sem tam upravit a zkonvertovat fotky není problém (když může logout upravovat RAWy na PowerPC G5, proč bych já nemohl na ne o moc slabším Atomu), všechny programy běží svižně a jediného žrouta výkonu lze vnímat v moderních webových stránkách.

Z různých specifických důvodů používám Firefox jako hlavní webový prohlížeč. Pomalý Atom dá rychle pocítit, že tento prohlížeč není z těch nejrychlejších. Zatímco integrovaný Internet Explorer lítá i na Atomu s PowerVR grafikou jako blesk, ve Firefoxu není dvakrát plynulý ani posun již načtené webové stránky. Při načítání složitých stránek se prohlížeč klidně na 2-3 sekundy odmlčí, než znovu dovolí něco dělat. Na druhou stranu pro mě to pořád není tak pomalé, abych mě to začalo štvát.

Procesorový výkon je sice slabý (jen asi 0,56 pts v multithreaded testu Cinebench R11.5), ale hlavní brzdou je stejně pomalý 64GB eMMC disk, který provází všechny Atomové tablety. Programy se načítají rychle, ale jakmile začnete kopírovat do tabletu, narazíte u menších souborů rychle na limity. Dále se disk také projeví, když si vyplýtváte 2 GB operační paměti. Když jsem počítač dostal, byla v něm spousta programů (nejen z výroby) a pořád jsem si říkal, že výkon místy není takový, jaký bych čekal. Nakonec jsem se podíval do správce úloh a zjistil jsem, že mám pořád zaplněno 1,8-1,9 GB paměti a zbytek se odkládá na disk. Musel jsem nakonec použít osvědčené kombo příkazů „perfmon /res“, „msconfig“ a „regedit“, abych odstranil všechen nepotřebný balast. Rázem jsem se dostal na rozumné využití paměti 0,7 GB po startu systému a 1,3 GB s otevřenými všemi programy půl dni práce.

Proč to píšu? Dovedu si představit, že někteří uživatelé si podobné tablety do roka zaplevelí tak, že budou jen obtížně použitelné. Zkušený člověk si s 2 GB na obyčejnou práci vystačí, ale obávám se, že klasický BFU by mohl narazit.

Závěrem

HP Envy X2 jsem si hodně oblíbil jako stroj pro psaní dlouhých dokumentů a rychlý přístup k internetu/poště. Proti mému původnímu očekávání jsem nebyl nijak omezován nižším výkonem a díky nadstandardně povedené trojici obrazovka-klávesnice-touchpad jsem na něm byl schopen pracovat stejně efektivně jako na klasickém notebooku. Jen proti notebooku zde tahám menší a lehčí zařízení, které vydrží déle.

Na Envy jako takovém se mi líbí i různé drobnosti. Je tu dobrá výbava rozhraní bez nutnosti připojovat redukce a čtečka paměťových karet SD je udělána tak, aby se do ní karta plné velikosti vešla celá (mám zde vloženou 64GB micro-SD kartu v adaptéru jako disk na hudbu a větší soubory). Kovové provedení navíc vypadá dobře (pokud nejste v prašném prostředí, kde hrozí poškrábání) a zapínací tlačítko na zadní straně ve mně evokuje hlavní vypínače starých terminálů.

Znovu jsem se přesvědčil, že Atomová konvertibilní zařízení jsou praktická a o to víc se těším na to, co přijde po létě s výrazně vylepšenou architekturou Atomu. Pokud jde o nasazení coby počítač do terénu na konfiguraci vrtulníku před odletem, je už ten současný Atom výkonný víc než dost. Kdyby vás zajímalo, proč si někdo je ochoten dlouhé hodiny konfigurovat komponenty vrtuníku, je to třeba kvůli možnosti natáčet v této výšce: