Na staré notebooky opatrně
Doma se každý týden dívají na HBO, když dávají Hru o trůny. Jde o docela oblíbený a kladně hodnocený seriál, který mně a mým odrostlým sourozencům připomněl časy dávno minulé, kdy jsme ještě jako malí špunti seděli u jednoho počítače a hráli hru Warlords (tu první verzi z roku 1989). Tak nás nápadlo, že bychom si ji mohli zahrát zas, když už jsem zrovna doma.
Původní hra má rozlišení 640×200 s upravenou paletou 16 barev. Zprvu šlo o hru pro počítače Amiga, kde bylo 200 řádků maximum pro statický obraz, a v té době to hrám stačilo. Pokud si ovšem hru spustíte v emulátoru na nějakém dnešním počítači, jsou jednotlivé body obrovské a barvy příliš saturované. Prostě to není ono.
Z toho důvodu jsem sáhl po starém notebooku Siemens-Nixdorf PCD-4ND. Jeho pasivní VGA displej (640×480) má úhlopříčku skoro 10“ a umí zobrazit barvy (to kdysi nebyla samozřejmost). Grafika původní hry na něm nevypadá tak zastarale a mírné vlnění některých odstínů spolu s pomalým překreslováním pasivní matice a vybledlými barvami tomu dodává punc tehdejší doby. Velkou výhodou starých notebooků je také zástupný numerický blok, který je dostupný pouhým držením Fn a ve hře se často používá. Nehlučný provoz kvůli pasivnímu chlazení snad ani nemá cenu zmiňovat (disk je klasický a velmi hlučný, ale ve hře se zapíná jen na uložení a načtení pozice).
Počítače na konci životnosti
Doma mám celou sbírku starších notebooků. Hodí se pro různé testování, zkoumání i pro radost. Někdy si chci zahrát starší hru, a tak mezi ně sáhnu po takovém, na kterém hra bude běžet nejlépe. Většinou tedy leží někde v poličce a občas je vytáhnu, položím na stůl a opatrně používám.
Při takovém zacházení mohou fungovat skoro neomezeně dlouho. Je ovšem pravdou, že už dávno jsou na konci životnosti. Že mám dnes funkční 486 z roku 1993, vůbec neznamená, že byla naplno používaná po celou dobu. První majitel si ji možná ještě hýčkal (za ty prachy…), druhý ji měl na cestování všude možně a na přelomu tisíciletí už nejspíš sloužila jen jako psací stroj nebo jako obsluha staršího hardware. Dalších 10 let pak pravděpodobně trávila ve skříni někoho jako já.
Počítač, který jsem k hraní vyhradil, to měl nejspíš velmi podobné. Použít ho k hraní Warlords ovšem znamená daleko větší zátěž, než u mě běžně staré notebooky zažijí. Běží velkou část dne, často se přesouvá, každý si upravuje naklonění víka a neustále se připojuje do konektorů napájení a myš.
Kdybyste znali moje bratry, pochopili byste, že ke staré elektronice žádnou úctu nemají. Intenzivní používání se záhy projevilo. Nejdřív se (sám?) rozbil trackball a nepomohlo ani opakované vyčištění, později začal zlobit kabel k LCD v kloubu, na klávesnici přestal fungovat BackSpace (a občas se hlásil jako zmáčknutý) a dokonalo to, když jeden z bratří nejspíš lehce odloupnul konektor pro připojení myši ze základní desky. Přesto s počítačem nikdo neházel, ani nezatloukal hřebíky – jen se používal.
Teď už se paří na Toshibě Satellite Pro 440CDT, kde je aktivní displej a kromě baterie (tak baterka dá 2 hodiny hraní, stačilo ji domáčknout) vše funguje perfektně. Uvidíme, jak dlouho vydrží. Až budu mít čas, zkusím první notebook zas opravit.
Závěrem
Co si z toho odnést? Když se vám 10 let válel starý notebook ve skříni, vůbec to neznamená, že je nesmrtelný. Řekl bych, že toho opravdového použití (časté nošení, každodenní používání) i ty lepší notebooky málokdy zvládnou více než 7 let. Přesvědčila mě o tom zkušenost s celou řadou notebooků různých let výroby. Tím lepší samozřejmě nemyslím dražší. V minulosti se mnohokrát objevily některé levné modely (často ty nejlevnější), které přežily většinu svých dražších alternativ.
Po letech provozu se může vymstít skoro jakékoli pochybení výrobce. Může se ukroutit kabel v kloubu, špatně namíchané plasty začnou praskat… je toho tolik, že je zbytečné, aby se všechno snažil vyjmenovat.
Dále byste si z toho měli odnést, že ne všichni mohou sdílet vaši zálibu ve staré technice, takže když jim starý notebook půjčíte, budou se k němu chovat stejně jako ke svému vlastnímu notebooku, který obměňují jednou za rok.
1. honzabu 12.5.2012 16:07:37
S tímto naprost souhlasím. Mám pár notebooků také ve sbírce a jsou jen na občasné používání, kdy testuji náročnost některých aplikací nebo si též zavzpomínám na staré časy. Zatím však všechno na NB slouží, krom baterie, která vydrží tak 30 minut, ale i tak je to výkon, pro 16 let starý IBM 760. I tak mě kolikrát fascinuje, jak se vývoj počítačů od té doby nijak extrémně nezlepšil. Máme sice vyšší výpočetní výkony, ale nikdo zatím nepředstavil nic revolučního (iPad mi přijde spíše jako módní záležitost). Počítač či notebook je stále monitor, klávesnice a myš. Snad se dočkáme nějaké změny :-)
2. riprex 18.5.2012 20:31:47
No tak za sebe říkám, že některé stroje „nesmrtelné“ opravdu jsou. Když si vezmu co já používám každý den za starou techniku. Rádio z roku 1959 stále funguje jak má, Hi-Fi ze sedmdesátých taky. Moje cihla 9110 slouží dodnes k plné spokojenosti jako druhý telefon (má v sobě 486ku a DOS, takže se na ní daj pařit i některé dosovky :) ), ThinkPad 600E toho už se mnou zažil a byl v zápřahu skoro trvale od roku 1998 do roku 2006 a i od té doby jej používám více či méně často a baterka pořád dá 1,5h. Compaq EVO N600c z roku 2000 slouží s drobnými upgrady dodnes každný den, vůbec to na něm není znát a baterka pořád zvládne skoro čtyři hodiny. V domácnosti běhají skoro všude ještě nesmrtelné výrobky Tesla snad každý den a věřím tomu, že ještě dlouho budou. Občas sice je třeba vyměnit elektronku nebo udělat nějáký drobný zásah, ale to bych řek ničemu nevadí. Je samozřejmě pravda, že především staré notebooky, mobily a počítače se případně hůře servisují, protože přecijen těch dílů už tolik není, ale věřím že i toho stařičkého Siemense by nebyl takový problém navrátit do původního stavu (ikdyž provedením a zpracováním bych řekl, že to bylo vcelku šizený, oproti tehdejším ThinkPadům, které by snad přežily i atomovku).
3. Ganimoth 19.5.2012 9:32:57
Oh Warlods, nektery z jejich dilu s kazdorocne minimalne jednou zahraju, proste klasika :)