První várka konvertibilních UltraBooků na TK Intelu

Intelu se na tiskovku o UltraBoocích podařilo sehnat skoro všechny konvertibilní modely přicházející na trh napříč výrobci. Původně jsem chtěl sepsat článek do magazínu, ale zabralo by to moc času, takže jsem se po čase nicnedělání rozhodl jen pro pár strohých subjektivních poznámek.

Rovnou předesílám, že tento zápisek vznikl jako doplněk k fotkám, které jsem nahodil na facebookovou stránku NotebookBlogu (Proč tam? Protože je to tam nejjednodušší.). Zavítejte tedy do příslušného alba, pokud chcete vidět všechno, co jsem nafotil. V článku je jen pár fotek pro ilustraci.

Současný trend mezi výrobci notebooků/tabletů je jasný. Zájem o klasické tablety tu nebude věčně a jsou tu firmy, které by na tomto boomu také chtěly něco vydělat. Jednou z firem je Intel – výrobce procesorů pro běžné počítače a notebooky. Řešením je podle něj spojení svou světů (tabletů a notebooků) do jednoho. Jedno zařízení by mělo být tenké a snadno ovladatelné dotykem a zároveň by na něm měly jít spustit klasické aplikace a připojit plnohodnotná klávesnice. Co jiného by takové zařízení mělo pohánět než právě procesor od Intelu, že?

První várka takových konvertibilních zařízení už je těsně před prodejem. UltraBooky, jak Intel označuje tenké notebooky odpovídající jeho specifikaci, se nyní rozšiřují i o taková zařízení a ukazuje se, že s novou generací je opět snaha srazit cenu dolů. Výrobci k problému přistoupili různými způsoby a objevily se různé originální konstrukce. Většina zařízení dostala konečně IPS displeje (s rozlišeními od 1366×768 po 1920×1080), ale třeba podsvícení klávesnic opět není standardem. Podívejte se, co tu bude…

HP Envy x2

Envy je tablet s připojitelným modulem s klávesnicí. Líbí se mi řešení kloubu, do kterého se tablet dá zacvaknout. Jakmile je tablet připojený, jde o běžný notebook – spojení je pevné a displej lze libovolně vyklopit. Jako notebook lze zařízení také „zavřít“ a přenášet. Základnu naopak nejde připojit displejem vně, takže v režimu tabletu si ji musíte separátně uklidit.

Komplet je trochu těžký a v režimu notebooku se tlusté „víko“ při otřesech výrazně houpe. Je to bohužel případ většího množství podobně konstruovaných počítačů. U HP ovšem bylo houpání výrazné.

Uvnitř je procesor Core a klávesnice je pohodlná. Podsvícení kláves ovšem v rámci cenových úspor chybí. Škoda, u Envy bych ho bral jako samozřejmost.

Sony VAIO T13 Touch

V podstatě jde o standardní notebook s TN panelem. Rozdíl je jen v překryvném skle, tlustším víku a dotykové vrstvě. Nejsem si jistý použitelností podobného konceptu. Kdysi jsem podobné notebooky testoval a ťukání na obrazovku v režimu notebooku není nic extra pohodlného. Dobré je to snad jen kvůli ťukání na ikony v hlavní nabídce u spodku obrazovky.

Klasické notebooky s dotykovým displejem jsou podle mě slepá větev vývoje.

Acer Aspire S7

Zajímavý ultratenký model. Opět jde o klasickou notebookovou konstrukci, i když je displej je dotykový. Notebook zde posloužil jako ukázka tenkého designu. Ostatně konvertibilní stroje jsou docela cvalíci.

Kromě dvou USB 3.0 a zvukového výstupu nenajdete žádný klasický konektor. Výstup HDMI je řešený zmenšenou variantou. Notebook působí velmi pěkně, ale ořezaná (podsvícená) klávesnice, kde jsou klávesy F1-F12 dostupné jen přes Fn a čísla, by pro mě ani v nejmenším nebyla.

Konfigurace je jinak velmi dobrá. 13“ IPS panel má rozlišení 1920×1080.

Lenovo Yoga 13

Téměř klasická konstrukce je vylepšena klouby, které umožňují překlopení displeje pod klávesnici. Do tablet režimu se dostanete vyklopením víka a nemusíte nic odpojovat (aspoň nehrozí ztráta). Výhoda v režimu notebooku je jasná – víko není těžké, takže se počítač nepřeklápí vlastní vahou dozadu. Nevýhodou je vyšší hmotnost v režimu tabletu. Klávesnici (nepodsvícenou) si jednoduše neodpojíte, protože ve víku je opravdu jen displej.

Yoga hřála ze všech předvedených notebooků nejvíce. Spodek byl docela vlažný při pouhé nečinnosti.

 

11“ verze Yogy se mi líbí víc, ale zatím se bude dělat jen s ARMem.

 

Lenovo ThinkPad S230U

Upravený 13“ Edge s otočnou obrazovkou po vzoru klasických Tablet PC. Za pozornost stojí, že je použita stará klávesnice, která ještě nemá předsunuté šipky. Nejde jen o rozložení, takže na mechanice kláves je znát, že ještě není tak dobrá. Navíc zase chybí podsvícení.

ASUS Vivo Tab

Zástupce od ASUSu vypadá zajímavě. Pohání ho mírně vylepšený dvoujádrový Atom (s integrovanou grafikou PowerVR), a přesto běží celkem plynule. Ze zařízení s Atomem působil zdaleka nejsvižněji. Kdo ví, jak na tom budou finální kousky.

Tablet díky Atomu není příliš tlustý a do stanice s klávesnicí se připojuje opět jednoduchým kloubem. Možnosti manipulace s kloubem mě ovšem příliš nepřesvědčily o dlouhověkosti, ale nechci soudit předčasně.

Klávesnice asi také není podsvícená.

DELL XPS 12

DELL používá už delší dobu své originální řešení s otočným displejem ve víku. Obě komponenty od sebe nejsou oddělitelné a konstrukce je podobná notebooku. Rozdíl je jen v možnosti překlopit displej dozadu.

Měl jsem možnost osahat jen letmo, ale snad se dá displej nějak fixovat. Při manipulaci se mi pořád vyklápěl z rámu a nepůsobilo to příliš bytelně.

Výbava opět čítá dvě USB a jako výstup je použit alespoň mini-DisplayPort. Ne, že by mě klasické HDMI nepotěšilo víc, ale na tento zmenšený konektor se dají aspoň sehnat levné redukce.

Uvnitř je standardní procesor Core.

Samsung ATIV Smart PC 500T

Samsung také něco nabídl. Míří s ním do nižších cenových příček (do vyšších má Series 5 s konstrukcí ála Yoga), což se pozná podle přítomnosti Atomu. Opět jde o tablet s možností připojit stanici s klávesnicí. Stanice má kloub a tablet lze zapojený zavřít jako klasický notebook.

Po stránce designu jsem spokojen. Počítač je docela tenký a lehký. Tablet má přímo na sobě alespoň nějaké to USB a výstup HDMI (bohužel v nějaké nestandardní zmenšené verzi). V základně jsou pak další dvě USB. Nechápu, co je to za módu, ale přes všechna USB jsou nepraktické plastové záslepky. I přes tento nedostatek byl Samsung jeden z hezčích předvedených modelů v rámci akce.

Acer Iconia W510

Tablet z řady Iconia působil ze všech bezkonkurenčně nejlevněji. Trochu jako různé dávné koncepty OLPC pro africké děti. Zase jde o tablet odpojitelný od klávesnice a uvnitř je Atom. Něco mi říká, že tohle bude to nejlevější podobné zařízení v první vlně. V podstatě se koukáte na novou verzi netbooků.

Modul s klávesnicí je docela lehký, a tak při větším otevření dochází k překlopení na víko. Zajímavá je možnost víko vyklopit do úhlu většího než 180°. Ne, že by dal celou otočku, ale můžete základnu použít jako stojánek v poloze „stan“. Nejsem si však jistý, zda se v takovém případě deaktivuje klávesnice.

S láskou vzpomínám na starší tablet Iconia W500 (W501) poháněný úsporným AMD. Proti němu působí W510 jako laciná čínská hračka, což je velká škoda. Došlo k novému zacílení zařízení (W500 inklinoval k business segmentu), a tak se dala podobná změna očekávat. Mohli však v Aceru změnit modelové značení na nějaké jiné písmeno.

Sony VAIO Duo

Tohle Sony jsem popisoval už na facebooku po jeho představení pro ČR. Jde podle mě o nejzajímavější, ale pravděpodobně taky nejdražší zařízení. Klávesnice je výklopná trochu jako u mobilů – je podsvícená a nepíše se na ní špatně.

Pozornosti by neměla ujít výbava několika USB, LAN a obrazovými výstupy v plné velikosti (VGA i HDMI). Připočtěte si k tomu duální digitizér a stylus s měřením přítlaku a cena přes 30 tisíc rázem není neospravedlnitelná.

Toshiba Satellite U925t

Od Toshiby na tiskovce pro novináře nic nebylo, nicméně nějaké hrubé samply byly vidět na pozdější konferenci pro firmy, kde jsem stihl proběhnout, pokecat s lidmi z Fujitsu a říct člověku od DELLu, že mají ošklivé business modely.

Byl zde jeden koncept ve stylu VAIO Duo a nevypadal špatně. Bohužel opět nebude podsvícená klávesnice.

Vzkříšení Atomu

Do low-endu Intel vytáhl zbraň v podobě nového Atomu Z2760 s frekvencí 1,8 GHz. Jde v podstatě o starý (nechvalně?) známý Atom z netbooků. Změnila se jen frekvence, zlepšil se výrobní proces a je v něm novější licencovaná grafika PowerVR.

Intel k tomu dodal, že došlo především k urychlení vývoje a že by se výhledově měl výkon během několika let výrazně zvýšit při snížení spotřeby. Opravdu nový návrh čipu však bude až příští rok. Pozitivně vnímám informaci, že by měl mít další Atom grafiku konečně od Intelu. PowerVR nemá nějak extra úžasnou podporu pod Windows a spousta 3D aplikací vůbec neběží, nebo jsou v obraze chyby.

Atom Z2750 není žádný rychlík a mírné navýšení frekvence jej nezachránilo. Starší úsporný procesor AMD E-350 (1,6GHz dvoujádro) nabídne o 20% větší výkon a lepší grafiku (integrovaný Radeon). Úsporná Core mají výkonu 3-5x více a s plnohodnotnými Core nemá srovnání vůbec smysl. Snad bude aspoň zajímavá spotřeba (tu jsem otestovat nemohl).

Aby to nebylo vše, nové Atomy jsou párovány s 32bit edicemi Windows a snad všechny „Atomové“ UltraBooky v sobě mají jen 2 GB RAM (o rozšiřitelnosti si nedělám iluze). Zdá se, že netbooky neskončily, jen se přejmenovaly na UltraBooky.

Závěrem

Kromě Sony VAIO Duo, které je vyloženě hi-end, byla u ostatních vidět snaha nabídnout především rozumnou cenu i za cenu různých ústupků. Absence podsvícené klávesnice na tolika modelech pro mě byla docela zklamání.

Zajímavé je také párování Atomu s 32bit verzí Windows a pouhými 2 GB RAM. Nejdřív vycházely tiskové zprávy jak netbooky končí (konkrétně ty s Atomem, ty s výkonnějším AMD se totiž prodávají docela dobře pořád), neboť lidem vadí jejich nízký výkon, a teď se najednou objevují UltraBooky, ve kterých je skoro to samé. Kdo ví, možná jsou Windows 8 fakt o tolik lépe optimalizované a bude tam všechno lítat jak z praku. Teoreticky má být Atom konkurencí levným ARMům s Windows RT, které nenabídnou výkonu o moc víc a ještě jim chybí kompatibilita s desktopovými aplikacemi.

Nové UltraBooky v sobě nesou jedno důležité sdělení. Původní snaha prezentovat UltraBook jako záruku tenkého kvalitního provedení při zachování slušného výkonu klasických procesorů Core se nějak vytratila. Teď už slovo UltraBook není pro spotřebitele zárukou ničeho – může jít o tenký i relativně tlustý počítač (viz některé konvertibilní) a výkon se nemusí vyšplhat ani na úroveň přes 5 let starého notebooku. Od včasných osvojitelů se zacílení postupně změnilo na běžné nenáročné uživatele, kteří nechtějí moc utrácet. Nemůžu říct, že bych to nečekal.

11“ verze Yogy se mi líbí víc, ale zatím se bude dělat jen s ARMem.

Komentáře k článku

  1. 1. Zacker  30.10.2012  14:59:17

    Ty zmenšené HDMI mají standardizované micro provedení a redukce jsou dokonce levnější než z mini DisplayPortu na HDMI. Každopádně výhra to v současném guláši konektorů videovýstupů není, zvlášť když ještě existuje i mini HDMI verze kterou používají s oblibou čínské tablety nebo některé foťáky.

  2. 2. r4in  1.11.2012  21:23:55

    Mno. Já jsem si s Vaio Duem hrál včera a moc mě nenadchlo. Na tablet je to IMO moc těžké – fakt si nedokážu představit, že bych měl těch 1,3 Kg držet v jedné ruce delší dobu a druhou ťapat po displeji. Možná v rámci nějaké kulturistické průpravy. Pak jsem se doslova vyděsil těmi trčícími kabely mezi stojanem, když člověk vysune klávesnici – když Sony tenhle model poprvé ukázala, tak jsem si říkal, že za a) je to předprodukční kousek, b) Sony si dělá srandu. Evidentně b) je správně. No a do třetice klávesnice mi přišla hrozně úzká na nějaké delší a pohodlné psaní.

    Jinak znovuobjevení Atomů se popravdě moc nedivím – řada recenzí na Surface, které jsem četl, se zmiňovala, že moc nechápe tenhle tah MS a že by radši viděli za tu cenu řešení x86 Atom platformě, minimálně do té doby, než se rozjede Metro apps ekosystém.

    Ono vůbec je docela zábava, když se člověk postaví třeba do Datartu a pozoruje, jak lidi zkoušejí notebooky s Windows 8. Až překvapivě hodně lidí zkouší ťapkat po displeji, protože mají pocit, že „tak je to správně“. Až na to, že většina vystavených modelů nemá dotykový displej. Ba co více, osobně jsem zjistil, že drtivá většina modelů nepodporovala ani takovou základní věc, jako posun Metra pomocí touchpadu. User-friendly my ass. Stejně tak All-in-one IdeaCenter: po třech minutách držení ruky ve vzduchu začne fajně brnět, a když člověku začne připadat, že multitouch tak nějak nefunguje, tak zjistí, že displej podporuje celé DVA současné dotyky.

    Hodně pokus omyl tyhle první W8 zařízení, IMO.

  3. 3. Pavel T  2.11.2012  16:00:04

    Díky Swarme za zajímavé srovnání – jak tu napsal r4in, myslím, že pro tablet je hodně důležitá váha. U svého iPadu to cítím velmi a velice, pro dlouhodobější držení je i těch 600g prostě moc. Jakkoliv se mi to Vaio Duo velmi líbí a mám k Sony Vaio dobrý vztah, tak jestli má 1,3Kg, tak ho jako tablet opravdu nevidím – nedá se to dlouhodobě držet před obličejem (například v posteli či na lehátku), musíte to mít položené na stole či se s tím opírat->to už můžete mít rovnou notebook.
    Jsem velmi zvědavý, kam tato móda dojde a zda se potvrdí řešení Applu (2 separátní systémy) či Microsoftu. Myslím ale, že s tím Atomem v Surface udělal Microsoft opravdu velkou chybu, protože pokud takové zařízení má mít oproti iPadu velkou šanci, musí nabídnout klasiku. Na druhé straně mi ale není jasné, zda se dají klasické desktopové aplikace na tabletu nějak rozumně ovládat…

  4. 4. swarm  3.11.2012  11:37:56

    [2] Ten plochý kabel u VAIO Duo se mi třeba taky moc nelíbí, ale po zkušenostech s jinými podobně konstruovanými zařízeními (nejen notebooky) bych řekl, že to tak klidně může vydržet nejdéle. Čas ukáže. Při svém používání bych se toho příliš nebál, ale je mi jasný, že lidi jsou schopný všeho možnýho.

    Ano, Atom je sračka, ale současné ARMy ještě větší. V desktopovém prostředí je s ARMem vidět, jak se postupně vykreslujou stránky atd. Však taky ten ořezaný 2GHz single-core Atom byl snad jen o 15% méně výkonný než Tegra3, takže jaký asi rozdíl může být proti dvoujádrovému na 1,8GHz.

    Ad hmotnost – 1,3kg by mi nevadilo. Hrozně záleží na použití, ale tohle už pro mě není zas tak strašná hmotnost. Vždycky mi vadily až ty nad 1,5kg. U VAIO Duo mi možná spíš vadily rozměry na úrovni 13″ notebooků. Nicméně pořád je to plně vybavené PC, takže hmotnosti iPadu to logicky nedosáhne.

    Ad touchpady – jo, je vtipný vidět, jak některé modely vlastně nejsou na to ovládání příliš připravené a touchpad nemá dostatečně upravené drivery. Ono ale ani u Synapticsu, kde už je nativní Win8 driver, nejde o něco super. Aspoň teda na HP, které mám doma, není možné nastavit velikost zón pro vytahování těch nabídek z krajů, takže při pohybu kurzorem si nezřídka přepínám metro aplikace.

    [3] Pro moje potřeby není hmotnost tak zásadní. Tablet (resp. notebook v dotykovém režimu) nikdy nepoužívám kvůli té neergonomii moc dlouho (skloněná hlava, musim to držet před sebou) ani když váží 500g. Pro mě je ta možnost tabletu zajímavá spíš pro situace, kde rychle chci něco zjistit a zase to během 1-2 minut vypnu. Když sedim v obýváku, tak taky pár stovek gramů nehraje roli. Naopak představa, jak při přebírání dětí na táboře můžu běhat a řešit základní agentu ve stoje (tj. tablet), ale na složitější věci si někam sednu a vysunu klávesnici, se mi líbí.

    Musím ale třeba říct, že z toho, co je na trhu se mi teď možná nejvíc líbí Lenovo Yoga 11… nevýkonný ARM, který může sloužit i jako notebook s pohodlnou klávesnicí a má velkou baterii (takže hodně dlouhá výdrž). Na moje potřeby ve Wordu a Excelu by to bylo výborné – teď už jen počkat, až pro to naportuje programy Mozilla (Firefox i Thunderbird) a až ta jedna firma konečně dokončí vrstvu pro spouštění x86 aplikací (pár jich mám a stačilo by jim staré Pentium, takže bych je chtěl mít i zde).

    Líbí se mi představa tenkého, lehkého a pasivně chlazeného zařízení s výdrží 15-20 hodin, které kromě klasických tabletí věcí zvládne i otevřít vedle sebe dokument Excelu a Wordu a nabídne mi plnou klávesnici. K tomu je pro mě Yoga 11 asi nejblíž. Ale kdo ví, možná než se Windows RT rozhýbe, bude tu už nový kompletně přepracovaný Atom a Yoga 11 se objeví i s ním (zatím to vypadá jako celkem logický krok pro Lenovo).


Napsat komentář