O UltraBoocích se teď hodně mluví a mluví se o nich asi mnohem víc, než jak se prodávají. Jelikož můj zájem o lehké a tenké notebooky je již dlouhé roky konstantní, rozhodl jsem se, že se k nim vrátím v dalším zápisku, přestože mě za to Intel neplatí – ne, to 300GB SSD nepočítám… ;-)

Ale vážně. Přestože si stále stojím zatím, že pod slovem UltraBook zde nepřichází po technické stránce nic revolučního, neboť jde v podstatě o to samé, co už tu je dlouhé roky, notebooky, které pod tímto názvem přichází na trh, jistě stojí za pozornost.

Na tiskovce Intelu byly předvedeny čtyři 13“ notebooky – Acer Aspire S3, ASUS ZenBook UX31E, Lenovo IdeaPad U300s a Toshiba Portégé Z830. S některými z nich jsem se měl možnost setkat několikrát a na jeden z nich jsem již stihl napsat plnou recenzi (Acer). Nebude tedy od věci, když zde vypíchnu několik postřehů, které jsem u každého z nich nabral, spolu s malým subjektivním srovnáním.

ASUS UX31E

Zástupce od ASUSu je ze všech nejdražší a zároveň nejpevnější. Kompletně hliníkové tělo působí opravdu bytelně a zároveň dodává určitou exkluzivitu, kterou se lidé naučili v hliníku hledat od dob, kdy jej začal propagovat ve velkém Apple. ASUS se ve vzhledu MacBooku Air, tedy stroje, který tenké notebooky s plnou ergonomií dobrým marketingem protlačil víc mezi běžné spotřebitele, vzhlédl a je to znát.

Jako prostá kopie sice nevypadá, ale je vidět, kam ASUS se svým produktem směřuje – měla by to být přímá konkurence Airu a do tohoto boje nasazuje několik zbraní: velké SSD, hi-res displej (1600×900) a úsporné Core i7. Technologie něco stojí, a tak si za UX31E zaplatíte nějakých 30 tisíc.

U ASUSu mě potěšila solidní klávesnice, která sice je hodně mělká, ale ze všech působila asi nejjistějším dojmem. Klávesnice nepůsobí stísněně a kurzorové šipky jsou oddělené drobnými mezerami. Radost kazí snad jen přítomnost kláves pro navigaci v dokumentech coby kombinace šipek s Fn a fakt, že klávesnice není podsvícená.

Zajímavostí jsou dva digitální výstupy (DisplayPort a HDMI). Oba jsou bohužel podivných zmenšených verzích, na které se budou špatně shánět redukce. Tedy takhle – málokdo chce s sebou všude nosit ještě redukci jen na to, aby například u kamarádů připojil počítač k televizoru. Konektory jsou v takovém formátu, že na ně nebudou pasovat ani redukce z mobilních telefonů (HDMI) a notebooků od Applu (mini-DP). Tohle vnímám jednoznačně jako chybu. Mnohem lépe by ASUS udělal, kdyby dal výstup pouze jeden, a to klasické HDMI. Prostorově by to vyšlo nastejno.

Z designových záležitostí mi vadila ostrá přední hrana a příliš malý výřez na čelní hraně znesnadňující otevírání notebooku.

Z prvních zkušeností odhaduji, že silnou stránkou by mohla být výdrž baterie (50Wh). Ventilátor dle kolegy z redakce běží téměř pořád, ale je velmi tichý.

Acer Aspire S3

Acer dokázal svůj produkt dostat na trh jako první (už tu je reálně dostupný) – to je něco, co mu jde. Za cíl si nezvolil „MB Air killer“ jako ASUS, ale snaží se jít víc na cenu, což je dle mého názoru naprosto pochopitelné. Lidé nejvíc utrácí za notebooky v kategorii 10-15 tisíc, a aby přihodili další peníze, musí už mít dobrý důvod. Acer nasadil cenu nízko u 20 tisíc za základní model.

Ke snížení ceny došel zajímavou cestou. Místo klasického SSD použil obyčejný plotnový disk podpořený malým 20GB SSD přímo na základní desce. SSD slouží (kromě marketingu) ke zrychlení startu systému a hibernace. Není na něm systém a ani nemá nějakou další sofistikovanější úlohu. Časem snad, ale zatím je to spíš na parádu (trochu jako dříve Intel Turbo Memory).

Klávesnici nemá podsvícenou ani tento notebook. Je jen mírně horší než u ASUSu, ale psát se na ní dá taky dobře. Líbí se mi vyhrazené klávesy PgUp/PgDn (přes Fn slouží jako Home/End) kvůli prohlížení webových stránek. Radost ovšem kazí právě zmenšený blok s kurzorovými šipkami a těmito klávesami. Celá klávesnice je v pohodě, ale v této části se uživatelé s většími prsty potrápí.

Pokud jde o provedení, zde Acer podal slušný výkon. Víko je trochu měkčí kvůli použití různých kompozitů místo hliníku, ale je to za cenu nižší hmotnosti. Přitom odolnost je stále dobrá. Nikde navíc nejsou ostré hrany, takže se na počítači i dobře pracuje.

Po technické stránce mě velmi mrzí absence USB 3.0, neboť další datová rozhraní na počítači nejsou a jedno rychlé by se s výhledem do budoucna hodilo. Předpokládám, že svou roli sehrála snaha snížit cenu. Na TK Aceru se povídalo také něco o nedostatku USB 3.0 řadičů na straně dodavatelů. Když už nic jiného, aspoň HDMI je ve standardní verzi.

U Aceru mi asi nejvíc vadí tři věci. (1) Když se na něm pracuje, umí být někdy pěkně hlučný (hlučnější než běžné velké notebooky), (2) malou baterii (38Wh) je možné při on-line kancelařině vyplýtvat do 4 hodin a (3) jeho vzhled „šedá myš“ mě vůbec neoslovil. Vlastně bych použitý šedo-šedy vzhled označil skoro za nuzný. Líbí se mi jen zadní černá část s konektory, zbytek u mě nic moc.

Lenovo IdeaPad U300s

O zástupci od Lenova se mluvilo asi nejméně. Firma si přinesla na tiskovku dva vzorky (jeden z nich pěkně omlácený – prý vinou lidí z Intelu). Přislíbená cena má činit 20 tisíc s DPH (se 128GB SSD), ale v obchodech zatím U300s neexistuje ani jako položka, takže o reálné dostupnosti v blízké době si nedělám iluze.

Lenovo působí podobně bytelně jako ASUS, ale konkrétně při zatlačení na vnější stranu se docela rychle vlnily barvy na LCD (zde na tom byli snad všichni konkurenti lépe). Zajímavé je určitě rozložení klávesnice, kde nechybí všechny klávesy pro pohyb v dokumentech, a ani pocit při psaní jsem neměl špatný. Opět ovšem není podsvícená.

Design se drží ostatních „Účkových“ modelů a má jít o imitaci knihy. Není špatný, ale i zde mi připadala zbytečně ostrá přední hrana, která řeže do rukou. Opticky působí Lenovo trochu tlustší než konkurence, ale zase je uvnitř USB 3.0 i klasické HDMI.

Jednou z předností před konkurencí by mělo být rychlé nabíjení, kdy byste se měli po půl hodině s vybitou baterií dostat na 50% kapacity. Podobnou funkci má i ThinkPad X1 a při dlouhých cestách může být velmi praktická.

Víc jsem zatím neměl možnost vyzkoušet. Pokud by však nebyl nikde velký zádrhel, cena by nešla nahoru a byla by dostatečná výdrž na baterie, mohl by mít U300s u nás nějaký úspěch. Lenovo je (byť asi neprávem) díky ThinkPadům vnímáno v dané cílovce jako lepší značka. Mně konkrétně však U300s nijak zvlášť neoslovil.

Toshiba Portégé Z830

Nebudu to protahovat – poslední zástupce mě ze všech zaujal nejvíce. Přišla s ním Toshiba, která jako správný japonský výrobce má s výrobou tenkých a lehkých notebooků více než 10 let zkušeností.

Toshiba zacílila svůj produkt jinak než ostatní. Je to sice stylovka, ale zároveň zasahuje do business segmentu. Je kompletně matná a má bezkonkurenčně nejlepší rozložení (podsvícené!) klávesnice, na které funguje i zástupný numerický blok (dokonce je na něm možné psát čísla pouhým držením Fn). Potěší také klasický touchpad s vlastními tlačítky.

Na Portégé oceňuji charakteristický vzhled, který se nesnaží brát zbytečně moc inspirace u konkurence. Tělo přístroje je zaoblené jen „tak akorát“, a to hlavně na místech, kde je to potřeba (třeba čelní hrana základny).

Méně znalého uživatele možná překvapí docela ohebné víko s displejem. Na můj dotaz však člověk od Toshiby odpověděl, že tuto konstrukci s úspěchem používají již roky a stejnou mají i předchozí modely, takže se není čeho bát – na to opravdu nejde nic říct. Při zatlačení na vnější stranu víka sice docházelo k prohnutí, ale na displeji se barvy nevlnily.

Zatím si jen nejsem jistý mechanikou kláves. Na předprodukčním vzorku mi připadal stisk nejistý. Na druhou stranu jsem podobnou klávesnici teď měl v jiném notebooku od Toshiby a neměl jsem s ní problém. S verdiktem raději počkám na ostré produkční kusy.

Jestli někde Potégé překonává konkurenci na plné čáře, je to výbava. Na těle jsou 3 USB (z toho jedno 3.0), klasický konektor HDMI a k tomu všemu nechybí ani VGA a síťová karta s konektorem RJ-45 v plné velikosti. Ano, z UltraBooků je tento jediný, který je vybaven gigabitovým ethernetem. Vzhledem k tomu, jak často chodím někam prezentovat a připojuju notebook k projektoru je u mě ovšem největší killer feature právě analogový obrazový výstup VGA.

Toshiba plánuje nabízet dvě konfigurace (obě s SSD). Základní bude za 21 tisíc a bude mít předinstalovaný Windows 7 Home Premium. Vyšší verze bude za 26 tisíc a bude mít Windows 7 Professional spolu s 3G modemem a ještě pravděpodobně lepší konfigurací hardware (po té jsem zas tolik nepídil).

Pro podnikové nasazení je poměrně klíčové zmínit, že Portégé Z830 má stejně jako ostatní modely z řady tříletou záruku s možností rozšíření na on-site NBD. Tohle vypadá na hodně muziky za poměrně rozumnou cenu.

U mě teď bude nejvíc rozhodovat provozní hluk. Raději totiž oželím spoustu funkcí, než abych musel pracovat na hlučném notebooku.

Závěrem

Neměl jsem za cíl dělat tu maximálně objektivní srovnání. S ohledem na cílovou skupinu tohoto blogu je to možná i dobře. Na každém z představených modelů vidím něco zajímavého, ale Toshiba u mě zatím vede. Ne, že by byla objektivně nejlepší, ale je to prostě a jednoduše jejím zaměřením, které je mi bližší.

S tím, co dělám, si zatím nedovedu představit, že bych měl používat notebook bez gigabitového ethernetu a VGA výstupu (který je v přednáškových/prezentačních sálech v jasné přesile). Zároveň už bych dnes nechtěl počítač, který nemá podsvícenou klávesnici (nebo aspoň diodu ve víku). Pokud by do něčeho podobného někdo dokázal narvat i dokovací konektor, už bych asi neměl jediný důvod pro setrvání u klasického notebooku.

Z první generace UltraBooků bych si možná ještě nevybral (není divu, primárně míří spíše na běžné spotřebitele). V budoucnu se ovšem mohou objevit zajímavé kousky.

Pokud vám ceny připadají stále vysoké, věřte, že budou klesat. Prodeje zatím nejsou pro výrobce tak uspokojivé, což by časem mělo vést zlevňování a také konfigurace se slabšími procesory.

Pod čarou

U předchozího zápisku se objevil komentář, že současné procesory v UltraBoocích jsou předražené a zbytečně výkonné a že by se ceny mohly výrazně srazit použitím procesorů od AMD nebo VIA. Předpokládám, že se objeví pár tenkých notebooků i na alternativních platformách. Nějaké zázračně nižší ceny ovšem nečekejte. Stačí se podívat na rozdíly cen ekvivalentních konfigurací běžných notebooků s procesory Intel Core a AMD Llano. Jestli se tu bavíme o rozdílu dvou tisíc, je to hodně (krásně jsou ty rozdíly pozorovatelné třeba u ProBooků S a B od HP, tam jsou často jinak stejné konfigurace).

Nevidím důvod, proč by tomu mělo být jinak u úsporných variant.