Přiznám se, že málokdy mě nějaký recenzovaný notebook vyloženě zaujme tak, že bych ten svůj nejradši hned zahodil a začal používat ten testovaný místo něj napořád. Teď jsem však něco podobného pocítil. Notebook s dotykovým displejem už jsem v ruce měl, ale vyloženě Tablet PC mám na recenzi poprvé. Jsem z něj úplně nadšen a přesně jsem si vzpomněl, proč už jsem po něm kdysi dávno tolik toužil.

Jestli si někdo myslí, že žiji jen recenzováním notebooků, tak bych ho musel zklamat. Mým asi největším dlouhodobým koníčkem byla odjakživa grafika. 3D, textury i kresby. Mám pro tvorbu grafiky doma všemožnou potřebnou i užitečnou techniku, ale ten nejpřirozenější pocit při kreslení jsem měl opravdu až s kreslením na Tablet PC, protože je to úplně stejné pohodlí, jako kreslit na papír.

Není dotykový jako dotykový

Většina lidí rozlišuje pouze, zda je displej dotykový, nebo není. I dotykové displeje se mezi sebou výrazně liší. V nedávno recenzovaném Panasonic ToughBook CF-T7 byl displej, který reagoval na tlak, takže se dal mačkat nejen perem, ale i čímkoli jiným. Výhoda je tedy jasná – není nutné pořád vytahovat pero. Když něco rychle potřebuji, ťuknu na to prstem. Nevýhoda je v tom, že dokud se displeje nedotknete (bráno jako stisk levého tlačítka), tak ani nevíte, jestli přesně ukazujete, protože kurzor se přesune až při doteku. Stejně tak není možné žádné sledování síly stisku. Prostě jen stisknuto a nestisknuto.

V HP Compaq 2710p je ovšem snímací vrstva od firmy Wacom. Kdo je trochu znalý, tak ví, že jde o nejznámějšího výrobce klasických tabletů. Pracuje také na stejném principu. To znamená, že s prstíky máte smůlu a musíte vždy vytahovat speciální pero. To má stejně jako u klasických tabletů v sobě magnety, na které pak reaguje dotyková vrstva.

Chování je pak značně odlišné. Kurzor sleduje pozici pera už pár cm nad displejem. Stisk tlačítka je simulován opět až v případě doteku. Rozdíl je ale v tom, že je možné snímat i sílu stisku. Díky tomu je pak zařízení zajímavé i pro grafiky (většina kvalitních grafických programů umí číst sílu stisku a reagovat na ni dle nastavení uživatele).

Závěrem

Co je lepší? To je otázkou, kterou si musí položit každý uživatel sám podle toho, jak notebook využívá. Dotykové senzory mají výhodu při běžném používání. Sám jsem často pero vůbec nevytahoval, protože s trochou citu jsou prsty stejně přesné (stačí se jen naučit, která část prstu se dotkne displeje jako první). Ono vtahovat pero pokaždé, když potřebujete použít „myš“ je velmi nepohodlné.

Magnetické senzory mají nepochybně výhodu, když notebook (tablet) používáte na zapisování poznámek. Díky tomu, že reaguje jen na pero, si klidně můžete o displej opřít celou ruku (u dotykových senzorů by vám začal kurzor myši pěkně lítat po celé obrazovce), protože to je při psaní skoro nutnost. Výhodu pak má pro grafiky i schopnost sledovat sílu stisku pera. V kombinaci s podstatně lepšími displeji, které se do Tablet PC montují, může být takový malý notebook velmi užitečnou pomůckou grafika.