Vůbec nechápu, jak mi tato informace mohla uniknout, ale do nových grafik u procesorů Core 10. generace (těch končících G1-G7) Intel přidal možnost nastavit, jakým způsobem se obraz roztáhne z nižšího rozlišení na vyšší. Nyní jsem měl konečně možnost vyzkoušet, jak moc použitelné to je, a musím říct, že jsem nadšený. Nechápu, proč tak dlouho trvalo, než někdo tuto možnost přidal.

Po internetech proběhla zpráva, že Intel přidal do svých nových grafických jader roztahování obrazu, které je „šetrnější“ ke starým hrám, už někdy před půl rokem. Na druhou stranu – tou dobou tady nebylo moc lidí, co by si takovou vymoženost mohli užít. Sám jsem si na první testovaný notebook s novou grafikou (to jsou jen ty procesory zakončené třeba G1, G4 nebo G7) vyzkoušel až někdy v únoru, ale na tuto možnost jsem si nevzpomněl.

Nyní jsem ji objevil náhodou, když jsem (jako již tradičně) hledal, jak vypnout u displeje otravný dynamický kontrast při práci na baterku. Volba nazvaná „retro škálování“ ve mně automaticky vzbudila zájem.

LCD, plazma i OLED mají proti starým CRT monitorům tu nevýhodu, že pracují jen s jedním fixním rozlišením (tzv. nativním). Pokud tedy zapnete program (hru), který používá nižší rozlišení, grafické jádro (případně monitor, pokud nejde o notebook) musí obraz roztáhnout na jeho nativní rozlišení. Byla to ATI (dnes grafická divize AMD), kdo přišel s nápadem roztáhnout obraz s filtrací pomocí lineární interpolace (tj. s vyhlazením). V té době to bylo skvělé rozhodnutí a uživateli také vítané. Obraz byl sice trochu máznutý, ale pokud byly cílové a zdrojové rozlišení blízko sebe, byl výsledek mnohem lepší, než kdyby se obraz roztáhl bez filtru.

Roztažení obrazu bez filtrace v době, kdy o to nikdo nestál (640×480 převedeno na 1024×768)

Jenže taková doba už je pryč. Když máte starou hru, která má fixní nízké rozlišení, je to většinou něco jako 640×480 nebo 800×600. Jenže moderní displeje už mají rozlišení alespoň dvakrát větší v obou směrech. Mnohdy i víc. Primitivní vyhlazení tak způsobí akorát to, že všechno vypadá neostře. U nových grafik od Intelu je roztažení obrazu s vyhlazením stále výchozí možností. V ovládacím panelu je však nabídka „retro škálování“, přes kterou můžete chování změnit (funguje to i pro externí monitor). Jsou tam následující volby, které v češtině nemají zrovna nejvýstižnější překlad:

• Vypnuto = obraz se roztahuje s rozmazáním
• Škálovaná šířka = obraz se roztáhne bez rozmazání, a to pomocí zdvojování sloupců a řádků tak, aby vyplnil celou obrazovku (při zachování poměru stran)
• Pevná šířka = obraz se roztáhne bez rozmazání (stejným způsobem), ale pouze do té míry, aby byl obraz zvětšen s celočíselným násobkem (takže všechny pixely na obrazovce mají zaručenu stejnou velikost, například 2×2, 3x3…)

Rozdíl mezi „škálovanou“ a „pevnou“ šířku je hlavně o tom, zda vám jde o maximální využití plochy displeje, i když to bude za cenu situace, kdy některé řádky a sloupce budou zvětšené jinak než ostatní. Někdo možná ani nepozná rozdíl, ale třeba mně režim s pevnou šířkou vyhovoval víc a trocha černých okrajů mě nerozhodila. Pokud bych měl displej s rozlišením 4K a více, je možné, že už bych také neměl šanci rozdíl poznat.

Zde je vidět, jak to vypadá stará hra v 640×480 (poměr stran 4:3) na displeji moderního notebooku s rozlišením 2256×1504 (poměr stran 3:2). Grafické jádro jednoduše zjistilo největší celočíselný násobek pro zvětšení (při zachování stejné velikosti u všech pixelů) a vyšly mu jednotlivé pixely velikosti 3×3 (2256/640= 3,53; 1504/480=3,13). Tím, že zrovna jde o notebook, který nemá moc širokoúhlý displej, je vlastně přímo ideální na staré hry:

Ve zprávách uvádějících rozdíly v kvalitě výstupu pro různé režimy se obvykle používaly nějaké ilustrační obrázky, které nevyjadřovaly přímo realitu. Zkusil jsem proto udělat pár fotek displeje, kde bude vidět reálný rozdíl lépe (přestože ten skutečný dojem z vyšší ostrosti také nemohou úplně předat).

Roztažení s vyhlazením:

Všechno je neostré a hra ztrácí některé detaily. Takhle to dnes vypadá na většině počítačů.

„Retro“ roztažení s pevnou šířkou:

Výsledek je dokonale ostrý, ale obraz obvykle nevyplní většinu plochy displeje, takže zůstanou černé pruhy nejen po stranách, ale také nahoře a dole.

„Retro“ roztažení se škálovanou šířkou:

Výsledek je opět ostrý, ale některé řádky/sloupce jsou roztaženy 4x, zatímco většina je roztažena 3x. Vzhledem k tomu, že není použito žádné vyhlazení, pozornější jedinci si mohou těchto řádků/sloupců všimnout. Na obrázku je to vidět zejména u sloupců, kde by měl být trochu větší každý přibližně desátý (poznáte to na bombě a na zídce).

Závěrem

Za mě jde od Intelu o pěkný krok. Jak znám technologické korporace zevnitř, dovedu si představit, že to protlačil schopný jedinec nad rámec svojí práce a obhájil to před svým vedením (spíš než že by Intel nějak intenzivně naslouchal zákazníkům a standardním procesem hodnotil, že by přesně tuto funkci ocenili, a kupovali by si pak procesory Intel o 13 % raději).

Už je to vlastně hodně dlouho, co přemýšlím, proč není v grafikách možnost nastavit interní scaler a zvolit si, jak se má obraz roztáhnout. Dobře si totiž pamatuju, že ještě v dobách Pentium 4 jsem viděl notebook Compaq s první integrovanou (sdílenou) grafikou od ATI, která měla v nastavení táhlo určující, jak moc bude obraz vyhlazený. V dalších generacích už ovšem tato volba nebyla.

Pro ty, kteří k hraní starých her používají svůj moderní notebook, je tato funkce příjemným vylepšením a těší mě, že jsme se dočkali (tedy dočkáme, já kvůli tomu nepůjdu rychle koupit nový notebook). Jakožto větší nadšenec sám zůstanu raději u skutečného CRT, byť s touto funkcí už se požitek z LCD v mnohém k CRT přiblížil.