V ČR existuje jeden internetový plátek, ve kterém snad každý den je nějaká oslavná óda na Google, a když už je něco o Google, nesmí v tom chybět také ChromeBooky – tedy levné notebooky s primitivním operačním systémem Chrome OS. Jsou ChromeBooky budoucnost? Blízká určitě ne, převratný koncept to také není, ale nic se nemá zatracovat předčasně. V rychlosti proto shrnu své zkušenosti.

První ChromeBook jsem měl v ruce už před lety. Byl to ten úplně původní černý prototyp jako ověření funkčnosti konceptu. Chrome OS v něm byl opravdu jen prohlížeč Chrome s vynucenou maximalizací přes celou obrazovku. O použitelnosti nemohla být řeč a všichni se na tom rychle shodli. O Chrome OS se pak na čas nemluvilo, aby se tento systém vrátil ve výrazně přepracované verzi.

Ve zkratce jde tedy o operační systém postavený na Linuxovém jádře, který slouží primárně jako zavaděč grafického prostředí pro spuštění webového prohlížeče Google Chrome. Oproti první verzi má grafické prostředí možnost okenního zobrazení (okna lze maximalizovat, minimalizovat, měnit jim velikost a všechno ostatní, co byste jinde brali jako samozřejmost) a vedle prohlížeče je možné instalovat také další programy prostřednictvím „obchodu“. Programy jsou obvykle velmi primitivní, ve zmíněném obchodu je většina spíš sračkových polofunkčních kousů a vše je postavené na webových technologiích (někdy s omezenou možností práce bez připojení k internetu). Bez připojení k internetu je možné používat také základní funkce jinak on-line kancelářského balíku Google Docs (jen to nejde v základu ihned po vybalení z krabice).

Možnosti práce bez připojení k internetu jsou však omezené a primárně je vše orientované na práci on-line s webovými službami a webovým úložištěm souborů. Tomu je podřízen hardware ChromeBooků. Jsou to ve skutečnosti úplně obyčejné notebooky, které však mají místo pevného disku nějaké miniaturní SSD úložiště pro systém a stažené soubory (např. 16 GB) a nízkou pořizovací cenu.

Chrome OS je jednoduchý

Tohle je velmi časté tvrzení mnoha nekritických nadšenců. Prý je na používání jednodušší než jiné operační systémy, s čímž příliš nemohu souhlasit. On není o nic jednodušší, pokud jde o spuštění prohlížeče, připojení druhého monitoru, nebo třeba přidání přílohy do odesílaného mailu. Ve všech systémech se prohlížeč spustí poklikáním na nějakou exponovanou ikonu, druhý monitor se aktivuje automaticky, ale stejně si musím umět ručně nastavit jeho umístění (resp. vědět, že to jde) a v případě přidávání přílohy do mailu budu muset vědět, že mám ten soubor někde uložený, a umět si otevřít složku, kde je. Chrome OS v tomto ohledu není nijak revoluční, dělá se to tam stejně.

Naopak spoustu frustrace může přinést snaha BFU o tisk na síťové tiskárně v domácnosti, přehrávání filmů z domácího NASu a další hromada činností, které v Chrome OS jednoduše nejdou.

Jde o to, že se zaměňují slova jednoduchý a omezený. Omezenost totiž Chrome OS vystihuje mnohem lépe. Domnělá jednoduchost vychází z faktu, že systém prakticky nic neumožňuje. Na druhou stranu si ti uživatelé posteskávají, že tam nějaká konkrétní činnost nejde, ale že se určitě časem dodělá. Ve výsledku to ale vždy bude o tom, že s každou přidanou funkcí se výsledek přiblíží ostatním operačním systémům. Skutečně uživatelsky jednoduchý operační systém by vyžadoval mnohem originálnější pojetí.

Obyčejný uživatel, který si spouští jen webový prohlížeč a dva programy k tomu, ten si obvykle nepodělá ani dospělejší systémy. Kdo se má potřebu extra vrtat v útrobách, ten si nakonec (ve vývojářském režimu) může podělat i Chrome OS – ověřeno. Žádná revoluce se nekoná ani zde. Užitečný je tento přístup opravdu jen tam, kde je záměr, aby se nedalo jít za možnosti okna webového prohlížeče.

Chrome OS je nenáročný

V určitém směru to je pravda, v určitém nesmysl. Je pravda, že jádro systému je z logiky věci malé, v operační paměti toho tedy okolo prohlížeče je pouze minimum. Na druhou stranu v Chrome OS je jediný prohlížeč, a to Chrome… tedy ten, který má ze všech prohlížečů zdaleka největší nároky na operační paměť. Po pár otevřených tabech se vám v paměti smaže rozdíl celého Windowsu. Mnoho BFU má v prohlížeči otevřenou hromadu tabů současně (protože nechápou, jak funguje ukládání stránek a záložky) a u těch, co používají Chrome, pak kolikrát vidím vytížení paměti okolo 8 GB bez větší snahy.

Spousta ChromeBooků se prodává s 2 GB paměti, protože jde o levné počítače. Tato paměť je navíc integrovaná na desce a bez možnosti rozšíření. Pro Chrome je tolik paměti žalostně málo. Až si projdete timeline na Google+ a rozklikáte pár obrázků do nových tabů, snadno ji celou vyplníte.

Pokud jde o procesor, tam je v podstatě jedno, co máte za systém. Většinu výkonu určuje samotný prohlížeč. Úsporné Core i3 odvede na webu v Chrome stejnou práci v Chrome OS, OS X i Linuxu. Rozdíly v běžném používání nestojí za řeč.

Rozdíl výkonu může být znát jen kvůli SSD. S ním se rychleji spustí prohlížeč a může to být znát i pro ukládání cache. Libovolný jiný systém na SSD však proti klasickému disku poběží také rychleji.

Také je dobré zmínit, že programy psané v JavaScriptu a dalších webových technologiích nejsou tak efektivní jako klasické desktopové programy. Lze očekávat, že při stejné činnosti u nich bude více znát případný nedostatek výpočetního výkonu.

Protipól k tabletům, cena rozhoduje

Mluví se o raketovém růstu prodejů ChromeBooku. Když se dívám na data, zatím to na mě působí jako přifouknutá bublina, nicméně vůbec nepochybuju o dostavení určitého úspěchu. ChromeBooky aktuálně vnímám jako protipól k levným tabletům. Je to ten typ zařízení, kdy je cena dostatečně nízká, abyste nad koupí nemuseli příliš přemýšlet, a může suplovat některé základní činnosti z plnohodnotného počítače.

Tablet je vhodný tam, kde jde převážně o čtení, ChromeBook (resp. notebook) zas ve chvíli, kdy budete i něco psát. Má podporu Flashe a je tam procházení webů na stejné úrovni jako v klasických počítačích/noteboocích. Takové to nasazení jako velmi levný stroj pro děti, aby vám při vysedávání na sociálních sítích neblokovaly vlastní počítač, je pro něj jako dělané. Tam je vám v podstatě jedno, co to umí. Na internet se to připojí a tím to hasne. Z mého pohledu je tedy ChromeBook největší hrozbou pro tablety a ne klasické notebooky.

Asi nikdo nepochybuje, že tím hlavním a jediným prodejním argumentem je cena. ChromeBooky s cenou podobnou plně vybaveným notebookům už byly a moc se to neujalo. ChromeBook Pixel jako zařízení podstatně dražší než běžně prodávané notebooky, díru do světa také neudělal, přestože po stránce hardware to byl moc pěkný stroj. Stroj navržený čistě pro Chrome OS evidentně není něco, za co by lidé byli ochotni připlatit. Je to naopak něco, kvůli čemu očekávají nižší cenu. Z toho důvodu se teď většina výrobců zaměřuje na ChromeBooky v té nejlevnější kategorii – ořezaná zařízení, kde je všechno integrované na desce a není tam toho moc. Ve chvíli, kdy je to levnější než nejlevnější notebook, bude poměrně velké skupině lidí úplně jedno, jestli to umí méně. Nejlevnější produkt si vždycky najde odbyt. Zůstává však otázkou, jak moc velké marže na tom mají výrobci ChromeBooků, a tedy i jak moc to pro ně bude dlouhodobě zajímavou kategorií.

Skvělá cesta k levnému notebooku s Linuxem

O použitelnosti Chrome OS jsem psal už v dřívějších zápiscích. Patřím do skupiny nejspíš docela pokročilých uživatelů s pestrou paletou činností od 3D modelování, přes word processing a analytický software až po programování ARMových čipů. Je jasné, že moje potřeby Chrome OS nenaplní a není to chyba ani na jedné straně. Moje zkušenosti s běžnými uživateli jsou ovšem takové, že v mém okolí ani oni nejsou tak „běžní“, aby jim takový systém stačil. Jednak často bývají svázaní s nějakým programem pro konkrétní OS víc než profesionální uživatelé a jednak málokdo z nich žije opravdu jen ve světě Facebook+Youtube.

Může to být o tom, že si potřebují přistupovat na síťový disk, skenovat, používat video-hovory přes Skype, střihnout video z dovolené nebo upravovat a třídit větší množství fotek. Tohle všechno na ChromeBooku v základu buď neuděláte vůbec, nebo jen velmi složitě.

Je tu ovšem určitá skupina lidí, která z vlny ChromeBooků může těžit. V přepočtu za nějakých 7 tisíc můžete cestou z Anglie koupit levný 11,6“ ChromeBook, který se tloušťkou, hmotností a výdrží baterie podobá výrazně dražším UltraBookům. Jen má v sobě a pouze 1,4GHz Celeron, 2GB RAM a 16GB SSD (nedělejte si extra iluze o mechanickém zpracování, ale za ty prachy…). No a samozřejmě také ten omezený operační systém.

Vzhledem k tomu, že lze využít původní základ systému a rozjet na tom plnohodnotné Linuxové prostředí (kde pak ani nemusíte řešit kompatibilitu hardware), může se z hloupého „něco-jako-terminálu“ stát plnohodnotný počítač, na kterém lze udělat všechnu základní práci. Jasně, není to kompletní náhrada, ale ve chvíli, kdy vám jde především o mobilitu a nechcete za notebook moc utrácet, je to šikovná cesta.

Závěrem

Jsem za ChromeBooky rád. Každá konkurence, která trochu roztříští trh, je užitečná (přestože jde o konkurenci v podobě největší reklamní agentury). Konkurence je to, co žene trh kupředu a kvůli čemu nemohou někteří výrobci svinit tak, jak by si přáli. Linux třeba není tak rozšířený v desktopovém nasazení, ale nemyslete si, že třeba v Microsoftu jej berou na lehkou váhu (jsem přesvědčen, že kdyby neexistoval, vypadaly by licenční podmínky pro některé MS produkty úplně jinak). S Chrome OS je to podobné – byť je to něco, co třeba mě přímo neoslovuje, jsem si jistý, že větší konkurence přinese výhody i pro mě.