V rámci cyklu zkoumání pracovních hi-end notebooků s úhlopříčkou 14“, dokováním a kvalitní IPS-like obrazovkou se po DELLu, Fujitsu a Lenovu dostávám k Aceru. Acer je možná v pracovním segmentu trochu opomíjený, ale s předchozími adepty si ve kvalitě rozhodně nezadá. Jde cestou jednoduchého designu, minima kompromisů ve výbavě a tradičního pojetí vstupních zařízení. Navíc má přepínatelnou dedikovanou grafiku.

14“ TravelMate P645-MG je v podstatě špičkou v pracovní nabídce Aceru. Není už nic nad ním ani hierarchicky, ani cenově. Dá se říct, že to nejlepší Acer natlačil právě sem. Předchozí generace ještě byla klasická čtrnáctipalcovka s výkonným procesorem (TDP 35W), klasickou ne-chiclet klávesnicí a hmotností přes dvě kila. V této generaci se šlo cestou výrazného ztenčování – tak jako u všech ostatních.

Konstrukce a ergonomie

TravelMate P645 patří k těm tenčím zástupcům třídy. Je to nejvíc znát právě ve srovnání s minule popisovaným ThinkPadem. Odolnost konstrukce je přitom dost podobná. Základna se na povrchu tváří spíš plastově (asi nějaký kompozit), ale když to vezmete do obou rukou a budete s tím chtít kroutit, základna se jednoduše nedá. Tenké víko se trochu kroutit silou dá, ale při zatlačení na vnějšek se barvy displeje stejně nevlní. Latitude E7440 nebo ThinkPad T440s jsou o něco pevnější, ale rozdíl už není tak velký, jak jsem zprvu očekával.

Vzhledově je tento notebook takový obyčejný. Celý je vyvedený v černé, na povrchu není žádná speciální úprava. Jen na víku je obdélník z broušeného hliníku s logem výrobce a klouby jsou nastříkané stříbrnou barvou, což je podle mě vizuálně asi nejslabší část počítače. Vše je hodně jednoduché, ale u pracovního notebooku to nevnímám negativně. Po čase jsem si zvykl a vzhled mi celkem vyhovoval.

Když už je řeč o kloubech, jdou vyklopit jen do úhlu 140°. Na rozdíl od ThinkPadu k otevření stačí jeden prst a základna se nezvedne společně s víkem.

Rozměry? Těmi má nejblíže k E7440, jen je trochu užší díky tenkému rámečku: 328 x 234 x 21 mm. Tloušťka je stejná jako u E7440, tedy o tři milimetry lepší než u ThinkPadu T440s. Hmotností 1,57 kg se řadí před DELL a za Fujitsu (které dopadlo ze všech nejlépe). Rozhodně se nepronese.

Displej, zvuk

Jak jsem už nastínil dříve, na displeji mi hodně záleží a už bych nechtěl nějaké podřadné TNko, které bývá v noteboocích nejčastěji. To si raději nekoupím nic a počkám do další generace. Acer má osazený AHVA panel (podobné IPS, jen v podání AUO – na zkratku IPS má práva LG) s full-HD rozlišením (1920×1080). Kvalitativně maximální spokojenost – super černá, bílá bez rušivého nádechu do jiné barvy. Barvy celkově vypadají moc pěkně. Ve výsledku ho řadím někam po bok DELLu, se kterým jsem byl také hodně spokojený.

Pokud jde o rozlišení, full-HD je pro mě aktuálně asi jedná možná volba. Ani s Windows 8.1 nefunguje škálování zobrazení pro různé monitory a vzdálenou plochu tak, abych to považoval za dostatečné, a pokud chci ve 14“ dobrý displej (IPS-like), jsou možnosti pouze 1920×1080, 2560×1440 a 3200×1600. Pouze první z nich lze ovšem pohodlně používat při zvětšení 100 %.

V testovaném kusu byl panel AUO B140HAN01.1. Překvapilo mě, že má mnohem lepší barvy než AUO B140HAN01.2 z ThinkPadu T440s, u kterého jsem se rozčiloval nad výrazným žlutým nádechem. Možná je to náhoda, možná si v Lenovu žádají speciální (hnusné) nastavení nebo jen Lenovo bere nějaké horší panely.

Poněkud nasírací je fakt, že Acer si vynucuje v ovladači grafiky dynamický kontrast při běhu na baterku. Chcete se ho zbavit? Pak budete muset nainstalovat manuálně generický ovladač ze stránek Intelu a následně zrušit nějaký Acer Power Manager, který tuto volbu neustále reaktivuje (a nevšiml jsem si, že by dělal i něco jiného). Pak už podobné problémy zmizí.

Repráčky míří do země a nečekal jsem nic extra, ale příjemně překvapily. Hrají jenom o trochu hůř než v DELLu, což je stále značně nadprůměrný výsledek pro tenké notebooky. Fujitsu hrálo o dost hůř, ThinkPad byl někde v půlce. Podobně jako u DELLu zde zvuk není softwarově upravován předinstalovaným rozšířením. Hrají tedy stejně dobře ve Windows i pod Linuxem.

Klávesnice, touchpad

Mechaniky kláves jsem se bál ze všeho nejvíc. Klávesy jsou mělké podobně jako u Fujitsu – tedy hodně. Čistě pocit ze psaní je horší než u Latitude a ThinkPadu. Na druhou stranu klávesy reagují přesně, takže není problém s rychlým psaním bez překlepů. Vlastně mě až překvapilo, jak rychle na TravelMatu zvládám psát.

Dlouho mi trvalo identifikovat, co mě teda u klávesnice připadá tak divné, ale nakonec jsem si to uvědomil. Jak jsou klávesy nízké, jdou při stisku pod úroveň okolí, takže třeba při stisku Ctrl a Shiftu současně jedním prstem si vlastně tlačíte tou „mezerou“ mezi klávesami do prstu. Není to nic závažného, ale překvapilo mě to. Víc bych ocenil spíš tišší mechaniku – při rychlém psaní je klapání poměrně hlasité.

Rozložení je Acerovská klasika. Tedy klávesy pro pohyb v dokumentech jsou všech po pravém kraji, jak to má Acer od nepaměti. Šipky jsou oddělené mezerami (ale jsou na výšku docela malé). Jestli mi něco chybělo, jsou to mezery mezi klávesami F1-F12 pro lepší hmatovou orientaci. Hodně mi to pomáhá při práci a má to už pouze ThinkPad.

Podsvícení je ok i při pohledu pod úhlem. Přepíná se jen mezi zapnuto a vypnuto (Fn+F9).

Trackpoint byl z nového TravelMate již odstraněn. Je tu nyní pouze touchpad, který však zachovává oddělená tlačítka tak jako ten v Latitude. Má elektroniku Synaptics, u které jsem doufal v bezproblémovou funkčnost. Vadí mi však dvě věci – zpoždění kurzoru vůči pohybu prstu a nemožnost nastavit tap dvou prstů jako pravé tlačítko (a tap tří jako prostřední).

Nejhorší je právě to zpoždění. Je to podobná situace jako u Fujitsu a pro lidi, co s prstem po touchpadu kmitají hodně rychle, to může být zdržující. Instalace generických ovladačů nic nevyřešila, ale překvapilo mě, že po odinstalaci ovladačů jsou reakce okamžité. Jen je to za cenu vypnutí všech gest (včetně scrollingu). Nejspíš pomalá elektronika. Přesnost touchpadu je stále nejlepší u ThinkPadu. Ne každému tohle musí vadit – vím, že jsem v tom extrémně náročný.

Konektory, diody, tlačítka

Výbavou mi ze všech notebooků této třídy sedí TravelMate nejvíc. Může za to kombinace VGA a HDMI, kterou konkurenti nemají. Buď mají (mini-)DisplayPort místo VGA, nebo místo HDMI, ale právě ten já potřebuju pouze v doku (kde ho Acer samozřejmě má). HDMI se hodí na projektory a televize, VGA se hodí hlavně na projektory při prezentacích – když někde jdu prezentovat (firma, škola), je 95% šance, že tam bude vytažený jen VGA kabel.

Výbava není jen o výstupech. Kromě VGA a HDMI (oboje v plné velikosti) najdete po stranách také gigabitovou LAN, dva konektory zvukovky a tři USB 3.0. Vpředu je ještě čtečka SD XC, do které se karta vejde celá bez přesahu, ale musím říct, že vyndat ji dokážu jen nehtem.

Dok má veškerou výbavu a dostatek USB 3.0. Vadí mi však, že dvě DisplayPort linky přivedené dokovacím konektorem jsou rozděleny tak, že první je sdílená pro DisplayPort, single-link DVI a HDMI 1.3a a druhá je výhradně pro konvertor na VGA. Dva monitory tedy k doku připojíte, ale jeden z nich bude vždy přes VGA, protože z digitálních výstupů lze v jednu chvíli vždy používat pouze jeden.

Bezdrátová výbava zahrnuje úplně všechno: 2,4/5GHz Wifi-AC, 3G, Bluetooth 4.0 i NFC. Tady nemůžu mít výhrady (leda k absenci LTE, snad příště).

Vpředu jsou pouze tři indikační diody, ale sdělují přesně to jediné, co potřebuju vědět – zda je notebook zapnutý/uspaný, zda se nabíjí, nebo je už nabitý a zda pracuje disk. Nad klávesnicí jsou ještě vedle hlavního vypínače tři tlačítka – jedno vyvolá nabídku bezdrátových funkcí (pod Windows 7; v osmičkách zapíná rovnou mód letadlo), jedno ztlumí mikrofon a jedno je uživatelsky volitelné na spuštění nějakého programu. Sám jej používal pro ztlumení zvuku přes vlastní skript, protože na to je tu jinak akorát nešikovná obouruční zkratka Fn+F8.

Výkon, komponenty

Acer jsem dostal v nejvyšší konfiguraci, kdy mezi jeho přednosti rozhodně nepatří lidová cena (pokud se bavíme o katalogové ceně). Je tu Core i7-4500U, které se od nejbližšího vyššího modelu liší kromě nižších taktů také absencí vPro (podobně jako i5-4200U v jiných testovaných). Operační paměť jede v režimu dual-channel, což vzhledem k přítomnosti dedikované grafiky není tak důležité. 4GB jsou přímo na desce, 8GB je vložených v modulu do jediného slotu. Celkových 12GB je tedy maximum – dle mého názoru přijatelné.

Počítač je možné zakoupit jak s diskem, tak s SSD (buď, anebo). V této konfiguraci je přítomné 256GB SSD, které je instalováno do slotu mSATA, schovaného mimo uživatelsky přístupnou kapsičku na spodku. Pozice pro 2,5“ disk (nejspíš 7mm) tak zůstává prázdná. Možná vás napadne, že by bylo fajn si tam nějaký disk hodit – pak vás ale musím varovat – není zde potřebný kabel, který disk spojí se základní deskou (podobný problém jako u DELLu). Věřím, že někde půjde sehnat (možná servis, možná ebay), ale je to určitá komplikace. Jednodušší by nakonec bylo koupit raději verzi s diskem a přidat SSD. Slot mSATA je univerzální, ale propojovací kablík k disku bude speciální jen pro tento notebook.

Bonusem, který zatím žádný z předchozích popisovaných strojů neměl, je dedikovaný grafický čip. Je tu AMD Radeon HD8750M s 2GB paměti (128bit DDR3). Je to takový lepší low-end na půl cesty mezi plnohodnotnou GeForce GT740M (128bit paměť) a tou dneska už běžnější ořezanou GT740M (64bit paměť, méně ROP). S Radeonem je zajištěna kompatibilita všeho možného, co využívá 3D, takže ten stroj nemusí sloužit jen pro kancelářskou, resp. negrafickou práci. Grafika je přepínatelná a při běhu na baterii lze vynutit, aby se nikdy nespouštěla, takže výdrž negativně neovlivňuje.

Chlazení, baterie

Při obyčejné práci je notebook nehlučný a ventilátor se netočí. Takto vydrží klidně celé hodiny. Až nějaká delší zátěž roztočí ventilátor, a pokud včas ustane, uslyšíte maximálně tlumený zvuk při nejnižších otáčkách. Výsledek je tedy podobný konkurentům.

Dlouhodobá plná zátěž znamená postupné zvyšování otáček až do vyšších, kdy mají mírně svištivý nádech, ale v místnosti s běžným ruchem více lidí nejsou příliš rušivé. Situace je podobná jako u ThinkPadu T440s. Latitude E7440 je na tom v zátěži trochu lépe.

Baterie zde bohužel není uživatelsky vyměnitelná a není tu ani žádný konektor, který by umožnil připojení druhé. Musíte si tedy vystačit s tou, která je integrovaná uvnitř základny. Pozitivní ovšem je, že výdrž Aceru byla ze všech popisovaných nejlepší. Při ztlumeném displeji a maximálním šetření je možné dosáhnout na necelých dvanáct hodin. Mnohem realističtější hodnota je 7-8 hodin on-line kancelařiny s Wifi a vyšším jasem LCD. Taková hodnota je pro mě plně přijatelná a nemožnost připojit větší baterii bych nejspíš oželel. Integrovaná baterka pojme 56 Wh energie – tedy v průměru o 10 Wh více než konkurenti – a je to znát.

Závěrem

Jak tedy TravelMate P645-MG ohodnotit? Posledně jsem říkal, že mezi ThinkPadem T440s a Latitude E7440 by byl těžký výběr, nicméně bych asi nakonec šel do Latitude. TravelMate si troufám postavit vedle ThinkPadu. V něčem je trochu pozadu – konkrétně jde o chod klávesnice (naopak rozložení je lepší) a zpoždění touchpadu. Na druhou stranu celkově působí méně problémově než ThinkPad, má lepší displej, lepší reproduktory a je tenčí.

Nad oběma konkurenty Acer vede přítomností grafické karty. AMD Radeon HD8750M sice není extra trhač asfaltu, ale na pomezí notebookového low- a mid-endu už má výkon, který postačuje jak na základní CADy (produkty Autodesku například kvůli Direct3D neumí využít možností Quadro/FirePro), tak na nějaké nenáročné hraní. Jsou to rozhodně plusové body ve chvíli, kdy plánujete spouštět nějakou 3D aplikaci a chcete mít jistotu dobré kompatibility (což bohužel není případ integrovaného Intelu).

Pokud bych stál před rozhodováním, nejspíš bych upřednostnil TravelMate před ThinkPadem a omezil výběr na TravelMate a Latitude. Čistě v rozhodování by asi vyhrál Latitude a to jen proto, že i ne-moc-dobrý trackpoint je lepší než žádný.

Příště asi vyjde řada na HP ZBook 14. Posledního zástupce splňujícího definované požadavky (dok, konektory, displej).