Je pro mě až s podivem, kolik měsíců uteklo od posledního dílů tohoto seriálu, ale nešlo to jinak (změna pracovního režimu, velké problémy s technikou a i v životě to už není stejné). Nicméně nezapomněl jsem na něj a dnes se podívám na poslední notebook, který by po testech DELLu, Fujitsu, Lenova a Aceru neměl chybět. Jde o 14“ HP ZBook 14, resp. taky jeho světle šedou variantu bez dedikovaného grafického čipu: HP EliteBook 840. Shodou několika náhod se povedlo, že jsem se nakonec dostal k oběma variantám, a aby to nebylo málo, ZBook jsem si dokonce vyzkoušel v jeho nejslabší i nejsilnější konfiguraci, což také dá lepší možnosti srovnání.

HP má teď základní nabídku pracovních notebooků jednoduchou. Od low-endu to jde následovně: ProBook 400 (low-end, základní displeje, bez dokování), ProBook 600 (střední třída, displeje stejné jako EliteBooky, velká dokovací stanice a možnost čtyřjádrových procesorů) a EliteBook 800 (hi-end, tenké provedení, úsporné procesory a slim-dock). ZBooky od toho všeho stojí trochu stranou. 15“ a 17“ verze jsou stroje se samostatným návrhem – větší, těžší a dobře vybavené. 14“ varianta je takový speciální pokus, který vychází návrhem z EliteBooku 840 (většina dílů plně zaměnitelná; možná všechny). Cílem bylo vyrobit tenkého pomocníka pro grafiky a konstruktéry – tedy něco, co se nepronese, vydrží to dlouho na baterky, a přestože to nemá velký výpočetní výkon, je v tom grafika, která má rozšířenou akceleraci OpenGL.

Vzhled, konstrukce, ergonomie

HP se snaží napříč notebooky nasadit jednotný vzhled a zvolilo pro něj takovou dle mého názoru nezajímavou šedou. Nicméně tyto stroje jsou z části vždy kovové a vykazují ve své třídě vždy velmi dobré mechanické vlastnosti. Pokud jde o EliteBooky, tak ty jsou díky podstatnému snížení tloušťky v korporacích poměrně oblíbené. Mimo jiné i proto, že kromě tloušťky se drží tyto stroje spíše konzervativního pojetí (trackpoint, tlačítka touchpadu, všechny konektory, kompletní klávesnice,…).

ZBook 14 se od EliteBooku 840 ve tvarech vůbec neliší. Rozdíl jsou spíše vizuální detaily. Přesněji řada ZBook je jako jediná z pracovních laděná do černé barvy. Konkrétně jde o nějakou hodně tmavou šedou (tmavší než u ThinkPadů). Další rozdíl se týká vnější strany víka, kde má ZBook broušenou texturu a po obvodu ze tří stran tlusté pogumování. Přestože fakticky jsou oba stroje skoro stejné, ZBook se mi díky jinému barevnému ladění a těmto detailům líbí mnohem víc. EliteBook na mě působí možná až příliš obyčejně.

Z hlediska konstrukce nemám moc výhrad, co se týká odolnosti. Základna je pevná tak, že se nikde nic nekroutí, a klávesnice se neprohýbá (asi jako u ThinkPadu a o kus lepší než v případě Latitude). Víko je taktéž pevné a dobře brání tlaku z vnější strany. Jediné, co mi na konstrukci vadí, je maximální úhel otevření. Jen nějakých 130° je u pracovního notebooku poněkud málo a vyšší uživatelé na něj při cestách na klíně v letadle určitě budou koukat shora.

Pokud jde o rozměry, zavřené to má celé 337 x 235 x 24 mm a hmotnost činí 1,81 kg (dle notebookcheck o něco méně – ve váze mi dochází baterky, tak třeba ukazuje nepřesně…). Je to tedy rozpláclé jako Latitude a tlusté jako ThinkPad. Hmotností je to v podstatě jako ThinkPad, a ač tam je pár gramů navíc, pocitově se zdá být ThinkPad těžší.

Displej, zvuk

V ProBooku 640, EliteBooku 840 a ZBooku 14 HP nabízí stejné varianty displejů, neboť každý míří trochu jinam a není jeden nutné uměle omezovat kvůli kanibalizaci. Takovou pro většinu lidí základní konfigurací je TN panel s rozlišením HD+ (1600×900) od AUO. Ten asi zdejší čtenáře příliš zajímat nebude, ale kdyby ano, tak má studenější barvy a mírný nádech bílé do červené (a taky trochu krystalický efekt na povrchu).

V případě full-HD (1920×1080) ne-TN variant jsou dvě možnosti, co můžete dostat podobně jako u Lenova. Vyzkoušel jsem obě. Jednak to může být AHVA displej od AUO, který můžete znát z Aceru a Lenova. Jeho výhodou je čistý obraz, který je i pod úhlem stále stejný. Nevýhodou je obraz trochu do žluta. Já to nakonec řešil snížením jasu zelené a červené složky v ovladači grafiky. Je to displej, který potřebuje kalibraci jako sůl a v základním nastavení ho nemám rád (je zajímavé, že stejný displej v Aceru měl ladění barev v pohodě, takže se s tím něco dělat dá). Druhá možnost je IPS displej od LG, který má barvy už v základu v pořádku a bílá má optimální nastavení pro dlouhodobou kancelářskou práci. Na druhou stranu má mírný krystalický efekt a mimo pásma asi 30-40° vertikálně se obraz kvůli různým filtrům mírně skokově ztmaví. Dá se na to zvyknout a já si časem i bez problému zvykl, ale zmínit bych to měl (výhodu to má naopak při práci na slunci, že víc světla jde v přímém směru). Sám jsem byl spokojenější s variantou od LG, ale věřím, že někdo jiný by preferoval spíše AUO.

Často se u ne-TN panelů řeší prosvítání diod, když je nastavený plný jas a černá obrazovka. V obou případech nějaké bylo viditelné (hlavně v noci), ale kdyby do toho všichni nerejpali, tak o tom ani nevím. Při práci si toho prakticky není jak všimnout. U AUO jsem měl pocit, že je prosvítání znatelnější.

V případě zvuku repráčků jsou tyto stroje od HP jasný průměr. Nehrají špatně na poměry pracovních modelů, a to ani v případě, že se vypne softwarové rozšíření (které pomáhá pouze minimálně), ale zázraky nečekejte. Je to někde na úrovni ThinkPadu T440s, což taky není hitparáda. Latitude E7440, zdá se, hraje ze všech v mém srovnání nejlépe, a to navíc docela výrazně.

Klávesnice, touchpad, trackpoint

Poslední generace pracovních HP má podle mě mnohem lepší klávesnici z hlediska mechaniky než několik předchozích generací. Zdvih není ani vysoký, ani příliš mělký, ale tak nějak akorát. Mechanika je při psaní nejtišší ze všech notebooků v tomto srovnání a platí to i pro velmi rychlé psaní. Právě v tomto ohledu jsem si klávesnici rychle zamiloval, neboť zde mám pocit, že neruším všechny okolo. Stisk kláves je jasně identifikovatelný a nestane se, že by stisknutá klávesa nebyla rozpoznána. Pohodlí je tedy stejně vysoké jako v případě DELLu, ale díky tiššímu chodu mám klávesnici od HP ještě radši.

Rozložení má HP nejkonzervativnější. Klávesy pro pohyb v dokumentech jsou po stranách, je tu klávesa kontextové nabídky a horní řada kláves má primárně standardní funkce F1-F12. I ty nejméně používané funkce jsou dostupné alespoň přes Fn. Kdybych mohl něco změnit, udělal bych na výšku menší kurzorové šipky do stran a v horní řadě kláves rozdělil F1-F12 do bloků tak jako na stolních klávesnicích.

Zástupný numerický blok lze používat pro psaní čísel i bez nutnosti neustálého přepínání NumLocku (Fn+Scroll). Stačí NumLock zapnout a pak uspat notebook. Po probuzení, restartu nebo vypnutí zůstane NumLock sice zapnutý, ale číslice jsou rázem přístupné pouze s držením Fn (funguje to tak vždy do dalšího přepnutí zámku NumLock).

Podsvícení je manuálně nastavitelné a vedle vypnutí nabízí dvě intenzity svícení. I pod relativně malým úhlem bohužel diody prosvítají v mezeře pod nejvyšší řadou kláves, což je pro mě asi jediný (nicméně výrazný) neduh.

Obdoba trackpointu od HP už mi dnes přijde z hlediska přesnosti při dobrém nastavením ne moc pozadu za aktuálními ThinkPady (kde došlo k mírnému zhoršení proti předchozím modelům). Rozhodně je polohování mnohem pohodlnější než u DELLu – jednak je tu lepší akcelerační křivka a jednak prst na čepičce dobře drží (což se o té u DELLu říct nedá). Jedinou nevýhodu tak vnímám v absenci prostředního tlačítka, kterým by se řešil posun stránek pohybem páčky při jeho držení. HP alespoň nabízí možnost nastavit odděleně pravé tlačítko trackpointu i touchpadu, takže si ho pro trackpoint můžete přenastavit na prostřední a původní funkci pravého řešit buďto o řadu níže, nebo tapnutím dvou prstů na plochu touchpadu. Navzdory absenci prostředního tlačítka považuju trackpoint u HP za o dost lepší, než je ten u DELLu.

Touchpad má HP ze všech notebooků ve srovnání nejlepší. Má stejně rychlé reakce jako ten v ThinkPadu, ale na rozdíl od něj má místo hlučného tlačítka uvnitř plochy dvě samostatná tlačítka s měkkým, nehlučným stiskem. Proti Aceru, Fujitsu i DELLu má mnohem vyšší přesnost.

Konektory, diody, tlačítka

Řešení od HP potěší rovnou čtyřmi USB 3.0 (na každé straně dvě), což je v této třídě rozhodně nadstandardní. Pro obraz jsou připraveny výstupy VGA a DisplayPort (HDMI bych na těle notebooku viděl raději). Dále výbava zahrnuje čtečku SD XC (karta se vejde celá), čtečku SmartCard, kombinovaný jack na zvuk, LAN a speciální konektor na boku pro dokování.

EliteBooky, nějaké to Folio a ZBook 14 používají nový Slim dock. Notebook se na něj pokládá jako na klasický dok do zarážek a následně se zmáčknutím tlačítka na straně mechanicky zasune boční prvek do konektoru. Toto řešení považuji po pár měsících používání za lepší než klasický dok, neboť zde nemusí být často hlučný mechanismus, který notebook při odpojení nadzvedne. Stanice má několik USB 3.0, rozbočovač na dva DisplayPorty, VGA, LAN a jacky na zvuk, takže více méně všechno potřebné.

Bezdrátové funkce jsou v základu jen 2,4/5GHz Wifi-N a Bluetooth 4.0. 3G, resp. LTE modem si uživatel může dokoupit (pokud si nedělá konfiguraci na míru, kde si ho dá rovnou). Nad klávesnicí jsou tři tlačítka – hlavní vypínač, přepínač bezdrátových funkcí a ztlumení zvuku. Kromě hlavního vypínače umí tlačítka podle stavu svítit bíle nebo oranžově. Indikační diody jsou umístěny na čelní hraně vlevo a najdete na nich všechno potřebné. Mají velmi tlumené svícení, takže ani v noci neruší.

Výkon komponenty

Vyzkoušel jsem si dvě konfigurace. První měla Core i5-4200U a druhá Core i7-4600U (vPro). Pro obě bylo společných 8 GB operační paměti tvořených jedním modulem, což znamená, že druhý paměťový slot zůstává volný pro upgrade na maximálních 16 GB. Zatímco vyšší konfigurace měla 2,5“ 256GB SSD, v té horší byl pouze 500GB pevný disk. V obou případech zůstal volný M.2 slot pro SSD cache (škoda, že zde není mSATA, které by bylo užitečnější). Zajímavostí M.2 slotu je, že má ještě jednu vzdálenější pozici pro protikus k aretačnímu šroubku, a kdyby se tento protikus na desce přešrouboval, asi by se sem vešla M.2 karta plné velikosti (notebook ze slotu umí bootovat a v BIOSu jej označuje jako mSATA). Další M.2 slot zůstal v testovaných konfiguracích také neosazen, ale ten slouží pro 3G modem, resp. v české distribuci si můžete oficiálně koupit i 4G/LTE model, pokud chcete.

Na obrázcích níže můžete vidět rozdíl mezi ZBookem 14 a EliteBookem 840. Mezi procesorem a hlavním chladičem je pod heatpipe navíc ještě grafický čip AMD FirePro M4100 s vlastní 1GB paměti (128bit GDDR5). Více méně jde o upravené jádro Radeon HD8750M, které měl popisovaný Acer TravelMate, s tím rozdílem, že zde jsou povoleny rozšířené funkce akcelerace OpenGL a AMD sem tam vydá nějaký ovladač s certifikací pro konkrétní profesionální aplikace. V Aceru má čip více paměti a o něco vyšší takt, což se všude mimo profi programy vykreslující ve wireframe a dalších „neherních“ režimech, projevuje jeho vyšším výkonem (asi o 15%).

Naopak v OpenGL 3D/CAD aplikacích nakope toto základní FirePro zadek i poměrně výkonným herním grafikám. Mezi CAD grafikami je M4100 v podstatě zástupce nejnižší třídy. NVIDIA má jako základ Quadro K1100M, které se objevuje v nejnižších konfiguracích velkých pracovních stanic. Proti té má zdejší FirePro nižší výkon o 20 %. V tenkém notebooku pořád dobré.

Všechny ZBooky 14 jsou vybaveny stejnou grafikou. České konfigurace EliteBooků 840 mají všechny pouze integrovanou grafiku, nicméně dle datasheetu je možné i zde použít variantu základní desky s osazenou grafikou – jen jde pouze o „herní“ variantu Radeon HD8750M (opět pouze 1GB GDDR5).

Chlazení, baterie

U HP obvykle očekávám hlučné chlazení, ale ZBook 14 i EliteBook 840 jsou na tom velmi dobře. Pokud není použit dedikovaný čip, je při nízké zátěži notebook velmi tichý. Většinou je ventilátor vypnutý, místy se sepne v nízkých otáčkách, kdy neruší ani v tiché místnosti. Jakmile dojde na maximální zátěž po delší dobu (klidně včetně grafiky), přejde pomalu do vyšších otáček, které jsou znatelně hlučnější – rozhodně hlučnější než ThinkPad a Latitude, ale LifeBook byl hlasitější. Projev ventilátoru je bez rušivých zvuků. HP se pro změnu ani v zátěži příliš nezahřívá.

Vestavěná baterie má kapacitu 48 Wh a je schovaná uvnitř základny (oficiálně 50 Wh). Lze ji však vyměnit bez pomoci šroubováku. Spodní kryt má posuvný zámek a baterie je na tom stejné. Na cestách tedy lze měnit baterie pro vyšší výdrž, jen to vyžaduje o krok více. HP má navíc možnost dokoupit sekundární baterii, která se připojuje speciálním konektorem na spodku. Má 60 Wh, takže výdrž zvedne na více než dvojnásobek. Výdrž se základní baterií je při vyšším jasu a Wifi asi 5-7 hodin.

Závěrem a konečný verdikt

HP ZBook 14 (resp. EliteBook 840) se nakonec ukázal být překvapivě dobrý. U displeje sice hodně záleží, který ze dvou dostupných dostanete (AUO, LG), ale ve všem ostatním jsem převážně spokojený – tichá pohodlná klávesnice s dobrým rozložením a zástupnou numerikou aktivovatelnou s Fn, rychlý touchpad s vlastními tlačítky, velmi dobrý trackpoint (i když bez prostředního tlačítka). Při běžné práci je notebook tichý (často nehlučný při konfiguraci s SSD) a výdrž spadající do průměru je možné zdvojnásobit sekundární baterií.

ZBook 14 je proti EliteBooku 840 hezčí díky tmavému provedení s pěknou úpravou vnější strany víka, což je pro mě hlavní plus. Další plus, které však většina lidí asi nevyužije, je CAD grafika AMD FirePro M4100.

Nakonec mám pocit, že řešení od HP nabízí pro mě nejméně kompromisů a řadím jej lehce před DELL Latitude E7440 (ZBook mi přijde stejně hezký, EliteBook 840 o něco méně). DELL má sice vyhrazená tlačítka pro regulaci hlasitosti (zde je jen pro ztlumení zvuku), ale zas má horší touchpad a zejména trackpoint. Do DELLu je díky mSATA rozhodně jednodušší možnost osadit SSD i plotnový disk, HP má pro změnu možnost druhé baterie. Acer TravelMate P645M a Lenovo ThinkPad T440s jsou nakonec v těsném závěsu. U ThinkPadu mi vadí hlučnější tlačítko touchpadu a různé drobné nedodělky, TravelMate pro změnu ztrácí absencí trackpointu a zpožděnou odezvou touchpadu. Fujitsu ze všech ztrácí nejvíc klávesnicí i touchpadem (navíc hi-dpi displej má na pracovní nasazení ve Windows ještě čas).

Sám bych tedy možná volil HP (jen těsně upřednostněné před DELLem), neboť vstupní zařízení u mě mají vysokou prioritu, ale že by se dalo univerzálně doporučit jako nejlepší stroj ze srovnávaných, to se přímo říct nedá. Pokud váháte, pročtěte si všechny díly a stanovte si, které vlastnosti jsou pro vás hlavní. Nakonec žádný z testovaných kousků se nedá označit za špatný.

Tím tento seriál uzavírám a vyčkám, s čím který výrobce přijde. Až bude něco nového, určitě se na to podívám a srovnám to s konkurencí.

Pod čarou: ProBook 640

K EliteBooku 840 existuje zajímavá a trochu podceňovaná alternativa, na kterou bych neměl zapomenout. 14“ HP ProBook 640 vypadá skoro stejně, jen je o něco tlustější (ovšem zdaleka ne tak jako ThinkPad T440p). Vyšší hmotnost a tloušťka je však vyvážena přítomností optické mechaniky (s možností výměny za další disk), vyměnitelnou baterií v zadní části a především možností osadit čtyřjádrový procesor Core i7-4702MQ, který výkonově překonává všechno to, co jsem v tomhle testu zmiňoval, dvojnásobně.

V případě konfigurací s čtyřjádrem není možné osadit dedikovaný grafický čip, nicméně potěšující je fakt, že hlučnost i spotřeba (a tedy výdrž) je stejná jako u EliteBooku 840. Stejné je to i s mechanickou odolností. Prvky jako klávesnice, displej, trackpoint i touchpad jsou identické.

Konfigurace s čtyřjádrem, 256GB SSD a full-HD ne-TN displejem se nedávno objevila pod 30 tisíc s DPH, což z ní dělá v podstatě bezkonkurenční záležitost pro někoho, kdo chce 14“ notebook, dobrý displej a co nejvíc výkonu.