Ještě že tu máme všechny ty hráče. Už delší dobu si myslím, že v určitých případech je nejlepším výkonným pracovním notebookem ten herní. Sám jsem se podle toho zařídil už pět let zpátky, kdy byl Acer V15 Nitro v první vlně, která tento trend rozjela. Grafické pracovní stanice kromě předraženého Quadra na CAD a 10bit barvy, technologií vzdálené správy pro korporace a vysoké ceny toho proti spotřebním modelům mnoho nenabízí – naopak v mnohém tratí.

DISCLAIMER: Notebook jsem měl několik týdnů a byl mým jediným společníkem mimo domov, což mi dalo možnost jej naplno otestovat ve všech možných situacích. Po dlouhé době se stalo, že jsem s nějakým počítačem opravdu spokojen, a tak by byla škoda, kdybych se o to nepodělil zde na blogu. Tento článek neberte jako plnohodnotnou recenzi. Ta vyšla na notebook.cz.

ASUS jsem dlouhé roky spíše ignoroval. Bylo to od té doby, co si začali dělat vlastní firmware a ovladače pro touchpady do svých notebooků… s naprosto katastrofálním výsledkem. Kurzor se na ASUS touchpadech vždy pohyboval s velkým zpožděním za prstem a bylo to jako navigovat opilého námořníka. Pro mě to byl problém vzhledem k tomu, že mnohdy nemám možnost připojit myš, protože buď mám notebook jen na klíně, nebo jsem si ho přinesl samotný v ruce a nechci k němu tahat další příslušenství. Kvalitní touchpad je pro mě naprosto esenciální součástí notebooku. ASUS tohle nesplňoval, takže nemělo cenu příliš zkoumat jeho notebooky za hranici odzkoušení, zda už problém vyřešili.

ASUS sice bohužel bere touchpady od firem jako ELAN, které nejsou zrovna jedničky na trhu. Nicméně některé jejich modely fungují přijatelně dobře, zejména pokud běží v „přesném módu“ integrovaného ovladače ve Windows 10. To je i případ dnes zmiňovaného notebooku, kde se situace ještě vylepšila tím, že displej pracuje s obnovovací frekvencí 144 Hz, čemuž se přizpůsobila i rychlost snímání na straně touchpadu. Už jsem sice zažil i lepší touchpady, ale tento je už alespoň tak dobrý, aby mi s ním nevadilo pracovat celý den.

Větší zajímavostí je ovšem klávesnice, kterou jsem zmiňoval v minulém zápisku. Už jen její rozložení považuji za velmi povedené díky mezerám mezi jednotlivými bloky kláves. Kdyby ASUS přidal ještě zástupný numerický blok aktivovaný držením Fn, tak by byla klávesnice úplně perfektní. Nejde ale jen o rozložení – přesný stisk a příjemný zvuk ještě podporují dobrý pocit při psaní. Subjektivně je pro mě tato klávesnice lepší než třeba klávesnice ThinkPadů a pracovních DELLů. Evidentně si hráči zaslouží lepší klávesnice než korporátní klientela. Asi to bude tím, že jim nevybírá notebooky nějaké IT oddělení outsourcované do Indie.

Oceňuji, že je dotaženo do detailů i podsvícení klávesnice, které z žádného úhlu neprosvítá v mezerách mezi klávesami. Právě prosvítání je přitom úplně trapným, ale o to rozšířenějším problémem drtivé většiny notebooků. Nezřídka je prosvítání tak intenzivní, že podsvícení klávesnice raději vůbec nepoužívám, pokud to není nezbytně nutné.

Zde je RGB podsvícení, které ovšem neumí plnohodnotnou bílou (bílá zde vypadá spíše jako bledě modrá), a popisky jsou bez podsvícení spíše nekontrastní. Sám jsem to během používání vyřešil tak, že přes den používám bledě modré podsvícení a od večera dál červené. Pro mě samotného bílá nikdy nebyla optimální barvou pro podsvícení kláves, takže absence bílé mi vůbec nevadí (používané bílé diody obvykle vyzařují i dost modrého světla, takže jsou pro práci před spaním úplně nevhodné).

Šestijádro a plnohodnotná RTX 2070

Notebook má sice jen pár deka přes hranici dvou kilogramů a je tenký je tak akorát, aby se do něj vešel plnohodnotný Ethernetový konektor, ale uvnitř je 45W šestijádrové Core i7 9. generace, možnost osadit až 32GB RAM (16GB je vždy připájeno na desce) a neošizená NVIDIA GeForce RTX 2070 (žádné Max-Q). Tohle všechno se přitom dokáže v zátěži uchladit ne zrovna neslyšně, ale rozhodně ne s otravnými zvukovými projevy. Počítač je při kancelářské práci tichý a jen si tak šumí (ventilátor se nevypíná nejspíš nikdy). V zátěži jsou ventilátory slyšet, nicméně nedochází k pískavému projevu (tak charakteristickému pro mnoho tenčích notebooků). S ohledem na výkon a tenké provedení si troufám tvrdit, že běžná mobilní pracovní stanice za víc peněz nenabídne tak dobré chlazení.

Zajímavostí je, že se část spodku při otevření notebooku odklopí pro lepší přísun vzduchu do chlazení. Nemám potuchy, jak moc to pomáhá. Předpokládám, že trochu jo, ale třeba to hlavně pomůže, aby si někteří lidé přestali kupovat gigantické chladící podložky pod notebook.

V ovládací aplikaci je možné vybrat z několika profilů chlazení a výkonu. Pokud vám nevadí vyšší otáčky ventilátoru, lze získat v režimu „Turbo“ ještě 5-10 % výkonu navíc. Pokud je pro vás prioritou ticho, v režimu „Silent“ se výkon grafiky i procesoru sníží natolik, aby mohly ventilátory zůstat v nejnižších otáčkách.

Nevýhoda odklápěcího spodku. Tohle se mi povedlo mimo plán.

144Hz IPS a slušné audio

Displeje s vysokou obnovovací frekvencí vnímám jako velmi pěkný směr. S CRT obrazovek jsem byl zvyklý na vysoké obnovovací frekvence a s nimi související plynulost obrazu ve hrách, ale i programech. S LCD bylo tohle všechno zabito a na výběr bylo obvykle buď jen 60 Hz, nebo ve výjimečných případech hlavně ze začátku éry LCD ještě 75 Hz.

144 Hz v notebooku je příjemných i v případě, že žádné hry nehrajete. Plynulost manipulace s okny, posouvání stránek a pohybu kurzoru myši je prostě návyková. Zejména v případě kurzoru myši je ovládání i přesnější a pohodlnější. V základním nastavení se notebook snažil šetřit baterku tím, že po odpojení napájení přepínal displej do 60Hz režimu. Jenže když vím, jak dobře vypadá 144 Hz, musel jsem si tuto šetřící funkci vypnout (stejně to většinou skoro nic nešetřilo).

Poměrně nedávno sice IPS panely mohly mít 120/144 Hz, ale doba změny jasu pixelu byla pořád špatná v porovnání s TN panely. Zde se ASUS chlubí rychlostí změny 3 ms. Reálně je to sice horší, ale dle notebookcheck.net je možné změnit jas pixelu tam a zpět v jejich testu pod 10 ms, což je velmi slušné (3x lepší než obyčejný IPS panel). Ve hrách to moc nevnímám, ale přesun oken ve Windows je viditelně méně rozmazaný.

Displej od AUO má téměř plné pokrytí sRGB, což není špatné a samotnému mi to úplně stačí, ale jinde existují i displeje s lepším pokrytím barvových prostorů. Co oceňuji víc, je bílá bez rušivého nádechu do jiné barvy a absence PWM blikání.

Interní displej podporuje také G-SYNC, ale na jeho zapnutí je nutné přepnout notebook do režimu, kdy je integrované grafické jádro vypnuté, a interní displej je obsluhován přímo čipem od NVIDIE. Vyžaduje to restart a dedikovaná grafika se pak pochopitelně nikdy nevypíná.

Co se týká reproduktorů, tak ty jsou v předních rozích základny a míří dolů, takže se zvuk mění podle toho, jestli je notebook položený na stole, nebo jej hodíte na postel. Velmi dobré je pokrytí nízkých frekvencí, ale výšky jsou utlumené. Pokud se však dobře poladí zvukové rozšíření, je zvuk na poměry notebooků opravdu skvělý. To je další věc, o které si můžete nechat u pracovních stanic a business notebooků jenom zdát.

Výdrž a spotřeba

Výdrž na baterku je klasickou bolístkou herních notebooků. ASUS nacpal do těla počítače navzdory nižší hmotnosti a tloušťce docela velkou baterku, aby problém minimalizoval. Díky kapacitě 76 Wh je možné dosáhnout asi šesti až sedmi hodin výdrže na jedno nabití (on-line kancelářská práce), když si pohlídáte, že vám zbytečně nic nevytěžuje grafickou, ani procesor.

Já měl za více než dva týdny provozu průměrnou výdrž dle BatteryBaru 4 hodiny a 7 minut. Hodí se ovšem dodat, že jsem notebook nijak nešetřil, protože jsem jej používal prakticky výhradně na baterku a k nabíjení docházelo v uspaném stavu, když jsem zrovna jedl nebo spal. Na notebooku jsem upravoval fotky z RAWů (včetně exportu), kompiloval a dělal všechny takové ty běžné kancelářské věci. Mimo večera jsem nechával displej na maximálním jasu (300 nits). Zkušenost mám takovou, že jiné podobně výkonné notebooky se většinou při tomto použití vybijí za dvě a půl hodiny, což by ostatně odpovídalo rozdílu v kapacitě baterie.

Z hlediska úsporného provozu je asi největší překážkou přepínatelná grafika (NVIDIA Optimus). Občas se stane, že se na grafiku hodí microsoft.photos.exe, nebo lockapp.exe, takže je potřeba neustále monitorovat aktivitu grafiky. Taktéž někdy sice vypadá, že je vypnutá, ale až do restartu/hibernace počítač prostě spotřebovává víc, než by měl, a podezřívám z toho právě přepínatelnou grafiku. O tom tu už ale mám celý zápisek – týká se to primárně notebooků, které mají obrazové výstupy připojeny na dedikovaný čip. Nejlepší je po každém odpojení externího monitoru vlézt do Správce zařízení a zakázat a následně povolit dedikovanou grafiku – tím se nuceně všechno musí přesunout zpět na integrované jádro (nedoporučuji nechat ovladač dedikované grafiky trvale zakázaný; jednak pak nejde připojovat externí monitory a jednak zůstane čip bez ovladače napájený, s konstantní spotřebou 15 wattů). Pořád je to menší otrava, než se odhlašovat a přihlašovat po připojení/odpojení externího monitoru, který má nastavené jiné DPI než notebook (typicky třeba notebooky s 4K displeji).

Reálně při psaní tohoto článku, zapnuté Wi-Fi a 50% jasu displeje žere notebook 10-13 wattů, pokud je dedikovaná grafika skutečně neaktivní (tj. okolo šesti hodin výdrže na jedno nabití). Pokud z nějakého důvodu nedojde k odpojení napájení čipu (což se bohužel nedá ani 100% poznat podle indikační ikony od NVIDIE), bude spotřeba stabilně o 10 wattů vyšší.

Zatímco notebook je tenký a lehký, jeho 230W napájecí zdroj to o sobě říct nemůže. Na druhou stranu, 0,6 kg na takový výkon není úplně špatná hodnota. U herního notebooku je velmi překvapivé, že ASUS implementoval funkci Power Delivery na konektoru USB-C a notebook lze používat klidně s 65W USB-C adaptérem. Jen pak nelze čekat plný výkon grafického čipu. Pokud bych tento notebook měl trvale, velmi pravděpodobně bych si takový adaptér koupil a nechával si ho pořád v batohu pro nouzové situace.

Závěrem

Po pěti letech života s mým Acer Aspire V15 Nitro očekávám, že další notebook bude opět nějakou variací na decentní herní stroj využitelný i coby výkonná mobilní pracovní stanice. Nečekám, že mi současný notebook vydrží věčně, i když se zatím nějak netváří, že by měl zdechnout. Jednou to přijde, a tak si raději mapuji trh. ASUS mě příjemně překvapil a rozhodně je to jeden z těch počítačů, které by byla chyba přehlížet.

Navíc je i hezký a nesnaží se o nějaké optické klamy pomocí výrazně zkosených hran. Jeho tělo z magneziových slitin má akorát zaoblené rohy a hrany tak, aby se počítač dobře nosil a netlačil při používání do zápěstí. Kdybych mohl změnit jedinou věc, odstranil bych slabě červeně svítící logo, které ASUS používá u své řady herních notebooků. Vypadá divně.

Řekl bych, že jde ve třídě tenkých herních notebooků o jeden z úplně top zástupců. Mám z něj mnohem lepší dojem než třeba z obdobných MSI, HP a DELLů a nemůžu si vybavit v paměti, že by ve mně nějaký jiný model zanechal tak pozitivní dojem. Jedinou slabinou je horší příjem Wi-Fi signálu, když je notebook dál od AP. Připojení je s tímto notebookem nestabilní na některých místech, kde jiné moje stroje běží ještě v pohodě (jen za cenu snížené rychlosti). Není to úplně zlé, ale dostatečně horší na to, abych si toho všimnul.