Bude můj příští notebook Mac? (2) – hardware

swarm Leden 12, 2012 Zkušenosti a reklamace 19 komentářů

V prvním dílem jsem řešil, že zkouším hledat možného následovníka mého ThinkPadu. Teda ne, že bych hledal nějak usilovně, ale nikdy není špatné ověřit si možnosti různých cest. Tentokrát je to cesta jablečná.

Celý tenhle měsíční test nebyl nijak plánovaný. Jednoho dne bratr přinesl Mac a řekl, že tu nějakou dobu bude a jestli si ho nechci zkusit. Neprotestoval jsem, jelikož kolem Vánoc je k něčemu takovému nejlepší čas (nejméně práce). Abych to vysvětlil. Ze všech notebooků je v baráku nejvíc právě těch od Applu. Sám mám pouze starší kousky s PowerPC procesory (11“ PowerBook 1400cs/166, 15“ PowerBook G4 (FW800) a 12“ iBook G4 mid-2005 – podle mě nejhezčí Mac, jaký kdy Apple vyrobil), ale oba bratři mají relativně nové hliníkové unibody (jeden bude přecházet na Air). Sem tam se tu něco protočí navíc.

Lion a nároky na hardware

V jednom z blogů na zive.cz si autor stěžoval na nenažranost operačního systému OS X 10.7 Lion. V diskuzi se pak na něj sesypalo několik nepříliš gramotných milovníků značky, že Lion na rozdíl od Windows 7 dokáže v pohodě běžet i s 2 GB RAM.

Dostal jsem počítač, který byl právě takovým množstvím vybavený, a zjistil jsem, že paměťové nároky od dob Leoparda (10.5) v mém iBooku pěkně poskočily. Pravda je taková, že Lion jde na konfiguraci s 2 GB RAM spustit a jde dokonce i provozovat. Pokud ovšem přiložíte ucho k notebooku, zjistíte, že velmi často hrabe disk kvůli swapu (díky správě priority aktivního procesu to ovšem ne vždy pocítíte i zpomalením).

Stačilo spustit několik svých oblíbených aplikací a rázem se reálné vytížení paměti pohybovalo na hranici únosnosti. Windows 7 jsou na paměť méně náročné. Na druhou stranu je to i starší systém a chtě nechtě výrobci zvyšují své nároky s tím, jak jde cena za GB dolů.

Z tohoto poznatku jsem si odnesl, že bych s klidným svědomím nikomu nemohl doporučit tu nejlevnější variantu 11“ MacBook Air, kde jsou jen 2 GB operační paměti a tuto paměť nejde dále rozšířit.

I když jsem paměť rozšířil, stejně jsem s výkonem nebyl spokojený. Načítání aplikací, ale i samotný start systému s podprůměrně rychlým notebookovým diskem není žádný zázrak. Abych se tedy dostal na pro mě rozumně použitelnou rychlost, disk jsem překopíroval a prohodil jej za 64GB SSD.

Po provedení tohoto kroku se mi začal konečně MacBook Pro líbit. Čistý start OS do 15 sekund, načítání aplikací okamžité a většina čekání prakticky zmizela (2,66 GHz Core2 Duo se nezdá být brzdou). SSD tedy rozhodně neznamená zrychlení pouze pro Windows, i když mi někdo nedávno vysvětloval, že Mac pracuje s diskem tak dobře, že se SSD nepozná. Je to znát úplně stejně (dobře).

Taková milá drobnost – zatímco preload Windows notebooků často vyplní 64GB SSD ze tří čtvrtin, systém se základními aplikacemi na Macu má pod 10 GB, takže malé SSD úplně stačí.

Pokud byste chtěli SSD i disk zároveň, mám pro vás dobrou zprávu. Adaptér na disk místo optické mechaniky, o kterém jsem nedávno psal, zde funguje a není problém z druhého zařízení ani zavádět systém.

Ticho… jen mimo zátěž

Jobsova posedlost tichými, nejlépe bezventilátorovými počítači je v MacBooku znát. Tedy až na to, že ventilátory tam jsou rovnou dva a nikdy se nezastavují. Na druhou stranu jsou otáčky tak nízké, že ani já nic neslyším, dokud nedám ucho k zadnímu výdechu chlazení.

Budete s provozním hlukem Maců spokojeni, jestliže máte notebook především ke kancelářské práci, resp. k čemukoli, kde většinu času procesor nevytížíte, a když už ano, je to jen na chvíli. Zde je situace jednoznačně lepší než u většiny PC notebooků a přibližuje se mému pasivně chlazenému ThinkPadu. Většinou totiž mají notebooky buď nejnižší úroveň ventilátoru stále alespoň na úrovni hluku pevného disku, nebo co chvíli potřebují odfouknout. Nemám to rád, když si chci ráno něco přečíst a nechci rušit spící přítelkyni hlukem ventilátorů.

Celkem pozitivně vnímám, že se už (s Lionem) notebook neuspí, pokud jej zavřete, když jsou připojeny externí periferie. Zavřený se navíc nezahřívá o moc víc než normálně.

Pokud chválím ticho, týká se to jen běžné zátěže. Dlouhodobé vytížení procesoru (s grafikou jsem za celou dobu nic nedělal a měl jsem pořád vynucenou jen integrovanou) způsobí rozjetí ventilátoru na vysoké otáčky, které vnímám jako docela otravné. Vydávaný svištivý zvuk je daleko horší než u mého ThinkPadu, kde i při konvertování videa stačí k „přehlušení“ tichá hudba.

Hlučnost v zátěži je u MacBooků dlouhodobá záležitost. Dřív to bylo výraznější, ale spíš než že by se zlepšili v Applu, polevili někteří PC výrobci. Aspoň, že tou zátěží je myšlena opravdová zátěž a ventilátor nezrychluje při rychlém otevření tří tabů v prohlížeči nebo načtení flashového baneru.

Kvalitní, ale lesklý TN displej

Když „Apple ovce“ tvrdí, že Macy mají lepší displeje, mají ve většině případů pravdu. Na začátku „testu“ jsem měl 13“ MacBook Pro a krátce na to jsem přešel na novější 15“ model. Oba měly displej, který by mi vůbec nevadil v mém ThinkPadu.

Z hlediska hardwaru je podstatný přínos v použití kvalitní matice, která má dostatečný kontrast i barevný rozsah – to se ničím nahradit nedá. Když černá vypadá jako tmavě šedá, žádná kalibrace už nepomůže. Oba displeje tohle splňovaly – barvy super, černá doopravdy černá a bílá bez jakéhokoli nádechu do jiné barvy. Mám pocit, že snad jen u Applu je při nákupu jistota, že ten displej nebude špatný (existuje ještě několik výjimek jinde, jako třeba IPS v ThinkPadu X220 a pár modelů Sony VAIO).

Displej důležitý prvek. Je jedno, co s notebookem děláte, ale pokud jej zrovna nemáte v dokovací stanici, pravděpodobně do něj zrovna koukáte. Je proto velká škoda, jak jsou některé displeje nekvalitní. Je mi jedno, že je zde jen TN matice. Pozorovací úhly mě netrápí, pokud nejsou tak špatné, že má obraz v horní části jiné podání barev než v dolní. Nutně tedy nepotřebuju IPS, ale špatné TN taky nechci. Zejména v úhlopříčce pod 15“ je Mac jediná cenově dostupná možnost získání kvalitního displeje s nízkým rozlišením (že chci pěkný obraz, ještě neznamená, že chci nutně full-HD).

Lepší obraz na displeji MacBooku ovšem není jen otázkou hardware. Důležité jsou kalibrační profily displeje v operačním systému. Na PC noteboocích jsou barvy v 95% špatně (klidně i hezké, ale špatně). Většinou totiž vůbec neodpovídá ani gamma křivka. Co je podstatné, barvy se na Macu upravují i v závislosti na intenzitě podsvícení, takže obraz je dobrý i s nižším jasem. Většina PC výrobců nic takového neřeší – v továrně se osadí, co zrovna je ve skladu. U notebooků v ceně 30-40 tisíc to zamrzí, i když se na nich očekává především práce s textem.

Doma sice kalibrační sondu nemám, ale začal jsem si ručně přenastavovat zobrazení barev v ovládácím panelu, aby odpovídalo dvěma kvalitním stolním LCD, která doma mám (a která mají mimochodem úplně stejné zobrazení jako ten Mac). Nejde o přesnost, ale podle testovacích obrázků nastavuju, aby to plus mínus odpovídalo.

S lesklým překryvným sklem je to horší. MacBook používá displej s lehce tlumenými odlesky a přes to je ještě gorilí sklo. Dohromady je to lesklé, ale běžně v místnosti to není tak rušivé jako u levných notebooků. Nicméně když jsem si pustil film ve vlaku, při tmavých scénách to bylo zrcadlo a požitek byl horší než u mého (matného) ThinkPadu. Bez skleněného překryvu by ovšem byly odlesky v pořádku, takže to chce jít do MacBooku Air, nebo pořídit příplatkovou matnou verzi MacBooku Pro. I s tímhle bych ovšem dokázal žít.

Touchpad a důraz na okamžitou odezvu

Apple byl jeden z prvních velkých výrobců, který začal nasazovat do svých notebooků touchpady. Mám doma jeden z nich a nemám proti němu výhrady. Reaguje okamžitě, pohyb kurzoru odpovídá pohybu prstu a umí všechny základní akce. V jisté době mi ovšem touchpady novějších modelů přestaly vyhovovat. Uměly sice posouvat stránky tahem dvou prstů, ale měly podivnou akcelerační křivku a hlavně určité zpoždění.

S unibody notebooky přišel i nový, větší touchpad (s pěkným hladkým povrchem), který se zase přiblížil tomu, co od touchpadu očekávám. Rychlé tahy prstem jsou přesné a prakticky potlačilo jakékoli zpoždění. Apple byl také tím, kdo přišel s odstraněním vyhrazeného tlačítka a mačkací spodní polovinou dotykové plochy.

PC výrobci dnes podobné touchpady kopírují, ale vzhledem k tomu, jak špatné jejich pokusy často jsou, mám pocit, že nepochopili hlavní důvody oblíbenosti originálu. Síla touchpadu u MacBooků je totiž v okamžité odezvě. Nejen v pohybu kurzoru, ale také ve všech gestech. Pokud má být k něčemu gesto pro přiblížení obrázku, musí se ihned plynule vykonávat. Ne že při rozevření dvou prstů uvidím, jak se vytíží procesor a během následujících dvou sekund se vykreslí pár zvětšených variant, až systém u jedné zůstane. Takový přístup je prostě špatný. Podobně otáčení obrázku – musím hned vidět, že se otáčí a ne že po vykonání gesta se teprve provede pootočení.

Pak jsou tu i drobnosti, kdy touchpad v Macu snímá, jak velkou plochou jste prst položili. Pozná díky tomu ve spodní části bezpečně, zda tam leží prst na domnělé pozici levého tlačítka a jeho snímáním nenarušuje pohyb kurzoru (ovládaného ukazovákem). Tahle primitivní funkce způsobí, že vám nebude vadit chybějící tlačítko.

Kromě samotného hardwaru je podle mě velká část úspěchu právě v propojení se systémem. Ostatně stačí do MacBooku nahrát Windows nebo Linux a rázem vám tlačítko zase začne chybět.

Kdybych si měl nad něčím postesknout, bylo by to bezpochyby hlučné klapání tlačítka touchpadu. Jsem zvyklý, že tlačítka nemusí vydávat žádný zvuk. Někde v čekárně nebo večer, když vedle vás někdo spí, je to zbytečné rušení.

Redukovaná chiclet klávesnice

Jedna z nejlepších klávesnic, jaké jsi kdy vyzkoušel, je ve starším iBooku G4. Klasika s anatomicky tvarovanými klávesami a úžasným stiskem. To, co měly v té době PowerBooky (a následně MacBooky Pro do unibody), mi příliš nevyhovovalo. Stisk byl takový nejistý a podsvícení na stříbrných klávesách dělalo spíše medvědí službu, pokud nebyla okolo tma.

Chiclet klávesnice u současné generace je taková průměrná. Nepadnu z ní na zadek, ale ani ji nemůžu odsoudit. V chiclet provedení už jsem viděl lepší (třeba ta v ThinkPadu X1 a E420s), ale i mnohem horší.

Je to záležitost operačního systému, ale líbí se mi kombinovaní zkratek s Cmd, které není tak v rohu. Lépe se mi tak vyvolávají některé funkce (třeba práce se schránkou). Taktéž mi moc nevadí, že multimediální funkce jsou primární místo F1-F12, když je na to ovládání systému dělané. Ostatně nevadí mi to ani u PC notebooku, dokud funguje zkratka Alt+F4 bez přidávání Fn.

Vadí mi naopak redukované rozložení. Z velké části na počítači píšu a se psaním souvisí časté používání Home, End a posunů o stránku. V některých aplikacích jsou tyto funkce zastoupeny šipkami v kombinaci s Fn, někde v kombinaci s Cmd. Ať je to jakkoli, přístup stiskem jediné klávesy shledávám mnohem pohodlnější.

Podsvícení kláves funguje dobře, ale kdyby byla možnost zredukovat počet stupňů jasu, vůbec bych se nezlobil. Stačil by mi výběr mezi třemi přednastavenými.

Ergonomie

Apple je znám pro některá rozhodnutí, kdy design musel ustoupit vzhledu. Na hliníkových MacBoocích je jich několik znát. První se týká už samotného hliníku. Nedělal jsem na počítači nic moc náročného, takže jsem prakticky nikdy nepocítil, že by byl příliš horký. Měl jsem celou dobu spíš opačný problém.

Stačilo, abych si nechal batoh v chodbě a ráno z něj vytáhl počítač, který byl tak studený, že jsem si na něj vůbec nechtěl pokládat ruce, natož abych si ho položil na klín. Se studeným povrchem jsem zápasil skoro pořád – kdykoli jsem jej zapnul po delší době, nebo jsem ho někam přenesl v batohu.

Psát na počítači, který vás studí do dlaní a zápěstí, je strašně nepohodlné. Po chvíli mě někdy ruce přímo bolely. Řešil jsem to občas jeho spouštěním s předstihem a vracel jsem se k němu třeba až po 20 minutách provozu, abych na něm začal pracovat. Předpokládám, že za to může zimní počasí a v létě tenhle problém zmizí, ale stejně to vnímám jako designérský fail. V Kalifornii asi zimu nemívají.

Druhý problém s ostrými hranami opěrek rukou nakonec nebyl tak vážný. U dva roky starého počítače se pro samé řezání do rukou předchozího uživatele pěkně otupily. Asi to chce kupovat jeté mašiny.

Odolnost

Hliníkové provedení má ještě jednu velkou nevýhodu. Je na něm vidět každý škrábanec. Jakmile počítač taháte všude s sebou a nemáte na něj nějakou sleeve kapsičku, bude po pár měsících pěkně sedřený nahoře i dole.

Roky používání jsou tak na hliníkovém těle vidět víc než na kombinaci plastu a gumy.

Příště

Po hardwarové stránce jde o solidní produkt a chápu, že z jeho provedení může být někdo úplně odvařený. Na kvalitní počítače jsem zvyklý, takže pro mě nešlo o něco unikátního. Jednoznačně si mě získal displej s touchpadem a tichým chlazením, klávesnice ve mně zanechala mírně negativní dojem a hliník prostě nemám rád (škoda, že už Apple nedělá něco s černým plastem). Přesto žádnou část nejde označit za průšvih.

Příště se podívám na příslušenství a hlavně na uživatelské zkušenosti, zejména v souvislosti některými mými specifiky používání (například práce s externími periferiemi).

Soutěž

Opět připomínám soutěž o unikátní myš NotebookBlog!

Komentáře k článku

  1. 1. jiri  12.1.2012  22:12:53

    Clanek jsem prolitl, doctu az nedky v klidu, jen k tomu poskrabani – mam na vrchnim a spodnim viku MBP13″ ochrannou folii ZAGG (stala me $25 na Cyber Monday, jinak stoji $50) a funguje to dokonale, a da se zdarma vymenit relativne bez omezeni (ale mam ji tam uz rok a zatim neni moc duvod to vymenovat, na telefonu ji ale menim snad kazde dva mesice). I kdyz dnes bych doporucil spise Ghost Armor (ma prijemnejsi povrch). Sleeve obal mam taky, ale to bych si poridil ke kazdemu notebooku, precejen mi to v batohu lita mezi propiskama :)

  2. 2. Halis  13.1.2012  0:44:49

    Nějak se mi nezdá konec první věty v odstavci o ergonomii ;-)

  3. 3. swarm  13.1.2012  0:49:28

    [1] Nevypadá to špatně, i když normálně se držím zásady, že notebook by měl být sám o sobě na používání připraven bez dokupování čehokoli.

    [2] Ta je správně. Design je totiž i funkční stránka a ta v tomto případě musela ustoupit vzhledu a cool faktoru.

  4. 4. mb  13.1.2012  8:21:08

    Jako dlouholetý uživatel Thinkpadů a o něco méně dlouholetý uživatel (ale nějaký nejeden rok už to taky bude) Maců s překvapením konstatuji, že jsem nenašel nic, s čím bych v textu prvního i druhého dílu nesouhlasil. Marně vzpomínám, kdy se mi to na českém internetu stalo naposledy :)

    Lenovo směřuje kamsi do šedivého průměru a poslední, co mě zaujalo, byla X201 – X220 a 16:9 už není nic pro mě. Z řady T se stává náhrada zmizelé řady R, žádná stopa po nějakých nových technologiích nebo nadstandardní výbavě, prostě nic – je to jen dobrej notebook, což v době plasťáků není tak málo, ale na opravdový Thinkpad mi to přijde málo.

    Macy jsou fajn – a od prvního thunderboltu už absence docku není problém, je celkem jedno, zda zastrčím notebook někam a nebo k němu připojím dva kabely. Jasně, macy nejsou levné (zejména s ohledem na to, že to jsou „obyčejné intely“) ale to nebyly ani Thinkpady v době, kdy jsem si je rád kupoval.

    Cvakání touchpadu je peklo – když mi to vadí, tak si nastavím, že stačí jen ťuknout do touchpadu jedním prstem a je to jako zmáčknutí, v zásadě s tím jde vyžít, byť to není úplně ono.

    Těším se na třetí díl :)

  5. 5. Pooik  13.1.2012  8:41:22

    Ještě by mě zajímalo jako windows usera, jak je pohodlné/nepohodlné používání windows na Macbooku (skrz chybějící pravé tlačítko apod.). Bohužel se nemůžu kvůli práci windows vzdát.

  6. 6. mb  13.1.2012  10:45:48

    [5] Kvůli své práci běžně používám virtuální stroje s Windows XP a Windows 7 a připojuji se na vzdálenou plochu windows systémů a nepociťuji žádné omezení, které by mi v něčem bránilo – i Mac používá pravé tlačítko myši, takže není důvod, aby nefungovalo i pod Windows. Osobně používám dva způsoby podle situace – buď stiskem klávesy ctrl současně se stiskem touchpadu a nebo stisk dvěma prsty na touchpadu – obojí vyvolá stejný efekt, jako neexistující pravé tlačítko.

  7. 7. swarm  13.1.2012  11:10:49

    [5] Pokud jde o virtuální stroje a vzdálenou plochu, neni touchpad problém. Chová se pořád stejně skrze MacOS. Větší nezvyk je redukovaná klávesnice s prohozeným pořadím přepínačů a spoustou chybějících kláves, které jsou někdy ve Win potřeba. Záleží, co na Windows děláš – podle toho to buď je, nebo neni obtěžující.

    Provoz Windows nativně (jako dualboot, resp. „bootcamp“) nedoporučuju. Na stroji s přepínatelnou grafikou běží pořád jen ta výkonnější (energetický náročnější) a i na těch pouze s integrovanou je znát velký nárůst spotřeby, protože Apple se (a nelze se mu divit) tak trochu vybodl na optimalizace power manageru pro tento systém… spotřeba je třeba o polovinu vyšší než u PC notebooku se srovnatelným HW. Pak tam jsou ještě takové drobnosti jako touchpad, který se chová dost divně (úplně jinak než pod MacOS).

    Celkově to není ono, takže pokud je pro tebe Windows každodenní nutnost a víš, že v něm budeš trávit hodně času, raději bych ti doporučil PC notebook. Mac je dobré vzít tak, jak je – HW i SW dohromady.

  8. 8. Tomáš Fejfar  13.1.2012  14:51:49

    Na „studený start“ jsem se naučil používat Prime. Stačí minuta a už to hřeje a nebo aspoň nestudí:)

  9. 9. Jalko  13.1.2012  16:26:24

    Mam Prave ten 11″ Air s 2GB ram a nemyslim si, ze by sa nedal odporucit. Je fakt ze nemam Lion ale Snow Leopard (alebo co to bolo pred Lionom) ale na beznu pracu je uplne v pohode(mam firemny ntb, takze Air pouzivam skutocne len na odpocinkove ulohy – net, film, text, sem tam nejaka aplikacia). Osobne mi prislo prave zbytocne priplacat za viac ram, ked je tam SSD.

    BTW co sa mi na novych mac-och celkom paci je dizajn ventilatora. Zvuk je odkloneny, takze v beznych polohach pocitaca ho pocut ovela menej.

  10. 10. alfah4ns  13.1.2012  16:59:08

    Moc pěkný článek. Jen bych měl menší dotaz k touchpadu – dá se nějakou cestou u beztlačítkového docílit současného stisku prostředního tlačítka + tažení kurzoru? Příp. jaké máš s tímto zkušenosti např. i klasických notebooků s touchpady bez tlačítek?

  11. 11. Matej  15.1.2012  14:12:35

    super clanok, myslim, ze si pekne vystihol pozitiva aj negativa.

  12. 12. Pavel T  21.1.2012  11:58:42

    Díky za zajímavé postřehy o zkušenostech z Macbookem. Já mám nachystaný podobný článek o svém zánovním Macbooku Air a v mnohém se s vašimi postřehy ztotožňuji.
    Co se touchpadu týče, tak též mne velmi leze na nervy to klapání při stisku, když už mé staré Vaio TZ umělo stisk bezhlučný.
    Thuderbolt, jak tu někdo píše, je sice fajn, ale zatím pro něj nic není a velmi mne mrzí, že nepodporují USB 3 – teď už jsou běžně k dostání disky a na přenášení mezi světem Win a Mac by se to opravdu hodilo. Thunderbolt se bude prosazovat ještě bůhvíjak dlouho…
    Překvapuje men, že vám vyhovuje ta automatická regulace podsvícení displeje – musím se přiznat, že mi velmi vadí neschopnost systému nějak nastavit konstantní světelnost (a tu pak nějak doregulovávat dle aktuálních podmínek). Velmi rád si například ve tmě dám minimální osvětlení, pak se s Airem nahnu nad lampu, displej se přeštěluje, no a když se vrátím do původní polohy mohu začít s úpravou jasu znovu… Systém si nepamatuje původní nastavení.
    Také jste možná postřehl naprosto tragickou neschopnost systému detailně nastavit správu napájení jako ve Win. To mne přiznám se zklamalo naprosto nejvíce, protože to, co umí Win, Mac nezvládne ani náhodou. No a právě v Airu, který se dost přehřívá, by se snížení výkonu CPU velmi hodilo…
    No a to přehřívání jste zmínil – Air je na tom ještě hůř, ale existují fakt skvělé utilitky – konkrétně doporučuji Fan Control, případně smcFanControl. Nejsou bohužel nativní 64bitové pro Liona, ale aspoň něco… Mám 100 chutí vzít vrtačku, sundat kryt a na nějakém vhodném místě, ideálně u větráku, jej provrtat… Myslíte, že je to dobrý nápad??:-))

  13. 13. Pavel T  21.1.2012  12:02:18

    Ještě malý dovětek – to redukované rozložení kláves je dost bída, nejvíce mi vadí chybějící Delete a jeho nahrazení fn+backspace – jinými slovy, musíte použít obě ruce, což je skutečně vrchol ergonomie… Začínám se učit nepoužívání Delete:))

  14. 14. swarm  21.1.2012  13:01:06

    [12] Kdyby VAIO TZ. I můj 486-notebook z roku 1994 má nehlučná tlačítka (…trackballu).

    Thunderbolt bude časem něco jako Firewire. Podle mě to není a nikdy nebude přímá konkurence USB 3.0, tudíž mně taky USB 3.0 na Macu chybí. Předpokládám však, že příští generace s Ivy Bridge už ho bude mít, protože ho bude mít chipset.

    Regulace jasu mi nevadila. Buď pracuju v místnosti nasvícené světlem ze stropu, nebo mám úplně zhasnuto, takže jsem ani nepídil, zda jde regulace zakázat. Spíš jsem si liboval, že ve všech ostatních případech to funguje lépe než na běžných PC noteboocích, kde se mi třeba reguluje jas už jen tím, že zvedám prsty z klávesnice při psaní (typicky když je senzor moc nízko).

    Nejsem si jist, zda by pokročilejší nastavení napájení něčemu pomohlo. Jak to teď testuju v zimě mám problém spíš s tím chladem a horko bych zas řešil těma utilitama, které zmiňujete. Ještě že je máme. Už kdysi jsem smcFanControl musel použít, když jsem cestoval v letních vedrech vlakem bez klimatizace. Jinak bych si upekl stehna. Ostatně to jsou situace, kdy obdobnou utilitu (TPFanControl) používám i na ThinkPadu.

    S redukovanou klávesnicí souhlas, i když pořád mi víc chybí Home/End/PgUp/PdDn než Delete. Kdyby tam tyhle klávesy byly, vyřešil by se pro mě jeden z největších nedostatků Macu.

  15. 15. Ladis  21.1.2012  21:17:51

    [12] Automatickou regulaci podsvícení displeje vypnete v nastaveni monitorů, je tam na to checkbox. Delete v OS X nepotřebujete kromě psaní textů, ale to stejně máte obě ruce na klávesnici (a na některé věci jsou klávesy BackSpace a Delete zaměnitelné). Taky mi víc chybí PageUp a PageDown. K 32bitovosti smcFanControl apod., mně je to úplně jedno, všechny tyhle OS si natáhnou do paměti podporu 32bitů, i kdyby jste žádný 32bit program neměl (Lion tak má o asi 500 MB větší vytížení RAM po spuštění než Snow Leopard, pokud SL jede standardně ve 32bit).

  16. 16. Ladis  21.1.2012  21:23:34

    [12] Ještě k Thuderboltu, ano dlouho trvalo, než se pro něj něco objevilo. Ale doba pokročila a teď si tam můžete píchnout ExpressCard slot (a do něj cokoli, od eSATA po USB 3 – http://www.mujmac.cz/art/periferie/sonnet-echo.html), externí SSD disky (http://www.mujmac.cz/art/periferie/CES-Thunderbolt.html) a dokovací stanice (http://www.mujmac.cz/art/periferie/belkin-thunderbolt-express-dock.html).

  17. 17. Petr  22.1.2012  15:28:47

    Ad cvakani touchpadu – u SL slo v nastaveni zmenit stisk tlacitka (=cvaknuti mikrospinace) na jeho tapnuti (=nedojde fyzicky k jeho stisku). Jsem liny jit overit tuto moznost i na Lionu. A ano, taky mi to cvakani nekdy vadilo (rusilo v noci pritulku). V posledni dobe taham do postele tablet a mam se cvakanim pokoj :-D

    Ad delete-mam u ntb dratovou verzi klavesnice, ktera delete ma (proc si kupovat neergonomickou wireless?).
    Pri psani na ntb klavesnici nemam s FN+backspace problem).

    Chlad hliniku mi sem tam chvilku vadil (spis spodek tela a ne horni hrana u rukou), ale vic mi vadi jeho „vrelost“ po zatizeni (mbp 13″ c2d 2,xx GHz)

  18. 18. Jarda  17.6.2012  13:02:32

    [17] To cvakání jde i v Lionu vypnout, ale má to jeden nechtěný efekt: touchpad je dost citlivý, takže někdy omylem kliknu

    [7] Myslím si že správa napájení je jen a jen v reřii WIN – MBP má HW jako každý jiný NB, takže bych řekl že to za Apple nejde :-D Jinak mám taky zkušenosti že MBP pod WIN přes bootcamp vydrží mnohem méně.
    A můžeš prosím popsat divné chování touchpadu por WIN? WIN už na MBP nepoužívám, ale ve WIN 7 jsem si ničeho zvláštního až divného nevšiml.

  19. 19. Ladis  18.6.2012  9:51:53

    [18] Správa napájení je v režii OS, pokud si ovladače výrobce počítače nenainstalují něco svého. A Apple má jen základní ovladače, aby to fungovalo, na nějaké šetřící mechanizmy jako ve Thinkpadech zapomeňte. Nícméně největší vliv na nízkou výdrž (a zahřívání) má to, že ve Win beží na Macu pořád dedikovaná grafika (v OSX se při nepotřebě přepne na úspornější integrovanou v CPU – týká se tedy těch, co mají i dedikovanou).
    Už tady Maca nemám, ale co si vzpomínám, tak ten touchpad měl moc velké čekání na rozpoznání akce (v OSX ale zcela bez problému), takže pro uživatele umící s touchpadem rychle pracovat to není (např. táhnutí – prst dolu, nahoru, dolu, držet a počkat – člověk musí čekat celkem dlouho, aby to bylo táhnutí, a to táhnutí se započne takovým škubnutím).

Napsat komentář