Přešel jsem na Mac… zase

Kdo sleduje můj Twitter, ten už to ví. Několik následujících měsíců budu s mírnými přestávkami pracovat na Apple MacBook Air M1. Je to test, který na sobě provádím jednou za čas, abych byl v obraze, jak si notebooky od Apple a zejména jejich operační systém stojí v porovnání s konkurencí.

apple-mac-notebook-68k-ppc-arm

Pro mě Macy nejsou nic zas tak exotického. Setkávám se s nimi tak nějak odjakživa. Znám lidi, co je používají, a chápu obvykle i důvody, proč jim dali přednost před PC (zejména když dojde na práci se zvukem a řeší se latence při náhrávání/přehrávání). Sám jsem se Applařem nikdy nestal, stejně jako nejsem zarytým odpůrcem. Stojím si tak nějak uprostřed a má to dva důvody – díky recenzování notebooků jsem měl možnost vidět hodně opravdu špičkových PC strojů s dílčími parametry překonávajícími to, co lze najít v Macu, a především jsem už za život pracoval s příliš velkým množstvím různých operačních systémů na to, abych k jednomu s náboženskou úctou přilnul a nenáviděl všechny, které se v něčem chovají jinak.

Rád si dělám na věci názor na základě vlastních zkušeností, ať už jde o notebooky, nebo auta. Na Apple má názor kde kdo, ale zdaleka ne vždy relevantní. Jednou za čas proto nějaký Applovský notebook používám pár měsíců jako svůj hlavní stroj na veškerou práci, abych si vyzkoušel, zda se tím zhorší/zlepší moje produktivita, případně nasranost. Naposledy to bylo těsně před příchodem Retina displejů. Pak to dlouho nemělo smysl, když Apple nebyl schopný udělat klávesnici, která se po pár letech nerozbije, a postupně navíc dělal horší a horší chlazení, aby zdůraznil energetickou nenažranost Intelovských procesorů. Teď s vlastními procesory Apple M1 přišla ta pravá doba, abych Mac znovu vyzkoušel – minimálně abych zjistil, jak se žije Macům mimo svět Intelu.

Zkusím v tomto a pár dalších článcích postupně popsat, co člověka zvyklého na PC může čekat, když se rozhodne přejít na Mac, na co si dát pozor a co jsem sám řešil (případně nevyřešil). Takových článků už je na internetu celkem dost. Na druhou stranu, ty moje by se mohly lišit minimálně velkou možností srovnání s jinými notebooky, i tím, že pro mě Mac není nic neznámého – znám všemožné klávesové zkratky i konfigurační postupy, takže nejsem přehnaně fascinovaný každým prvkem, který je jinak než ve Windows.

Apple MacBook Air jako hardware

Pokud si odmyslím operační systém a zaměřím se na samotný hardware notebooku, je Air mimořádně dobře vyrobený, takže za své peníze člověk dostane dobře zpracované zařízení, které v rukou nepůsobí, že by se mělo brzy rozpadnout. Paní v obchodě sice říkala, že bych si na to měl koupit nějaký kryt, aby se nepoškrábal, ale na to jsem jen odtušil, že to nepřichází v úvahu, protože by to pak vypadalo hnusně. Na mém HP EliteBook 840 G5 po třech letech provozu není žádný viditelný škrábanec ani na spodku, ani na víku, tak aspoň uvidím, jestli je povrch Macu k tomuto náchylnější.

Líbí se mi různě detaily – například že není problém počítač otevřít jedním prstem, aniž by se s víkem začala zvedat i základna. Přitom stroj váží jen asi 1,29 kg. Je pravda, že už jsem v minulosti testoval notebooky, které i při úhlopříčce 15,6 “ vážily méně než jeden kilogram (například skvělý Acer Swift 5) a ještě měly plnou konektorovou výbavu, ale pár stovek gramů navíc mi zde vůbec nevadí, když je to výměnou za odolnější provedení.

U Aira jsem se bál, že by se mohl více zahřívat, když na něm budu celý den střihat video a on nemá žádné aktivní chlazení, ale zdá se, že procesor Apple M1 je opravdu hodně úsporný, protože i při takových činnostech se zavřeným notebookem připojeným k externím periferiím není spodek ani vlažný. To mě opravdu mile překvapilo, byť kdybych si časem opravdu kupoval Maca pro sebe na dlouhou dobu, dal bych přednost modelu Pro s ventilátorem. Jednak dokáže svůj plný výkon podávat neomezeně dlouho a jednak má prý lepší reproduktory. Ono i ten Air se totiž docela rozpálí v zadní části, když se na něm pustí desítky minut trvající rendering exportovaného videa, anebo něco intenzivně využívajícího 3D. Ani Apple ještě nedokázal obejít fyziku.

Repráčků jsem se u Aira bál nejvíc. Apple u nich na rozdíl od ostatních modelů nezmiňuje „high definition“ a četl jsem na více místech, že MacBooky Pro je mají prostě lepší (dodnes pamatuji, jak fantasticky hrával 17“ MacBook Pro Unibody). O to více mě překvapil výsledek. Nechápu, proč takhle dobře nemohou hrát i PC notebooky, alespoň ty vyšší třídy jako DELL XPS, ThinkPady T/X a podobně. Věřím, že MacBook Pro může hrát ještě lépe, ale už tohle je velmi dobré. Lépe hrají až třeba některé herní notebooky (ale rozhodně ne všechny).

Air hraje opravdu nahlas a bez zkreslení v nejvyšších hlasitostech. Zvuk je poměrně dobře prokreslený i v nižších frekvencích a není pro uši nepříjemný. Zejména mě mile potěšila reprodukce hlasu při mých častých konferenčních hovorech, kde obstál na výbornou… tedy pokud nepočítám, že nemá mechanickou krytku na webkameru a ani extra tlačítko s indikační LED pro vypnutí mikrofonu (zkratka CMD+Shift+M na ztlumení mikrofonu v Teams rozhodně není důstojnou náhradou; navíc nefunguje, když je aktivní jiná aplikace).

Ohromnou výhodou procesoru M1 je i výdrž na baterii. Četl jsem loni během vydání těchto strojů nadšené recenzenty zmiňující, že i po provedení několika benchmarků na notebooku odpojeném od externího napájení byla baterie stále na 100 %. K tomu bych rád dodal, že neušlo mé pozornosti, jak notebook zůstává mnohem déle právě na 100 %, ale další procenta už mizí rychleji, takže jde spíš o takovou psychologickou ojebávku.

Reálně je ale výdrž hodně velká. První týdny jsem málokdy šel pod 90 %. Když to notebook zjistil, po čase vyhodnotil, že bude lepší, když se bude nabíjet jen na 80 % s tím, že do 100 % se dobije jen jednou za čas (pro kalibraci) a pouze v případě, že ho někdy vybiji aspoň cca pod 60 %. Dle informace v operačním systému je logika řízená na základě používání baterie – pokud například přes víkend zůstává stroj v externím napájení, ale v pracovní dny jede výhradně na baterii, dojde v pátek večer k nabití jen na 80 %, aby se do plna nabil až třeba koncem neděle. Funkce jde samozřejmě vypnout, ale nemám k tomu důvod – naopak vítám s povděkem každou snahu výrobců maximalizovat tímto způsobem životnost baterie, neboť dnes už se ví naprosto bezpečně, že to má výrazný vliv.

macos-battery-management

Ne, že bych neznal i PC notebooky s dlouhou výdrží na baterku, ale zajímavé je, že jde hlavně o stroje staré minimálně několik generací. V posledních generacích, kdy se snaží zejména Intel dorovnávat výkon zvyšováním TDP, mi přijde, že utrpěla i výdrž. Nové DELL XPS s 10. a 11. generací Intel Core už nemají tak pěknou výdrž, jako pět let zpátky – speciálně když dojde na konfigurace s 4K displeji. Zatímco s MacBook Air M1 se nebojím, že bych se běžně nedostal přes 12 hodin výdrže s 50Wh baterkou, u nových DELL XPS to při stejné práci najednou je třeba jen pět hodin (a to ještě u moderních DELLů i HP poslední roky odchází baterky jak na běžícím pásu už po pár letech).

Klávesnice v poslední generaci Airu je z mého pohledu úplně v pohodě. Rozhodně není tichá – má charakteristický klapavý zvuk, kterého se nezbavíte ani při velmi lehkém mačkání kláves (až vás bude štvát wannabe spisovatel v kavárně u vedlejšího stolu, teď už víte, že to nedělá naschvál). Nijak mi ovšem nevadilo, že je poměrně hodně mělká. Psát se na ní dá velmi rychle, a byť svádí na první dobrou k tomu, aby do ní člověk víc třískal, není to vůbec potřeba. Mám sice rád stolní klávesnice s mechanickými spínači a vyšším zdvihem, ale s touto jsem se také sžil a vyhovuje mi. Bohužel nemám přímé srovnání s původní butterfly klávesnicí, která se nakonec ukázala jako nespolehlivá, ale matně si pamatuji, že mi kdysi přišla zbytečně tuhá. U této (nazvané „Magic keyboard“) takový pocit nemám. Oceňuji také výborně provedené podsvícení kláves, které neprosvítá ani pod větším úhlem v mezerách mezi klávesami. Dřív to u MacBooků neplatilo, a ještě dnes je to problém spousty PC notebooků (čest výjimkám).

macbook-air-keyboard-backlight

Čtečka otisků v pravém horním rohu klávesnice funguje naprosto přesně a vždy prst rozpoznala na první pokus. Kéž by tak dobře fungovala i čtečka v mém HP…

Touchpadu jsem se trochu bál kvůli jeho virtuálnímu „mechanickému“ tlačítku, které se celá řada výrobců PC notebooků snažila zkopírovat s velmi rozporuplnými výsledky. Zde však tlačítko funguje perfektně a vytváří pocit, že dotyková plocha je opravdu mačkací. Překvapivě dobře funguje i haptická odezva při víceúrovňovém stisku v některých programech, případně při přejíždění kurzorem přes časové značky například v Adobe Premiere. Oproti standardnímu provedení vestavěného tlačítka v PC noteboocích je to v Airu výrazně pohodlnější ze dvou důvodů – stačí menší síla k jeho stisku a potřebná síla je naprosto stejná bez ohledu na polohu prstu na ploše. Nečekal bych, že to někdy řeknu, ale tady mi absence samostatných tlačítek vůbec nevadí.

Horší je to s odezvou na pohyb prstu. Vnímám zde viditelné zpoždění – větší než u některých touchpadů Synaptics Precision. K tomuto se ještě později vrátím kvůli vazbě tohoto neduhu na operační systém. Reakce nejsou vyloženě špatné a průměrný PC notebook je asi nebude mít lepší, ale třeba můj zmiňovaný EliteBook má odezvu kurzoru na pohyb prstu viditelně lepší.

Displeji není co vytknout. Má poměr stran 16:10, což je za mě velké plus, a rozlišení 2560×1600 s tím, že macOS se k němu chová co do velikosti ovládacích prvků, jako by šlo virtuálně o obrazovku s rozlišením 1280×800 – jen všechno bylo prokreslenější. Displej má velmi dobrý kontrast, homogenitu podsvícení i barevný rozsah. Byť existují PC notebooky s displeji, které v některém z parametrů jsou znatelně lepší, jsou stále v menšině. Tohle je za mě velmi slušný displej, který bohatě splňuje vše, co od displeje v notebooku mohu chtít. Jas je údajně softwarově omezen z 500 cd/m^2 na 400 (aby stejný displej v MacBooku Pro vypadal parametrově lépe), ale 400 je za mě slušná hodnota. K PWM blikání by mělo docházet dle notebookcheck.net jen pod 50 % jasu, kdy displej bliká rychlostí 12 kHz mezi polovičním jasem a úplným vypnutím.

DODATEK: Vzal jsem sondu a přeměřil sám PWM blikání displeje. Ve skutečnosti sice skutečně dochází někde pod 50 % jasu k blikání, ale bliká jen mezi dvěma blízkými stupni jasu. To znamená, že jde o něco, co není okem ani postřehnutelné, ani by to nemělo způsobovat rychlejší únavu.

Originální napájecí adaptér jsem nakonec s notebookem vlastně vůbec nepoužil. Na jednom pracovišti mám univerzální dokynu, která zajišťuje i napájení, a na druhém jsem prostě připojil monitor k MacBooku přes USB-C a zjistil, že jeho power delivery na pouhých 15 W, které do té doby uměl využít jen můj mobil, MacBooku spokojeně postačuje. Je mi jasné, že v případě větší zátěže bude počítač brát energii i z baterie, ale to mě netrápí. Vlastně jsem si nevšiml, že by se něco takového dělo, stejně jako se nezměnil maximálně dostupný výkon.

Závěrem a co dál

Hardware Macu je za mě opravdu na špici. Jsou tu samozřejmě věci, co bych si přál jinak – třeba absence kláves PageUp/PageDown/Home/End a jejich ne úplně uspokojivá náhrada, ale tyto klávesy stejně nikdy úplně dobře v macOS nefungovaly, takže s tím jsem počítal už na začátku a nejsem překvapen.

Stejně tak nejsem překvapen z přítomnosti pouze dvou portů v provedení USB-C. Doma ovšem stejně všechno připojuji přes USB-C dok a v batohu s sebou nosím výborný cestovní adaptér DELL DA300, který má na sobě gigabitovou síťovku, HDMI, DisplayPort, VGA a dvě USB.

Zatímco k hardwaru mám jen málo výhrad, s operačním systémem je to tradičně složitější, a to zejména ve verzích z posledních let. Přesto jsem se do testování vrhnul naplno – notebook jsem si přinesl jednoho víkendu a hned první pracovní den už jsem jej používal na všechny pracovní činnosti. Sice už mám i virtualizovaný Windows 10 (for ARM), ale mám tam jen jednu aplikaci, než si najdu čas vyřešit její nativní alternativu. V dalších zápiscích bych se chtěl dotknout jak kompatibility aplikací, tak her, virtualizace, kompatibility s monitory atd. Počítač mimo osobní činnosti používám i pro korporátní nasazení, kde se musím přizpůsobovat okolnímu prostředí jak uvnitř firmy, tak i prostředí dodavatelských firem.

V plánu mám ještě minimálně pár týdnů používat výhradně Mac, pak nejspíš nějaký čas používat na jednom pracovišti Mac a na druhém PC (tj. každý den vystřídám oboje), abych si dal následně od Maca zase několik týdnů pauzu. Nakonec tohle celé minimálně jednou zopakuji. Právě tyhle přechody nejlépe umožňují poznat, co mi v daném systému nejvíc vyhovuje.

Ono to ve výsledku totiž bude hlavně o systému. Samotný MacBook jako zařízení je totiž z mého pohledu výborný – má skvělý displej, na jeho klávesnici píšu rád i dlouhé texty, touchpad mě neomezuje, reproduktory hrají velmi nadstandardně, mikrofon funguje při mých každodenních hovorech tak dobře, že si nemusím nasazovat headset, není zde žádný nežádoucí provozní hluk a výdrž baterie je taková, abych se jí už vůbec nemusel zabývat. Být tohle PCčkový notebook, tak si ho jdu asi rovnou koupit.

Tedy vlastně jen v případě, že bych neřešil cenu. MacBook Air mě omezuje v tom, že k němu nemohu připojit externí grafiku přes Thunderbolt, musím používat jen jeden externí monitor (dva neumí) a kvůli maximu v podobě 16 GB RAM (víc základní M1 neumí) jsem celý den tak 2-10 GB ve swapu i bez virtualizace (většinou to nevadí, protože je tu rychlé SSD, ale když je nejhůř, počítač se na sekundu zasekne při přepínání aplikací). Když by člověk chtěl MacBook, co má lepší grafiku, možnost více externích monitorů a aspoň 32 GB RAM, zaplatí za něj nejméně 71 tisíc korun.

Komentáře k článku

  1. 1. Radek  3.12.2021  0:07:07

    Na zápisek o virtualizaci a kompatibilitě se opravdu těším. Láká mě tento stroj (konkrétně model Pro se 64GB RAM), ale obávám se, že ve firemním prostředí bude užití velmi limitované (x64 linux ve VirtualBoxu, na něm Docker atd.).

    Teď koukám v nějakém eshopu kolik by to stálo a je to pomalu cena 7-10 let ojeté Oktávky…
    M1 MAX, 64GB RAM, 8TB SSD: 175000Kč
    :D

  2. 2. Ladis  3.12.2021  5:12:46

    Hodně pěkný hardware, na to že je to u Apple jen low end a všechny ostatní Macy s ARM jsou/budou jen lepší.

    [1] Docker je na Windows/Mac sám o sobě linuxová VM. Takže nepotřebuješ jít nepřímou cestou Linuxu ve VirtualBoxu, a v něm Docker. Docker na M1 už funguje, a to dokonce jak obrazy arm64, tak emulované x64 (tj. klidně můžeš provozovat v Dockeru na M1 svůj zastaralý x64-only software stack).

  3. 3. Radek  3.12.2021  11:24:01

    [2]: Jen částečně (a vesměs jen pro menší projekty). Běžné se staví image pro konkrétní systém, na kterém to pak poběží (např. závislosti na firemních balíčcích určené pro konkrétní distribuci apod.).

  4. 4. ALE  6.12.2021  10:03:08

    Také se těším na další zápisky. Upřímně, největší slabina M1 zařízení je, že na nelze nainstalovat Windows do Bootcampu. Kdyby šel a fungoval na 95% dobře, hned bych šel a ten stroj si koupil i za ty peníze. Z pohledu HW nejlepší mix na trhu.

  5. 5. swarm  6.12.2021  10:55:53

    [1] Jo, ty ceny jsou masakr. Mně by stačil 14″ Pro s nižším procákem, 32GB RAM a 1TB SSD, ale to je taky dost pálka. Vlastně ani nejde o to, že bych na to neměl, ale prostě nevím, jestli by mi to doopravdy přineslo tolik užitku… a že by se mi díky tomu nějak zvedla produktivita, to asi taky ne. Ale i tak nevylučuju, že si to třeba v budoucnu koupím. Pokud se to ovšem stane, asi to nebude přímo volba z rozumu :)

    [4] Možná, že se ještě Applisti bootcampu dočkají. Ono prosáklo, že doteď to nešlo, protože měl MS exkluzivní dohodu s Qualcommem, ale to zdá se brzy vyprší: https://www.xda-developers.com/qualcomm-exclusivity-deal-microsoft-windows-on-arm/


Napsat komentář