Články se tu poslední dobou objevují jen velmi sporadicky, ale nebojte. Vím o tom. Studijní pobyty v zahraničí jsou velmi náročné a člověk pořád něco dělá (kupuje pivo, nese/veze pivo, pije pivo,… prostě nic jednoduchého). Na psaní článků není tolik času. Nicméně v poslední době jsem trávil hodně chvil na dlouhodobě zapůjčeném Acer Aspire 5943G a došlo i na situace, kdy jsem si jej bral do školy, takže jsem si říkal, že by nebylo na škodu se mu v nějakém článku věnovat.

Za svůj život jsem vystřídal hodně notebooků. Nepočítám teď notebooky, které jsem měl doma v rámci recenzování (jejichž počet už je dlouhou dobu tříciferný). Mám na mysli notebooky, které mi patřily. Měl jsem jich dost, ale žádný z nich nebyl Acer, ačkoli šlo vždy o jednoho z největších výrobců (aktuálně světově druhý největší). Když tedy přišla možnost jeden si půjčit, využil jsem jí. Teď po půl roce mohu napsat, co mě překvapilo, co mě potěšilo a co mě za celou dobu štvalo nejvíc.

Lidem se líbí

Původně jsem měl záměr mít tento Acer převážně doma, kde by si jej asi moc lidí neprohlédlo, ale nakonec se to nějak zvrtlo a ze mě se stala opět chodící reklama na notebooky – tentokrát však zase k jiným kouskem. Zatímco první zapůjčený stroj (ThinkPad X200) většina lidí tady v Belgii hodnotí jako něco velmi starého z doby, kdy notebooky teprve začínaly (poznámky „kde to má touchpad?“ a „to musí být aspoň 10 let staré“ jsou celkem běžné), u Aceru Ethos mi většina lidí říká jako první něco ve smyslu, že muselo jít o velmi drahý notebook. Zatím se snad všem lidem tady líbil. ČR je plná geeků, takže je situace jiná, ale tady v Belgii vidím, že se Aceru design Ethosu velmi povedl.

Lidé jsou v tomto poměrně jednoduší a rádi se pochlubí. Když už si někdo koupí drahý notebook, většinou nechce splynout s lidmi, kteří svůj počítač kupovali v supermarketu vedle rohlíků (takových je tady v Belgii dost). Zde svou roli plní hliníkové bloky a celkově velmi čistý „nepřeplácaný“ vzhled. Ostatně mně se Ethos také líbí, a to patřím mezi uživatele, kteří běžně vybírají někde v business modelech.

Nesnaží se být zbytečně moc „trendy“

Zmiňoval jsem to už kdysi, ale není na škodu to zmínit znovu, protože je to jedna z věcí, která mě těší snad pokaždé, když tento notebook používám. Ačkoli jde o hi-end multimediální notebook, nejsou zde implementované různé přiblblé nápady jako multimediální tlačítka místo F1-F12, klávesnice má úplně standardní rozložení, ze kterého nevypadl Insert, ani klávesa kontextové nabídky, a když na to přijde, jsou dostupná i tlačítka jako Pause a ScrollLock, která (světe div se) stále ještě potřebuju (i když to není tak často). Zejména si vážím, že se výrobce vyhnul použití svítících ikonek s dotykovými senzory okolo celé klávesnice, jak mají někteří ve zvyku i u business modelů, a nepřidával ke klávesnici nesmysly podobné dalšímu sloupci kláves po levé straně u nových Pavilionů. Nepostradatelných kláves jako je například tisk dokumentu (Jak často potřebujete tisknout? Vážně na to musí být další klávesa?). Kromě jiného se na této klávesnici dobře píše a při vyučování potěší, že zdaleka není tak hlučná jako ta, kterou mám v ThinkPadu.

Proč to zmiňuju? Je mi jasné, že průměrný uživatel dnes k tomu přistupuje trochu jinak a platí to dvojnásob, když má s počítači minimum zkušenosti, nebo když potřebuje používat počítač maximálně hodinu denně. Sám ale patřím k lidem, kteří jsou zvyklí na určitou ergonomii a ta u Aceru Ethos není zas tak odlišná od business notebooků. Multimediální notebook je pro mě primárně o výbavě a hrubém výkonu, ale nechci současně s tím dostat nějakou šílenou blikající obludu s ujetým rozložením klávesnice a touchpadem, u kterého někdo zapomněl přidat tlačítka.

Celkově také musím uznat, že není moc multimediálních notebooků, za které se člověk nemusí stydět, když je vytáhne na pracovním jednání. Tohle je jeden z nich (pak už mě napadá možná jen nějaké podobně drahé VAIO).

Tichý i v zátěži

Na hluk jsem byl vždycky náchylný, protože patřím do té nešťastné menšiny s citlivým sluchem. Ani nevím, zda mi to přináší i nějaké výhody, ale takový výběr notebooku to vždy zkomplikuje. Vybrat si tichý notebook je kolikrát problém i u modelů s integrovanou grafikou, takže jsem si před zápůjčkou nedělal iluze, ale utěšoval jsem se tím, že mi jde primárně o hraní her a multimedia, kde většinou stačí, aby ventilátor nenapodoboval vysavač. Navíc jsem si pamatoval, že poslední recenzované Acery byly většinou jedny z tišších notebooků.

Výsledek předčil má očekávání. Při kancelářské práci s automatickou regulací výkonu a připojeným napájením sice jede ventilátor celou dobu, ale je tichý a neruší mne ani v tiché místnosti. Dokud jsem byl doma v ČR, na hluku mi zas až tolik nezáleželo, ale tady v Belgii používám zapůjčeného Acera denně a často si na něm čtu články v posteli, než jdu spát.

Při hraní her a jiné dlouhodobé zátěži většinou na hluk nejsem tak háklivý, a když je nějaký herní notebook v zátěži hlučný, nevyčtu mu to tolik. Většina takových notebooků totiž hlučná je. Ethos je jednou z výjimek a i při hraní her je ventilátor stále relativně tichý, takže neruší ani v případech, kdy si chcete vyřešit pár questů ve Falloutu 3 ve školní studovně/knihovně.

S teplotou je to stejné jako, když dlouhodobě zatěžujete hliníkové MacBooky. Kovový blok okolo klávesnice je používán i jako chladič a vlevo od klávesnice se umí pěkně zahřát. Pokud jde o mě, za tiché chlazení je to ještě malá oběť.

Drobnosti, které potěší

Těší mě na tomto stroji několik věcí, které u notebooků zdaleka nejsou úplně běžné. Ty nejužitečnější jsem sepsal do bodů:

• Regulace hlasitosti kolečkem na čelní hraně. Jde sice o digitální regulaci, ale pro člověka je mnohem přirozenější a pohodlnější než tlačítka nebo, nedej bože, kombinace Fn kláves a kapacitní senzory.
• Možnost vypnout interní LCD klávesovou zkratkou Fn+F6. Hodí se, když si večer chcete poslechnout nějakou muziku a nechcete čekat na automatické vypnutí při nečinnosti, nebo když na externím monitoru/TV máte puštěný film a obraz na interním vás ruší. Šlo by jej samozřejmě vypnout úplně v nastavení výstupů grafické karty, ale takhle máte možnost si občas prohlédnout poštu/IM, aniž by to jakkoli ovlivnilo přehrávání na druhém monitoru.
• Použité reproduktory se subwooferem patří rozhodně k tomu nejlepšímu mezi notebooky a kromě jiného poměrně věrně reprodukují lidský hlas, což se hodí při Skype komunikacích. V kombinaci s dostatečně citlivým mikrofonem jsem pro Skype video-přenosy ještě ani jednou neměl potřebu připojovat externí headset.
• Možnost zabezpečit otiskem i spuštění počítače a schopnost jedním otiskem vyřešit ověření v BIOSu i ve Windows najednou. Zdaleka neplatí, že by BIOSem zabezpečené notebooky bylo pro zloděje zbytečné krást, ale když už zde tato možnost je a ani nezdržuje, není důvod ji nevyužít. Pro lidi okolo už není tak snadné si k notebooku přijít a snažit se tam vlámat rychle přes nějakou USB live distribuci.

Odladěný software a 100% stabilita

Už jsem si nějak zvykl, že i velcí výrobci business notebooků mají kolikrát problém udělat odladěný systém s ovladači/utilitami, které nemají potřebu neustále končit s „program provedl neplatnou operaci“ a nezpůsobují pády systému. U multimediálních notebooků v tomto ohledu očekávám ještě méně.

S Acerem se mi (překvapivě?) ani jednou neobjevila BSOD, ani jednou se notebook nezasekl a ani mi na něm náhodně nepadají aplikace. Nikdy se mi na něm také nestalo, že by se neprobudil z hibernace a režimu spánku. Celkově tedy musím říct, že zde nemám, co bych mohl vytknout, a někteří jiní výrobci by se zde mohli poučit (můj ThinkPad na tom třeba tak dobře není). Celkově to měl Acer navíc o něco těžší, protože mám na něm od začátku kompletně šifrovaný disk včetně operačního sytému pomocí programu TrueCrypt.

Jediná výtka se tak týká OS plného všemožného balastu v tovární instalaci. Dle mého názoru je lepší všechny ty shareware hry, toolbary, antiviry a pochybné prográmky odinstalovat, než se pouštět do čisté instalace OS. Veškerá odinstalace zabere po vybalení asi 40 minut, což je stále méně, než čistá instalace a následné nahrání všech ovladačů. Navíc zůstává jistota, že je vše konfigurováno tak, jak to zamýšlel výrobce.

Co by šlo zlepšit?

S dokonalým notebookem jsem se ještě bohužel nesetkal, a tak i tady mám několik výhrad. Opět jsem je shrnul do bodů, kde budou přehlednější:

• Opěrky rukou by mohli mít nějakou jinou povrchovou úpravu. Na hladkém plastu jsou občas vidět otisky, a pokud máte zpocené ruce, nevypadá to dobře.
• Lesklý touchpad si výrobce možná mohl odpustit. Ve vitrínce to vypadá dobře, ale v praxi je nemožné udržet touchpad čistý, protože je na něm vidět úplně každý otisk. Pokud je pak touchpad hodně umaštěný, může být někomu nepříjemný na dotyk. Já s tím bojuji vždy, když si počítač vezmu na celý den s sebou (např. do školy).
• USB porty mají doslova příšerné rozložení. Všechny porty natlačené co nejblíže k uživateli notebooků v recenzích vyčítám už dlouho, ale až dlouhodobá zkušenost s nějakým takovým notebookem mě přesvědčila, jak moc špatné řešení to je. Vzpomenu si na to mimo jiné pokaždé, když chci připojit externí myš.
• Klávesnice má velmi podivným způsobem natištěné popisky. Mimo modrých popisek Fn a zelených popisek s odlišnostmi pro slovenské uživatele je totiž všechno ostatní pod určitým úhlem při správných světelných podmínkách prakticky neviditelné. Pravděpodobně jde o nějakou (zbytečnou) „design thing“.

Typ používání

Zatímco první dlouhodobě testovaný notebook (ThinkPad X200) ani trochu nešetřím, k tomuto Aceru se chovám „lépe“. Zatímco první jmenovaný je ultraportable pro nejnáročnější, u kterého se prostě očekává maximální mobilita a odolnost, Ethos je notebook primárně určený na stůl. V mém podání to sice neznamená, že bych jej měl stále položený jen na stole a otevíral jej v rukavičkách oběma rukama rovnoměrně, ale odpouštím si některé zlozvyky, jak přenášení otevřeného notebooku za roh víka a podobně.

Během toho půl roku jsem jej sice přenášel, ale vždy se mu dostalo péče v batohu pro notebooky, nikde jsem jej nerasil a vždy jsem se k němu choval ohleduplně. Mačkání, kroucení a podobných „mechanických frajeřin“ byl ušetřen.

Ale aby se neřeklo, nešetřil jsem jej ve všech ohledech. Takový multimediální notebook by měl být například připraven na dlouhodobý provoz v intenzivní zátěži. V mém podání to znamená, že jsem jej pomocí BOINC programu zapojil do několika výzkumů, které vytížily kromě všech jader procesoru také grafickou kartu. Některé dny takto běžel Acer klidně 12 hodin v kuse (a není náhoda, že to bylo především v době, než vedení studentského domu zapnulo vytápění). Mimo výpočtů jsem samozřejmě nejednu noc trávil u Flight Simulatoru X a Fallout 3 (což jsou jediné originálky, které na pokoji mám).

Chladící podložky jsou obecně proti mému přesvědčení, takže jsem nikdy notebooku situaci s chlazením neulehčil. Dodržoval jsem jen pokládání na pevný a rovný povrch (čti: stůl), i když ani to nebylo pravidlem. Výsledek je takový, že se notebook nikdy nepřehřál, nikdy se nemusel kvůli vysokým teplotám podtaktovat a nikdy se kvůli nim nevypnul a nerestartoval.

Opotřebení

Půl roku „standardního“ používání se na notebooku vzhledově podepsalo jen minimálně. Na hliníkovém krytu je samozřejmě pár tenkých škrábanců, které lze pod drobnohledem najít a kterým se žádný notebook nevyhne, ale jinak tělo přístroje vypadá jako nové.

Velmi mě překvapila klávesnice, která stále nemá vyšoupaný vzorek. Vyšoupání se ještě neprojevilo ani u pravého kraje mezerníku, což je místo, kde se zpravidla objevuje jako první. Na prvním testovaném notebooku píšu víc, ale četnost použití klávesnice na tomto přibližně odpovídá využití běžného uživatele. Jsem zvědav, jestli se ještě v příštích měsících před vrácením nějaké ošoupání dostaví, protože jsem doteď žil v domnění, že se mi do půl roku projeví na každém notebooku. Na ThinkPadu mám kvůli častému používání vzorek vyšoupaný už dost, a když vidím kamarádův ani ne půl roku starý MacBook, je to stejné.

Ač tady v Belgii na pokoji v podstatě každý druhý den setřu hromadu prachu ze všeho, systém chlazení si zatím, zdá se, nežádá vyčištění. Všechny ty dny dlouhodobé intenzivní zátěže se na něm ještě nepodepsaly a řekl bych, že pracuje stejně efektivně jako na začátku. Při chodu na baterii a kancelářské práci se ventilátor občas stále dokáže i vypínat.

V současné době lze najít tyto stopy používání:

• Baterie má opotřebení 6%, které získala asi hned ze začátku, protože si nepamatuju, že by někdy měřicí programy ukazovaly něco jiného. V současnosti je tedy kapacita 83,5 Wh z 88,8 Wh, což při hodně nenáročné práci v podobě čtení PowerPointových slajdů a psaní ve Wordu vystačí na jednu 4hodinovou přednášku tady v Belgii.
• Hlavní vypínač je potřeba stisknout silněji, protože při jemném stisku nereaguje. Předtím se mi jej podařilo nějak zamáčknout dovnitř, takže reagoval dost špatně, což v servisu mimoděk vyřešili. Myslím si, že konstrukčně tento díl není zvládnutý nejlépe. Nicméně nejde o nic závažného.
• Lesklý touchpad se mi už podařilo poškrábat. Nejspíše to bude od častého čištění čímkoli, co je zrovna po ruce, protože tyto škrábance jsou mikroskopické a je jich na lesklé ploše požehnaně.
• Poslední známka opotřebení se týká vnitřních úchytů, které spojují lesklý rámeček displeje s vnější hliníkovou částí. Na levé straně se zřejmě jeden z úchytů ulomil. Malou mezeru, které jsem si jednoho dne všiml, jsem domáčknutím obou části vyřešil, ale nehtem ji lze znovu obnovit. Pravá strana je přitom pevná a bez jakékoli vůle. Opět asi nic, co by bylo vidět a nějak obtěžovalo, ale překvapilo mě to.

Reklamace

Jak již dávno víme, 15% notebooků se pokazí aspoň jednou už v prvním roce provozu. Někdy mám pocit, že by to číslo mělo být ještě větší, neboť mě se daří poslat do reklamace aspoň jednou skoro každý notebook – za posledních 7 let to byla 1x Toshiba, 5x DELL, 1x ASUS (úplné vrácení po půl roce), 3x Fujitsu-Siemens a 2x Lenovo z notebooků, které jsem měl já, nebo někdo z rodiny.

Aceru se reklamace taky nevyhnula. Během práce mi disk vydal pár podivných zvuků, kterými oznámil svou nechuť k další činnosti. Následně už po zapnutí jen vydával jakési bzučení. Bylo to týden před odjezdem do Belgie, takže nebyl čas vyzkoušet servis standardní cestou. Situaci jsem řešil přes centrálu Aceru, která následný pobyt v servisu nepochybně uspíšila. Servis proto z tohoto důvodu nebudu nijak hodnotit.

Byla mi nabídnuta i běžně nedostupná možnost poslat jen samotný pevný disk, ale chtěl jsem si nechat opravit i vypínací tlačítko, takže jsem notebook posílal celý (běžný zákazník má smůlu a musí vždy posílat celý notebook). Za disk se na Acer nemohu zlobit, protože je to hodně poruchová součástka, kterou všichni berou od stejných dodavatelů. Ostatně před pár týdny tady řešil kolega ve vedlejším pokoji reklamaci disku ve svém MacBooku Pro. No nedivte se mi pak, že jsem takový zastánce SSD pamětí.

Závěrem

Acer má u některých uživatelů na fóru stále určitou auru, která by podobnému stroji přisoudila nálepku hlučné bestie, která má sice dobrý hardware, ale do půl roku se rozpadne. Na vlastní kůži jsem si mohl vyzkoušet, že neplatí ani jeden z těchto stereotypů. Acer si poslední roky buduje dobrou karmu díky modelům Timeline, které slaví velký úspěch. Velké multimediální notebooky mu však také jdou a v hi-endu má co nabídnout.

Acer Aspire „Ethos“ 5943G patří k tomu nejdražšímu, co Acer nabízí. V době zapůjčení stála testovaná konfigurace přes 40 tisíc s DPH a nyní se prodává za cenu kolem 35. Na vysoké ceně se však podepsala nadprůměrná výbava v podobě BluRay vypalovačky, 8GB RAM, Core i7, hi-end grafiky a podobně. Levnější konfigurace se slabším procesorem Core i5, 4GB RAM a BD-ROM mechanikou vyjde už jen na 30 tisíc s DPH, což je dobrá cena za 15,6“ notebook s Radeonem HD5850, 4hodinovou výdrží na baterie a hmotností 3 kg (= hmotností snesitelnou pro každodenní přenášení).

Odkazy

• Má kompletní recenze tohoto notebooku (stejný kus) na NOTEBOOK.cz
• Má kompletní recenze větší 18,4″ verze se stejnou konfigurací na NOTEBOOK.cz
• První zkušenosti s tímto notebookem zde na blogu