Nedávno jsem měl na několik týdnů zapůjčené dva nejnovější notebooky řady XPS 13, tedy ty, které jsou již ve všech konfiguracích vybaveny čtyřjádrovými procesory Intel Kaby Lake-R. Jeden měl matný full-HD displej a i5, zatímco druhý měl lesklý dotykový 3K displej a i7. Zaměřil jsem se proto i na srovnání, které konfigurace jsou nejzajímavější.

XPS 13 je považováno mnohými za jedinou rozumnou PC alternativu k MacBookům. Nechci se pouštět do debat, zda tomu tak je, ale nedá se mu upřít kvalitní mechanické zpracování, a to navzdory tenkému provedení a minimalistickým rozměrům. XPS jsem testoval i zde na blogu, a je to už skoro tři roky. Tehdy šlo o první verze a já dokonce dostal kus s jedním z prvních BIOSů, kde bylo ještě hodně co ladit – hlavně z hlediska teplot a hlučnosti chlazení (což se nakonec vyřešilo během několika týdnů).

Od té doby bylo více méně skoro jedno, kterou verzi XPS 13 máte. Všechny poháněly dvoujádrové úsporné procesory, a i když se jim stále mírně zvedal takt, velký rozdíl ve výkonu se po několik generací nedostavil (za což může především Intel a netýká se to přímo tohoto notebooku). Koncem roku ovšem přišel zlom a nyní budou mít všechny 15W úsporné procesory od Core i5 nahoru čtyři jádra místo dvou. Kdo ví, jak dlouho bychom na tuto změnu čekali, ale nyní s návratem AMD ke snaze konkurovat Intelu se konečně pohnuly ledy. Čtyřjádra se tak stanou základem většiny tenkých notebooků střední a vyšší třídy a již brzy se dočkáme také šestijádra (i7-8700HQ) do výkonných notebooků.

S čtyřjádrem samozřejmě XPS 13 dostalo skokově více výkonu. Výhodou nové generace je nicméně také grafické jádro schopné produkovat na výstupech obraz ve vyšším rozlišení (tedy zvládající větší a „jemnější“ externí monitory). Obě výhody jsou podle mě dostatečně zásadní, aby nemělo smysl koukat po noteboocích se staršími generacemi procesorů… pokud tedy nedostanou nějakou opravdu velkou slevu.

Nechci se o základních parametrech XPS dlouze rozepisovat. Pro neznalé tedy uvedu jen to, že jde o velmi dobře mechanicky zpracovaný notebook, který kombinuje dva tlusté hliníkové pláty s karbonem vyztuženými povrchy a nabízí vedle tenkého provedení také miniaturní rámečky okolo displeje. Jde o stroje, které kromě kvalitního zpracování mohou nabídnout také slušné displeje, mírně nadprůměrné repráčky, docela rychlé NVMe SSD, dlouhou výdrž na baterii a velký a přesný touchpad. Kompromisem je určitá redukce v rozložení klávesnice a samozřejmě chudší konektorová výbava, kde chybí kromě LAN také nějaký klasický obrazový výstup v plné velikosti (například HDMI).

Výpočetní a grafický výkon

U úsporných procesorů se dnes sází na schopnost krátkodobě podat hodně výkonu. Dává to smysl, většina pracovních činností běžného uživatele generuje pouze krátkodobé zátěže maximálně několik sekund, mezi kterými bývá čas, kdy se procesor spíše fláká (a může se tedy dochladit). Přestože se tedy procesory Core i5-8250U (1,6/3,4GHz) a Core i7-8550U (1,8/4,0GHz) prezentují mezním tepelným výkonem 15 wattů (TDP), v praxi je XPS umí vyžhavit v plné zátěži i na 35 wattů. Děje se tak jen na několik málo sekund, ale stačí to právě na ty popisované nárazové zátěže.

XPS je nicméně nastaveno tak, že s připojeným napájením umí dlouhodobě držet TDP okolo 22 wattů a nabízet maximum výkonu i za cenu vysokých vnitřních teplot procesoru ne moc daleko od 100 °C. Tady samozřejmě mluvím o maximální syntetické zátěži všech čtyř jader (osm vláken). Reálně jsem se k takovým teplotám během používání nikdy nedostal.  Potěšující nicméně je, že při zmíněné plné zátěži se procesor stále držel na vysokém průměrném taktu 2,75 GHz, což je hodnota ne neobvyklá i u mid-end multimediálních strojů s 45W procesory (fakticky výsledky odpovídají kvůli thermal-throttle spíše hodnotám okolo 2,5 GHz).

Podstatné je, že už po 20 sekundách plné zátěže je jedno, zda máte konfiguraci s i5 nebo i7. Oba procesory se budou chovat identicky. S i7 tedy získáte víc výkonu pro všechny jádra v několika prvních sekundách, anebo v nejlepším případě o půl GHz vyšší frekvenci při zátěži jednoho jádra. V určitých situacích tedy nepřináší i7 žádnou výhodu.

Grafický výkon obou počítačů je samozřejmě limitován faktem, že uvnitř není dedikovaný grafický čip. Integrované jádro Intel UHD620 je z hlediska 3D výkonu stejné jako Intel HD620 v 7. generaci 15W procesorů. S i7 má o pět procent vyšší maximální takty grafického jádra. Výsledky benchmarků tento rozdíl přesně kopírují (3DM11 Performance – i5: P1948, i7: P2049), nicméně když jsem sledoval průběh benchmarků na obou strojích vedle sebe, v některých testech bylo fps na i7 klidně o 20 % vyšší. Někde tedy musel být rozdíl nulový, aby se to nakonec srovnalo.

Výkon při provozu z baterie

Zajímavě se chová notebook při provozu bez připojeného napájení. Zatímco s napájením tlačí z procesoru dlouhodobě co nejvíc výkonu, na baterii sice klidně přetaktuje procesor na maximum, ale pokud je zátěž taková, že se procesor ohřeje až k hranici mírně pod 100 °C (což je rychlé při zátěži všech jader), nedojde ke snížení TDP na stále slušných 22 wattů, ale místo toho se procesor podtaktuje na úplné minimum – 800 MHz. Na tomto taktu se drží do doby, než teplota procesoru klesne pod 70°C, aby se scénář opakoval.

Řešení existuje. Vyžaduje přepnutí profilu chlazení na maximum performance, se kterým se po dosažení vysoké teploty sníží TDP někam k 11 wattům a procesor pak drží při plné zátěži všech jader takty na 1,9 GHz. To už je přijatelné.

Jedinou nevýhodou je nemožnost nastavit profil ventilátorů pro napájení ze zdroje a z baterie odděleně a také fakt, že změna profilu se aplikuje až po restartu (na což vás utilita od DELLu nijak neupozorní; mějte také na paměti, že nastavení v této utilitě přebije všechna nastavení výkonu v operačním systému). Při provozu s připojeným napájecím adaptérem pak má v určitých situacích notebook vyšší otáčky ventilátoru. Zejména při maximální zátěži se však dle mého názoru choval ventilátor stejně.

Chlazení

Při kancelářských činnostech o ventilátorech vůbec nebudete vědět. Notebook umí být úplně tichý celé hodiny práce, pokud se vám zrovna na pozadí nezapne Windows Update. Při maximální zátěži se během několika desítek sekund dostane ventilátor do vyšších otáček a po jejím ukončení dojde ke zpomalení na nízké otáčky asi do 40 sekund a po dalších deseti se ventilátor pravděpodobně úplně vypne.

i5 (nahoře) a i7 (dole) po osmi minutách maximální syntetické zátěže na obou jádrech.

Projev ventilátoru byl kupodivu u každého stroje trochu jiný. U i5 se ve vysokých otáčkách projevoval výrazný tón. U verze s i7 byl tón podstatně utlumenější, ale ventilátor byl takový „svištivější“, tedy pískal na nějaké vyšší frekvenci. Projev i5 byl ve výsledku o něco příjemnější. Předpokládám ovšem, že asi bude záležet na konkrétním kusu chlazení spíše než na zvoleném procesoru. Ani v jednom případě nebyl ventilátor vyloženě hlučný.

V případě i7 nicméně byl rozdíl hlavně v grafických testech. Například v 3D Marku se ventilátor na i5 točil v graficky náročných situacích jen na střední otáčky a byl velmi tichý, verze s i7 jej roztáčela na vyšší a notebook byl znatelně hlučnější.

Celkově jsou v běžných situacích oba notebooky většinou tiché a v rámci konkurence patří hlučností k těm lepším.

Baterie

Rozdíl ve spotřebě i5 a i7 při práci na baterii by dle omezení TDP měl být asi naprosto nepodstatný. Co však zásadně hýbe s výdrží, je displej. Varianta i5/full-HD má při nečinnosti klidně poloviční spotřebu proti i7/3K. Vyšší spotřeba konfigurace s vyšším rozlišením displeje není zas tak překvapivá. Je to spousta tranzistorů navíc, které taky nějakou energii potřebují, a na straně počítače se také obraz musí zpracovávat ve vyšším rozlišení – jednak spousta operací vykreslování oken zatěžuje procesor a je závislá na počtu pixelů a jednak už jen přenos obrazu z operační paměti do grafického výstupu spotřebuje větší přenosové pásmo.

V praxi byl rozdíl u nečinného zapnutého notebooku se středním jasem a wifi 2 watty (i5/full-HD) proti 4,5 wattu (i7/3K). Nějaké normované syntetické testy spotřeby jsem nakonec nedělal, ale oba notebooky jsem více méně používal několik dní ke stejným účelům (pět dní jeden a pak pět dní druhý). Výsledkem je průměrná výdrž 8 hodin a 44 minut pro i7/3K, resp. 15 hodin a 16 minut pro i5/full-HD.

V případě, že je pro vás dlouhá výdrž prioritou, je ve výsledku lepší vzít jakoukoli verzi, kde má displej rozlišení „jen“ full-HD.

Displej

Oba displeje, tedy full-HD (1920×1080) i 3K (3200×1800) používají RGB matici, takže oba mají stejné řazení sub-pixelů (levnější 3K u jiných notebooků jsou jen pen-tile). Výchozí nastavení zvětšení ve Windows je 150 % pro full-HD a 250 % pro 3K, takže ve výsledku jsou na obou displejích všechny programy/prvky stejně velké, jen v případě 3K je všechno úměrně prokreslenější.

Na obou počítačích jsem měl poslední verzi Windows 10, kde už je implementováno lepší rastrové roztahování starších programů. Mohu říct, že na 250% zvětšení vypadají ještě o něco lépe než na 150% a prakticky jsem nevnímal jako rušivé, pokud se něco tímto způsobem roztáhlo. Text je většinou u nového způsobu roztažení stejně vykreslován v plném rozlišení (pro oba případy).

Jemnější displej je sice pěkný, ale full-HD na 13,0“ displeji má pro mě dostatečně jemné body, abych nevnímal z běžné pracovní vzdálenosti jednotlivé pixely. Připlácet si za lepší displej by pro mě asi nemělo smysl. K displejům jsou nicméně vázané ještě další dva parametry, a to jestli je displej dotykový a jestli má lesklý povrch. DELL nabízí XPS 13 s full-HD vždy v nedotykovém matném provedení a 3K zas jen jako lesklý dotykový.

Oba displeje mají stejný maximální jas. Čekal jsem, že 3K bude mít širší pokrytí barev, ale od pohledu to vypadalo podobně. U 3K navíc byl problém s mírně zažloutlým obrazem, takže s full-HD variantou se mi pracovalo lépe.

Podsvícení sice využívá PWM, ale dle měření sondou pracuje na frekvenci skoro 20 kHz a nepřepíná mezi minimem a maximem – místo toho jen bliká mezi dvěma blízkými stupni jasu, takže ani nejcitlivější jedinci nemají šanci nic poznat, natož že by to jakkoli snižovalo komfort (za to klávesnice bliká při nižším ze dvou jasů jen na 150 Hz mezi vyšším jasem a úplným vypnutím).

Závěrem

Za mě je tato generace XPS 13 velmi povedená a díky čtyřjádru zajímavá i pro náročnější nasazení. Musí se počítat s vyššími teplotami procesoru při maximální zátěži, ale na povrchu je notebook stále ok a takty se drží na úrovni, kterou bych od tak malého stroje vůbec nečekal (byť kvůli thermal throttle je potřeba výsledek ještě o pár stovek MHz snížit). Trochu mi může vadit snad jen určitá redukce v rozložení kláves (mám raději dedikované klávesy pro Home/End/…), ale i na to se dá zvyknout, když člověk hledá něco pro časté cestování, co doma bude nejspíš připojené přes USB-C/TB dock (TB zde umí napájet notebook i přenášet obraz, takže stačí jeden kabel). Jako počítač, který by měl být dlouhodobě používán doma bez externího monitoru, bych si XPS 13 asi nekoupil… začínám být nějaký rozmazlený většími displeji a plnohodnotnými klávesnicemi.

Vypadá to, že s další generací už XPS nebude ani tak hezké, ani tak praktické. Už zde si při připojování projektorů budete nejspíš muset nosit redukci na HDMI z TB/USB-C, ale jsou tu aspoň i klasické USB porty. Ty v příští generaci už nebudou.

Pokud jde o konfiguraci, ty nižší mi kupodivu připadají zajímavější. Rozdíl mezi i5 a i7 zde ve výkonu téměř není a výdrž je s full-HD displejem mnohem větší – tak velká, že už stačí pro kancelářské činnosti nabíjet jen přes noc. V případě nabízených konfigurací mi tak asi nejvíc vadí, že neexistuje možnost vzít full-HD a i5 s největším SSD a 16 GB RAM.