Před časem jsem si na pracovní stůl instaloval monitor, který neoplývá žádný analogovým vstupem. Pro běžné potřeby moderního člověka to nepřináší žádné obtíže, ale rád si občas připojím také nějaký starý počítač z doby, kdy se ještě ani DVI nepoužívalo. Jako řešení se pochopitelně nabízí nějaký konvertor…

Problém je, že na trhu jich zas tolik není, všechny jsou nějaké rebrandované OEM záležitosti a obvykle se nedá dohledat moc informací, jak dobře fungují. Uteklo půl roku od doby, kdy jsem marně sháněl něco, co by zkonvertovalo kompozitní signál na HDMI, a po vyzkoušení několika produktů to vzdal (žádný nedodržuje pozdější PAL normu s progresivním snímkováním používaným v počítačích…), takže byl nejvyšší čas se zas trochu naštvat a experimentovat s převodníky.

Konvertor z VGA na HDMI od PremiumCord stojí necelých 800, tak jsem riskl jeho nákup, i kdyby to bylo úplně k ničemu. Informací prodejci moc neuvádí. Vidět je nicméně možnost připojit k VGA také analogový zvuk, aby se dostal do HDMI spolu s obrazem. Je tu také micro-USB konektor pro napájení.

Zařízení je širší než VGA konektor samotný, což může vést u některých počítačů k problémům, protože buď překáží nějaký plast okolo, nebo adaptérem zakryjete i další konektory. Já proto vzal propojovací kabel k 3Dfx Voodoo2, který funguje jako krátká VGA prodlužka.

Napájení

Micro-USB konektor lze zapojit jak do počítače, tak do napájecího adaptéru. Bere si pouze napájení a v počítači se nijak nehlásí. Zajímavostí je, že napájení není nutné ve všech případech. Adaptér si jej dokáže vzít také z VGA výstupu, ale jde to pouze v případě, že má grafika zapojený pin pro komunikaci s monitorem a něco správně reportuje.

Vyzkoušel jsem několik zařízení a u starších VGA, případně notebooků do roku 1995-1996 je externí napájení nutné, neboť na těchto zařízeních ještě komunikace s monitorem nebyla používána. Poznáte to obvykle i tak, že takové karty nevidí monitor ve Windows jako „Plug-n-Play“.

Z novějších zařízení, které tuto komunikaci umožňují, mi fungovala bez napájení všechna s jedinou výjimkou. Tou je UNIXová stanice Sun Ultra 5 (1998), která sice používá klasický PCčkový grafický čip ATI RagePro, ale ROM kód má vlastní. Naopak třeba UNIXové stanice od SGI s VGA výstupem (např. O2) případné napájení nepotřebovaly.

Podporovaná rozlišení

Konvertor má jednu naprosto zásadní nevýhodu, o které se ze specifikací nedočtete. Neumí totiž standardní VGA rozlišení s 400 řádky a obnovovací frekvencí 70 Hz. To přináší spoustu problémů, pokud chcete připojovat počítače, na kterých běží DOS, nebo DOSovské hry. Kromě toho, že neběží standardní textový režim (720×400@70Hz), nejde ani nejběžnější rozlišení her pod DOSem – 320×200@70Hz (všechna 200řádková rozlišení jsou VGA grafikami vykreslovaná pomocí zdvojování řádků na 400).

Adaptér podporuje pouze obnovovací frekvence 60 a 75 Hz, takže „hi-res“ grafický mód VGA (640×480@60Hz) už zobrazit umí. V obou obnovovacích frekvencích si poradí s tradičními rozlišeními 640×480, 800×600, 1024×768 a 1280×1024. Všechno další pak funguje jen v 60 Hz.

Kvalita zobrazení

Nezkoumal jsem, zda zařízení má upscaler, který by roztáhl obraz na rozlišení podporované displejem, pokud umí jen ta základní dle standardu HDMI, protože všechny moje monitory umí na HDMI i „počítačová rozlišení“. Adaptér tak vždy posílal obraz ve stejném rozlišení jako počítač.

Díky tomu závisí kvalita obrazu pouze na kvalitě AD převodníků uvnitř adaptéru a schopnosti správně se synchronizovat se signálem. Dá se říct, že na 1280×1024@75Hz už je rozpoznatelné rozmazání na písmenech (černá-šedá). 1920×1080@60Hz je na tom možná o trochu lépe.

Ne vždy se ovšem adaptér dokáže správně synchronizovat, takže třeba u pracovní stanice od Sunu bylo 1280×1024@75Hz rozmazané ještě více a chybělo asi 10 sloupců pixelů vpravo.

Při rozlišení 1024×768@60Hz je kvalita zobrazení velmi dobrá. Nebýt následného roztažení monitorem, byl by obraz ostrý.

V případě UNIXových stanic může být ještě jeden problém, který je shodný i pro některé moderní LCD monitory. V případě, že počítač posílá také sync-on-green signál, je celý obraz výrazně posunutý do zelené barvy. U SGI počítačů to jde vypnout jen občas a dělá se to z PROM monitoru (ověřeno na Octane2). Sunovské stanice s VGA už na sync-on-green minimálně v low-endu úplně kašlou, což je pro adaptér výhoda. Když jsem zkoušel PA-RISCovou stanici HP 9000 C100 (1995), bylo pouze nutné vybrat jeden z módu terminálu, který tento typ synchronizace nepoužívá. Systém pak používá stejné rozlišení i v grafickém rozhraní.

Závěrem

Adaptér od PremiumCord by mohl být dobrý pro připojování starých počítačů k moderním monitorům, ale není. Absence poloviny standardních VGA módů je velký nedostatek, který výrazně limituje použitelnost.

Nakonec jsem si adaptér stejně ponechal a nevracel. Občas něco předvádím ze starého notebooku na projektoru v režimu klonování (Toshiba Satellite Pro 440CDT, 1996). Tyto staré notebooky klonují obraz na VGA tak, že jej převedou na stejné rozlišení, jako má interní displej. To znamená, že všechno včetně textového režimu a 320×200 se roztáhne v mém případě na 800×600@60Hz, čímž se obejdou všechna omezení adaptéru. Jako nouzové řešení to tedy občas půjde použít.

V případě modernějších notebooků s Windows XP/Vista/7/… funguje adaptér celkem bezproblémově a může posloužit někomu, kdo s notebookem zamrzl v době těsně před přechodem na HDMI. Tam je navíc výhoda ve velké pravděpodobnosti, že nebude potřeba ani připojovat externí napájení.