Je to tak, dnes jsem odnesl žádost o přerušení studia a do konce příštího týdne to už bude oficiální. Od roku 2005, kdy jsem nastoupil na ČVUT FEL, uplynulo sedm dlouhých let více, či méně intenzivního studia a výsledek je takový, že inženýrem sice ještě nejsem, ale dokončil jsem všechny předměty a čekám již pouze na státnice v zimním termínu. Od začátku studia se toho hodně událo – získal jsem se spoustu tvrdých i měkkých dovedností a v rámci možností trochu dospěl. U tohoto takřka jubilejního okamžiku přerušení studia by se možná hodilo nějaké shrnutí a ohlédnutí za mým vysokoškolským životem. Nuže do toho.

(pokračování článku)

Chtěl jsem vám napsat už dříve, ale nebylo moc času. Zabydlování ho zabralo víc, než jsem čekal, a pak tu byl taky problém s internetem. Používá se tu nějaká Cisco VPN a hesla pro studenty bez karty se mění každý den (jenže přes víkend se nikdo neobtěžoval vyvěsit papír s novými hesly). Včera večer mi naštěstí svoje heslo dala nějaká hodná slečna a odteď už mi internet běží. Jediný problém je v tom, že nově příchozí se nemohou přihlásit ani s heslem, takže raději nevypínám počítač. Během příštího týdne si koupím předplacenou SIM kartu s tarifem 500MB na měsíc za 10€. Připojení k internetu je tu proti ČR sto let za opicemi, a když už internet na koleji zrovna funguje, nedosahuje ani rychlosti, kterou máme doma na vesnickém ADSL.

(pokračování článku)

Po dlouhé době se vracím k článku z kategorie „škola“ a půjde rovnou o jeden z těch delších. Na ČVUT se vyskytuji už čtvrtým rokem, a ačkoli bakalářské studium je záležitostí na tři roky, stále nemám ten trapný titul „Bc.“, který bych si před jméno asi stejně nikde nenapsal (ale dělám na tom a do roka ho stejně mít budu). Prodloužil jsem si totiž bakalářské studium o jeden rok. K tomu jsem se vlastně rozhodl až letos v létě. Proč jsem tak učinil, tu přímo rozebírat nebudu, ale dalo by se říci, že už bych asi nedokázal dokončit všechno potřebné a snad poprvé v životě jsem se rozhodl v zásadní otázce pro tu jednodušší volbu.

Tento článek se bude věnovat mému dosavadnímu studiu na ČVUT FEL. Vzhledem k tomu, kolik fňukalů je v řadách blogerů/prváků, mohlo by to být pro někoho přínosné. Sám jsem si tenkrát o spoustě věcí myslel, že se budou vyvíjet jinak, a kdybych věděl všechno, co dnes, choval bych se jinak.

Předesílám, že ten vodní příkop u vchodu do budovy školy zdaleka nebyl největší překážkou během studia ;-). (pokračování článku)

Někdo se mě tu ptal, jak vlastně takové „BSOD“ ala MacOS X vypadá. Vzhledem k tomu, co jsem psal, jsem věděl, že nějaké další na sebe nenechá dlouho čekat. Jedno ještě čerstvé:

Nevím, čím to je, ale drtivá většina přednášek na ČVUT FEL mi přijde úplně o ničem. U technických oborů je problém, že najít člověka s dobrou odbornou znalostí i s dobrým projevem dá dost práce. Když se k tomu ještě přičte často velmi nezáživná látka, tak je to přímo smrtící kombinace.

Já se na to snažím radši nemyslet, protože to bych na ty přednášky vůbec nesměl chodit. Nyní se o to snažím už jen z toho důvodu, že pak člověk aspoň rámcově ví, co se po něm na cvičení chce. Čtvrteční přednáška z předmětu Matematika 4 mi zase připomněla tento problém. Teda ani ne samotná přednáška ale papír, který na ní koloval. Na papíru byla otázka, co je zajímavější, a tři sloupečky: Dont (přednášející) u tabule, sněžení za oknem a „něco jiného“. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem koukáním z okna na sněžení strávil nemalou část přednášky, takže jsem přidal čárku k nejpočetnější skupince.

Ono teda chudáci ti cvičící – jakou šanci může mít nějaká vysokoškolská matika proti sledování chumelenice a vzdušných proudů, které vyháněly těsně před prosklenými plochami budovy sníh zpět vysoko do vzduchu :-).

Když jsem kdysi začal chodit na ČVUT FEL, tak ty první dva semestry se po nás vlastně vůbec nic nechtělo (v tom druhém až u zkoušek). Byla spousta času na mimoškolní práci a hraní her. Je až s podivem, jak vlastně hry postupně vymizely z mých pravidelných činností. Stal se holt ze mě starý „paprika“. Přizpůsobily se tomu vlastně i mé priority. Na předchozím notebooku jsem měl ještě GeForce7Go a dnes mám jen Intel GMA950. Na hry jsem určitě ještě nezanevřel a věřím, že se k nim zas vrátím. Pak si koupím i nějaký stolní počítač extra na hry (možná konzoli).

Dnešní studenti

Zatímco my jsme většinou hráli jen hry jako Doom3, či NFS Underground, dnes frčí „onlajnovky“. Když se rozhlédnete dnes ve studovnách ČVUT, tak zjistíte, že drtivá většina všech studentů paří World of Warcraft a klony. Holt rychlé připojení k Wifi a relativně levné notebooky (před pár lety to ještě každý neměl – a kdo měl notebook, tak ho často měl bez Wifi) dělají své.

S podobnou otázkou na mě přišel jeden uživatel fóra Živě.cz. Už jsem vyzkoušel opravdu velké množství hardware a vím, co určitě vhodné není – PDA. Pokud potřebujete rychle psát, tak bude problém s klávesnicí. Pokud budete chtít něco zakreslovat, tak narazíte na malý displej. Velmi se mi osvědčil na poznámky PSION Series 5MX. Ten má velký displej, podstatně kvalitnější Office než třeba Windows Mobile a lepší práci s perem. I tak je to ale stále malé. Na poznámky je potřeba velká plocha – hlavně tedy ve chvíli, kdy potřebujete hodně kreslit (diagramy, průběhy,…). Pokud plánujete přejít kompletně na elektroniku, tak mohu doporučit pouze jediné řešení – Tablet PC. Musí to být ale takové, které reaguje pouze na dotyk pera (a ne ruky). Jinak byste si nemohli o displej opřít při psaní ruku a psaní by tak bylo dost nepohodlné.

Takové Tablet PC je neuvěřitelně výkonným pomocníkem (hlavně v kombinaci s Office OneNote, který mají například studenti škol v programu MSDNAA zdarma). Bohužel cena takového zařízení vůbec není nízká. Já jsem hodně přemýšlel, co mi můžou všechna tato zařízení nabídnout navíc proti papíru a peru. Nakonec jsem toho vlastně moc nevymyslel. Výhoda je snad jen v případě, když je potřeba zapsat dlouhý souvislý text. Psaní na počítači je 20x rychlejší než rukou. Jenže zase na vysoké škole (hlavně té technické) nebývá ta potřeba přepisu moc velká.

Já jsem nakonec došel k jasnému závěru. Na poznámky používám šanon s papíry. Je to rychlejší, nemusí se tomu startovat operační systém a nemusí se tomu dobíjet baterky :-). Holt asi ještě nejsem ta správná počítačová generace.

Počínaje tímto týdnem na ČVUT FEL začalo zkouškové období. To je i důvod, proč zde teď pár dní nic nepřibylo. Jde o mé páté zkouškové na této škole. To znamená, že už mi zbývá jen jedno a hned po něm mě čeká bakalářská zkouška, obhajoba bakalářské práce a možná i titul (ačkoli s Bc. bych se asi nikde nechlubil, protože se mi nelíbí).

Za těch pár let jsem se naučil, že není dobré odkládat problémy. Proto jsem si tu nejtěžší zkoušku napsal hned na první den zkouškového a vyplatilo se. V pátek jsem šel ještě do školy a celý víkend jsem pak trávil intenzivní přípravou (vždy od rána pozdě do noci). Zkoušku jsem dal (a nakonec i celkem v pohodě) a, přestože mám ještě 4 zkoušky před sebou, pocitově už mám většinu za sebou, protože ty ostatní zkoušky jsou podstatně jednodušší.

Přebytek volného času ale budu muset trávit především svou bakalářskou prací (přenos videa přes USB 2.0 s použitím řadiče Cypress), protože další semestr bude pro nás třeťáky zkrácený a nemuselo už by se nic moc stihnout.

Pro znalejší šlo o zkoušku z předmětu SRI (Systémy řízení). Pro neznalejší jen uvedu, že je to o navrhování zpětnovazebních a stavových regulátorů různými metodami a že s tím má mnoho studentů velké problémy (ani já jsem se dvakrát moc během semestru nepředvedl).

Vždycky mě to hrozně táhlo k bastlení a vadilo mi, že už k tomu doba, ve které jsem, není dostatečně nakloněna. Dřív si stačilo spájet jednoduchou desku a napojit ji na sériový nebo paralelní port, případně na ISA sběrnici. Logika těchto portů a sběrnic je velmi jednoduchá. Dnes je situace ovšem jiná. Sériové a paralelní porty šly do kytek kvůli USB a ISA byla nahrazena PCI, které zas bylo nahrazeno PCIe. Tito nástupci už ovšem nejsou tak naklonění amatérskému domácímu bastlení. Používají se miniaturní SMD čipy se spoustou miniaturních vývodů a sběrnice i porty mají velmi komplikovanou logiku, na kterou je potřeba používat speciální řadiče a já nevím, co všechno :-).

Nakonec jsem se k bastlení přece jen zas dostal. Jako bakalářskou práci mám totiž přenos obrazu, resp. univerzálních dat, po USB2 sběrnici. Jde o to, aby to bylo co nejrychlejší. To je hlavní cíl. Možná to vypadá jednoduše, ale není to tak úplně pravda. Někdo si řekne: „vždyť je to jen ubohé USB“, jenže takový USB čip, na kterém já budu pracovat, má v sobě mimo USB řadiče i jednočipový počítač Intel 8051, 16kB RAM, možnost připojit externí ROM (případně se dá firmware nahrát při připojení k PC), I2C sběrnici atd. Takový čip je v podstatě schopný pracovat autonomně i bez připojení k PC.

Jsem zvědav, jak obstojím při tak low-level práci. Něco tak komplexního jsem ještě nikdy neřešil, ale je to výzva, a tak to má být, aby člověk nezakrněl.

Na naší škole musíme mít opravdu úplně všechno. Takový vodní příkop je velmi stylový doplněk hlavního vchodu budovy FEL na Karlově náměstí ;-).