* Prohlížíte kategorii ‘Technika’
Je tady dost čtenářů, kteří podobně jako já sledují kategorii 14“ business notebooků střední a vyšší třídy, protože jde o skvělé stroje pro univerzální pracovní použití. Nejsou moc velké, mají rozumnou ergonomii a dají se připojit k dokovací stanici. Čas od času se zde na nějaký stroj podívám a jako první vyšla řada na DELL.
V prvním díle jsem se vrátil do úplných počátků přenosných počítačů typu PC, a protože se lidstvo nespokojilo s 16 barvami a rozlišením 640×480, je i nadále o čem psát. Zavítám do doby, kdy grafické karty začaly ulehčovat práci procesoru, a ukážu, co se změnilo s masivním rozšířením systému Windows.
Posledně jsem se podíval do roku 1991 na první opravdový notebook od Toshiby (tedy ten s hmotností pod 3 kg a rozměry A4). U modelu T3600CT se v miniaturizaci došlo ještě dále. Má totiž rozměry podobné spíše dnešním mini-notebookům. Přitom tehdy dokázal nabídnout plnou výbavu charakteristickou pro velké notebooky.
Konečně mám doma na delší dobu notebook vybavený displejem s velmi vysokým rozlišením (3200×1800). Spousta podobných notebooků čekala na uvedení Windows 8.1, neboť není tajemstvím, že všechny starší verze mají s podobnými displeji problém. U Windows 8.1 má bohužel situace k ideálu také hodně daleko. Chystám k tomu rozsáhlejší článek, ale dnes se zaměřím na to, co mě vytáčelo nejvíce.
Přenosné počítače byly dostupné již v 80. letech, ale ty plnohodnotné byly často relativně těžké a drahé. Až kolem roku 1991 přišla (spolu s 2,5“ disky) velká odtučňovací vlna a s ní boom notebooků. T2200SX bylo u Toshiby prvotinou v této nové vlně.
Dotaz na hybridní disky a malé SSD paměti dostávám nějak podezřele často. Vzhledem k tomu, že nejde o něco, co bych považoval za extrémně přínosné, bude nejspíš fungovat marketing výrobců. Co takhle si stručně povědět, jak to funguje a jaké jsou výhody?
Dnešní přírůstek jsem si vypůjčil přímo od lidí z Toshiby, a to rovnou na tiskové konferenci, kde jej měli (mimoděk) vystavený. Nebylo jasné, zda je vůbec funkční, ale je to tak zajímavý stroj, že jsem se na něj musel podívat. Jednak jsem nikdy doma neměl notebook s procesorem 286 a jednak jsem chtěl vidět, jak v reálu vypadaly staré modro-bílé displeje.
Když se dnes mluví o grafických kartách v noteboocích, většině se vybaví AMD, NVIDIA nebo Intel. Jenže historie notebooků je dlouhá a u jejích počátků nebyl ani jeden z této trojice. V prvním díle série se vrátím ke vzniku prvních přenosných počítačů PC a podívám se na firmy, které si už dnes s grafickými kartami asociuje asi jen málokdo.
Poslední měsíce se mi do rukou stále častěji dostávají notebooky s kvalitními displeji, které někdy mají obraz jako střední třída stolních monitorů. Ty nejlevnější už přitom stojí jen okolo dvaceti tisíc s daní. Na druhou stranu, když si koupíte levnější notebook s TN panelem, v průměru dostanete horší obraz než před třeba čtyřmi-pěti roky za podobné peníze. Nutí mě to k úvaze, zda už nejsme na pokraji další zásadní změny na poli notebookových displejů.
Stále v muzeu zmiňuji hi-end business stroje a dostupné multimediální modely opomíjím. Nyní to napravím, OmniBook XE3 byl jeden z notebooků pro masy a snažil se zaujmout jak menší firmy, tak i obyčejné uživatele, hledající dobrý multimediální výkon za málo peněz. Ostatně stál jen 40 000,- Kč bez DPH.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
