Konečně mám doma na delší dobu notebook vybavený displejem s velmi vysokým rozlišením (3200×1800). Spousta podobných notebooků čekala na uvedení Windows 8.1, neboť není tajemstvím, že všechny starší verze mají s podobnými displeji problém. U Windows 8.1 má bohužel situace k ideálu také hodně daleko. Chystám k tomu rozsáhlejší článek, ale dnes se zaměřím na to, co mě vytáčelo nejvíce.
Přenosné počítače byly dostupné již v 80. letech, ale ty plnohodnotné byly často relativně těžké a drahé. Až kolem roku 1991 přišla (spolu s 2,5“ disky) velká odtučňovací vlna a s ní boom notebooků. T2200SX bylo u Toshiby prvotinou v této nové vlně.
Dotaz na hybridní disky a malé SSD paměti dostávám nějak podezřele často. Vzhledem k tomu, že nejde o něco, co bych považoval za extrémně přínosné, bude nejspíš fungovat marketing výrobců. Co takhle si stručně povědět, jak to funguje a jaké jsou výhody?
Dnešní přírůstek jsem si vypůjčil přímo od lidí z Toshiby, a to rovnou na tiskové konferenci, kde jej měli (mimoděk) vystavený. Nebylo jasné, zda je vůbec funkční, ale je to tak zajímavý stroj, že jsem se na něj musel podívat. Jednak jsem nikdy doma neměl notebook s procesorem 286 a jednak jsem chtěl vidět, jak v reálu vypadaly staré modro-bílé displeje.
Když se dnes mluví o grafických kartách v noteboocích, většině se vybaví AMD, NVIDIA nebo Intel. Jenže historie notebooků je dlouhá a u jejích počátků nebyl ani jeden z této trojice. V prvním díle série se vrátím ke vzniku prvních přenosných počítačů PC a podívám se na firmy, které si už dnes s grafickými kartami asociuje asi jen málokdo.
Nedávno jsem narazil na odkaz vedoucí k článku „Kids Can’t Use Computers…“. Je to jeden z těch kilometrových článků, u kterých se táhnou další tři kilometry diskuze. Přestože nesouhlasím se všemi autorovými závěry, navzdory délce ho stojí za to přečíst.
Poslední měsíce se mi do rukou stále častěji dostávají notebooky s kvalitními displeji, které někdy mají obraz jako střední třída stolních monitorů. Ty nejlevnější už přitom stojí jen okolo dvaceti tisíc s daní. Na druhou stranu, když si koupíte levnější notebook s TN panelem, v průměru dostanete horší obraz než před třeba čtyřmi-pěti roky za podobné peníze. Nutí mě to k úvaze, zda už nejsme na pokraji další zásadní změny na poli notebookových displejů.
Tenhle notebook už mám delší dobu a jsem s ním dost spokojen. A tak jsem se rozhodl tam zkusit Linux. Nejde jen o důvod níže, jsou tam i další věci (psaní čísel numpadu přímo přes Fn, systémová hlasitost až do 200 % – užitečné pro levné integrované repráky, …). Dobré je, že spotřeba je v něm už identická s Windows. Píšu to dvojjazyčně, návod se bude hodit i zbytku světa. / I have this notebook for a longer time and I’m very happy with it. So I decided to try Linux on it. Not only for the reason below, there are other good things (typing numpad numbers directly via Fn, system volume up to 200 % – useful for the cheap integrated repros, …). It’s great the power consuption is now identical to Windows. I write it bilingual, this manual will be useful also to the rest of the world.
Každý rok se snažím stihnout tuhle podzimní akci pro nadšence do staré výpočetní techniky. Poprvé jsem se zastavil jen jako návštěva na pár hodin a od té doby se pokaždé snažím pobýt o něco déle. Letos poprvé jsem si zkusil udělat čas a zastavil jsem se na celou dobu od pátku do neděle. Jak to dopadlo?
Stále v muzeu zmiňuji hi-end business stroje a dostupné multimediální modely opomíjím. Nyní to napravím, OmniBook XE3 byl jeden z notebooků pro masy a snažil se zaujmout jak menší firmy, tak i obyčejné uživatele, hledající dobrý multimediální výkon za málo peněz. Ostatně stál jen 40 000,- Kč bez DPH.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
