Málokdy mám potřebu tady protežovat nějaký program, nicméně tento si to jistě zaslouží. Standardní ukazatel baterky ve Windows je příliš hrubý a notebooky už dávno nemají chytré stavové displeje, které by zobrazovaly procenta nezávisle na běžícím systému. BatteryBar je výborné řešení, když chcete mít v dolním panelu velký ukazatel baterky s výpisem procent, nebo se jen občas chcete podívat, jakou spotřebu váš notebook zrovna má.
Posledně jsem se podíval do roku 1991 na první opravdový notebook od Toshiby (tedy ten s hmotností pod 3 kg a rozměry A4). U modelu T3600CT se v miniaturizaci došlo ještě dále. Má totiž rozměry podobné spíše dnešním mini-notebookům. Přitom tehdy dokázal nabídnout plnou výbavu charakteristickou pro velké notebooky.
Konečně mám doma na delší dobu notebook vybavený displejem s velmi vysokým rozlišením (3200×1800). Spousta podobných notebooků čekala na uvedení Windows 8.1, neboť není tajemstvím, že všechny starší verze mají s podobnými displeji problém. U Windows 8.1 má bohužel situace k ideálu také hodně daleko. Chystám k tomu rozsáhlejší článek, ale dnes se zaměřím na to, co mě vytáčelo nejvíce.
Přenosné počítače byly dostupné již v 80. letech, ale ty plnohodnotné byly často relativně těžké a drahé. Až kolem roku 1991 přišla (spolu s 2,5“ disky) velká odtučňovací vlna a s ní boom notebooků. T2200SX bylo u Toshiby prvotinou v této nové vlně.
Dotaz na hybridní disky a malé SSD paměti dostávám nějak podezřele často. Vzhledem k tomu, že nejde o něco, co bych považoval za extrémně přínosné, bude nejspíš fungovat marketing výrobců. Co takhle si stručně povědět, jak to funguje a jaké jsou výhody?
Dnešní přírůstek jsem si vypůjčil přímo od lidí z Toshiby, a to rovnou na tiskové konferenci, kde jej měli (mimoděk) vystavený. Nebylo jasné, zda je vůbec funkční, ale je to tak zajímavý stroj, že jsem se na něj musel podívat. Jednak jsem nikdy doma neměl notebook s procesorem 286 a jednak jsem chtěl vidět, jak v reálu vypadaly staré modro-bílé displeje.
Když se dnes mluví o grafických kartách v noteboocích, většině se vybaví AMD, NVIDIA nebo Intel. Jenže historie notebooků je dlouhá a u jejích počátků nebyl ani jeden z této trojice. V prvním díle série se vrátím ke vzniku prvních přenosných počítačů PC a podívám se na firmy, které si už dnes s grafickými kartami asociuje asi jen málokdo.
Nedávno jsem narazil na odkaz vedoucí k článku „Kids Can’t Use Computers…“. Je to jeden z těch kilometrových článků, u kterých se táhnou další tři kilometry diskuze. Přestože nesouhlasím se všemi autorovými závěry, navzdory délce ho stojí za to přečíst.
Poslední měsíce se mi do rukou stále častěji dostávají notebooky s kvalitními displeji, které někdy mají obraz jako střední třída stolních monitorů. Ty nejlevnější už přitom stojí jen okolo dvaceti tisíc s daní. Na druhou stranu, když si koupíte levnější notebook s TN panelem, v průměru dostanete horší obraz než před třeba čtyřmi-pěti roky za podobné peníze. Nutí mě to k úvaze, zda už nejsme na pokraji další zásadní změny na poli notebookových displejů.
Tenhle notebook už mám delší dobu a jsem s ním dost spokojen. A tak jsem se rozhodl tam zkusit Linux. Nejde jen o důvod níže, jsou tam i další věci (psaní čísel numpadu přímo přes Fn, systémová hlasitost až do 200 % – užitečné pro levné integrované repráky, …). Dobré je, že spotřeba je v něm už identická s Windows. Píšu to dvojjazyčně, návod se bude hodit i zbytku světa. / I have this notebook for a longer time and I’m very happy with it. So I decided to try Linux on it. Not only for the reason below, there are other good things (typing numpad numbers directly via Fn, system volume up to 200 % – useful for the cheap integrated repros, …). It’s great the power consuption is now identical to Windows. I write it bilingual, this manual will be useful also to the rest of the world.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
