Nově jsem si založil účet na serveru twitter. Kdo to nezná, tak bych je řekl, že jde o jakýsi „mikroblog“, kde lze psát ty věci, co by na článek nebyly. Na novém blogu (na kterém se teď zas po zkouškách intenzivně pracuje) by měly být zprávy z twitteru zobrazené někde ve sloupci po straně, takže pak to teprve bude mít ten pravý význam.

Já tento prostor využiji nejspíše k nějakým menším postřehům z recenzování, různým úletům mimo tuto tématiku a asi i k umisťování odkazů na weby/obrázky, co mě nějak zaujaly.

Můj účet tedy je: http://twitter.com/diagon_swarm

Lenovo nedávno uvedlo na trh novou řadu notebooků Lenovo ThinkPad SL a spustilo tím vlnu debat o upadající dobré značce a o tom, že už vlastně nejde o ThinkPad. ThinkPad SL je levnou variantou pro SMB (small-business) uživatele. Není tedy tolik zaměřen na nějaké komplexní nástroje pro správu, maximální pevnost mechanické konstrukce a různé vychytávky vychytávky. Místo toho nabízí vlastnosti, které ani některé dražší ThinkPady nemají – BluRay, HDMI a dedikovaná grafika. Přitom jde o notebook s cenou okolo 20 tisíc. Tyto multimediální vymoženosti vychází z předpokladu, že cílová skupina nebude mít notebook jen jako pracovní nástroj, ale i jako zdroj zábavy.

Zlí jazykové říkají, že jde vlastně jen o pokračování Lenovo 3000 série se snahou o lepší prodeje. Něco na tom možná bude, ale jsem přesvědčen, že nový ThinkPad SL si své jméno může zasloužit. Dobře, je to jen obyčejný plasťák bez kovové konstrukce. Sám ale dobře vím, že opravdu dobrý plasťák přežije i náročné používání po dobu několika let. Cílová skupina ovšem pravděpodobně bude notebook přenášet jen minimálně a to jen mezi stoly. V takovém případě prostě není důvod, aby byla uvnitř nějaká tlustá kovová konstrukce. Lesklé víko je trochu úlet, ale lze ho pochopit. Ač se to nám pokročilým moc nelíbí, běžným uživatelům se to prostě líbí a my s tím nic neuděláme. Absence dokovacího konektoru je taktéž pochopitelná. Jedinou vlastností, kterou nějak nemohu přenést přes srdce, je to příšerné rozložení klávesnice z Lenovo 3000. Nemyslím si, že by dobrou klávesnici chtěli jen profesionálové a že ve small-business sektoru je to jedno. Skoro mám pocit, že je podobná klávesnice zvolena pro záměrné odlišení těchto modelů.

(pokračování článku)

Dostal se mi na ICQ odkaz na zábavné téma zahraničního fóra thescambaiter.com, kde jeden člověk popisoval, jak se rozhodl vytřít s podvodníkem, který se snažil (možná ještě snaží) okrádat důvěřivce.

Když jsme kdysi prodávali notebook ASUS A2D, tak také přišel nějaký mail o tom, že by ho chtěl člověk z Nigerie a vymýšlel, jak realizovat celý obchod. Nejsem naivní, tak se prodej uskutečnil standardnější cestou a notebook se dostal do rukou občana této země. Vzhledem k tomu, že se u nás mluví tak nestandardním jazykem, jakýkoli mail podobného typu v angličtině velká část lidí rovnou považuje za nějakou levárnu. Je mi ale jasné, že někde v anglicky mluvících zemích je podstatně těžší rozeznat, co je relevantní pošta, co spam a co nějaký podvod.

Ve zkratce

Člověk na zmíněném fóru se rozhodl podvodníky potrestat, a tak zkusil rozehrát takovou malou úlisnou hru. Souhlasil s prodejem několika notebooků za $4000 + poštovné. Zloděj poslal balíček s bankovkami na poslání balíku, (falešným) šekem na $4500 a instrukcemi, že je potřeba všechno odeslat (včetně $500 přeplatku) co nejrychleji. Je to takový malý trik na důvěřivce. Ti v ideálním případě přijdou na to, že je šek nekrytý, až ve chvíli, kdy už je vše posláno.

(pokračování článku)

V dnešním díle se zaměřím na docela nepříjemný problém, který překvapivě také není ojedinělý. Nejde o nic moc komplikovaného – některé notebooky mají velmi ostrou hranu přesně v místech, kde se při psaní pokládají zápěstí. Při delším používání tak zápěstí může být odřené a práce na notebooku je méně příjemná.

HP Compaq 6710b má dokonce v místech zápěstí i malý výstupek

Lenovo ThinkPad R61 sice není velký krasavec, ale oni vědí, proč tam to zkosení mají

Tento prohřešek dotáhl k „dokonalosti“ Apple MacBook Air. Hrana jeho hliníkového těla je totiž tak ostrá, že po dopsání recenze jsem měl tenkrát na zápěstích takové modřiny, že jsem vypadal jak magor, co si neumí pro sebevraždu najít ostrou žiletku ;-). U HP mě to však překvapuje. Čekal bych, že řada Compaq bude navrhována především s ohledem na maximální pohodlí uživatele. Hranaté notebooky mám sice rád, ale nesmí se to zas moc přehánět.

V minulém zápisku jsem psal o problémech s reklamací notebooku VBI v případě poničení nálepky se sériovým číslem na spodku šasi. O tom, jak moc si musel stát na vedení člověk, který rozhodl umístit sériové číslo pouze na toto místo, asi nemá ani cenu polemizovat. Pokud už si ale koupíte nějaký podobný notebook, tak by bylo dobré o nálepky co nejvíce pečovat (u normálního notebooku to řešit nemusíte, tam mají většinou jen informační charakter). V případě běžného používání se totiž můžete dočkat takového výsledku:

ta dlouhá nálepka vpravo původně nesla čárový kód a sériové číslo

Zde mám několik účinných rad, jak předejít opotřebení těchto nálepek:

notebook nezapínat
uložit notebook do větraného chladného prostoru bez přístupu světla (v případě, že dorazil v krabici, tak jej vůbec nevybalovat)

(pokračování článku)

O garážovém prodeji těchto notebooků jsem nikdy neměl velké mínění. I tak mě ovšem dokážou některé (negativní) zkušenosti uživatelů opravdu překvapit. Tentokrát jsem si však na fóru přečetl takovou „libovku“, že se o ni prostě musím podělit. Objevil se tam jeden uživatel ze Slovenska, který si ve velkoobchodě Asbis(.sk) zakoupil notebook VBI FL90. Ten při nižší ceně proti konkurenci nabízel kdysi výbornou grafiku GeForce 8600M GT, čím se stal pro mnoho lidí zajímavým.

Technik při práci? (zdroj vbi.sk)

Jenže výkon procesoru a grafická karta nejsou všechno. Zmíněnému uživateli přestal na jeho VBI FL90 fungovat audio výstup, a tak se v létě rozhodl pro reklamaci. Během školy se mu do toho nechtělo, protože proklamované 3 dny reklamaci jsou nejspíše z říše pohádek a na fórech píše většina lidí zkušenosti spíše s reklamací trvající téměř měsíc. Nikdo nechce být během školy měsíc bez notebooku.

Knihy, školní pomůcky a servis VBI notebooků

Na Slovensku funguje jeden autorizovaný servis provádějící záruční opravy VBI notebooků – společnost Daniel NETRI. Jde o malé knižní vydavatelství, které zároveň před pár lety začalo fušovat i do notebooků. Nemohu si pomoct, ale servis notebooků bych si sám představoval trochu jinak. Určitě ne jen jako nějakou činnost bokem. Náš uživatel sem byl odkázán z velkoobchodu, který se tak chová v případě všech zařízení s vlastním autorizovaným servisem.

(pokračování článku)

V minulém díle jsem mluvil o lesklé klávesnici, což asi většina lidí uzná, že je úlet první kategorie. Tentokrát se podívám na podstatně rozšířenější nešvar – konektory zvukové karty umístěné na čelním panelu. Vlastně jsem ještě neviděl člověka, který by vyžadoval takto umístěné konektory. Za to lidí, kteří to vyloženě nesnáší, lze najít na fórech celé řady. Sám patřím mezi ně, ačkoli mám už třetí notebook, kde se při umisťování těchto konektorů nepřemýšlelo.

Většina sluchátek má zahnutý konektor. V případě konektorů vpředu je podobné zahnutí kontraproduktivní, neboť kabel musí vést k uživateli od konce konektoru kolmo. Kabel se v některých případech i víc namáhá. V případě připojení externích reproduktorů je konektor často podstatně masivnější a není zahnutý. Jenže na rozdíl od sluchátek zde nikdo nechce, aby kabel vedl dopředu. Kabel je tak nejčastěji nutné ohnout na nějakou stranu, kde se pak perfektně plete pod rukama. Úplně největší specialitkou pak jsou některé notebooky, které nabízí 5.1 výstup analogem a všechny tři potřebné konektory mají umístěné také na předku. Zkuste si takto vést 3 tlusté kvalitní kabely do vaší repro-soustavy. Já to zkusil a nic moc.

Kam tedy s nimi?

Nejlepší místo je asi na levém boku prakticky v libovolném místě (klidně blízko uživatele). Případně se mi také líbilo umístění na pravém boku dále od uživatele. Na pravém boku blízko uživatele už jsem audio konektory měl také a tolik to nevadí. V případě použití zahnuté redukce pak kabel nepřekáží ani myši. V případě umístění konektoru na čelní panel by takové redukce byly nejspíš potřeba dvě.

Snad každé místo je lepší, než to rvát na předek. Proč to tam tedy výrobci tak často a rádi dávají, mi hlava nebere.

Připadá mi až neuvěřitelně otravné, co všechno jsou výrobci schopni nacpat do standardní instalace notebooku. Specialistou na podobné úchylnosti bývá Toshiba (Sony a Acer jsou v těsném závěsu), která vám notebook naplní bloatwarem až po okraj takovým způsobem, že už po prvním spuštění máte pocit, že systém by si zasloužil přeinstalovat.

první spuštění notebooku po vybalení z krabice

Výrobci za tento způsob reklamy dostávají dobře zaplaceno a uživatel často vůbec nemá na výběr, zda tyto věci nějakým způsobem při instalačním procesu vynechat. Výsledkem je tedy nutnost všechno smazat ručně, což je otázkou aspoň půl hodiny i pro zkušeného člověka. Některé programy (typicky poslední verze různých antivirů) se navíc dokáží obstojně bránit a uživatele terorizují do smazání posledního bajtu z disku.

Já „předinstalované reklamy“ vyloženě neodsuzuji. Nic by se však nemělo přehánět. Pokud vám ještě 5 minut po zapnutí vyskakují okna všemožných nechtěných programů a disk jede naplno, tak je holt někde asi něco špatně. O tom, že práce je proti čisté instalaci citelně pomalejší, ani nemá cenu diskutovat.

Většinou nové platformy Intelu přijímám s rozpakem, protože už dávno nejde o takovou revoluci, jak nám Intel vždy ve svých prospektech tvrdí. Tentokrát jsem však mile překvapen. Během recenzování nových modelů notebooků všemožných značek zjišťuji téměř všude lepší výdrž na baterie. Výrobci se také chytají nové „Péčkové“ řady procesorů, které se chlubí sníženým TDP na 25 W. Kupodivu šla tedy nahoru i výdrž multimediálních modelů, u kterých se na nic podobného nikdy moc nehrálo, a lze se proto setkat i s modely s výdrží kolem 4 hodin.

I teď mám doma jedno 16,4“ (1600x900px) Sony VAIO s obyčejnou 52Wh baterií (6cell) vybavené (relativně žravým) dvoulampovým displejem a lowend dedikovanou grafikou – výdrž je kolem 3 hodin a 40 minut při kancelářské práci, což je více než slušné.

Závěrem

Intel mi teď dělá radost a nové notebooky vypadají velmi dobře. Nakonec ani ceny nejsou nijak vysoké a proti současným dobíhajícím modelům nejdou moc nahoru. Ještě jsem neměl možnost zkusit žádný ostrý kus na AMD Puma platformě, ale co jsem měl možnost přečíst jinde, tak bohužel nejde o nic oslnivého. Pevně doufám, že AMD nabídne také něco dobrého, protože konkurence je potřeba a momentálně není AMD v notebooku žádná velká výhra.

Nedávno jsem se v jednom zápisku zmiňoval o politém 15,4“ Lenovo ThinkPad R61, který reagoval na zásah limonádou vypnutím. V souvislosti s tím mi přišel jeden zajímavý mail, který mě vedl k zamyšlení. Nevím, proč autor nevyužil cesty komentáře, ale jeho mail mi přišel natolik zajímavý, že jej zde celý „přetisknu“:
Zdravim

Narazil jsem ve vasem blogu na zminku o politem Lenovu.

Taky jsem s tim mel zkusenost – nicmene nelil jsem nic primo dovnitr jen se me nad klavesnici rozstriknula naplynovana mineralka.

Notebooku jsem chtel sam okamzite rychle vypnout – nicmene ten se vypnul sam jeste drive nez jsem se rukou dostal k vypinaci.

V ‚tezke depresi‘ jsem ho rozebral a nechal vysusit – rano nesel zapnout – spasnou myslenkou bylo odpojeni interni baterie schovane pod klavesnici –  odpojeni a zapojeni a notebooku zase najel.

Takze IMHO Thinkpady maji nejakou kontrolu na vlhkost s snazi se okamzite pri detekci celou desku odpojit od napeti a je pak otazkou, jestli je rychlejsi voda a neco vyzkratuje a nebo je dostatecne rychla detekce vody (jsou videt kolem touchpadu a jinde vodici pasky, ktere zrejme na vlhkost reaguji)

V mem pripade, kdy se voda snad opravdu nikam hluboko nedostala stacilo jen vypnout napajeni BIOSu.

Tak treba se to bude hodit jako rada priste ;)….

Z.
(pokračování článku)