Uplynuly dva měsíce od doby, kdy jsem tu popsal nejstarší NB, co mi prošel domem a nějaký ten čas sloužil. V závěru jsem psal, že vlastnit Apple v tehdejší době byl dost velký problém z důvodu absolutní nekompatibility. Je tak jasné, že všechny ostatní notebooky tohoto seriálu budou jen a jen „PC-compatible“.

Siemens-Nixdorf PCD-4ND

Plnohodnotný PC notebook od německých Siemens-Nixdorf. Poctivý německý kousek, který se taktéž dokázal velmi rozšířit v našich končinách a ještě po hodně letech se na něj lze narazit. Dnes už teda spíš v nějakých měřících a diagnostických pracovištích. Ještě si vzpomínám na reklamy v časopise CHIP, kde byl nabízen v základní konfiguraci za cenu kolem 60 000,- Kč s 9.5“ černobílým (můj případ) pasivním displejem s 16ti stupni šedi. Za příplatek dalších 30 000,- Kč byl velmi pěkný 10.5“ aktivní TFT displej s glare povrchovou úpravou, kterou můžeme znát z dnešních notebooků. Já jsem ho měl v konfiguraci s mobilním Intel 486DX2 procesorem – 50MHz na performance mód; při low power módu se snížil násobič na 1x, takže byla rychlost 25MHz (stejné jako u dnešních procesorů). Ten měl, pokud si dobře pamatuji, plnou spotřebu někde pod 5W. S tou spotřebou je to spíš pro zajímavost, že nějaké Centrino prostě hadra :-).

verze s barevným displejem

Další vnitřnosti se skládaly z 4MB RAM integrovaných na desce (s možností rozšíření pomocí karet, které jsou nápadně podobné Compact Flash), 2.5“ 320MB pevného disku Samsung, který byl bezmála dvakrát vyšší než ty dnešní (ale už měl stejný konektor PATA), disketové mechaniky (3.5“) a grafické karty Western Digital WD90C24A2 se 768kB paměti, která stačila přesně pro 640×480 (nativní rozlišení obou displejů) při 16bit barevné hloubce (kdo z vás měl na Windows 3.1 víc jak 256 barev? :-)). Na svou dobu byla grafika mezi notebooky nadprůměrná a podtrhovala celkový vysoký výkon. To vše v notebooku velikosti dnešních širokoúhlých 12.1“ strojů a při hmotnosti bohužel přesahující 3kg. O rok později vyšla verze s integrovanými 8MB RAM, zvukovou kartou (vstup i výstup) a infra-portem.

(pokračování článku)

Dostal se mi do ruky nový notebook FS Amilo Si2636, který má jedno takové prvenství mezi běžnými notebooky. Nemá totiž analogový výstup na externí monitor známý také jako VGA. Už dříve se vyskytovaly notebooky (a většinou právě od FS), které VGA fyzicky také neměly – měly totiž DVI-I konektor, který v sobě ukrývá analogový i digitální signál. Pomocí přibalené redukce tak nebyl problém získat VGA výstup.

Zmíněné Amilo ovšem má výstup jen jediný a tím je HDMI. Kdo se trochu vyzná, tak ví, že HDMI je „jen“ digitální a žádnou jednoduchou redukcí z něj analogový signál prostě nepůjde. V konzervativním trhu notebooků je to velký krok v době, kdy mnoho notebooků má pouze analogové výstupy. Jsem zvědav, zda jde o první vlaštovky, nebo jen nějaký úlet.

(pokračování článku)

Někdy se sám sobě divím, jak vůbec jsem ještě schopen dále pomáhat na internetových diskusních fórech zodpovídat všemožné dotazy. Jsem rád, že hodně lidí si mě pamatuje a jsou mi vděčni za pomoc, kterou jim bezplatně poskytuji prostřednictvím diskuzí. Ovšem pomoci není každému. Někteří lidé přijdou na fórum a čekají, že se jim všichni budou klanět a budou pro ně nejlépe otročit, protože oni sami jsou velmi líní. Proč by to přece hledali oni, když tu mají někoho jiného.

Ok, tahle situace je celkem běžná a s tím se nic nedá udělat, ale je teda aspoň rozdíl, jak k tomu kdo přistupuje. Někdo je tak drzý, že rovnou napíše, že nemá náladu/čas procházet ostatní témata (ačkoli napíše, že se to tu vyskytuje často). V podstatě tím říká: „je to pod mojí úroveň hledat, když to za mě můžete najít vy ostatní“. Asi jsem moc slušný, ale tohle bych si nejspíš nedokázal dovolit. Kdo neumí kliknout na tlačítko Hledat a zadat svůj dotaz, tak je prostě idiot a neměl by mít k internetu ani přístup. Extra pokud se za následnou pomoc odvděčí jízlivostí.

Samozřejmě bez nějakého odkazu na podobného ubožáka by to asi nebylo ono. Nuže tady je:

http://notebooky-forum.notebook.cz/viewtopic.php?t=8858

Při kontaktu s podobnými lidmi si často vzpomenu na část textu jedné nahrávky od PSH (ač tenhle typ hudby jinak neposlouchám): „…chudáci, vexláci a děvky chtěj vládu“. Čím to je, to nemám tušení ;-).

Ilustrace převzata z xkcd.com

Setkal jsem se s několika způsoby, jak se dostat k lahodnému vnitřku kiwi. Jaký používáte vy? Nechtěl bych vás ovlivňovat, tak případně svůj (doufám, že ale běžný) způsob si radši nechám až do komentářů :-). Tak se pochlubte.

Ten jedinečný a úžasný MS mě dneska dokázal neskutečně vytočit. Nesnáším, když se „vnitropolitické“ zájmy staví nad použitelnost produktu. Jenže přesně to MS dost často dělá. Narazil jsem na další případ. Protože programuji v .NET, tak se pro grafiku automaticky nabízí Managed DirectX. To je takový zjednodušovací wrapper na DirectX z plnohodného „Cčka“. Jenže to by to nebyl MS, aby se nevykašlal u Managed DX na novou verzi. Lze tedy takto pracovat jen s DX9.

To by se samo o sobě ještě dalo, jenže ve Windows Vista jsou DX10, které pracují tak trochu jinak a funkcionalitu DX9 nenahrazují. Pokud tedy chcete spustit nějaký program v Managed DX, musíte do Vist nainstalovat extra DX9 stejně jako Windows XP bez SP2. Co je tohle za logiku. Visty potřebují celé DVD, ale v MS nejsou schopni na toto DVD přidat 50 MB instalaci DX9. Když k tomu připočtu dementní základní hlášky chyb programů v .NET, tak mám pocit, že je to snad jedině cílené házení klacků pod nohy vývojářům. Kdybych věděl, že s technologiemi MS je tolik problému ohledně kompatibility, snad bych radši použil open source alternativní řešení (takhle je nutné instalaci dodávat s aplikací a řešit problém navíc).

Nejvíc mě nakonec vytočilo, když jsem tento problém řešil s lidmi, které považuji za velké odborníky (programováním na produktech MS se živí a jde o velké kapacity), tak se mi dostalo jen odpovědi: „co bys nechtěl od Microsoftu… snad ne kompatibilitu?“

Intel ohlásil, že už bude s projektem VBI končit, tak mi to nedá, abych se nepodělil o své dojmy z toho, co nám vlastně tak skvělého tento projekt přinesl. Pokud se budu zabývat čistě jejich notebooky, tak asi vůbec nic. Levné výkonné notebooky na trhu byly a stále jsou i od podstatně „zvučnějších“ jmen výrobců. Stejně tak konfigurovat si lze dnes i notebooky HP, Fujitsu-Siemens a DELL. V tomto ohledu tedy nic navíc.

Někteří uživatelé hovoří o standardizovaných komponentách. To je čistě marketingový tah, na který především méně počítačově gramotní uživatelé rádi slyší. Jestli si myslíte, že v tomto ohledu je nějaký rozdíl proti ostatním výrobcům, tak jste úplně na omylu. Procesor, RAM, disk, wifi a další součásti jsou normálně standardizované a lze je vyměňovat i mezi notebooky různých značek (nebo normálně koupit v obchodě samostatně). Když se vám ale pokazí něco v šasi, tak je naopak situace horší v tom, že pokud už notebook není v záruce, tak vám bude nabídnuto maximálně koupit celou novou šasi (tedy celý komplet s displejem, touchpadem, klouby a klávesnicí). Jestli je tohle ta výhoda unifikovaných dílů, tak já ji teda nevidím. Pokud pak jde o neautorizovaný servis, tak tam vám dneska stejně dobře vymění samotný displej do notebooku VBI jako do jiných. Opět žádná výhra.

Něco nám ale VBI přineslo…

Ano je to tak. Něco s VBI přišlo – nová komunita lidí. Obecně na internetových forech platí, že čím je něco levnější, tím hloupější dotazy lze v diskuzi najít. Stačí se podívat třeba na grafické karty, tam lze najít tolik hloupých příspěvků, až to není hezké. Taky aby ne – nejlevnější grafickou kartu seženete za „tisícovku“.

(pokračování článku)

Fascinuje mě naivita některých lidí, kteří si koupí něco tak kazivého jako notebook v zahraničí a vůbec neřeší podmínky záruky. Na foru Žive.cz je krásné vlákno, kde člověk řeší problém se svým notebookem HP Pavilon zakoupeným ve Skotsku. Jenže záruka je pro Paviliony pouze lokální, takže mu to tady do servis do reklamace ani nevezme (jak mu vysvětlil až moderátor v tomto vlákně).

http://forum.zive.cz/viewtopic.php?t=126057

On tedy parádně ušetřil za nový notebook, ale „pozáruční“ výměna základní desky může být s cenou klidně přes 10 tisíc. S notebookem je to těžké. Záruka je jedním z jeho nejpodstatnějších parametrů. Pokud už si tedy nějaký koupíte v zahraničí, dejte si pozor, aby měl mezinárodní záruku. Nezapomeňte si zkontrolovat, jestli taková záruka bude platit i tady v ČR. Třeba takový Acer má kupování notebooků v zahraničí podchycené takzvanou mezinárodní zárukou pro cestovatele. Ta totiž není platná, například pokud reklamujete v ČR notebook koupený v zahraničí a jste občanem ČR. V jiné zemi ale jako občan ČR nebudete mít problém (a stejně tak cizinec u nás).

Notebooky mají řádově vyšší kazivost než třeba auta. Věnujte proto záruce maximální pozornost.

Se starým (3 roky) notebookem HP Compaq nx9020 jsem si připomněl, proč jsem dřív měl stroje této značky tak rád. Přestože tu mám levnou variantu s Celeron-M, ventilátor je drtivou většinu času vypnutý. Tenkrát holt věděli, že lidi chtějí mít při práci ticho. S přechodem na nové značení (zrušení „nx“ a „nc“ a přidání písmenka za číselné označení) už totiž notebooky HP za tiché označit rozhodně nejdou.

Měl jsem možnost recenzovat a testovat HP Compaq 6710b, 6820s a 8510w (z „mininotebooků“ pak dále ještě 2510p a 2710p). Všem třem jel prakticky neustále ventilátor na rychlosti, která se určitě nedala označit za neslyšitelnou. Na ticho jsem (stejně jako spousta dalších) velmi citlivý a HP bych si pravděpodobně dnes nekoupil. Zajímavou volbou je spíše takový Thinkpad od Lenovo, ke kterému je aspoň utilita na kompletní konfiguraci chování ventilátoru. Je dost možné, že má příští cesta bude směřovat právě tam.

Divím se, že jsem tu tento dotaz nenadhodil podstatně dříve. Většina lidí, co se motá kolem počítačů (notebooků), mi sdělila, že se po nich často „dožadují“ pomoci jejich známí, přátelé a rodina. Sám jsem byl kdysi (hodně) dávno také takový samaritán a pomáhal jsem. Velmi rychle mě to ale přešlo. Důvod? Lidé se pak na vás fixují, a když jim něco začne zlobit, tak jsou automaticky přesvědčeni, že je to vaše chyba. Ne, že bych měl sám nějaké extra špatné zkušenosti, ale zprostředkovaně jsem si toho vyslechl víc než dost.

Díky tomu, že jsem takový poletucha, tak je mě naštěstí problém zastihnout. Když mi tedy někdo zavolá na mobil, tak ho mohu s klidem odmítnout, že nejsem doma a třeba ani dlouho nebudu. Jsem pevně přesvědčen, že nejnevděčnější práce je opravovat počítač svému blízkému okolí. Pokud jde o mě, tak je navíc silně pod mou úroveň vůbec podobné práce pro někoho provádět. Když už tedy na něco takového dojde, tak je to čistě moje dobrotivost, za kterou si nechci brát finanční odměnu (kdybych si měl účtovat skutečnou cenu odpovídající kvalifikovanému technikovi normálního servisu, tak by se asi nedoplatili).

Napadá mě ještě jedna dobrá zásada. Když už něco opravuji, nikdy to neřeším na místě. Zařízení si beru k sobě domů. Tam mám totiž diagnostické zázemí, potřebnou techniku a hlavně mi tam nikdo nedočkavě nedýchá na záda, kdy už to konečně bude hotové.

(pokračování článku)

„Dám si sedm piv a jednu zelenou, chvíli po desátý myslím na jinou.“ Tak těmito slovy mě přivítala nahrávka mé oblíbené skupiny Tři sestry na rádiu Beat, když jsem v autě zasunul klíčky do zapalování, abych se vydal na několikadenní výlet za lyžováním. Ani nevím, jak je to možné, ale celých 9 let jsem si nebyl na horách zalyžovat. Přitom do té doby jsem jezdil snad každý rok a mám za to, že někdy i víckrát. Pak ale přišel úraz nohy a na všechny sporty jsem zanevřel (a také tehdy v rámci rehabilitací objevil kouzlo plavání). Usednout znovu na kolo mi trvalo pět let. Nasadit si lyže na nohy jsem se ale odhodlal až včera, za což moc děkuji kamarádovi Kubovi, který mě k tomu dokopal, a své milé, která mi zapůjčila podstatnou část vybavení.

Prvního pádu jsem se dočkal hned po 20 metrech první jízdy. Nějak jsem měl pak neskutečný odpor vstát a lyžovat dál. Nakonec jsem to překonal a lyžování si převážně užíval. Na nějaký vícedenní výlet bych si asi čas nenašel, ale využil jsem možnosti jednodenního výletu do Herlíkovic autobusem. V ceně výletu (650,- Kč) byla jízda tam i zpět a denní permanentka na místní ski-areály. Ačkoli jsem spíše letní typ, tak mám celkově ze včerejšího dne výborný pocit. Asi zase začnu jezdit pravidelně každý rok :-).