Každý pravidelný čtenář dávno ví, že většinu razím cestu malých notebooků (sám mám 12“). Ne vždy mám na recenzi právě malý notebook, ale každý využívám na stejnou činnost. Momentálně recenzuji obrovský 17“ notebook Clevo M570RU (prodává se u nás pod značkou UMAX, ale prodává ho i spousta jiných výrobců jako třeba Alienware) s brutálně výkonnou grafickou kartou NVIDIA GeForce 8800M GTX (tedy tím nejvýkonnějším, co lze do notebooku narvat). Obrovské notebooky si většinou beru na recenze v době zkouškového a volna – to jsou chvíle, kdy nemusím být zas moc mobilní, takže takový notebook není hendikep. Momentálně je ale semestr v plném proudu a já musím téměř každý den cestovat do školy, práce a kdovíčeho ještě.

Díky tomu, že zmíněné Clevo má jen minimální okraje kolem displeje, je možné ho (s trochou snahy) nasoukat do batohu Dicota BacPac Mission, který je primárně určen pro notebooky do úhlopříčky 15,4“ a který k plné spokojenosti již dlouhou dobu používám. Mám rád výzvu, a tak jsem se rozhodl vyzkoušet, zda jsem takový notebook schopen používat po celý týden se vším, co to obnáší. Čtvrteční den jsem byl ve škole od rána do noci, takže je takovým ideálním časovým úsekem, na kterém popíšu, co se mi líbilo a co ne.

(pokračování článku)

Když jsem kdysi začal chodit na ČVUT FEL, tak ty první dva semestry se po nás vlastně vůbec nic nechtělo (v tom druhém až u zkoušek). Byla spousta času na mimoškolní práci a hraní her. Je až s podivem, jak vlastně hry postupně vymizely z mých pravidelných činností. Stal se holt ze mě starý „paprika“. Přizpůsobily se tomu vlastně i mé priority. Na předchozím notebooku jsem měl ještě GeForce7Go a dnes mám jen Intel GMA950. Na hry jsem určitě ještě nezanevřel a věřím, že se k nim zas vrátím. Pak si koupím i nějaký stolní počítač extra na hry (možná konzoli).

Dnešní studenti

Zatímco my jsme většinou hráli jen hry jako Doom3, či NFS Underground, dnes frčí „onlajnovky“. Když se rozhlédnete dnes ve studovnách ČVUT, tak zjistíte, že drtivá většina všech studentů paří World of Warcraft a klony. Holt rychlé připojení k Wifi a relativně levné notebooky (před pár lety to ještě každý neměl – a kdo měl notebook, tak ho často měl bez Wifi) dělají své.

S podobnou otázkou na mě přišel jeden uživatel fóra Živě.cz. Už jsem vyzkoušel opravdu velké množství hardware a vím, co určitě vhodné není – PDA. Pokud potřebujete rychle psát, tak bude problém s klávesnicí. Pokud budete chtít něco zakreslovat, tak narazíte na malý displej. Velmi se mi osvědčil na poznámky PSION Series 5MX. Ten má velký displej, podstatně kvalitnější Office než třeba Windows Mobile a lepší práci s perem. I tak je to ale stále malé. Na poznámky je potřeba velká plocha – hlavně tedy ve chvíli, kdy potřebujete hodně kreslit (diagramy, průběhy,…). Pokud plánujete přejít kompletně na elektroniku, tak mohu doporučit pouze jediné řešení – Tablet PC. Musí to být ale takové, které reaguje pouze na dotyk pera (a ne ruky). Jinak byste si nemohli o displej opřít při psaní ruku a psaní by tak bylo dost nepohodlné.

Takové Tablet PC je neuvěřitelně výkonným pomocníkem (hlavně v kombinaci s Office OneNote, který mají například studenti škol v programu MSDNAA zdarma). Bohužel cena takového zařízení vůbec není nízká. Já jsem hodně přemýšlel, co mi můžou všechna tato zařízení nabídnout navíc proti papíru a peru. Nakonec jsem toho vlastně moc nevymyslel. Výhoda je snad jen v případě, když je potřeba zapsat dlouhý souvislý text. Psaní na počítači je 20x rychlejší než rukou. Jenže zase na vysoké škole (hlavně té technické) nebývá ta potřeba přepisu moc velká.

Já jsem nakonec došel k jasnému závěru. Na poznámky používám šanon s papíry. Je to rychlejší, nemusí se tomu startovat operační systém a nemusí se tomu dobíjet baterky :-). Holt asi ještě nejsem ta správná počítačová generace.

Ano, v kuloárech se o tom dlouho spekulovalo a nejnovější informace vše potvrzují. HP prodalo svou řadu Pavilion konkurenčnímu výrobci ASUS. Tento krok je velmi zvláštní, protože ASUS je menším výrobcem. Důvod je jednoduchý – HP by se rádo zaměřilo na firemní segment a multimediální notebooky už ho tolik nezajímají.

Naštěstí se nemusíte bát. Všechno zůstane při starém (poruchové notebooky a pomalý servis) i v podání ASUSu. Ten už připravil i několik nových modelů (vedle starých; ty se ještě budou chvíli prodávat pod HP), které se pokusí pokračovat i v propracovaném elegantním designu. Nám se podařilo získat do rukou jeden (bohužel jen částečně) funkční prototyp a já se prostě musím pochlubit s několika málo fotografiemi. Na nich si můžete všimnout, že se design od původních Pavilionů změnil jen minimálně. Nechybí tedy ani jakýsi „laminátový“ povrch s elegantními vzory (ty jsou i na víku zvenčí). Novým prvkem je snad jen tradiční otočná pro ASUS typická webkamera.

elegantní vzory na víku

materiály zůstaly stejně, jen design dosáhl mírných změn

UPDATE: Je to samozřejmě blbost. ASUS se prostě jen hodně inspiroval – více v komentářích. Omlouvám se všem, kterých se to dotklo :-).

Díky tomu, že počítače byly nedílnou součástí naší domácnosti už od roku 1989, není divu, když je dům zanesen spoustou počítačového harampádí. Občas je ale potřeba trochu uklidit, protože existují věci, ke kterým už se člověk nikdy vracet nebude, a jen zabírají místo. Jednou takovou asi nejobjemnější byl 21“ profesionální monitor určený k pracovním stanicím Silicon Graphics, Inc.

Jeho výroba je datována do roku 1995. Protože neměl klasický VGA vstup, tak ho bylo nutné používat jen s vybranými grafickými kartami. Mně na jeho obsluhu posloužil legendární Matrox Millennium PCI (4 MB velmi rychlé paměti WRAM) s upravenými ovladači. Pro ty, kdo netuší, o jakou kartu vlastně jde – Matrox Millennium byla první grafická karta Matroxu pro tehdy nastupující sběrnici schopná akcelerovat 3D grafiku ve hrách a v profesionálních CAD programech. Jednalo se tedy o 3D akcelerátor. V tehdejší době ovšem platilo, že půl roku v 3D průmyslu je pro produkty smrtelných. Dodal bych jen, že grafická karta ještě neuměla ani vyhlazování textur a nedisponovala žádnými funkcemi pro akceleraci videa.

Měla však neskutečně rychlé 2D vykreslování a i při rozlišení 1600×1200 poskytovala takový výkon, jakým konkurovala o mnoho let novějším grafikám. Pro použití s takto velkým monitorem byla tedy přímo ideální. Já jsem používal ve Windows rozlišení 1280×960 při 32bit barevné hloubce a vertikální frekvenci 95Hz. Při 1024×768 šla nastavit frekvence 140Hz. Kombinace takového monitoru s touto grafickou kartou byla prostě ideální pro pořádný workstation.

(pokračování článku)

Mám obrovské zkušenosti s PSIONy, PDA s PalmOS i PocketPC a Windows Mobile telefony, ale až teď jsem našel opravdu geniální zařízení. Patřím mezi velmi náročné uživatele a často jsem měl problém, že mi zařízení na trhu prostě nesedla. PalmOS jsem přestal považovat za dobrý operační systém prakticky s příchodem barevných zařízení a první použitelnou verzí Windows Mobile – tedy 2002.

Dřívější zkušenosti s Windows Mobile

Windows Mobile jsou mi jako systém asi nejbližší. Je to možná tím, že s nimi mám mnoho let intenzivních zkušeností. Už v roce 2003 jsem měl drahé hi-end PDA s Wifi i BT konektivitou a nadprůměrnou výdrží na baterie (velikostí na úrovni těch dnešních – tehdy však patřilo k těm úplně nejmenším a nejlehčím). Nejednou jsem byl týdny v končinách, kdy jsem si musel cestovat i za elektřinou několik kilometrů. Pak mi bylo PDA připojené přes BT k telefonu mým jediným spojením se světem. Díky podobným situacím jsem se naučil vymáčknout z podobného řešení maximum.

Když jsem se rozhodoval o koupi nového telefonu minulý rok, rozhodl jsem se, že zkusím něco „smart“. Po zkušenostech z oblasti PDA jsem se zvolil zařízení s Windows Mobile a to ve své nejnovější verzi 6.0. Bohužel integrované schopnosti mobilního telefonu vytváří na operační systém velké nároky co do použitelnosti i aplikační výbavy. O to víc jsem byl překvapen, že čisté WM zařízení je v mnoha ohledech podstatně horší než klasický hloupý telefon. Aby byl telefon z WM použitelný, tak si musíte nainstalovat velké množství aplikací. Řekl bych, že tak aspoň 10 je ten správný počet pro začátek. Systém totiž nevlastní dokonce ani (!) použitelný budík. Mnoho kvalitních aplikací je samozřejmě placených, takže k celkové ceně telefonu je potřeba ještě trochu přitlačit.

E90 v akci - webová stránka konečně vypadá jako na počítači

Mobilním zařízením s operačním systémem Symbian jsem nikdy moc nefandil. Bral jsem to jako zprznění původního EPOCu. Asi nejvíce je tomuto původnímu systému podobná verze S80, kterou využívaly komunikátory Nokia (například N9300, kterou jsem před měsícem dostal a používám ji k původnímu telefonu jako „nouzový“ ICQ klient a prohlížeč webu, když se nehodí vytahovat notebook).

(pokračování článku)

Nevím jak u vás, ale tady na vesnici dnes od rána pořád vypadává proud. Občas na hodinu a občas jen na 5 sekund. Je to neskutečně otrávné. Nedovedu si ale představit, že bych neměl notebook a možnost mobilního připojení. To bych asi musel srát atomové hřiby, protože víkend je často jediný čas, kdy mám možnost v klidu pracovat na svých věcech.

Na foru Živě.cz byla před pár dny jedna zajímavá diskuze (čti flame). Ta, předpokládám, inspirovala Radka k napsání jeho článku „Proč nekupovat notebooky“. Říkal jsem si, že mu tam napíšu nějaký komentář, ale psát komentář pod článek, kde už jich je přes 50 vidím jen jako mrhání času, takže z toho bude plnohodnotný zápisek sem na blog :-). Na rozdíl od těch diskutujících lidí v komentářích nebudu nijak polemizovat nad tím, jestli má Radek pravdu, či ne. Zaměřím se spíš jen na své osobní stanovisko a své vlastní hodnoty.

Notebooky a já

Přiznám se, že mě notebooky fascinovaly asi úplně vždy (tenkrát ale podstatně víc než dnes). Dostal jsem se k nim ještě poměrně mladý. Díky tomu jsem měl ohromné množství času „vystřízlivět“ a vidět i jejich negativa. Už fakt, že píšu tento blog, ukazuje, že jsem u notebooků nakonec zůstal, takže jsem evidentně vyhodnotil, že pro mě asi úplně tak špatné nebudou.

Kde vidím negativa notebooků

To je jednoduché. U notebooků jsou tři zásadní problémy – jsou dražší, méně výkonné a méně ergonomické. První problém už dnes mírně odpadá. Nějaký základní notebook dnes máte za 10 tisíc. Notebook, který mně vyhovuje, je však stále ještě aspoň za 30 tisíc. Za takovou cenu už bych si holý (bez periferií) počítač mohl pěkně vymazlit.

Menší výkon je problémem závislým na tom, co na počítači musíte dělat. U mě to je většinou základní kancelářská činnost, práce v grafických programech (avšak většinou nejde o žádné obrovské soubory, či speciální efekty – jen jednoduchá úprava fotek a vlastní kresba pomocí tabletu) a programování nenáročných projektů ve Visual Studio .NET 2005, NetBeans, či Keil Microvision. Nejsem tedy nějak extra náročným člověkem. Pokud má člověk dvoujádrový procesor, tak už bývá problém jen paměť RAM, nebo rychlost pevného disku. Na Windows XP mi pro podobnou práci s klidem stačí 1,5GB RAM (většinou obsazeno 800MB při několika spuštěných vývojářských nástrojích). Pro Windows Vista jsou optimální tak 2-3 GB. Paměť RAM je dnes naštěstí extrémně levná.

Pevný disk je velkou brzdou mnoha notebooků. Já jsem si nakonec koupil rychlejší se 7200 rpm. Od té doby už si na výkon ani nestěžuji. Dnes lze získat 2,5“ disky s rychlostí 50 až 60 MB/s, což není vůbec špatné. Dalo by se říct, že celkově jsem s výkonem spokojen. Moje práce možná je méně náročná, ale na profesionalitě a nutných znalostech k jejímu vykonávání to nic neubírá :-).

Poslední a největším problémem je ergonomie. Tady už musím uznat, že problém je. Jako jediný prohřešek proti pohodlí beru displej blízko klávesnice. Buď máte špatnou polohu zápěstí, nebo krku. Ideální poloha prostě neexistuje a je to potřeba brát jako fakt. Čím je notebook menší, tím je tento problém větší. Udivují mě tedy lidé (jako že fakt existují), kteří používají 12“ notebook „stand-alone“ jako svůj primární počítač a ještě se chlubí, jak se jim na tom skvěle dělá. Ničení zdraví je v tomto případě jasně prokázáno, a jestliže vás při podobném počínání nic nebolí teď, neznamená to, že by se vám to ještě nemohlo vymstít třeba za 5-10 let. Ono se vám to pak zúročí :-).

(pokračování článku)

Nějak mi stále nejde do hlavy, jak je možné, že i na vysoké škole nejsou studenti schopni si ohlídat, aby při zapnutí notebooku na přednáškách a cvičeních ušetřili ostatní od trapného uvítacího zvuku Windows. Obecně vlastně nechápu, jak je možné, že si někdo zrovna u notebooku tyto úplně zbytečné zvuky rovnou nevypne. Pokud na nich ale trvá, tak by si měl hlídat, aby před vypnutím notebooku byla zvuková karta nastavena na ztlumení.

Tyto zvuky jsou vždycky tím prvním, co na notebooku vypínám. Na druhou stranu používám hibernaci a režim spánku, při kterých se počítač nezamkne – tím pádem se ani žádný zvuk nepřehrává, i kdyby byl nastaven. Pokud u někoho zažiju na přednášce 3x podobné ztrapnění, tak už musím pochybovat o jeho inteligenci. Na jednu stranu asi nikoho netěší, když na sebe strhne pozornost stovky lidí, na druhou však chybí snaha vlézt do nastavení a deaktivovat jeden zvuk.

Pokud se vám někdy stalo něco podobného (několikrát), tak se pokárejte, dejte si facku a ty zvuky si tam vypněte ;-).

V zápisku týkajícího se první reklamace mého notebooku jsem se zmínil o výměně displeje. Nový displej je parametrově úplně jiný než ten minulý – má podstatně méně lesklou plochu, krystaličtější povrch a studenější barvy. Setkal jsem se u něj však s něčím, co zas tak často nevidím. Je to vyloženě chytač prachu z celé místnosti. Už při prvním otevření na autobusové zastávce jsem byl překvapen, jak rychle se celý „zašpinil“. Vytáhnout ho pak v typickém českém vlaku znamená okamžitou nutnost utření, jinak totiž není vůbec nic vidět.

Na fotce je vidět, jak vypadá displej po týdnu od čištění. Nánosy prachu už jsou vidět i bez přímého dopadu ostrého slunce a vadí, i když je na obrazovce světlejší podklad. Asi holt budu muset zkusit nějaký ten antistatický hadřík. Jedním jsem to už měsíc zpět zkusil vzít a nějak to evidentně nezabralo.