V rámci svých záchvěvů sentimentálních nálad jsem se rozhodl udělat malý seriál, kde bych se chtěl věnovat notebookům, které jsem v průběhu svého života v minulosti používal. První díl tedy začnu služebně nejstarším kouskem, jehož výroba se datuje někam do roku 1991, a který je zároveň mým jediným notebookem, který nebyl kompatibilní s platformou IBM PC (prostě x86).

Apple Macintosh PowerBook 100 Series

Extrémně úspěšný a rozšířený notebook od společnosti Apple tehdy odstartoval dlouhé roky inovovanou sérii PowerBook. Aby taky nebyl úspěšný, když na jeho výrobě a designu makala společnost Sony. Nutno podotknout, že se jednalo o velmi vydařený kousek. Za cenu přes 2000 USD nabídl 16MHz procesor Motorola (1.3 MIPS), až 8MB RAM (já měl verzi s 4MB, ale i to byl v době uvedení na trh ohromný luxus), 20MB pevný disk, 3,5″ externí disketovou mechaniku a 9″ monochromatický (1bit) displej s rozlišením 640×400. To vše se smrsklo do váhy 2,31 kg (na poměry doby velmi nízká hmotnost). Pro zajímavost, adaptér měl 15W.

(pokračování článku)

Hádat se na forech s „neinformovanými“ za dosažení objektivní pravdy vyžaduje obrovskou obětavosti. Nedávno se ze mě někdo snažil dělat idiota, když jsem se snažil vysvětlit, že reálná rychlost USB 2.0 má daleko k té teoretické. Abych to tazateli zjednodušil, tak jsem mu řekl, že rychlejší notebookové disky už jsou výrazně limitované touto rychlostí. Dotyčný na mě vytáhl něco o SCSI discích s 10 000 rpm a tím, že takový disk už asi bude limitovaný, ale že normální notebookové disky jsou v pohodě. Samozřejmě kecal.

Tohle je takový ten typický případ teoretika, kterých je na forech mraky. To jsou ti uživatelé, co všechno vědí a všechno znají, a kvůli takovým blbům jsou pak tuzemská fora taková, jaká jsou. Abych vše uvedl na pravou míru, tak jsem vzal jeden notebookový disk a otestoval ho. Jde o 120GB variantu 7200rpm disku Seagate Momentus 7200.2.

(pokračování článku)

Někdy se až divím, v jak hloupoučké zemičce to vlastně žiju. Dnes jsem si při večeři pustil zprávy na Nově a co to nevidím. Moderátorka tam vesele oznamovala, jak jsme skoro všechno naše vyhořené jaderné palivo pěkně poslali na východ Rusákům. Každý, kdo je aspoň trochu z oboru ale ví, že toto palivo jednou bude neskutečně cenným zdrojem energie.

Rusko ho teď zkupuje velmi levně od mnoha evropských států. Je ale jasné, že až jednou dojdou nerostné suroviny, které potřebujeme pro chod našich atomových (ale i jiných) elektráren, bude cena tohoto paliva úplně někde jinde a my si pak budeme draze kupovat elektřinu z východu. V budoucnosti se předpokládá, že na stejné množství vyhořelého paliva budou elektrárny schopny vyrobit desetkrát tolik energie, kolik vyrobí ty dnešní na své (nevyhořelé) palivo.

Co na to říct? Snad jen krátkozrakost. Stejně tak si ale musím postesknout vůbec nad znalostmi těch, co zprávy připravují. V jiné reportáži se tam mluvilo o ekologii a o velkém množství CO2, které je vypouštěno z továren atd. No a co myslíte? No jasně, záběrem k tomu byl pohled na Temelíské komíny. Vysvětlovat někomu, že to jsou chladící věže a že z nich vychází pára by bylo asi vážně zbytečné.

Na tuto otázku se snažilo odpovědět mnoho serverů. Někdo tvrdí, že stačí prakticky libovolný počítač s 1GB RAM a Vista bude rychlejší než její předchůdce a stále velký konkurent Windows XP. Někdo zase tvrdí, že bez 8GB RAM se prostě Vista ani nehne. Kde je pravda? Na to postupně hledám odpověď už skoro rok od doby, kdy výrobci začali na své notebooky primárně nasazovat pouze tento operační systém. Proto se tu pokusím popsat několik modelových situací (konfigurace notebooku) a jak na mě systém v jednotlivých situacích působí.

Ultra mobilní notebooky

Core 2 Duo ULV (Ultra Low Voltage)
1,8″ disk (~25MB/s)
1-2GB RAM

Na takových strojích je bohužel Vista velkým utrpením. Jsou nedostatečně naprosto ve všech ohledech. Některé systémové procesory jsou tak náročné, že podobný procesor (který je značně pomalejší proti plnohodnotné verzi) dokážou v klidu zabít, aniž byste ještě něco začali dělat. Celé to korunují ultimativně pomalé aktualizace a starty počítače, kdy je systém (i po týdenním zahoření) ještě 10 minut nepoužitelný.

Na takovém notebooku může používat Windows Vista jen opravdový masochista. Taková konfigurace vůbec není dostatečně rychlá, aby se mohla Vista jakýmkoli způsobem projevit a ukázat nějaké výhody. Pravdou při tom je, že pro Windows XP je takový notebook konfigurací přímo luxusní a ten se také dokáže odměnit bleskovými odezvami.

Výsledek?

pro profesionály je volba naprosto jistá. Windows XP nabízí podstatně více využití notebooku, protože nespotřebuje celý jeho výkon jen pro svůj chod.

(pokračování článku)

Při prvním spuštění (před rokem) mého vlastního notebooku FS Amilo Pro V3205 mě jedna věc mírně zklamala. Přišlo mi, že je podsvícení displeje slabší i na maximální úroveň. Na tento „problém“ si mi stěžovalo už několik lidí (mnoho lidem to ale třeba slabé vůbec nepřijde). Našel jsem si jednoduchý způsob, jak podsvícení ještě trochu přidat. Pokud totiž použijete automatický senzor, který nastavuje intenzitu podsvícení podle okolního světla, tak ten má o kousek větší rozsah, než jaký je možné nastavit manuálně. Pokud si chcete manuálně zvýšit jas, tak postupujte následovně:

Nastavte si hodnotu jasu na druhou nejvyšší (při maximální postup nefunguje)
Zapněte (pomocí Fn+BackSpace) automatický regulaci senzorem
Manuálně zvyšte jas (Fn+F5)

Tento postup funguje, jen pokud je kolem dostatek světla, protože jinak senzor displej spíš ztlumí. Poslední krok sice na první pohled nic nedělá, ale pokud byste ho neprovedli, tak je jas displeje stále v moci senzoru. Tímto způsobem dosažený jas mi přijde o nějakých 15-20% vyšší, než jaký nabízí maximální manuální úroveň.

Radkem Hulánem (adminem tohoto serveru) mi byl nabídnut přesun pod křídla jeho webzinu s mírně kontroverzním názvem myego.cz. Protože se mi to zdálo dobré, tak jsem trochu zapracoval a všechny články odtud přesunul i na novou adresu http://swarm.myego.cz. Jsem přesvědčen, že nový design a vzhled zápisků je o dost lepší. Mimo to mi nabízí také mnohem více možností. Výhodou bude i pozdější jednodušší možnost případného přesunu na vlastní doménu, kde bych si mohl nasadit obdobný redakční systém. Ostatně více se mi líbí i systém komentářů. Věřím, že sem bude chodit stejně, nebo více lidí, než na minulou adresu. Pevně také doufám, že se tu rozjede minimálně stejná diskuze pod články.

Pro ty, kteří tu jsou noví

Nová adresa si jistě najde i úplně nové čtenáře. Těm bych tedy určitě doporučil zabrouzdat do kategorie Technika a projít si návody a články týkající se technologií, kde by se dalo určitě najít i něco zajímavého :-).

Pevně doufám, že přechod na novou doménu bude brán především pozitivně (je mi ale jasné, že všem se určitě nezavděčím).

Po dlouhé době musím říct, že jsem byl konečně opět plně spokojen s nějakým servisem. Slíbil jsem, že se podělím o zkušenosti s průběhem reklamace, takže tak i učiním tímto zápiskem. Notebook FS Amilo V3205 jsem si v prosinci 2006 koupil za nějakých 25 000,- Kč (s DPH), které jsem dostal dobropisem po vrácení předchozího notebooku (ASUS A6Km). Zjistil jsem, že dedikovanou grafiku zas tolik nepotřebuji, a malý notebook by mohl být pro mé velmi časté přenášení ideální. Na nějakých těch reklamních slajdech, kterým FS říká datasheet jsem se dozvěděl spoustu superlativů o nějaké slitině ve víku a odolné konstrukci, takže jsem si chrochtal blahem, že jde něco takového sehnat tak pěkně levně.

Tou dobou jsem nikde nepracoval, takže jsem si musel vystačit pouze s tímto svým vlastním notebookem. To samozřejmě znamenalo větší zátěž. Už v únoru se všechny plasty pěkně ošoupaly a otlačily, takže najednou z elegantního notebooku vznikl jakýsi „veterán“, kterého lidé tipovali stářím spíš na 3 roky než 3 měsíce. Tou dobou taky nějak záhadně postupně vznikla vůle v kloubech. Při otevření to znamenalo mrtvou zónu nějakých 10 cm (při měření na vrchní straně). Někdy koncem února jsem začal pracovat pro notebook.cz, což znamenalo možnost používat jiné notebooky. Když přišel na recenzi nějaký 14″ Acer TravelMate, tak jsem si odzálohoval nějaká data a rozhodl se, že by se na to měl podívat nějaký technik.

(pokračování článku)

Při reklamaci mi před týdnem člověk v servisu říkal, že opravují většinu notebooků do 5ti pracovních dní. Dnes to bylo 5 pracovních dní, tak jsem zavolal na info linku a dozvěděl se, že oprava je už vyřízena. Proč mi ale nepřišla upomínka na mail, to netušim. Jsem ale rád, že bude notebook zas doma. Nechal jsem si na něm nějaká data, co jsem si zapomněl odzálohovat a zrovna jsem je jako na potvoru potřeboval. Náhradním notebookem mi po celou dobu byl FS Lifebook S6410, který je samozřejmě podstatně dražším kouskem, ale i tak musím říct, že až takový nárůst kvality zas nevidím. Výhoda je tu především v některých vychytávkách navíc a on-site servisu na 3 roky mezinárodně.

Podrobnosti k reklamaci zatím nemám. Netušim, jestli opravili i klouby, zda něco vyměnili (třeba ten displej by mohli :-)) atd. Nechám se ale překvapit – zítra ráno si pro něj zajdu.

Modré LEDky jsou prostě dnes víc „cool“ a „in“ než standardní zelené. Aby se tedy výrobci zalíbili, cpou je do všeho. Dřív bylo zvykem, že na notebooku byly všechny diody zelené a „jiná“ tam byla maximálně dioda dobíjení baterie, která si uměla svítit oranžově. Dnes se běžně setkáte s notebookem, který má úplně všechny diody modré (třeba i ten můj, který je teď zrovna v servisu).

Osobně ale modré diody nemám vůbec rád a přijdou mi i dost nepraktické. Kdo v životě aspoň něco vystudoval, tak ví, že lidské oko je na modrou barvu podstatně méně senzitivní (proti zelené). To bohužel výrobci řeší použitím svítivějších diod. Pokud jste se někdy podívali do UV lampy, tak jste si museli všimnout, že je to asi tak příjemné, jako koukat do slunce, přestože vidíte jen tlumené modré světlo. Tohle platí i u takových modrých diod. Možná, že jsou víc „cool“, ale pro oči je to nepříjemnější (mě z toho teda přímo bolí hlava, když dělám na notebooku v noci a nezakryji je). Schválně jsem vyfotil indikační diody na FS Lifebooků S6410. Všimněte si, že modrá dioda je tak intenzivní, že to na fotce udělalo přímo koronu. Já už jsem se u některých notebooků uchýlil k tomu, že takové diody přelepuji černou páskou.

Ve všech svých recenzích se vždy zabývám i kvalitou VGA výstupu na externím LCD s vysokým rozlišením (1680×1050). Důvod je jasný. Dneska má mnoho lidí notebook jako svůj primární počítač a, ačkoli u stolních PC už nejde najít žádný bez DVI, u notebooků je situace tristní a většina žádný digitální výstup pořád nemá. Jedinou možností tak je své stolní LCD připojit přes VGA.

Ačkoli je VGA jedinou možností výstupu, tak má často velmi špatnou kvalitu. Letos jsem recenzoval přibližně nějakých 28 notebooků, takže už mám určitý přehled, jaká je situace. Některé notebooky mají tak příšerný výstup, že to nejde použít rozumně ani s rozlišením 1280×1024, některé zas naopak i při 1680×1050 mají obraz jako víno, který je k nerozeznání od DVI (těch je ale fakt málo ;-)). Smutným faktem je, že nejvíce na kvalitu VGA trpí právě malé notebooky, kde bych očekával připojování externího LCD úplně nejvíc. Pokud bych měl ukázat prstem na nějaké konkrétní notebooky, tak špatné VGA výstupy měly:

11″ ASUS U1F (60 000,- Kč s DPH v době recenzování) – rozmazaný obraz
11″ Sony VAIO TZ11XN (75 000,- Kč s DPH v době recenzování) – silné duchy
15,4″ HP Compaq 6710b (38 000,- Kč s DPH v době recenzování) – barvy se v obraze vlnily při připojeném napájení
12,1″ UMAX VisionBook 7200WXN (24 000,- Kč s DPH v době recenzování) – obraz dokonale ostrý, ale špatná horizontální synchronizace (poskakovalo to)
13,3″ ASUS U3S (52 000,- Kč s DPH v době recenzování) – úplně rozmazaný obraz, pravděpodobně to nejhorší, co jsem kdy viděl (při přepnutí na dedikovanou grafiku je ale možno použít HDMI/DVI)
14,1″ ASUS V2S (53 000,- Kč s DPH v době recenzování) – silné duchy (možnost použít HDMI/DVI)

(pokračování článku)