* Prohlížíte kategorii ‘Software’
Microsoft si tentokrát zatraceně dobře podchytil marketing v souvislosti s dalšími Windows. Okolo jsem slyšel nadšené hýkání, ještě než někdo pořádně zkusil nový systém aspoň v beta verzi. Jen takové Živě.cz vydávalo aspoň dva nadšené články denně už dlouhé měsíce před ostrou verzí. Já se tentokrát nikam necpal, a jak to tak vypadá, asi ani nebudu.
V krátkosti jsem již na blogu zmiňoval, jaké problémy přináší displeje s velmi vysokým rozlišením při práci ve Windows, a to včetně posledních 8.1. Rozhodl jsem se k tématu vrátit a popsat všechno, s čím musíte počítat, pokud se rozhodnete pro notebook s takovým displejem. Problémů je opravdu hodně a netýkají se zdaleka pouze pokročilých uživatelů.
Málokdy mám potřebu tady protežovat nějaký program, nicméně tento si to jistě zaslouží. Standardní ukazatel baterky ve Windows je příliš hrubý a notebooky už dávno nemají chytré stavové displeje, které by zobrazovaly procenta nezávisle na běžícím systému. BatteryBar je výborné řešení, když chcete mít v dolním panelu velký ukazatel baterky s výpisem procent, nebo se jen občas chcete podívat, jakou spotřebu váš notebook zrovna má.
Tenhle notebook už mám delší dobu a jsem s ním dost spokojen. A tak jsem se rozhodl tam zkusit Linux. Nejde jen o důvod níže, jsou tam i další věci (psaní čísel numpadu přímo přes Fn, systémová hlasitost až do 200 % – užitečné pro levné integrované repráky, …). Dobré je, že spotřeba je v něm už identická s Windows. Píšu to dvojjazyčně, návod se bude hodit i zbytku světa. / I have this notebook for a longer time and I’m very happy with it. So I decided to try Linux on it. Not only for the reason below, there are other good things (typing numpad numbers directly via Fn, system volume up to 200 % – useful for the cheap integrated repros, …). It’s great the power consuption is now identical to Windows. I write it bilingual, this manual will be useful also to the rest of the world.
První díl článku o Windows 8 se dočkal velké čtenosti a není se čemu divit. Psal jsem hlavně o záporech a negativní články čtou lidé tak nějak radši. Našla se také další skupina, která se mě brzy po vydání začala ptát na druhý díl, neboť jeho sepsání je prý podstatně větší výzva. Druhý díl s klady je tu.
Je mi jasné, že z cílové skupiny tohoto blogu většina lidí zůstává u Windows 7 a nové verzi se zatím brání (dle statistik mi přijde s „osmičkami“ jen každý dvanáctý čtenář). Loni na podzim jsem si od Microsoftu vyžádal licenci na Windows 8 Pro a (mimo jiné) jsem jej podrobil dlouhodobému pracovnímu testu. Nyní již emoce v internetových diskuzích nejsou tak bouřlivé, a je tedy nejvyšší čas sepsat, jak si tento operační systém stojí.
Poslední dobou se nějak roztrhl pytel s výrobci, kteří implementují do svých notebooků osekanou linuxovou distribuci, která se spustí místo Windows při stisku nějakého speciálního tlačítka. Nejčastěji jde o Slashtop Linux (případně Phoenix HyperSpace). Většinou to jsou takové jednoduché distribuce, kde (v závislosti na libovůli výrobce notebooku) najdete programy od webového prohlížeče až třeba po Skype nebo prohlížeč fotek uložených na pevném disku.
Myšlenka je to pěkná, ale má hned několik úskalí, která celé řešení ubíjejí. Současná podoba je tak podle mého názoru vhodná spíše pro technické nadšence. Rozepsal jsem několik vlastností, které považuji za nedostatky. (pokračování článku)
Ono je to s těmi bity takové těžké. Průměrný uživatel naprosto netuší, o co vlastně jde, a rádoby-pokročilí zas mají pocit, že „čím víc bitů, tím víc Adidas.“ První 32bit procesor na platformě PC vznikl někdy v polovině 80. let minulého století a šlo o Intel 80386. Platforma PC však šla vždy cestou velké kompatibility, takže reakce softwaru byla pomalejší. V podstatě ještě Windows Millenium (nástupce Windows 98) z roku 2000 je z části 16bit.
Prvním 64bit procesorem (v podobě, která se dnes používá) kompatibilním s instrukční sadou x86 byl Athlon 64, se kterým přišlo AMD někdy v roce 2003. Vývoj počítačů je dnes rychlejší, takže nehrozí, že by se plně 64bit operační systém pro běžné lidi objevil až za 15 let. Dlouhou dobu bylo 64 bitů otázkou spíše pro serverové nasazení, ale doba pokročila, tak zkusím rozebrat, jak se dnes vlastně věci mají. (pokračování článku)
Je mi jasné, že teď se bude na většinu čtenářů valit téma Windows 7 ze všech stran, ale ani tento blog si nějaký článek o Windows 7 neodpustí. Microsoft svůj systém potřebuje prodat, a tak se teď všude budeme dozvídat, jak je nová verze daleko lepší než všechny předchozí ve všech ohledech – jak je rychlejší, stabilnější, lépe ovladatelná a já nevím, co ještě.
Podobným způsobem tu psát nebudu. Nikdo mě z MS neplatí, tak bych z toho ani nic neměl. Spíše se na nový OS podívám z pohledu uživatele, který nevyžaduje mít za každou cenu to nejnovější a reklamní kampaně výrobců SW a HW už ho taky tolik neovlivní. Přecházel jsem na svém notebooku z Windows XP Professional (32bit) na Windows 7 Professional (64bit) a v tomto zápisku rozeberu těch několik změn, které nejvíce ovlivnily mou práci s počítačem. To znamená, že budu řešit jen to, co se mě jako uživatele přímo týká, a ne věci typu velikost kernelu, práce s grafickým ovladačem a podobně. (pokračování článku)
K notebookům se už fasují kupóny na bezplatný upgrade na Windows 7, a tak je skoro nejvyšší čas, abych se ohlédl, co z mého pohledu Windows Vista přinesly užitečného. Tento článek berte jako ryze subjektivní, neboť je odvíjen čistě od mých potřeb tentokrát jakožto běžného uživatele.
Takového běžného uživatele například vůbec nezajímá, jaké věci se pozměnily v jádře a jaké nové názvy „technologií“ za ty roky vývoje vymyslelo marketingové oddělení, aby bylo čím zaplácnout letáky. Běžného uživatele zajímá jen, jak se v systému pracuje a jak rychle reagují programy. Zde tedy vypíšu seznam věcí, které jsem ve Windows Vista doopravdy ocenil: (pokračování článku)
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
