Je to tak. Nijak se neangažuji v retro scéně žádné platformy a nejsem ani žádný sběratel (vynechám-li těch pár… desítek…notebooků), protože všechny starý kompy si půjčuju od Pavla Tronnera. Bytefest je ovšem akce, kam už chodím pravidelně každý rok a tak půl roku dopředu se těším, až už konečně bude. Nebaví mě koukat někde v muzeu na vypnuté počítače. Rád zkoumám, jak co doopravdy funguje a jak se to používá, a právě k tomu je Bytefest přímo ideální akce. Jsou tu jak všemožné typy počítačů, tak i lidé, kteří jim hodně rozumí.

(pokračování článku)

Průměrný uživatel dnes nejspíš nebude tušit, co to PowerPC vlastně je, nebo bylo. Ti trochu zběhlejší si možná vzpomenou na desetiletou etapu počítačů od Applu, které procesory PowerPC používaly. Jen málokdo si dnes ovšem vzpomene, jak velké plány mělo v první polovině devadesátek spojení společností Apple, IBM a Motorola ve snaze ukončit nadvládu Intelu v osobních počítačích.

(pokračování článku)

Před dvaceti lety byla představa jednoho univerzálního konektoru pro připojení dalších zařízení téměř utopická. Myslíte si, že lidé do příchodu USB ke svým notebookům na cestách nic nepřipojovali? Ani náhodou. Situace naopak nebyla příliš odlišná od současnosti. Dnes se podívám na to, co tehdy lidé k notebooku používali, a jak to bylo připojené.

(pokračování článku)

Není náhoda, že právě Japonci se tak zasadili o přivedení notebooků na světový trh a že u nich můžete vidět tolik zajímavých zařízení sahajících na hranice možností miniaturizace. Z jejich strany to není otázka stylu, ale řešení odlišné situace.

(pokračování článku)

Sledovat debaty na hardware fórech někdy stojí za to. Různí diskutéři citově tíhnou k jedné ze značek a slepě se snaží dokázat, že ta jejich vyvolená je v nějakém ohledu nejlepší. Často je přesvědčování tím intenzivnější, čím slabší produkty zrovna značka má. Sám to tolik neprožívám, ale konkurence je potřeba a možná i jejich chování je pouze jeden z přirozených jevů v podvědomé snaze o konkurenční rovnováhu.

(pokračování článku)

Nedávno jsem se vrátil k večerní kratochvíli pro případy, kdy nejsem doma, mám s sebou notebook a nechce se mi dělat něco užitečného. Pročítám si staré americké IT noviny (zejména Infoworld) mapující vývoj business počítačů, notebooků, workstations, operačních systémů a tak vůbec. Začal jsem někde v polovině 80. let a sem tam pročtu zajímavé články a úvahy z každého čísla. Aktuálně jsem na začátku roku 1990 a musím říct, že je fascinující sledovat, jak rychle se tehdy všechno formovalo a docházelo k zásadním objevům, které dnes považujeme za naprostou samozřejmost.

(pokračování článku)

Na konci minulého týdne proběhla možná největší každoroční akce fanoušků historických počítačů. Jasně, mluvím pochopitelně o ByteFestu, jehož ročník 2012 byl asi nejlepší, jaký jsem měl možnost zatím navštívit. Bohužel jsem s sebou neměl fotoaparát, ale něco málo jsem nafotil do mobilu.

(pokračování článku)

Dnes se připisuje úspěch Windows k verzi 3.0 vydané v roce 1990 a její předchůdci se obecně považují za neúspěch. Realita byla úplně jiná, jenže tak už to bývá. Jakmile něco lidé nemají v čerstvé paměti, rychle vznikají bludy, ty se pak šíří a postupným přepisem se dojde až k úplným nesmyslům. Vrátím se do doby, kdy o Windows 3.0 nikdo nic netušil, a přesto již bylo rozhodnuto o úspěchu této řady… nebo ještě dříve.

(pokračování článku)

Na konkurenčním serveru jsem si dnes přečetl článek o mém prvním vlastním PC notebooku. Stařičkém PCD-4ND z Německa, sněhově bílém počítači s mobilním procesorem třídy 486. Chtěl jsem napsat pár odrážek k chybám v článků, ale neprošel jsem přes antispamovou ochranu, která po mě chtěla platný e-mail, aniž by mi nabídla textové pole k jeho vyplnění.

Vzhledem k tomu, že už jsem se s tím psal a že tam je pár zajímavých informací, které jsem v čtyři roky starém článku a ani další nostalgické zmínce nepopsal, hodím to aspoň sem na blog (klidně někdo přihoďte odkaz, pokud tam máte účet). (pokračování článku)

Dnes asi většina starších uživatelů považuje za klasické rozložení šestice kláves pro pohyb v dokumentech to, čeho se ještě nedávno držela řada ThinkPad – tedy blok 2×3 klávesy „vpravo nahoře“. Pravda je ovšem taková, že popsané rozložení zdaleka není tím, co by tu bylo od prvopočátků notebooků.

(pokračování článku)