* Prohlížíte kategorii ‘Technika’
Objevilo se na trhu docela dost řešení pro dokování přes USB-C a ThunderBolt a proti dřívějším mají tu výhodu, že mohou notebook i napájet. Konečně jsme se tedy dostali do doby, kdy univerzální zařízení může notebooku nabídnout všechno potřebné připojením jediného konektoru.
Člověk by měl kolikrát pocit, že už se nic zajímavého ani neděje, a hle, teď tu máme jednu velkou pecku. Windows 10 je portován na ARM a součástí systému je emulátor x86, který zajišťuje kompatibilitu s klasickými „Intelovskými“ počítači. Na tenhle krok se dlouho čekalo a teď je to nejspíš poprvé v historii, kdy portace Windows na jinou platformu procesorů bude mít zásadní dopad.
Je to přibližně dva roky, co jsem od Aceru dostal na další dlouhodobý test jeho tehdy vlajkovou loď nabídky notebooků – Aspire V15 Nitro Black Edition. Říkal jsem si, že to bude pěkný doplněk k mému 14“ ThinkPadu T400 a náhrada za původní herní Acer Aspire Ethos. Původní plány se nicméně poměrně rychle změnily a teď už dva roky slouží Nitro jako můj hlavní počítač prakticky na všechny činnosti. Rozhodl jsem se nyní shrnout opravy a zkušenosti, které jsem za tu dobu nasbíral.
Celý víkend byl na Smíchově v zaplivané nádražní budově oblíbený sraz nadšenců pro staré počítače, který jsem si nemohl nechat ujít ani já. Po letech jsem se rozhodl, že přinesu některé ze svých starých notebooků, aby mě něco donutilo ověřit jejich funkčnost a některé opravit. Návštěvníci nakonec mohli vidět na desítkách exemplářů postupný vývoj přenosných počítačů od roku 1982.
Příští sobotu (15.10.) se koná další ročník akce pro příznivce všech historických počítačů. Bytefest bude opět probíhat na Smíchovském nádraží a stejně jako loni mě tam můžete potkat. Tentokrát se navíc vybavím v souladu s tématem blogu celou řadou notebooků (a k tomu nějakými profesionálními grafickými stanicemi od SGI).
Poslední testovaný notebook – HP EliteBook Folio G1 – mě donutil k přemýšlení nad chlazením, konkrétně nad vyvážením hlučnosti a teplot. S procesory Core-M se nám sice objevují pasivně chlazené notebooky, na kterých nenajdete žádné výdechy ventilace, ale kolikrát si pak říkám, jaká je škoda, že tam žádný ventilátor výrobce nedal. Proč? Protože mít na klíně v letních vedrech rozžhavený notebook prostě není taková zábava, jak by se mohlo zdát.
Za skoro deset let testování a recenzování jsem vyzkoušel ledacos. Spousta řešení byla špatná a dal jsem od nich ruce pryč. Tablety však mají své speciální místo – zkoušel jsem je používat mnohokrát, dokonce mám už druhý (darem), ale prostě to nejde. Vždy si nějaký nastavím, chvíli ho zkouším nosit, pak ho párkrát nechám doma a pak si na něj měsíce ani nevzpomenu. A takto stále dokola.
V posledním z trojice dílů věnovaných osmibitovým strojům se zaměřím na svým způsobem překomplikovaného nástupce jednoho z nejúspěšnějších počítačů všech dob, tedy Commodore 64. Dvojnásobný takt hlavního procesoru, více paměti, možnost zobrazit 80 znaků na řádek i podpora spuštění business programů pod CP/M z něj dělaly velmi schopný počítač, vykoupeno to však bylo vyšší složitostí a tím i vyšší cenou.
Jak jsem již psal, začínal jsem na 16bit PC a před časem jsem se rozhodl prozkoumat, jak se pracovalo i s osmibitovými domácími počítači. V prvním díle šlo o ZX Spectrum+ z roku 1984. Tentokrát jsem se podíval na dle mého názoru sofistikovanější kousek v podobě Atari 130XE – tedy v podstatě poslední stupeň vývoje klasických 8bit Atari.
Okolo to je teď samý technomorous a někdy se stane, že i mně někdo začne vysvětlovat, jak jsem vlastně taky technomorous, když odmítám nějakou novou technologii. Realita je jiná. Mám velmi rád technologické inovace a rád je zkouším, ale jsem hodně vybíravý v tom, co nakonec považuju za užitečné. Tentokrát ukážu i trochu své technologicky optimistické stránky…
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
