Už dlouho si říkám, že bych měl podobný článek sepsat. Spoustu času trávím na notebooku bez připojené myši, a když už nějakou připojím, je to vždy pouze v případě, že zapojím notebook do doku, kde mám spolu s myší i externí klávesnici a několik monitorů. Někoho možná touchpad v notebooku vůbec nezajímá, ale pro mě je to jedna z nejdůležitějších komponent, která zásadně ovlivní, jestli bych si daný notebook koupil.
Microsoft si tentokrát zatraceně dobře podchytil marketing v souvislosti s dalšími Windows. Okolo jsem slyšel nadšené hýkání, ještě než někdo pořádně zkusil nový systém aspoň v beta verzi. Jen takové Živě.cz vydávalo aspoň dva nadšené články denně už dlouhé měsíce před ostrou verzí. Já se tentokrát nikam necpal, a jak to tak vypadá, asi ani nebudu.
Čtvrtá generace procesorů Core (Haswell) se s námi drží už dlouho a pátou generaci (Broadwell) Intel vzal vážně snad jen v úsporných modelech. Nyní se již ládují sklady tuzemských obchodů novými notebooky s šestou generací (Skylake) a nic mě nezajímalo víc, než jak si reálně povedou nejvýkonnější procesory rodiny – čtyřjádrová Core i7. Otestoval jsem jeden (a k tomu i jedno úsporné dvoujádro), abych ověřil, pro koho má smysl zahodit současný notebook a běžet do obchodu pro nový. Předesílám, že uživatelé, kteří potřebují více výkonu, to rozhodně nebudou…
Je to tak. Nijak se neangažuji v retro scéně žádné platformy a nejsem ani žádný sběratel (vynechám-li těch pár… desítek…notebooků), protože všechny starý kompy si půjčuju od Pavla Tronnera. Bytefest je ovšem akce, kam už chodím pravidelně každý rok a tak půl roku dopředu se těším, až už konečně bude. Nebaví mě koukat někde v muzeu na vypnuté počítače. Rád zkoumám, jak co doopravdy funguje a jak se to používá, a právě k tomu je Bytefest přímo ideální akce. Jsou tu jak všemožné typy počítačů, tak i lidé, kteří jim hodně rozumí.
Už je to dlouho, co jsem si poseděl v nějaké moderní Škodovce. Když se mi naskytla možnost vyzkoušet (nepochybně) sen českých rodin, nemohl jsem váhat. No dobře, trochu jsem váhal, ale vyzkoušet si vůz té nejlevnější třídy připravený odvézt dvě dospělé osoby a dvě čivavy, to se nedalo odmítnout. Zvláště když mi bylo jasné, že to bude můj první kontakt s tříválcovou bestií o výkonu 44 kW.
Dokovací stanice je něco, k čemu dříve či později dospějí mnozí z těch, kteří k notebookům připojují externí monitory a další periferie. Je to takový ten krok, když vás začne štvát pokaždé připojit/odpojit pět kabelů přímo k notebooku (což většinou končí tím, že už notebook raději vůbec neodpojujete). Univerzálních řešení už na trhu několik je a hlavním tahounem je DisplayLink s čipy pro přenos po USB 3.0. Řešení od Intelu však má navzdory bezdrátovému přenosu ještě méně zádrhelů, protože je plně hardwarové. Je v tomhle budoucnost?
Letní prázdniny jsou u konce, nicméně všechno zajímavé ze světa notebooků buď ještě nepřišlo, nebo jsem někde podepsal NDA, a tak musím čekat. Je tedy na čase, abych se podíval na další z aut, které jsem vydatně projížděl pár týdnů. Minule jsem řešil hravého Golfa pro lidi, kteří si chtějí jízdu co nejvíc užít. Tohle je přesný opak. Stojí o sto tisíc méně v nejvyšší výbavě i motorizaci a má za cíl oslovit uživatele požadující maximální praktičnost. A co teprve ten vzhled…
PowerBook 165 vznikl v dávných dobách, kdy ergonomie byla u Applu tím hlavním kritériem. V porovnání s konkurencí, tak nabídl například opěrky zápěstí před klávesnicí a přesný trackball s obří kuličkou uprostřed. Patří k druhé generaci Applovských notebooků z doby více než dekádu před přechodem na procesory od Intelu a jde o kompaktní stroj s černobílým displejem a specialitou v podobě dvojice grafických čipů.
Venku jsou vedra a testování notebooků zrovna v takových vedrech není velká legrace. Nakonec se vlivem okolností stalo, že jsem si týden jezdil sedmičkovým Golfem.Mohl jsem si tak konečně vyzkoušet modlu všech úspěšných podomních prodavačů pojištění, kteří se rozhodli na parkovišti před Mekáčem nahradit svou bílou TDIčkovou Fábii. Berte to jako další z mých krátkých a nepravidelných testů aut.
Často se tu věnuju různým dražším strojům, nebo naopak uteču k tomu největšímu low-endu. Pokud však hledáte nějaký 14“ pracovní stroj s kvalitním displejem, dokováním a zpracováním, se kterým snese i drsné zacházení, jen za něj nechcete dát padesát tisíc, je tu střední pracovní třída. Ta se poslední dobou všude opomíjí. Čirou náhodou se u mě doma sešli dva přímí konkurenti – Latitude E5450 a ThinkPad L450.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
