Straší se tím už dlouho. Čínské automobilky převálcují zbytek světa levnými auty, kterým nebude moct zbytek světa konkurovat. Média se jednou za čas tváří, že už je to tady, a nikdy pak z toho nic není. Nadešel jejich čas nyní s elektromobily? V jediném týdnu jsem jezdil rovnou dvěma auty vyrobenými v Číně.
Jak bylo během roku málo času psát na blog, úplně jsem zapomněl s vámi sdílet tento zajímavý zážitek. Náhodou jsem teď objevil fotky a video v mobilu při hledání něčeho jiného a došel jsem k závěru, že by byla velká škoda, kdybych se o svou zkušenost s českým elektromobilem ze začátku 90. let nepodělil.
Kdo sleduje můj Twitter, ten už to ví. Několik následujících měsíců budu s mírnými přestávkami pracovat na Apple MacBook Air M1. Je to test, který na sobě provádím jednou za čas, abych byl v obraze, jak si notebooky od Apple a zejména jejich operační systém stojí v porovnání s konkurencí.
Moje kratochvíle v podobě nezištného zájmu o elektromobilitu se posunula na novou úroveň, když mi minulý týden vyšel velmi technický článek o starých elektromobilech z Francie v časopisu Svět Motorů. Jenže papír nepojme všechno a v rámci mého obcházení nadšenců jsem občas zapnul kameru. Když jsem teď některé záznamy procházel, došel jsem k závěru, že by byla velká škoda něco z toho nezveřejnit.
USB-C už mám doma na celé řadě notebooků a už delší dobu jsem přemýšlel, že by se mi doma hodil univerzální USB-C dok. Původně jsem si chtěl jen koupit další napájecí zdroj s konektorem USB-C, ale nějak se stalo, že jsem odešel s touto dokynou, ke které je adaptér přibalen. Kupování podobných no-name zařízení má vždy nástrahy a tato dokovací stanice není výjimkou.
Sice už se s tím setkávám skoro půl roku, ale stejně mě to nikdy nepřestane udivovat. Můžete si dnes koupit moderní notebooky s 45W (TDP) procesory od Intelu a AMD, které mají podobnou cenu i výkon. Potud by se mohlo zdát, že jsou na tom oba výrobci podobně. Jenže jeden z procesorů umí hřát výrazně více.
Úplně náhodou jsem narazil na tohle fantastické video ukazující celý proces výroby (s výjimkou odlévání křemíkových krystalů* a řezání waferů) – až je mi líto, že jsem ho neznal dřív, když jsem učil. Je to poněkud zvláštně stylizované promo z 80. let od britského výrobce Ferranti, který dělal zákaznické obvody do všeho možného a průměrný našinec je mohl najít například v domácím počítači Sinclair ZX Spectrum, ale někde od poloviny videa postupně popisuje jednotlivé kroky výroby.
Mám doma něco, co někteří tvrdí, že ani nemůže existovat. Koupil jsem si sedm let staré elektroauto Nissan Leaf s funkční původní baterií a téměř 130 tisíci km na tachometru. Bylo to za (tou dobou) nejnižší cenu v ČR – 170 tisíc korun. V článku zkusím odpovědět, jestli to byla blbost, k čemu mi je auto, které jako nové ujelo bezpečně jen asi 100-120 km, a jak se vyhnout největším chybám, pokud se rozhodnete pro podobný krok.
Svět Motorů měl na náplavce akci, kde mimo jiné byla beseda s lidmi z ČVUT ohledně elektromobility a proč právě elektromobilita je tak špatná. Vícero lidí se mě zeptalo na můj názor, tak sem hodím stručně výpis bodů, které stojí za komentář.
V rámci letních rozmarů a lepšího poznávání historie jsem si půjčil několik starších aut, vždy na nějaký delší výlet. Mezi nimi i americký Chrysler LeBaron jako levné auto poznamenané předchozími ropnými krizemi a českou Škodu Rapid 136 jako finální iteraci starých zadokolkových škodováckých kupé z dob socialismu. Tím, co ta auta tehdy v rámci trhu znamenala, mají k sobě vlastně blíže, než se může na první pohled zdát.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
