Notebook již dnes není jen záležitost manažerů na cestách. Naopak jej běžně mají i důchodci a děti na základní škole. Jsou už součástí našeho života, bereme je jako něco naprosto běžného, ale každý ten svůj používáme často úplně jinak. Notebooky jsem měl jako koníček už kdysi a několik posledních let je také v hojném počtu recenzuji. Ačkoli mám znalosti kolem notebooků jako málokdo tady v ČR (trocha Kalužovské skromnosti), stejně se zajímám o názory lidí okolo sebe. (pokračování článku)

Často v diskuzích slýchám, že Apple s něčím přišel a všichni to od něj okopírovali. Neřekl bych, že je to vždy tak zlé, jak někteří fanoušci této značky říkají, ale ta zjevná inspirace tu byla, je a pravděpodobně i bude. Apple v některých segmentech „přinesl“ do PC světa příjemné změny, za které jsem rád, ale není zrovna málo těch prvků, které bych na PC noteboocích nejraději vůbec neviděl. Zejména pokud se zkopírují špatně. (pokračování článku)

Není to sice nejnovější záležitost, ale nedávno jsem narazil na dekodér HD videa Broadcom BCM70010/BCM70012. Ten se připojuje do mini-PCIe slotu a zastupuje grafickou kartu při dekódování videa ve formátech h264/AVC, VC-1 a MPEG-2 až do rozlišení 1080p. U nás to nikde moc vidět není, ale v zahraničí se tímto způsobem řeší nedostatky levných Atomových mini-notebooků postavených na Intelovských čipsetech (s GMA950) a podle mě je to pěkné řešení. (pokračování článku)

Je to tak 15 let, co jsem viděl první barevný TFT displej. Měl rozlišení jen 640×480, úhlopříčku kolem 9“ a jeho odezva byla mírně pomalejší, než mají dnešní displeje (ale nebyla to žádná tragédie, při hraní Dooma to nevadilo). Pominu-li však podsvícení, tak to jsou tak jediné rozdíly proti tomu, co je v noteboocích dnes. Také uměl zobrazit 262 tisíc barev (18bit připojení ke grafické kartě), také měl TN matici se slabým vertikálním pozorovacím úhlem a když na to přijde, už tenkrát se dalo občas narazit na lesklou povrchovou úpravu zajišťující dojem sytějších barev.

(pokračování článku)

Jak nám ty notebooky stále zlevňují, tak už si nezřídka na fórech vybírají notebooky děti pod 10 let (ani nemá smysl řešit, jak to hnulo s úrovní diskuze). V tomto období je to ještě častěji, protože jsou vánoce a děcka si samozřejmě notebooky přejí a jejich nízká cena je zpřístupňuje i rodinám s nízkými příjmy… a kdo na ně nemá, pro toho tu je hromada společností nabízející půjčky (poslední týdny snad ani neběžely reklamy v TV na nic jiného).

Notebook možná dítěti udělá radost, ale není to ten nejvhodnější dárek. Odjakživa to byl totiž kompromis, pokud jde o ergonomii. Super; stěžujeme si, že děti sedí hodně u počítače a jak se to projeví na jejich zdraví a fyzické kondici, ale u počítače je aspoň možné dodržet nějaké zásady ergonomie. U notebooku to nejde. (pokračování článku)

HP dalo na trh první ochutnávku jejich nové generace z business řady střední třídy. Ostatní modely zatím čekají, než Intel vydá svou platformu, takže ten jediný model je postaven na AMD. Jde o model HP ProBook 6545b, který ukazuje, jak jsou na tom nové vnitřnosti s AMD, a zároveň představuje, kam se posouvá v business segmentu HP. Tento model už totiž používá nové dokovací stanice a další příslušenství, což jsou záležitosti, které později budou sdílené i pro ostatní notebooky. (pokračování článku)

Občas jsem nucen pracovat s myší a můj milovaný MS IntelliMouse Explorer 2.0 se před pár měsíci odporoučel. Zkoušel jsem ho ještě rozebrat a opravit, ale spíš jsem mu přitížil, takže už jsem nad ním zlomil hůl. Dlouho jsem situaci neřešil, ale myš je někdy potřeba a ta malá k notebooku je ergonomicky úplně mimo. Protože se mi zrovna nechce procházet nabídky všemožných výrobců, hledal jsem něco doma a nakonec taky našel – MS IntelliMouse 1.1A (snad první myš s kolečkem od MS). Má sice jen rozhraní PS/2 a uvnitř kuličku, ale je zahnutá a to je teď pro mé zápěstí daleko důležitější. (pokračování článku)

Příchod displejů s filmovým poměrem 16:9 už asi nikdo nezastaví. V Asii si takových displejů dokážou vyřezat víc z jednoho plátu a my ostatní si můžeme trhnout nohou (uživatelé i výrobci notebooků). Sám sice beru 16:10 jako lepší, ale přechod na 16:9 určitě přežiju. Přesto mě fascinuje, jak někteří výrobci systém pro širokoúhlé displeje přizpůsobili. Konkrétně Sony mě vážně pobavilo:

Tento obrázek jsem nijak neupravoval, takto vypadá výchozí nastavení Internet Exploreru na notebooku Sony VAIO NW. Pánové ze Sony měli možná pocit, že na výšku je stále zbytečně mnoho pixelů (při rozlišení 1366×768), tak to patřičně vylepšili. Ve výsledku pro zobrazovanou stránku zůstalo na výšku jen 488 pixelů.

Zdejším čtenářům to možná připadá jako pitomost, ale obyčejný uživatel kolikrát ani netuší, že se ty toolbary dají schovat a s omezeným prostorem se prostě smíří.

A je to tu! Lenovo nám nedávno aktualizovalo původní ThinkPady SL. Pokud si někdo pamatuje, když jsem psal o těch prvních (konkrétně SL500), nedopadlo to moc dobře. Dokonce jsem tehda natočil to srovnávací video s mým starým ThinkPadem R61, které slavilo velký úspěch a dodnes jsou kvůli němu na můj blog odkazy z různých (nejen českých) stránek.

Je to skoro tři čtvrtě roku, co jsem ten článek psal, a dnes můžu popsat, co se s novými modely změnilo. Jako vždy to zároveň znamená, že se brzy můžete těšit na velkou recenzi na NOTEBOOK.cz (tento článek je jen malé srovnání). Konkrétně se mi do rukou dostal model ThinkPad SL410, a to rovnou v té nejvyšší konfiguraci s Radeonem HD4500 a WWAN modulem. 14“ variantu jsem volil zcela záměrně, protože je o něco tenčí a ten větší model nenabízí vůbec nic navíc (zejména, když nemá v nabídce vyšší rozlišení displeje). (pokračování článku)

Některé chyby notebooků člověk pozná, aniž by je musel recenzovat. Často přes noc nechávám zapnuté notebooky, když se provádí test výdrže baterie do recenze. Posledně mě ráno pobavil lístek u jednoho takového notebooku, který mi tam zanechala moje nepočítačová matka:

Notebooků jsem zrecenzoval už přes stovku, ale tohle se mi stalo prvně. Je vidět, že některé nové ProBooky opravdu nemají chlazení navržené dobře. Není potřeba odborných znalostí a není potřeba ani infra-teploměr. Stačí jen rodina, která se bojí, aby nevyhořel dům.