HP dalo na trh první ochutnávku jejich nové generace z business řady střední třídy. Ostatní modely zatím čekají, než Intel vydá svou platformu, takže ten jediný model je postaven na AMD. Jde o model HP ProBook 6545b, který ukazuje, jak jsou na tom nové vnitřnosti s AMD, a zároveň představuje, kam se posouvá v business segmentu HP. Tento model už totiž používá nové dokovací stanice a další příslušenství, což jsou záležitosti, které později budou sdílené i pro ostatní notebooky. (pokračování článku)

Občas jsem nucen pracovat s myší a můj milovaný MS IntelliMouse Explorer 2.0 se před pár měsíci odporoučel. Zkoušel jsem ho ještě rozebrat a opravit, ale spíš jsem mu přitížil, takže už jsem nad ním zlomil hůl. Dlouho jsem situaci neřešil, ale myš je někdy potřeba a ta malá k notebooku je ergonomicky úplně mimo. Protože se mi zrovna nechce procházet nabídky všemožných výrobců, hledal jsem něco doma a nakonec taky našel – MS IntelliMouse 1.1A (snad první myš s kolečkem od MS). Má sice jen rozhraní PS/2 a uvnitř kuličku, ale je zahnutá a to je teď pro mé zápěstí daleko důležitější. (pokračování článku)

Příchod displejů s filmovým poměrem 16:9 už asi nikdo nezastaví. V Asii si takových displejů dokážou vyřezat víc z jednoho plátu a my ostatní si můžeme trhnout nohou (uživatelé i výrobci notebooků). Sám sice beru 16:10 jako lepší, ale přechod na 16:9 určitě přežiju. Přesto mě fascinuje, jak někteří výrobci systém pro širokoúhlé displeje přizpůsobili. Konkrétně Sony mě vážně pobavilo:

Tento obrázek jsem nijak neupravoval, takto vypadá výchozí nastavení Internet Exploreru na notebooku Sony VAIO NW. Pánové ze Sony měli možná pocit, že na výšku je stále zbytečně mnoho pixelů (při rozlišení 1366×768), tak to patřičně vylepšili. Ve výsledku pro zobrazovanou stránku zůstalo na výšku jen 488 pixelů.

Zdejším čtenářům to možná připadá jako pitomost, ale obyčejný uživatel kolikrát ani netuší, že se ty toolbary dají schovat a s omezeným prostorem se prostě smíří.

A je to tu! Lenovo nám nedávno aktualizovalo původní ThinkPady SL. Pokud si někdo pamatuje, když jsem psal o těch prvních (konkrétně SL500), nedopadlo to moc dobře. Dokonce jsem tehda natočil to srovnávací video s mým starým ThinkPadem R61, které slavilo velký úspěch a dodnes jsou kvůli němu na můj blog odkazy z různých (nejen českých) stránek.

Je to skoro tři čtvrtě roku, co jsem ten článek psal, a dnes můžu popsat, co se s novými modely změnilo. Jako vždy to zároveň znamená, že se brzy můžete těšit na velkou recenzi na NOTEBOOK.cz (tento článek je jen malé srovnání). Konkrétně se mi do rukou dostal model ThinkPad SL410, a to rovnou v té nejvyšší konfiguraci s Radeonem HD4500 a WWAN modulem. 14“ variantu jsem volil zcela záměrně, protože je o něco tenčí a ten větší model nenabízí vůbec nic navíc (zejména, když nemá v nabídce vyšší rozlišení displeje). (pokračování článku)

Některé chyby notebooků člověk pozná, aniž by je musel recenzovat. Často přes noc nechávám zapnuté notebooky, když se provádí test výdrže baterie do recenze. Posledně mě ráno pobavil lístek u jednoho takového notebooku, který mi tam zanechala moje nepočítačová matka:

Notebooků jsem zrecenzoval už přes stovku, ale tohle se mi stalo prvně. Je vidět, že některé nové ProBooky opravdu nemají chlazení navržené dobře. Není potřeba odborných znalostí a není potřeba ani infra-teploměr. Stačí jen rodina, která se bojí, aby nevyhořel dům.

Na běžné kancelářské nesmysly dnes stačí skoro cokoli. Takový 12 let starý Office 97 rozpětím funkcí dalece převyšuje potřeby drtivé většiny uživatelů. Přitom jej lze provozovat na počítači s procesorem 386 a 8 MB RAM. Když teď počítáme něco v ekonomických předmětech v Excelu (2007), máme ve škole počítače s procesory  Core i7 a 8 GB RAM… ale neděláme tam nic, co by nezvládla už ta první konfigurace. Pro výrobce hardware je dnes holt problém vymyslet důvod, pro který si lidé budou kupovat novější počítače (pokud se ty staré nerozpadnou).

Jedním z takových důvodů pro upgrade by mohla být možnost přehrávat HD filmy. Dnes už by každému na fórech asi připadalo legrační, kdyby se tazatel u nového notebooku ptal, zda umí přehrávat hudbu a filmy, ale dříve to byla častá otázka. Stejně jako se dnes nezřídka lidé ptají, zda je nějaký notebook vhodný pro HD filmy. Zjednodušeně se pokusím přiblížit, jak to dnes s tím přehráváním HD filmů vlastně je. (pokračování článku)

S příchodem konzumního způsobu života dnes frčí nakupování levných věcí. U notebooků už se tomu ani nedivím. Na co bych si kupoval notebook za 60 tisíc, když stroj za 20 poskytne pro jednotlivce v mnohém stejné pohodlí. Možná bude jeho životnost kratší, ale nejspíš nebude kratší třikrát, takže stále ušetřím.

Přemýšlím, jestli něco podobného jde aplikovat i na nákup obrazovek. Vyplatí se vůbec častý nákup levných LCD třeba za 4 tisíce proti nákupu kvalitnějšího LCD za 12 tisíc s očekáváním třikrát delší doby použití? (pokračování článku)

Poslední dobou se nějak roztrhl pytel s výrobci, kteří implementují do svých notebooků osekanou linuxovou distribuci, která se spustí místo Windows při stisku nějakého speciálního tlačítka. Nejčastěji jde o Slashtop Linux (případně Phoenix HyperSpace). Většinou to jsou takové jednoduché distribuce, kde (v závislosti na libovůli výrobce notebooku) najdete programy od webového prohlížeče až třeba po Skype nebo prohlížeč fotek uložených na pevném disku.

Myšlenka je to pěkná, ale má hned několik úskalí, která celé řešení ubíjejí. Současná podoba je tak podle mého názoru vhodná spíše pro technické nadšence. Rozepsal jsem několik vlastností, které považuji za nedostatky. (pokračování článku)

Nerad se dívám v televizi na zprávy. Někteří lidé jsou sledováním zpráv úplně posedlí, ale držím se myšlenky, že až přijde konec světa, někdo mi to určitě řekne. Nejsem ale doma sám a občas je televize zapnutá, když zrovna večeřím.

Zaujala mě Česká protipirátská unie. To je banda takových sluníčkových lidí se zvláštním smyslem pro humor (předpokládám, že navíc placených z našich daní). Výsledky ve svých tiskových zprávách skládají z takových případů, jako že si nějaká holka natočí na starou Nokii film (část?) v kině. Kvalita zcela jistě taková, že už by se na to nepodívala ani ta holka, ale oni ji naháněli policajti společně s přestrojeným promítačem, jak kdyby byla vrah malých dětí. Nakonec si vítězoslavně mohou udělat další krutě vybojovanou čárku v boji proti pirátství. Jestli tohle jsou úspěchy, kterými se potřebují chlubit, tak to asi žádnou pořádnou práci neodvádí. (pokračování článku)

Ono je to s těmi bity takové těžké. Průměrný uživatel naprosto netuší, o co vlastně jde, a rádoby-pokročilí zas mají pocit, že „čím víc bitů, tím víc Adidas.“ První 32bit procesor na platformě PC vznikl někdy v polovině 80. let minulého století a šlo o Intel 80386. Platforma PC však šla vždy cestou velké kompatibility, takže reakce softwaru byla pomalejší. V podstatě ještě Windows Millenium (nástupce Windows 98) z roku 2000 je z části 16bit.

Prvním 64bit procesorem (v podobě, která se dnes používá) kompatibilním s instrukční sadou x86 byl Athlon 64, se kterým přišlo AMD někdy v roce 2003. Vývoj počítačů je dnes rychlejší, takže nehrozí, že by se plně 64bit operační systém pro běžné lidi objevil až za 15 let. Dlouhou dobu bylo 64 bitů otázkou spíše pro serverové nasazení, ale doba pokročila, tak zkusím rozebrat, jak se dnes vlastně věci mají. (pokračování článku)