V minulém měsíci jsem se tu na blogu ptal vás, čtenářů, jak používáte svůj notebook a jaké nároky na něj máte. Za ten měsíc se v diskuzi objevilo nějakých 40 příspěvků a některé byly obzvláště zajímavé. Po jeho zveřejnění jsem si také začal psát poznámky, co vlastně od notebooku očekávám já. Teď už se poznámek nahromadilo víc a nebyl bych to já, kdybych se s nimi hned nešel podělit sem na blog. Vlastně je jich možná až příliš mnoho, takže je zpracuju formou seriálu. Zde je první díl. (pokračování článku)

Většina lidí sice ve svém počítači víc jak jednu grafickou kartu nikdy  neměla, ale více grafických karet není nic nového. Je to řešení, které provází počítače PC už od jejich vzniku, a tak nebude na škodu, když mu věnuji jeden článek tady na blogu. U zrodu platformy PC přišlo IBM s grafickými kartami CGA a MDA. První měla nižší rozlišení, grafické režimy a pár barev. Druhá měla barvy pouze dvě, vyšší rozlišení, ale zobrazovala jen text. Byl tu však jeden zásadní rozdíl v práci s nimi – každá měla mapovanou paměť do jiného adresního prostoru.

(pokračování článku)

Pořád se tu bavíme jen o noteboocích, ale ne všude jde nutně o nejvhodnější řešení. Spousta lidí si notebooky pořizuje domů a nikdy je neodnese ze stolu. Občas pokukuji po různých počítačích „vše v jednom“. Nedávno jsem se dal do řeči s člověkem od MSI a na měsíc si jeden takový počítač půjčil. Cílem bylo zjistit, jak jsou na tom tyto počítače s použitelností. Zde jsou moje postřehy.

Od společnosti MSI jsem měl zapůjčený největší model WindTopu s úhlopříčkou 22“, rozlišením full-HD (1920×1080), Pentium Dual-Core procesorem, 4GB RAM a 640GB diskem. Jednou z předností tohoto počítače je implementace „dotykové“ vrstvy. Právě dotykové ovládání mi v kombinaci s all-in-one počítači připadá velmi zajímavé. (pokračování článku)

V současné nabídce mini-notebooků (resp. netbooků) stále nevidím nic, co bych si byl ochoten koupit. Většina dnešních zařízení v této kategorii má kolem 1,5 kg, klasický pevný disk a výdrž do 6 hodin s 6cell baterií. Takové zařízení pro mě nemá absolutně žádný smysl, když už mám normální notebook (kterého bych se nevzdal z mnoha důvodů).

Stále čekám na něco, co se bude podobat dřívějším handheldům, ale bude to odpovídat dnešním nárokům (LAN místo modemu, Wifi, BT, WWAN). Bratr domů přinesl starší NEC Mobile Pro 900 a teď už přesně vím, jaké rozměry bych si u vysněného zařízení představoval. NEC má 8“ displej, plnohodnotnou klávesnici pro psaní hmatovou metodou a hmotnost 0,8 kg. Před pěti lety do něj neměli problém nacpat také výstup na monitor, USB port pro připojení různých periferií (klávesnice, myš, flashdisk) a sloty pro CF a PC karty. (pokračování článku)

Včera měl Intel takové malé představení svých procesorů, kde se naskytl pohled na mnoho notebooků, které v následujících týdnech a měsících půjdou na trh. Mezi vystavovanými kusy nechyběl ani tolik diskutovaný 14“ ThinkPad T410, takže jsem se na něj vrhl a trochu ho tam před ostatními potrápil.

(pokračování článku)

Notebook již dnes není jen záležitost manažerů na cestách. Naopak jej běžně mají i důchodci a děti na základní škole. Jsou už součástí našeho života, bereme je jako něco naprosto běžného, ale každý ten svůj používáme často úplně jinak. Notebooky jsem měl jako koníček už kdysi a několik posledních let je také v hojném počtu recenzuji. Ačkoli mám znalosti kolem notebooků jako málokdo tady v ČR (trocha Kalužovské skromnosti), stejně se zajímám o názory lidí okolo sebe. (pokračování článku)

Často v diskuzích slýchám, že Apple s něčím přišel a všichni to od něj okopírovali. Neřekl bych, že je to vždy tak zlé, jak někteří fanoušci této značky říkají, ale ta zjevná inspirace tu byla, je a pravděpodobně i bude. Apple v některých segmentech „přinesl“ do PC světa příjemné změny, za které jsem rád, ale není zrovna málo těch prvků, které bych na PC noteboocích nejraději vůbec neviděl. Zejména pokud se zkopírují špatně. (pokračování článku)

Není to sice nejnovější záležitost, ale nedávno jsem narazil na dekodér HD videa Broadcom BCM70010/BCM70012. Ten se připojuje do mini-PCIe slotu a zastupuje grafickou kartu při dekódování videa ve formátech h264/AVC, VC-1 a MPEG-2 až do rozlišení 1080p. U nás to nikde moc vidět není, ale v zahraničí se tímto způsobem řeší nedostatky levných Atomových mini-notebooků postavených na Intelovských čipsetech (s GMA950) a podle mě je to pěkné řešení. (pokračování článku)

Je to tak 15 let, co jsem viděl první barevný TFT displej. Měl rozlišení jen 640×480, úhlopříčku kolem 9“ a jeho odezva byla mírně pomalejší, než mají dnešní displeje (ale nebyla to žádná tragédie, při hraní Dooma to nevadilo). Pominu-li však podsvícení, tak to jsou tak jediné rozdíly proti tomu, co je v noteboocích dnes. Také uměl zobrazit 262 tisíc barev (18bit připojení ke grafické kartě), také měl TN matici se slabým vertikálním pozorovacím úhlem a když na to přijde, už tenkrát se dalo občas narazit na lesklou povrchovou úpravu zajišťující dojem sytějších barev.

(pokračování článku)

Jak nám ty notebooky stále zlevňují, tak už si nezřídka na fórech vybírají notebooky děti pod 10 let (ani nemá smysl řešit, jak to hnulo s úrovní diskuze). V tomto období je to ještě častěji, protože jsou vánoce a děcka si samozřejmě notebooky přejí a jejich nízká cena je zpřístupňuje i rodinám s nízkými příjmy… a kdo na ně nemá, pro toho tu je hromada společností nabízející půjčky (poslední týdny snad ani neběžely reklamy v TV na nic jiného).

Notebook možná dítěti udělá radost, ale není to ten nejvhodnější dárek. Odjakživa to byl totiž kompromis, pokud jde o ergonomii. Super; stěžujeme si, že děti sedí hodně u počítače a jak se to projeví na jejich zdraví a fyzické kondici, ale u počítače je aspoň možné dodržet nějaké zásady ergonomie. U notebooku to nejde. (pokračování článku)