Uběhlo čtvrt roku od doby, kdy jsem si koupil SSD paměť do svého ThinkPadu. Kdysi jsem o tom sepsal článek, kde jsem nahodil i několik pěkných grafů. Grafíky a tabulky jsou sice fajn, ale tolik toho taky neřeknou, a pak určitě není nad zkušenosti člověka, který s notebookem vybaveným SSD pamětí pracuje několik měsíců.
Málokdy se podaří tak dobrý nákup, jako se mi stal minulý víkend. Zatímco v bazarech lze najít za cenu 3500,- Kč často jen nějaké vyloženě retro notebooky s procesory Pentium-II a mrtvou baterkou, za stejnou cenu jsem vydražil na aukru 4 roky starý 12″ notebook Apple iBook G4.
Kdo mě zná, tak ví, že nejsem příliš velkým zastáncem této značky, a když mě něčím naštve, nebojím se na ní napsat nějaký ten pamflet. Na druhou stranu dobrý notebook ještě poznám a ty od Apple jsou opravdu jedny z těch lepších (i když třeba MacBook Air bych si fakt nekoupil). Jsou sice často v mnoha parametrech silně omezené, ale nabízí velmi kvalitní zpracování a také takové ty drobnosti, které člověk pozná třeba při používání notebooků řady ThinkPad. (pokračování článku)
Na Petrově oblíbeném obchodě Shark jsem postřehl docela zajímavou reklamu nabízející herní notebook za v přepočtu pouhých 16 523,- Kč (s DPH). Docela mě to zaujalo, protože u nás v ČR jsou herní notebooky docela drahé.
Naši východní sousedé jsou evidentně poměrně nenároční. Za herní stroje jsou považovány i notebooky s GeForce 9200M GS. Je zajímavé, že v západních zemích jsou takové grafiky považované za absolutní lowend, který „přebije“ už jen integrovaný Intel.
Někdy si říkám, že bych snad i chtěl žít ve stejné realitě jako lidé tvořící takové popisky. To by byl pozitivní život.
Linux na specifické účely používám už od dob, kdy tu většina lidí vůbec netušila, o co vlastně jde. Začínal jsem s ním ještě v době, kdy můj notebook měl procesor 486 a 4 MB RAM (co si pamatuju, tak šlo o Slackware s upraveným kernelem). Tenkrát na podobné konfiguraci ještě bylo možné v Linuxu pracovat i v grafickém prostředí (u mě 640×480 při 256 barvách).
Časy se mění a později přišla po roce 2000 první vlna popularizace. Věřím, že Linuxu tenkrát hodně prospěla. Těšilo mě sledovat ten vývoj. Není to zas tolik let zpátky, kdy se ještě muselo každé hardwarové zařízení konfigurovat manuálně. Vzpomínám si, jak mě potěšilo, když mi SuSE poprvé dokázalo detekovat samo zvukovou a televizní kartu, nebo později, když se mi podařilo dostat do systému ACPI moduly s podporou mého notebooku Toshiba. (pokračování článku)
Oni jsou ty internety hrozně zrádná věc. Někdy se na nich něco objeví, a pak je to zase fuč. Tentokrát je fuč moc pěkný článek o srovnání workstation modelů mezi HP a čínskou skládačkou (Clevo přenálepkované na Eurocom a následně ještě přenálepkované na Goldmax). Vůbec by mě nenapadlo, že HP může vyhrát i při porovnávání ceny, leč čísla hovoří jasně. Zde je ten původní článek:
Pri svojích potulkách na internete som narazil na jednu novú českú firmu, ktorá sa snaží dovážať k nám notebooky Eurocom z Kanady. Odhliadnúc od toho, že sa jedná o šasi Clevo s nálepkou XYZ (v Európe napr. UMAX) mi nedalo porovnať 17″ workstation konfigurácie.
Do porovnania sa tak dostali notebooky Goldmax Flame („s brutální grafickou silou“) a HP Elitebook 8730w. Ceny z ČR budú prepočítané aktuálnym kurzom Tatrabanky (k 17.4.2009), Poďme sa však pozrieť na konfigurácie*: (pokračování článku)
Prodávat jen drahé business stroje už dávno není tak výdělečné. Nejprodávanější kousky jsou většinou ty největší šmejdy – jen musí mít dobrý procesor, hodně RAM, nějakou dedikovanou grafiku a nejlépe, když se lesknou jako čerstvě olíznuté psí kulky.
Lenovo pochopilo, že v této kategorii by se mělo také více angažovat, což byl celkem logický krok. Řada Lenovo 3000 evidentně nestačila, a tak nám tu vznikl jaký hybrid v podobě notebooků Lenovo ThinkPad SL.
Tato řada patří do kategorie small-business. To jsou ty notebooky, které je ještě nemají dostatečně výkonnou grafiku na označení gamming a zároveň jim chybí rozsáhlejší možnosti zabezpečení od business modelů. Na druhou stranu něco si na nich zahrajete, většinou připojíte i nějakou tu větší televizi přes HDMI a když na to přijde, jde na to dokoupit i dobrá servisní podpora. (pokračování článku)
Denně mi na mail chodí mnoho dotazů s prosbou o radu ohledně notebooků. Svůj mail mám uvedený na těchto stránkách, ale mám hned u něj nápis, že neslouží na dotazy kolem notebooků. Proč mi tedy lidé stále posílají své dotazy?
Jsem z toho nějak zmaten a začínám mít pocit, že ta jedna jednoduchá věta a jedno souvětí (o dvou větách) jsou napsány příliš složitě. Co byste na nich změnili, aby byly účinnější? Kde jsem jen udělal chybu? (pokračování článku)
Pokud člověk rád konzumuje „gumové cosi“ a koná tak častěji než průměrný smrtelník, časem se mu i nejlepší Haribo omrzí. Takový člověk pak jde hledat nějaké méně tradiční alternativy. Výrobci se sice snaží vyjít vstříc, ale ne vždy dojdou k tomu správnému výsledku.
Dostal se mi do ruky další Windows Mobile telefon, tentokrát HTC Touch 3G. Dělal mi společnost posledních několik dní jako jediný kus elektroniky a vedl mě k zamyšlení, co vlastně dělá takový chytrý telefon tím chytrým, a napadají mě následující rozdíly proti běžným telefonům.
Potřeboval jsem si trochu oddechnout někde mimo přetechnizovanou civilizaci, takže jsem odjel s přítelkyní na lyžování do Rakouska. Musím říct, že bych tam snad klidně zůstal a počítače nechal navždy daleko za sebou. Má to tam své kouzlo. Bylo parádní – sněhu spousta, slunce svítilo, výborný dohled a žádné fronty. Teď jsem zas doma a vše se vrací do zajetých kolejí.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
