Dnes se budu věnovat jednomu velmi nepříjemnému problému, který se objevuje u relativně velkého množství notebooků. Majitelé lepšího sluchu to mají v dnešní době těžké s kdejakou elektronikou. U notebooků jsou v podstatě dva „nejprovařenější“ prvky produkující hluk – pevný disk a ventilátor.

Pevný disk lze snadno vyměnit, takže následná náprava u už zakoupeného notebooku není tak problematická. S ventilátorem je to horší. Je nutné si hlídat recenze, postřehy uživatelů a nejlépe si konkrétní model notebooku dojít někam osahat (ačkoli to je problém; když je někde notebook vystaven, tak je kolem většinou velká hladina hluku okolí). Proti disku je však velká pravděpodobnost, že podobný model bude mít stejnou hlučnost u všech kusů. U disků je to různé. Výrobce použije disk té firmy, od které zrovna přijede kamion do továrny. (pokračování článku)

Den se dnem se sešly a hle, máme zase konec roku. Ale co, o tom psát nebudu – toho máte jistě ze všech stran více než dost. Navíc nejsem velkým zastáncem dnešní zkomercializované formy Vánočních svátků, které se zaměřují především na kupování dárků. Obchodníci v nás už konečně dokonale zakořenili pocit, že nekoupit někomu dárek (právě na Vánoce) je vlastně to samé, jakou dotyčnou osobu nemít rád.

Jenže o tom dnes psát nebudu. Ono už těch konců roku bylo nějak hodně a zjišťuji, že můj počítač už nepostačuje mým neustále se zvyšujícím nárokům na výkon. Část čtenářů se nejspíš podivila, že mám mimo notebooku i počítač. Ano je to tak. Jen od roku 2006 neslouží jen mě, ale trůní v obýváku pro potřeby celé rodiny. (pokračování článku)

S poslední generací multimediálních notebooků už se naštěstí rozšiřuje penetrace modelů s digitálním DVI/HDMI výstupem. Je však stále mnoho modelů, které nemají jinou možnost vyvést obraz než analogovým VGA výstupem. Někdo tvrdí, že rozdíl mezi DVI a VGA poznat nejde, někdo tvrdí, že přes VGA na dnešních velkých LCD panelech bude obraz úplně rozmazaný. Pravda je samozřejmě někde mezi a nejde to tak snadno rozsoudit. (pokračování článku)

Dnes se budu věnovat vlastnosti, která mě na Vistě štve úplně nejvíce a byla také možná tím úplně hlavním důvodem, proč jsem tento systém na svém vlastním notebooku relativně rychle zavrhl. Nedávno jsem tu psal o důležitosti hibernace a režimu spánku pro uživatele, kteří svůj notebook využívají opravdu naplno. Jenže k čemu je hibernace, když v součtu trvá pomalu tak dlouho jako čistý start systému? Ano, přesně to je jedním z problémů posledního vydaného OS od Microsoftu.

Tento článek jsem měl v úmyslu napsat už dávno, ale nějak jsem to odkládal. Startem pro mě byla až nedávná diskuze na serveru NOTEBOOK.cz, kde se někdo pozastavoval nad tím, že jeho nový notebook hibernuje moc dlouho. Rozhodl jsem se proti sobě postavit dva podobné notebooky, nasimulovat podobnou situaci a změřit, jak jim bude hibernace dlouho trvat. (pokračování článku)

Před pár dny jsem se podíval na novou nabídku notebooků řady FSC Esprimo Mobile. Jeden model z první generace doma ještě mám (14″ Esprimo M9400; bude nahrazeno MacBookem) a ačkoli to není špatný notebook, má dost nedostatků – nejzávažnějšími jsou brutálně hnusný design (asi měli snahu odlišit Lifebooky) a otřesná klávesnice.

Nová generace ovšem dost pokročila. Nový design se mi zdá velmi vkusný (v některých ohledech mnohem lepší než u mého ThinkPadu) a zpracování také značně pokročilo. Vyztužená konstrukce je velmi pevná a nová klávesnice nabízí nejen o něco lepší rozložení, ale hlavně má konečně příjemný a jistý stisk. Ve FSC se navíc rozhodli přidat k touchpadu i trackpoint (tedy jeho kopii TouchStyk), který sice na trackpoint z ThinkPadů nemá ani omylem, ale potěší. Všechno tohle je pro mě spolu s možností dokování základ pro solidní pracovní notebook. (pokračování článku)

Nedávno jsem se tu velmi vztekal nad trendem vývoje systému pro obnovu notebooku do továrního nastavení (konkrétně u společnosti HP). Situace je často slabší, ale rád bych ukázal, že ne všichni výrobci na uživatele kašlou stejným způsobem, jako bylo zmíněno v minulém článku.

Jednou z těch světlých výjimek je společnost Fujitsu-Siemens Computers (FSC), která přibaluje recovery DVD s přeinstalovaným systémem, DVD s ovladači pro podporovaná OS a v případě, že si kupujete notebook s Windows Vista Business (případně Ultimate), i TwinLoad DVD pro snadný downgrade na Windows XP Profesional. (pokračování článku)

Často na diskusních fórech vidím názor, že notebookové displeje jsou všechny TN panely, takže jsou všechny k ničemu. Často se pak lidé na tento názor odvolávají s tím, že kvalitu displeje na notebooku vůbec nemá cenu řešit.

Tento názor ani v nejmenším nesdílím. Ač bych si panel s TN maticí jako externí LCD nikdy nekoupil (platí pro primární monitor, u těch sekundárních většinou stačí, že dokáží zobrazit černou a bílou), u notebooků se nic jiného (v současné době) nepoužívá.

(pokračování článku)

Dnešní článek bude sloužit spíše méně počítačové zdatným jedincům a budu se na něj odkazovat při opakovaných dotazech od nováčků na fórech. Režim spánku (ve Windows XP: úsporný režim) a hibernace (ve Windows XP: režim spánku …za to může český MS) nejsou zdaleka vymoženosti nejmodernějších počítačů. Ačkoli mnoho lidí přesedlávajících ze stolních počítačů je objevilo až nyní, provází nás už přes 15 let a v dnešní době je podporuje každý notebook i stolní počítač. Jsou to velmi užitečné funkce, a tak není na škodu, podívat se, jak vlastně fungují, co přináší a taky trochu do historie, co provázelo jejich vznik. (pokračování článku)

Na stejnou úroveň, jako jsem řadil lesklou klávesnici, řadím i prohřešek v podobě implementace spousty nesmyslných diodek po těle notebooku. V posledních letech je u notebooků obrovský boom všemožných svítivých prvků. Hráčské notebooky mají svítící i úplně zbytečné části. Tady se hodí jako příklad Acer Gemstone Blue s modře podsvíceným válcovitým kloubem spojujícím základnu notebooku s víkem. Osvítí to půlku místnosti, nejde to vypnout a je to úplně k ničemu. U multimediálních notebooků také často svítí roztodivné panely na ovládání přehrávače a Windows Media Center (jen Toshiba má možnost podsvícení těchto částí vypnout).

Předpokládal bych, že do business notebooků se tyto móresy tahat nebudou, ale opak je pravdou. Stačí se podívat na poslední generaci HP Compaq notebooků. Původní normální tlačítka se nahradila svítícími symboly s kapacitními senzory. Ty jsou nepřesné (regulace hlasitosti), nemají žádnou hmatovou odezvu a navíc na sebe upozorňují intenzivním svícením. (pokračování článku)

Je to tak 5 let, co se někdo z výrobců rozhodl, že by se mohlo šetřit na dodávaných CD/DVD k notebooku. Plán byl jednoduchý. Recovery (obnova systému do továrního nastavení) se umístí na speciální oddíl někam na konec disku s tím, že uživatel si případně potřebná média vypálí z notebooku sám. Do této doby nebylo výjimkou dostat k notebooku klidně 5-10 placek s kdejakou blbostí.

V dnešní době se zas někteří výrobci rozhodli vrátit k dodávaným médiím, ale jiní naopak přitvrdili. Asi nejhůř je na tom momentálně HP. To totiž u svých notebooků HP Compaq nabízí recovery jen z disku a u nových notebooků zrušilo možnost vypálit si ho na DVD. Pouze v případě Windows Vista Business se přidávají média na obnovu Windows XP (downgrade). To ovšem znamená, že po nainstalování Windows XP už není možné přejít jednoduše zpět na Vistu. Stejně tak čachrování s oddíly znamená nemožnost vrátit systém do původního stavu. Nabízí se otázka, zda je to u HP záměr. Začínám mít pocit, že ano. (pokračování článku)