Některé chyby notebooků člověk pozná, aniž by je musel recenzovat. Často přes noc nechávám zapnuté notebooky, když se provádí test výdrže baterie do recenze. Posledně mě ráno pobavil lístek u jednoho takového notebooku, který mi tam zanechala moje nepočítačová matka:

Notebooků jsem zrecenzoval už přes stovku, ale tohle se mi stalo prvně. Je vidět, že některé nové ProBooky opravdu nemají chlazení navržené dobře. Není potřeba odborných znalostí a není potřeba ani infra-teploměr. Stačí jen rodina, která se bojí, aby nevyhořel dům.

Na běžné kancelářské nesmysly dnes stačí skoro cokoli. Takový 12 let starý Office 97 rozpětím funkcí dalece převyšuje potřeby drtivé většiny uživatelů. Přitom jej lze provozovat na počítači s procesorem 386 a 8 MB RAM. Když teď počítáme něco v ekonomických předmětech v Excelu (2007), máme ve škole počítače s procesory  Core i7 a 8 GB RAM… ale neděláme tam nic, co by nezvládla už ta první konfigurace. Pro výrobce hardware je dnes holt problém vymyslet důvod, pro který si lidé budou kupovat novější počítače (pokud se ty staré nerozpadnou).

Jedním z takových důvodů pro upgrade by mohla být možnost přehrávat HD filmy. Dnes už by každému na fórech asi připadalo legrační, kdyby se tazatel u nového notebooku ptal, zda umí přehrávat hudbu a filmy, ale dříve to byla častá otázka. Stejně jako se dnes nezřídka lidé ptají, zda je nějaký notebook vhodný pro HD filmy. Zjednodušeně se pokusím přiblížit, jak to dnes s tím přehráváním HD filmů vlastně je. (pokračování článku)

S příchodem konzumního způsobu života dnes frčí nakupování levných věcí. U notebooků už se tomu ani nedivím. Na co bych si kupoval notebook za 60 tisíc, když stroj za 20 poskytne pro jednotlivce v mnohém stejné pohodlí. Možná bude jeho životnost kratší, ale nejspíš nebude kratší třikrát, takže stále ušetřím.

Přemýšlím, jestli něco podobného jde aplikovat i na nákup obrazovek. Vyplatí se vůbec častý nákup levných LCD třeba za 4 tisíce proti nákupu kvalitnějšího LCD za 12 tisíc s očekáváním třikrát delší doby použití? (pokračování článku)

Poslední dobou se nějak roztrhl pytel s výrobci, kteří implementují do svých notebooků osekanou linuxovou distribuci, která se spustí místo Windows při stisku nějakého speciálního tlačítka. Nejčastěji jde o Slashtop Linux (případně Phoenix HyperSpace). Většinou to jsou takové jednoduché distribuce, kde (v závislosti na libovůli výrobce notebooku) najdete programy od webového prohlížeče až třeba po Skype nebo prohlížeč fotek uložených na pevném disku.

Myšlenka je to pěkná, ale má hned několik úskalí, která celé řešení ubíjejí. Současná podoba je tak podle mého názoru vhodná spíše pro technické nadšence. Rozepsal jsem několik vlastností, které považuji za nedostatky. (pokračování článku)

Nerad se dívám v televizi na zprávy. Někteří lidé jsou sledováním zpráv úplně posedlí, ale držím se myšlenky, že až přijde konec světa, někdo mi to určitě řekne. Nejsem ale doma sám a občas je televize zapnutá, když zrovna večeřím.

Zaujala mě Česká protipirátská unie. To je banda takových sluníčkových lidí se zvláštním smyslem pro humor (předpokládám, že navíc placených z našich daní). Výsledky ve svých tiskových zprávách skládají z takových případů, jako že si nějaká holka natočí na starou Nokii film (část?) v kině. Kvalita zcela jistě taková, že už by se na to nepodívala ani ta holka, ale oni ji naháněli policajti společně s přestrojeným promítačem, jak kdyby byla vrah malých dětí. Nakonec si vítězoslavně mohou udělat další krutě vybojovanou čárku v boji proti pirátství. Jestli tohle jsou úspěchy, kterými se potřebují chlubit, tak to asi žádnou pořádnou práci neodvádí. (pokračování článku)

Ono je to s těmi bity takové těžké. Průměrný uživatel naprosto netuší, o co vlastně jde, a rádoby-pokročilí zas mají pocit, že „čím víc bitů, tím víc Adidas.“ První 32bit procesor na platformě PC vznikl někdy v polovině 80. let minulého století a šlo o Intel 80386. Platforma PC však šla vždy cestou velké kompatibility, takže reakce softwaru byla pomalejší. V podstatě ještě Windows Millenium (nástupce Windows 98) z roku 2000 je z části 16bit.

Prvním 64bit procesorem (v podobě, která se dnes používá) kompatibilním s instrukční sadou x86 byl Athlon 64, se kterým přišlo AMD někdy v roce 2003. Vývoj počítačů je dnes rychlejší, takže nehrozí, že by se plně 64bit operační systém pro běžné lidi objevil až za 15 let. Dlouhou dobu bylo 64 bitů otázkou spíše pro serverové nasazení, ale doba pokročila, tak zkusím rozebrat, jak se dnes vlastně věci mají. (pokračování článku)