Chtěl jsem vám napsat už dříve, ale nebylo moc času. Zabydlování ho zabralo víc, než jsem čekal, a pak tu byl taky problém s internetem. Používá se tu nějaká Cisco VPN a hesla pro studenty bez karty se mění každý den (jenže přes víkend se nikdo neobtěžoval vyvěsit papír s novými hesly). Včera večer mi naštěstí svoje heslo dala nějaká hodná slečna a odteď už mi internet běží. Jediný problém je v tom, že nově příchozí se nemohou přihlásit ani s heslem, takže raději nevypínám počítač. Během příštího týdne si koupím předplacenou SIM kartu s tarifem 500MB na měsíc za 10€. Připojení k internetu je tu proti ČR sto let za opicemi, a když už internet na koleji zrovna funguje, nedosahuje ani rychlosti, kterou máme doma na vesnickém ADSL.

(pokračování článku)

Kamarádovi se podařilo rozbít displej na jeho 10“ notebooku ASUS N10 a že jsem takový dobrák od duše, chtěl bych mu pomoct. Nevíte někdo, kde by se dal levně sehnat 10,1“ displej s rozlišením 1024×600 (klasika pro mini-notebooky)? Nečekám, že to bude zadarmo (ačkoli dalo by se dohodnout možná něco s reklamou zde na blogu), ale oprava od autorizovaného servisu v hodnotě poloviny nákupní ceny nepřichází v úvahu.

Kontaktovat mě můžete zde přes komentáře, nebo přes adresu uvedenou v O blogu.

Některé chyby notebooků člověk pozná, aniž by je musel recenzovat. Často přes noc nechávám zapnuté notebooky, když se provádí test výdrže baterie do recenze. Posledně mě ráno pobavil lístek u jednoho takového notebooku, který mi tam zanechala moje nepočítačová matka:

Notebooků jsem zrecenzoval už přes stovku, ale tohle se mi stalo prvně. Je vidět, že některé nové ProBooky opravdu nemají chlazení navržené dobře. Není potřeba odborných znalostí a není potřeba ani infra-teploměr. Stačí jen rodina, která se bojí, aby nevyhořel dům.

Poslední dobou se nějak roztrhl pytel s výrobci, kteří implementují do svých notebooků osekanou linuxovou distribuci, která se spustí místo Windows při stisku nějakého speciálního tlačítka. Nejčastěji jde o Slashtop Linux (případně Phoenix HyperSpace). Většinou to jsou takové jednoduché distribuce, kde (v závislosti na libovůli výrobce notebooku) najdete programy od webového prohlížeče až třeba po Skype nebo prohlížeč fotek uložených na pevném disku.

Myšlenka je to pěkná, ale má hned několik úskalí, která celé řešení ubíjejí. Současná podoba je tak podle mého názoru vhodná spíše pro technické nadšence. Rozepsal jsem několik vlastností, které považuji za nedostatky. (pokračování článku)

Nerad se dívám v televizi na zprávy. Někteří lidé jsou sledováním zpráv úplně posedlí, ale držím se myšlenky, že až přijde konec světa, někdo mi to určitě řekne. Nejsem ale doma sám a občas je televize zapnutá, když zrovna večeřím.

Zaujala mě Česká protipirátská unie. To je banda takových sluníčkových lidí se zvláštním smyslem pro humor (předpokládám, že navíc placených z našich daní). Výsledky ve svých tiskových zprávách skládají z takových případů, jako že si nějaká holka natočí na starou Nokii film (část?) v kině. Kvalita zcela jistě taková, že už by se na to nepodívala ani ta holka, ale oni ji naháněli policajti společně s přestrojeným promítačem, jak kdyby byla vrah malých dětí. Nakonec si vítězoslavně mohou udělat další krutě vybojovanou čárku v boji proti pirátství. Jestli tohle jsou úspěchy, kterými se potřebují chlubit, tak to asi žádnou pořádnou práci neodvádí. (pokračování článku)

Ono je to s těmi bity takové těžké. Průměrný uživatel naprosto netuší, o co vlastně jde, a rádoby-pokročilí zas mají pocit, že „čím víc bitů, tím víc Adidas.“ První 32bit procesor na platformě PC vznikl někdy v polovině 80. let minulého století a šlo o Intel 80386. Platforma PC však šla vždy cestou velké kompatibility, takže reakce softwaru byla pomalejší. V podstatě ještě Windows Millenium (nástupce Windows 98) z roku 2000 je z části 16bit.

Prvním 64bit procesorem (v podobě, která se dnes používá) kompatibilním s instrukční sadou x86 byl Athlon 64, se kterým přišlo AMD někdy v roce 2003. Vývoj počítačů je dnes rychlejší, takže nehrozí, že by se plně 64bit operační systém pro běžné lidi objevil až za 15 let. Dlouhou dobu bylo 64 bitů otázkou spíše pro serverové nasazení, ale doba pokročila, tak zkusím rozebrat, jak se dnes vlastně věci mají. (pokračování článku)

Je mi jasné, že teď se bude na většinu čtenářů valit téma Windows 7 ze všech stran, ale ani tento blog si nějaký článek o Windows 7 neodpustí. Microsoft svůj systém potřebuje prodat, a tak se teď všude budeme dozvídat, jak je nová verze daleko lepší než všechny předchozí ve všech ohledech – jak je rychlejší, stabilnější, lépe ovladatelná a já nevím, co ještě.

Podobným způsobem tu psát nebudu. Nikdo mě z MS neplatí, tak bych z toho ani nic neměl. Spíše se na nový OS podívám z pohledu uživatele, který nevyžaduje mít za každou cenu to nejnovější a reklamní kampaně výrobců SW a HW už ho taky tolik neovlivní. Přecházel jsem na svém notebooku z Windows XP Professional (32bit) na Windows 7 Professional (64bit) a v tomto zápisku rozeberu těch několik změn, které nejvíce ovlivnily mou práci s počítačem. To znamená, že budu řešit jen to, co se mě jako uživatele přímo týká, a ne věci typu velikost kernelu, práce s grafickým ovladačem a podobně. (pokračování článku)

Už to tu dávno nečte jen pár mých kamarádů. Z tohoto blogu se stalo místo, kde se schází spousta lidí zajímajících se o problematiku notebooku a mnoho lidí sem denně přijde z vyhledávačů. Píšu sem a finančně se mi to nijak nevrací (vlastně při poplatcích za doménu a hosting jsem v mínusu). Dělám to, protože mě to baví.

Někdy ovšem člověk narazí na problém, který se dobrým pocitem nevyřeší, a jeden takový teď právě řeším. Nevýdělečný chod blogu způsobuje, že není za co vylepšovat vybavení, na kterém blog vzniká. (pokračování článku)

K notebookům se už fasují kupóny na bezplatný upgrade na Windows 7, a tak je skoro nejvyšší čas, abych se ohlédl, co z mého pohledu Windows Vista přinesly užitečného. Tento článek berte jako ryze subjektivní, neboť je odvíjen čistě od mých potřeb tentokrát jakožto běžného uživatele.

Takového běžného uživatele například vůbec nezajímá, jaké věci se pozměnily v jádře a jaké nové názvy „technologií“ za ty roky vývoje vymyslelo marketingové oddělení, aby bylo čím zaplácnout letáky. Běžného uživatele zajímá jen, jak se v systému pracuje a jak rychle reagují programy. Zde tedy vypíšu seznam věcí, které jsem ve Windows Vista doopravdy ocenil: (pokračování článku)

Dva týdny jakési pseudo-dovolené jsou za mnou, a já se tak můžu vrátit k běžným záležitostem. Dělání vedoucího na táboře mělo pro mě jednu obrovskou výhodu – tou je pravidelný stravovací režim a vůbec pevně daný harmonogram celého dne. Strava 5x denně, žádné polehávání až do poledních hodin a hodně fyzické aktivity se na mě příjemně podepsaly. Dokonce jsem se i opálil. Ale nemusíte se bát. Trocha sezení u počítače v temné místnosti a vše bude zas při starém.

(pokračování článku)