Internet byl od začátku velké téma po příchodu do našeho studentského domu Vesalius. Možná si myslíte, že jsme na tom s internetem v ČR špatně, ale věřte, že to může být ještě horší. Jedním z příkladů, jak moc horší to ještě může být, je právě Belgie. Nemá moc cenu řešit drátové připojení pro masy (ADSL), kde platí to samé, co u nás s O2. Jen je to ještě horší a dražší. Připojení pro studenty místních škol je ještě o trochu výživnější téma.

(pokračování článku)

Některé chyby notebooků člověk pozná, aniž by je musel recenzovat. Často přes noc nechávám zapnuté notebooky, když se provádí test výdrže baterie do recenze. Posledně mě ráno pobavil lístek u jednoho takového notebooku, který mi tam zanechala moje nepočítačová matka:

Notebooků jsem zrecenzoval už přes stovku, ale tohle se mi stalo prvně. Je vidět, že některé nové ProBooky opravdu nemají chlazení navržené dobře. Není potřeba odborných znalostí a není potřeba ani infra-teploměr. Stačí jen rodina, která se bojí, aby nevyhořel dům.

Nerad se dívám v televizi na zprávy. Někteří lidé jsou sledováním zpráv úplně posedlí, ale držím se myšlenky, že až přijde konec světa, někdo mi to určitě řekne. Nejsem ale doma sám a občas je televize zapnutá, když zrovna večeřím.

Zaujala mě Česká protipirátská unie. To je banda takových sluníčkových lidí se zvláštním smyslem pro humor (předpokládám, že navíc placených z našich daní). Výsledky ve svých tiskových zprávách skládají z takových případů, jako že si nějaká holka natočí na starou Nokii film (část?) v kině. Kvalita zcela jistě taková, že už by se na to nepodívala ani ta holka, ale oni ji naháněli policajti společně s přestrojeným promítačem, jak kdyby byla vrah malých dětí. Nakonec si vítězoslavně mohou udělat další krutě vybojovanou čárku v boji proti pirátství. Jestli tohle jsou úspěchy, kterými se potřebují chlubit, tak to asi žádnou pořádnou práci neodvádí. (pokračování článku)

Dva týdny jakési pseudo-dovolené jsou za mnou, a já se tak můžu vrátit k běžným záležitostem. Dělání vedoucího na táboře mělo pro mě jednu obrovskou výhodu – tou je pravidelný stravovací režim a vůbec pevně daný harmonogram celého dne. Strava 5x denně, žádné polehávání až do poledních hodin a hodně fyzické aktivity se na mě příjemně podepsaly. Dokonce jsem se i opálil. Ale nemusíte se bát. Trocha sezení u počítače v temné místnosti a vše bude zas při starém.

(pokračování článku)

V úterý jsem konečně po 4 letech studia složil bakalářskou zkoušku. Bylo to možná trochu jiné, než jsem čekal, ale hlavní je, že to dopadlo dobře. Pro čtenáře z řad studentů ČVUT bych zmínil jednu zvláštnost zkoušky na katedře měření. Nelosují se totiž otázky podle čísel jednotlivých okruhů, ale lidí se ptají na něco, co nějak souvisí s jejich bakalářskou prací, a snaží se to trochu našroubovat na svůj předmět. Je otázkou, jestli je to taková výhra, protože můžete dostat něco, co se v rámci běžného studia vůbec neučí.

Ve zkratce jen řeknu, jaké otázky jsem měl já – fyzikář se ptal na „popis světla“, ze zpracování signálu na vzorkovací větu, ze systémů řízení na další věci kolem vzorkování a ze senzorů a převodníků na strukturu a princip CMOS senzoru. Tazatelé se snažili nasměrovat ke správné odpovědi, takže se teoreticky dalo dobře odpovědět i v případech, kdy si na nic k tématu ani nevzpomenete (zas takový problém jsem naštěstí neměl). (pokračování článku)

Karle, pořád ses ptal, kdy napíšu zas něco ze života. Dočkal ses. Řídím se heslem, že když nemám o čem psát, tak prostě nepíšu, a tak tu vznikla víc jak týdenní pauza (kecám, mám rozepsaný články o dokovacích stanicích, Apple, mobilech a podobně, ale není aktuálně síla to dopsat). Taková dlouhá pauza je přímo ideální pro nějaký můj netechnický výlev.

Dnešní zápisek bude tak netechnický, jak jen to je možné. Týká se totiž lidí. Jde o moje malé zamyšlení nad vlastnostmi lidí, kterými se obklopuji (tak nějak nevědomky) a kteří jsou pro mě v nějakém významu nakonec přínosem. Hodně věcí cítím už nějak sám od sebe, ale dlouho jsem hledal, jak je všechny pojmenovat. (pokračování článku)

Denně mi na mail chodí mnoho dotazů s prosbou o radu ohledně notebooků. Svůj mail mám uvedený na těchto stránkách, ale mám hned u něj nápis, že neslouží na dotazy kolem notebooků. Proč mi tedy lidé stále posílají své dotazy?

Jsem z toho nějak zmaten a začínám mít pocit, že ta jedna jednoduchá věta a jedno souvětí (o dvou větách) jsou napsány příliš složitě. Co byste na nich změnili, aby byly účinnější? Kde jsem jen udělal chybu? (pokračování článku)

Pokud člověk rád konzumuje „gumové cosi“ a koná tak častěji než průměrný smrtelník, časem se mu i nejlepší Haribo omrzí. Takový člověk pak jde hledat nějaké méně tradiční alternativy. Výrobci se sice snaží vyjít vstříc, ale ne vždy dojdou k tomu správnému výsledku.

(pokračování článku)

Potřeboval jsem si trochu oddechnout někde mimo přetechnizovanou civilizaci, takže jsem odjel s přítelkyní na lyžování do Rakouska. Musím říct, že bych tam snad klidně zůstal a počítače nechal navždy daleko za sebou. Má to tam své kouzlo. Bylo parádní – sněhu spousta, slunce svítilo, výborný dohled a žádné fronty. Teď jsem zas doma a vše se vrací do zajetých kolejí.

(pokračování článku)

Už dlouho jsem nezažil takovou úlevu, jako právě tento týden, když jsem poslal na tiskárnu vytisknout 150 stránek své bakalářské práce (pro méně chápavé, jde o 3 výtisky po 50 stranách). Pokud jste měli pocit, že v poslední době tu toho moc nepřibývalo, tak to nebyl jen pocit. Byl jsem rád, když tu vyšel aspoň jeden článek za týden a někdy byl velký problém to dodržet.

Důvod je celkem logický. Jak jsem již psal před půl rokem, prodlužoval jsem si své bakalářské studium. Důvody jsem z části popsal už kdysi, a co jsem nepopsal, to si nechám pro sebe i tentokrát. Podstatné je, že po určité pauze jsem se v listopadu opět vrhl na svou bakalářskou práci, u které jsem si slíbil, že ji dokončím už v lednu (jinak bych musel žádat prodloužení zadání), což znamenalo vynaložit větší úsilí. Můj zadavatel práce mi totiž v zadání docela „naložil“ a já toho ještě zas tolik hotového neměl.

Až do Vánoc jsem proto tvrdě makal, abych měl hotové veškeré požadované softwarové vybavení a mohl se začátkem nového roku věnovat sepisování výsledného dokumentu (letošní svátky jsem si vážně neužil tak, jak bych si představoval). Druhý den po silvestru jsem začal sepisovat a po mnoha konzultacích a opravách jsem tuto neděli dokument čítající 50 stran dokončil. (pokračování článku)