* Prohlížíte kategorii ‘Postřehy’
V poslední době stále častěji vidím, jak lidé preferují zařízení dva v jednom, tedy různé „konvertibly“. Takových lidí sice není většina, ale rozmáhá se to a mnozí, co si takové zařízení koupí, ho nezřídka používají pouze v jednom z režimů. Opět jsem měl několik zařízení různých konstrukcí, a tak je nejvyšší čas, abych k nim něco sepsal z mých osobních zkušeností.
Jak je zřejmé z minulého článku a ze zápisku na Facebooku, odešel mi disk v mém hlavním počítači a nedostatek času zjednat nápravu způsobil, že jako správný digitální houmles žiju s tím, co se zrovna vyskytne na recenzi. Nějak se to zvláštně sešlo a na delší dobu mi zůstaly vždy pouze notebooky s vyšším rozlišením displeje na nějaké menší úhlopříčce, což mě donutilo začít naplno využívat změny DPI ve Windows 8.1 a nedobrovolně zjišťovat kompatibilitu napříč řadou nových i starých programů, stejně jako řešit přebíhání mezi interním displejem notebooku (vyšší DPI) a externími monitory (základní DPI). Zde jsou mé osobní zkušenosti.
Jsou věci, které si člověk snad ani nemůže vymyslet, protože by ho nikdy nenapadly. Třeba to, že DELL vám odmítne opravit reproduktory v notebooku na základě toho, že v něm máte nainstalovaný software třetích stran. I takové věci se dějí a pak je jen na vás, kolik si toho ještě necháte líbit.
O tom, že výrobci před pár roky přišli s dokonalým kurvením obrazu pomocí jakési obdoby dynamického kontrastu, jsem již kdysi psal. Že mají podobné tendence i se zvukem, jsem nejspíš ještě nezmínil a je to velká chyba.
Vzpomínáte, jak nás před pár měsíci v televizi a novinách všichni strašili, že první polovina léta bude mrazivá a deštivá? To je krásná ukázka pravděpodobností. Pravděpodobnost předpovědi rapidně klesá úměrně s tím, na čím delší období se předpovídá. Takže když vám někdo tvrdí, že za čtvrt roku bude zaručeně takové a takové počasí, tak tomu jen moc nerozumí. Poslední měsíc byl nakonec extrémně horký, a tak jsem se snažil nebýt doma víc, než je nutné. Když už cestovat, tak s něčím malým, co vydrží dlouho na baterku.
Jeden ze způsobů, jak odlišit střední pracovní třídu od nižší je po generace možnost dokování – tedy snadného připojení notebooku ke všem externím periferiím. Univerzální USB doky jsem už testoval mockrát, a ač jde o zajímavé řešení, nikdy to nebude praktičností a použitelností dostatečnou náhradou. To, co Lenovo předvedlo u nových Edge, by ovšem mohlo.
Dotykové obrazovky jsou stále častější i v levných noteboocích. Microsoft i Intel na výrobce tlačí a snaží se vyvolat pocit, že bez matlání prsty se dnes nikdo neobejde. O tomhle typu dotykových obrazovek dnes mluvit nebudu. Zaměřím se na snímací vrstvy reagující na speciální pero a na možné komplikace, pokud chcete nějaký moderní přístroj použít pro práci grafika.
Vzpomene si ještě někdo na lampičky ThinkPadů, které svítily oranžově? Mělo to pár modelů řady R a bylo to dle výrobce praktičtější, ale uživatelé měli pocit, že jen bílá je ta správná. Říkám si, že by možná nebylo na škodu oprášit starý nápad u dnešních podsvícených klávesnic.
Je mi jasné, že se zde na blogu slézá řada ortodoxních ThinkPadistů, kteří se ještě nesmířili s používáním jiného poměru stran, než je 4:3. Přesto jsem se rozhodl, že se podívám na poměr stran z druhého konce – kinofilmových 21:9.
Byly doby, kdy notebooky od HP byly jedny z nejtišších, ale to možná většina z vás nezažila, protože už je to dávno. Posledních aspoň pět let má HP neustále nějaké problémy s hlučností chlazení, a pokud to není u všech, tak aspoň u většiny modelů. Ne, že by se nyní ve výrobě někdo chytl za hlavu a nastavení profilů chlazení přidal, to by bylo až moc hezké. Objevilo se ovšem neoficiální řešení.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
