ASUS patří k výrobcům, kteří na testy posílají často předprodukční/předváděcí kusy. Nese to s sebou spoustu nevýhod, protože nezřídka dojde na různé větší rozdíly od finálních produktů, někdy se ovšem objeví v souvislosti s tím i nějaká zajímavost.

Tentokrát jsem dostal na recenzi notebook ASUS F50Gx, který je taktéž předprodukčním kusem a velmi mě na něm zaujalo nastavení BIOSu. S jeho rozsáhlostí už by si totiž nezadala leckterá základní deska pro stolní počítače. (pokračování článku)

Významný distributor AT Computers vydal na svém webu zajímavou zprávu (původní dokument byl z webu 8. 1. stažen), ve které se zmiňuje o vypovězení všech distributorských smluv ze strany Fujitsu-Siemens Computers. Podobné informace ostatně zpravily i důvěryhodné zdroje z míst jiného velkého distributora. Evidentně nám tu něco končí. Je však otázkou, zda to, co nám tu začíná, bude v podobném rozsahu.

Abych některé uvedl trochu do problematiky – Fujitsu odkupuje podíl Siemensu ve Fujitsu-Siemens Computers. Otázkou je, jak se vlastně k dosavadní nabídce notebooků FSC nově Fujitsu postaví. Je obecně známo, že nejvyšší řada LifeBook (a Celsius, který u nás není tolik v povědomí) je záležitostí čistě Fujitsu a nižší řady Amilo a Esprimo řešil Siemens především lokálně zde po Evropě (někdy v podobě produktů silně vycházejících z OEM návrhů). (pokračování článku)

Před pár dny jsem se podíval na novou nabídku notebooků řady FSC Esprimo Mobile. Jeden model z první generace doma ještě mám (14″ Esprimo M9400; bude nahrazeno MacBookem) a ačkoli to není špatný notebook, má dost nedostatků – nejzávažnějšími jsou brutálně hnusný design (asi měli snahu odlišit Lifebooky) a otřesná klávesnice.

Nová generace ovšem dost pokročila. Nový design se mi zdá velmi vkusný (v některých ohledech mnohem lepší než u mého ThinkPadu) a zpracování také značně pokročilo. Vyztužená konstrukce je velmi pevná a nová klávesnice nabízí nejen o něco lepší rozložení, ale hlavně má konečně příjemný a jistý stisk. Ve FSC se navíc rozhodli přidat k touchpadu i trackpoint (tedy jeho kopii TouchStyk), který sice na trackpoint z ThinkPadů nemá ani omylem, ale potěší. Všechno tohle je pro mě spolu s možností dokování základ pro solidní pracovní notebook. (pokračování článku)

Nedávno jsem se tu velmi vztekal nad trendem vývoje systému pro obnovu notebooku do továrního nastavení (konkrétně u společnosti HP). Situace je často slabší, ale rád bych ukázal, že ne všichni výrobci na uživatele kašlou stejným způsobem, jako bylo zmíněno v minulém článku.

Jednou z těch světlých výjimek je společnost Fujitsu-Siemens Computers (FSC), která přibaluje recovery DVD s přeinstalovaným systémem, DVD s ovladači pro podporovaná OS a v případě, že si kupujete notebook s Windows Vista Business (případně Ultimate), i TwinLoad DVD pro snadný downgrade na Windows XP Profesional. (pokračování článku)

Často na diskusních fórech vidím názor, že notebookové displeje jsou všechny TN panely, takže jsou všechny k ničemu. Často se pak lidé na tento názor odvolávají s tím, že kvalitu displeje na notebooku vůbec nemá cenu řešit.

Tento názor ani v nejmenším nesdílím. Ač bych si panel s TN maticí jako externí LCD nikdy nekoupil (platí pro primární monitor, u těch sekundárních většinou stačí, že dokáží zobrazit černou a bílou), u notebooků se nic jiného (v současné době) nepoužívá.

(pokračování článku)

Na stejnou úroveň, jako jsem řadil lesklou klávesnici, řadím i prohřešek v podobě implementace spousty nesmyslných diodek po těle notebooku. V posledních letech je u notebooků obrovský boom všemožných svítivých prvků. Hráčské notebooky mají svítící i úplně zbytečné části. Tady se hodí jako příklad Acer Gemstone Blue s modře podsvíceným válcovitým kloubem spojujícím základnu notebooku s víkem. Osvítí to půlku místnosti, nejde to vypnout a je to úplně k ničemu. U multimediálních notebooků také často svítí roztodivné panely na ovládání přehrávače a Windows Media Center (jen Toshiba má možnost podsvícení těchto částí vypnout).

Předpokládal bych, že do business notebooků se tyto móresy tahat nebudou, ale opak je pravdou. Stačí se podívat na poslední generaci HP Compaq notebooků. Původní normální tlačítka se nahradila svítícími symboly s kapacitními senzory. Ty jsou nepřesné (regulace hlasitosti), nemají žádnou hmatovou odezvu a navíc na sebe upozorňují intenzivním svícením. (pokračování článku)

Je to tak 5 let, co se někdo z výrobců rozhodl, že by se mohlo šetřit na dodávaných CD/DVD k notebooku. Plán byl jednoduchý. Recovery (obnova systému do továrního nastavení) se umístí na speciální oddíl někam na konec disku s tím, že uživatel si případně potřebná média vypálí z notebooku sám. Do této doby nebylo výjimkou dostat k notebooku klidně 5-10 placek s kdejakou blbostí.

V dnešní době se zas někteří výrobci rozhodli vrátit k dodávaným médiím, ale jiní naopak přitvrdili. Asi nejhůř je na tom momentálně HP. To totiž u svých notebooků HP Compaq nabízí recovery jen z disku a u nových notebooků zrušilo možnost vypálit si ho na DVD. Pouze v případě Windows Vista Business se přidávají média na obnovu Windows XP (downgrade). To ovšem znamená, že po nainstalování Windows XP už není možné přejít jednoduše zpět na Vistu. Stejně tak čachrování s oddíly znamená nemožnost vrátit systém do původního stavu. Nabízí se otázka, zda je to u HP záměr. Začínám mít pocit, že ano. (pokračování článku)

Minulý týden jsem zakoupil na inzerát starší (~3 roky) notebook HP Compaq nx6110. Kdo se v noteboocích trochu vyzná, tak je mu jasné, že šlo kdysi o SMB lowend a jeden z nejlevnějších notebooků na trhu (cena za nejlevnější konfigurace začínala tuším někde u 13 tisíc s DPH). Jeho nevýhody byly především ve slabší výbavě. Pro změnu však nabízel dobré mechanické provedení a odolnou šasi. To je také důvodem, proč jsem ho zvolil, protože výkon se po čase smázne (hry už na tom nikdo hrát nebude tak jako tak), ale chatrný notebook kupovat ojetý je většinou velký hazard.

Potřeboval jsem notebook pro bratra s aspoň základním výkonem na základní kancelářskou činnost, maily a grabování z videokamery. Vyžadoval jsem jen minimální výbavu – USB2.0, firewire, Wifi 802.11g, ale chtěl jsem funkční baterii schopnou dát aspoň 2 hodiny normálního provozu. (pokračování článku)

Několik lidí mě kontaktovalo přes email, SZ a zdejší komentáře, že by je zajímalo, jak je to s tím špatným displejem na ThinkPadu T400. Bohužel jsem neměl s sebou nikde žádný foťák, takže jsem udělal jen jednoduchou fotečku pomocí telefonu. Kvalita je tedy rozhodně slabší, ale pro ilustraci by to mohlo postačovat.

Vlevo je displej mého notebooku ThinkPad R61. Jeho displej určitě nepatří mezi špičku, ale mezi WXGA panely nabízí takové průměrné vlastnosti zobrazení. Ačkoli mají oba panely nastavenou maximální svítivost a notebooky jsou připojeny k napájení, panel z T400 (vpravo) svítí méně a navíc jeho „bílá barva“ (ano na tom obrázku to je bílá) má značný nádech do zelena. Takový nádech působí neuvěřitelně odpudivě a nechápu, jak v dnešní době někdo může něco takového ještě vyrábět. (pokračování článku)

Na našem trhu je tento výrobce (FSC) poněkud odlišný od ostatních. Jako jeden z mála velkých výrobců nakupuje OEM šasi, která podstupují jen minimální úpravy, z nichž tou nejdůležitější je označení notebooku logem společnosti. Nákup OEM polotovarů je přitom charakteristický spíše pro menší společnosti – u nás třeba českou pobočku UMAX, „VBI“ a různé lokální prodejce.

Někteří lidé tvrdí, že takto je to u většiny levných notebooků napříč výrobci, ovšem takovému názoru musím (částečně) oponovat. Když si projdete levné modely například od Aceru, Lenova, HP, zjistíte, že je spojuje určitá podobnost návrhu s ostatními produkty stejné značky (nezmiňuji třeba ASUS a MSI, protože to jsou přímo továrny, takže je konzistence napříč produkty celkem logická). To se týká třeba rozmístění a reakce Fn kláves, možností nastavení BIOSu, chování NumPadu, speciálních vlastností a v neposlední řadě také unifikovaných softwarových nástrojů na správu notebooku.

U FSC notebooků tyto podobnosti nejsou (mimo série Lifebook).  Dříve byla OEM řešení přebírána téměř beze změny. Identický notebook s mým dřívějším FSC Amilo Pro V3205 bylo tehdy možné koupit i od dalších firem s tím, že až na logo byste se rozdílů nedohledali. Ostatně vtipné bylo i sledovat, jak se notebooky lišily i v rámci jedné specifické řady. Mám teď na mysli rozdíl mezi 12″ variantou V3205 a 14″ variantou V3405. De facto šlo o dva úplně jiné notebooky, které spolu neměly vůbec nic společného (ani uvnitř, ani zvenčí). (pokračování článku)