Na sociálních sítích na mě pravidelně vyskakuje reklama na web projektu Apple Museum, což není nic jiného než muzeum produktů značky Apple a Jobsovských odboček (NeXT a trochu Pixar), když byl zrovna vyhozen. Sám sice nejsem velkým příznivcem klasických muzeí, pokud jde o počítače, protože si všechno raději vyzkouším zapnuté a rozeberu, abych zjistil na vlastní kůži, jak se to tehdy vlastně používalo. Na druhou stranu kamarád se tam chtěl podívat a já měl zrovna v sobotu volno…

(pokračování článku)

Mám doma levný ChromeBook a není to ani zas tak špatné zařízení (Acer R11). Je to pevné, lehké, a i když to má jen Celeron-N (4-core) a 32GB eMMC úložiště, jsou tu 4GB operační paměti a 11,6″ IPS displej (1366×768). Dokonce i klávesnice je pohodlná a touchpad relativně přesný. Jenže je v tom operační systém Chrome OS…

(pokračování článku)

Už dlouho jsem si říkal, že bych se měl ještě vrátit k barevné grafice na prvních počítačích IBM PC ze začátku 80. let. Kdo si přičichl k počítačům v devadesátých letech, si už obvykle pamatuje CGA jen jako příšerně zvolenou kombinaci čtyř barev (černá, bílá, bledě modrá a růžová). V době, kdy PC vzniklo, však hry mohly vypadat i mnohem lépe – lépe než na některých dalších platformách té doby.

(pokračování článku)

Již dříve jsem se tu vyjadřoval k Windows 10 a nebylo to zrovna v pozitivním duchu. Teď už samozřejmě má tento systém každý nový stroj, který dostanu do ruky, a dohromady jsem už jej používal několik měsíců. Zatímco předtím jsem v jistých případech pouze vyřkl obavy, tentokrát už vím, že jsem se trefil. Pokusím se popsat, proč vidím Windows 10 jako stejné zklamání, jako jsem kdysi viděl Windows Vista (byť důvody jsou tentokrát jiné).

(pokračování článku)

Nevím, jestli se tomu říká štěstí, ale když jsem se doma dostal poprvé k počítačům na přelomu 80. a 90. let, šlo rovnou o 16bit PC s procesorem 286. Objevilo se doma kvůli otci, který na něm programoval do práce. Přeskočil jsem tak celou éru osmibitů, a protože mi to později bylo líto, rozhodl jsem se to napravit a zpětně se na některé podívat…

(pokračování článku)

Ze všech pracovních stanic od DELLu mě nejvíc zajímal základní model už od ohlášení nové generace. Přece jen vyšší modely jdou vždy jen cestou, jak to samé narvat do tenčího těla, nebo nabídnou mnohem víc, než potřebuje většina uživatelů. Precision 3510 je koncipován jako úplný základ pro nasazení coby skutečná mobilní pracovní stanice. Na rozdíl od pokusů jiných výrobců však v sobě má plnohodnotné čtyřjádrové procesory (včetně Xeonů). Času bohužel není moc a nevystačil by na plnou recenzi, a tak jsem se rozhodl aspoň pro rychlý test v podobě kratšího zápisku na blogu.

(pokračování článku)

Pomalu se (konečně) zbavujeme TN displejů alespoň mimo nejnižší třídu notebooků a jeden by si mohl myslet, že všechny problémy jsou nadobro zažehnány. Ale ne. Výrobci samozřejmě vždy budou hledat způsob, jak produkt optimalizovat, a ne vždy to bude po chuti náročnějším uživatelům. S vysokým rozlišením se stále častěji objevují displeje s maticí typu PenTile. Proč? Protože mají při stejném rozlišení o třetinu méně skutečných bodů (subpixelů).

(pokračování článku)

Na trhu se pomalu objevují pracovní stanice s mobilními procesory Intel Xeon E3, a i když je to velmi úzký a specifický trh, jde o zajímavou změnu v noteboocích, která stojí za pozornost. Několik notebooků s těmito procesory se mi už podařilo sehnat, takže je na čase probrat, jaké jsou reálné praktické přínosy a kdy má smysl za tento procesor připlácet. Rozdílů totiž není mnoho a rozhodně je nedocení každý.

(pokračování článku)

Už dlouho si říkám, že bych měl podobný článek sepsat. Spoustu času trávím na notebooku bez připojené myši, a když už nějakou připojím, je to vždy pouze v případě, že zapojím notebook do doku, kde mám spolu s myší i externí klávesnici a několik monitorů. Někoho možná touchpad v notebooku vůbec nezajímá, ale pro mě je to jedna z nejdůležitějších komponent, která zásadně ovlivní, jestli bych si daný notebook koupil.

(pokračování článku)

Čtvrtá generace procesorů Core (Haswell) se s námi drží už dlouho a pátou generaci (Broadwell) Intel vzal vážně snad jen v úsporných modelech. Nyní se již ládují sklady tuzemských obchodů novými notebooky s šestou generací (Skylake) a nic mě nezajímalo víc, než jak si reálně povedou nejvýkonnější procesory rodiny – čtyřjádrová Core i7. Otestoval jsem jeden (a k tomu i jedno úsporné dvoujádro), abych ověřil, pro koho má smysl zahodit současný notebook a běžet do obchodu pro nový. Předesílám, že uživatelé, kteří potřebují více výkonu, to rozhodně nebudou…

(pokračování článku)