V zápisku o tenkém notebooku DELL XPS 13 jsem zmiňoval nejnovější USB 3.0 dokovací stanici DELL D3100 postavenou na čipsetu DisplayLink s možností připojení více monitorů. Řešení se mi nakonec tak zalíbilo, že už ho mám na svém stole, a nahradilo předchozí dokynu. Po měsíci používání je možná nejvyšší čas se k ní znovu vrátit a popsat zkušenosti.
Půjčil jsem si od kamaráda DELL XPS13, abych se mrknul na notebook, o kterém se tolik mluví, a podivnou cestou den na to se na mém stole objevil 27“ monitor s rozlišením 3840×2160 (4K). Nejsem sice tester monitorů, nicméně právě (ne-)schopnost notebooků pracovat s tak vysokým rozlišením mě utvrdila v dojmu, že jde o téma, ve kterém je stále příliš mnoho zmatku. Využil jsem tedy těch několika dní a otestoval, co šlo, abych se mohl podělit o zkušenosti.
Čtvrt roku od posledního muzea? Přece to tak nenecháme. Posledně jsem zde popisoval kultovní handheld (kapesní zařízení) HP 200lx poháněný x86 procesorem a se systémem založeným na DOSu. Dnes se podívám na pozdější generaci handheldů, které opustily kompatibilitu s PC, začaly používat všemožné jiné procesory a jejich operačním systémem se stal nově vzniklý Windows CE.
Nechápu, jak je to možné, ale XPS 13 dokázalo přitáhnout na internetu, ale i v mém okolí velkou pozornost, která je většinou charakteristická spíš pro něco od Applu. Vzhledem k tomu, že o něm dost lidí uvažuje jako o náhradě svého pracovního notebooku, zaujal mě natolik, že jsem si jej od kamaráda půjčil a týden s ním pracoval, abych zjistil, zda nabídne víc než jen ten tenký rámeček displeje.
Nedávno jsem srovnával nabídku na trhu tenkých mobilních pracovních stanic. DELL Precision M3800 jsem testoval v první generaci a od ZBooku 15u jsem zas testoval menší variantu, ale ThinkPad W550s je úplná novinka, která nemá žádného přímého předchůdce. V zápisku prolétnu, co lze od něj čekat, protože tento stroj si rozhodně pozornost zaslouží.
Před více než deseti lety Intel udělal díru do světa s procesory Pentium-M, které byly úspornější než zbytek jeho produkce pro počítače. Nyní chce s úsporným Core-M zopakovat stejný scénář. Sepsal jsem své hlavní postřehy s malým srovnání, neboť tyto procesory mají nové značení a k udávaným parametrům je opět potřeba přistupovat trochu jinak. Co tedy očekávat?
Displejům se tady na blogu věnuju často. Ostatně loni jsem napsal rovnou celého průvodce. Proč se k jim pořád vracím? Považuju je totiž za velký problém současné produkce notebooků, a ač se objevují stále lepší kousky na straně jedné, na druhé straně se výrobcům daří vyhrabávat stále bídnější kusy s horším obrazem. Nůžky se rozevírají a zákazník je obvykle zmaten.
Někomu to připadá jako špatný krok od výrobců, ale já z něj mám vyloženě radost. Na trh se totiž dostává stále více mobilních pracovních stanic v tenkém a lehkém provedení. Často slýchám tvrzení, že pracovní stanice musí mít maximální výkon, ale ono to není univerzální pravidlo. Hlavní je, aby svým výkonem odpovídala nárokům jejích uživatelů – a právě na ně jsou tenké varianty odpovědí.
Z mnohých notebooků nám postupně mizí kabelové připojení do sítě. Nějak totiž nezapadá do té moderní filozofie, že by se k technice neměly připojovat žádné kabely, nabíjet by se mělo „vzduchem“ (bez ohledu na to, jak je neefektivní a neergonomické) a ideálně, aby nikde nebyly žádné konektory – ty přece akorát ničí čistý design. Jaká je realita bezdrátového síťování?
Měl jsem na pár dní zapůjčené levné SUV ix35, neboť jsem přemýšlel, zda by to nebyla lepší alternativa k tomu, co mám teď. S nadšením jsem si pak přečetl několik recenzí na českých webech o autech, abych s lítostí zjistil, že jsou dost napsané moc od boku a nic moc se v nich čtenář nedozví. Dokopalo mě to, abych sepsal ty zásadní věci, které by měl vědět každý, než si to auto koupí (zvlášť v tomto případě, kdy ix35 se prodává jak housky na krámě). Všechny zkušenosti jsem posbíral na jednom větším výletě s pěti lidmi a kufrem narvaným až po strop.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
