Člověk se pořád něco učí. Poprvé v životě se mi pokazilo SSD a poprvé v životě jsem reklamoval SSD od Intelu, pro které nejen že v ČR není oficiální servisní středisko, ale já ten svůj kousek navíc ani nekupoval. Teď už je krabice s novým SSD doma a já si můžu užívat běžných lidských radostí, jako je třeba hledání vhodného ovladače indikace Fn funkcí a čtečky otisku prstů notebooku. Zpátky ale k reklamaci…
Jak je zřejmé z minulého článku a ze zápisku na Facebooku, odešel mi disk v mém hlavním počítači a nedostatek času zjednat nápravu způsobil, že jako správný digitální houmles žiju s tím, co se zrovna vyskytne na recenzi. Nějak se to zvláštně sešlo a na delší dobu mi zůstaly vždy pouze notebooky s vyšším rozlišením displeje na nějaké menší úhlopříčce, což mě donutilo začít naplno využívat změny DPI ve Windows 8.1 a nedobrovolně zjišťovat kompatibilitu napříč řadou nových i starých programů, stejně jako řešit přebíhání mezi interním displejem notebooku (vyšší DPI) a externími monitory (základní DPI). Zde jsou mé osobní zkušenosti.
Tento rok je nějaký smolný pro techniku, kterou používám. Nejdřív úmrtí 1TB WD Slim s rychlýma zálohama, pak mobil a auto, v ThinkPadu se mi podařilo před časem vylomit USB a teď mrtvé SSD. Jde o SSD, které jsem dlouhodobě testoval a několikrát zmínil jak zde, tak i na notebook.cz. Jeho úmrtí pouze potvrzuje, o čem se mluví už dlouho – opotřebení NAND čipů už dávno není problém a většina závad plyne z řadiče a firmware.
Co si budeme nalhávat. Displeje jsou jeden z hlavních problémů notebooků v porovnání s počítači. Uživatelé to tak vnímali už před třiceti lety a platí to dodnes. Existují technologie, které jsou velmi dobré, ale klasický supermarketový počítač je samozřejmě nemá. Rozhodl jsem se tedy sepsat několik nápomocných vysvětlení, postřehů a návodů.
Už je to více než měsíc, co se mi pokazil můj starý telefon a já byl postaven před nepříjemnou situaci, že bych snad musel vybírat něco nového (což mě děsilo víc, než to pak zaplatit). Čirou náhodou se tak stalo zrovna ve chvíli, kdy mi Acer nabídl, jestli bych se nepodíval na jejich nový mobil a něco o něm nenapsal… prý jedno co, a když by mi nevyhovoval, ať ho klidně rozšlapu. Byla to lákavá nabídka, ale nebyl jsem si jistý, jestli Acer ví, do čeho jde…
Je to s podivem, ale za celou dobu muzea jsem sem nepřidal ani jediný ThinkPad. Čím jiným to napravit než modelem, který byl jedním z prvních vyslaných notebooků do vesmíru. ThinkPad 760XD patřil do segmentu pracovních stanic a nabízel různé speciální funkce od VoIP telefonie až po dekodér MPEG videa a televizní vstup/výstup.
Omylem mi na stole na čas přistál speciální pokus DELLu o tenkou pracovní stanici. Je to hodně specifický kus hardware, tak jsem ho letmo okoukl a zde je pár mých dojmů. Mohou se vám hodit, pokud přemýšlíte, že byste tímto počítačem nahradili svou tlustější klasickou „workstejšnu“.
Minulý díl byl hlavně o ustálení vývojového cyklu a začátku rivality mezi společnostmi ATI a NVIDIA. 3D už měl každý čip a od herních se oddělily profesionální varianty pro 3D/CAD nasazení. Dnes zabrousím trochu dál k představení prvních grafických čipů s pixel shadery, aby se následně vrátil v čase a část historie prošel znovu z opačného konce spektra – integrovaných grafik. Tento díl je nakonec tak dlouhý, že jsem jej raději rozdělil na dva, abyste to měli čas rozdýchat.
Bohužel je to tak. Jestli jste si nedávno koupili nějaký notebook, pravděpodobně jste vyhodili peníze úplně zbytečně. Pár vyhořelých geeků „českého internetu“ totiž píše, že klasické počítače jsou mrtvá záležitost. Pokud s nimi nesouhlasíte, je to určitě tím, že nechodíte mezi lidi a máte klapky na očích.
Průměrný uživatel dnes nejspíš nebude tušit, co to PowerPC vlastně je, nebo bylo. Ti trochu zběhlejší si možná vzpomenou na desetiletou etapu počítačů od Applu, které procesory PowerPC používaly. Jen málokdo si dnes ovšem vzpomene, jak velké plány mělo v první polovině devadesátek spojení společností Apple, IBM a Motorola ve snaze ukončit nadvládu Intelu v osobních počítačích.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
