Nedávno jsem zas přemýšlel, na kterou firmu ze všech, co v ČR znám, mám nenegativnější názor. Došel jsem k tomu, že je jí jednoznačně O2. Snad neznám firmu, která na své zákazníky kašle tak, jako právě O2. To, že nejsou schopni nikdy aktivovat u mobilních služeb „neomezený“ data a radši pak zkouší, jestli zákazníci zaplatí horentní sumy, nebo se ozvou v rámci reklamace (zažil jsem nezávisle u více lidí), na to jsem si už zvykl. Stejně tak jsem si zvykl, že nejsou schopni sami zapojit O2 TV v paneláku v Praze a službu zákazníkovi předají v naprosto nepoužitelném stavu, aby pak následoval kolotoč telefonátů, návštěv techniků a po pár měsících zrušení služby.

Nejlepší zážitky mám ovšem s ADSL. Celou jejich nabídku beru jako nějakou reality show, a vždy když volám na support, tak mám z druhé strany dojem nějakého zábavního pořadu typu Mrázek ústředna. Nemá cenu tu popisovat všechno, tak zkusím vypíchnout něco z poslední doby. (pokračování článku)

Karle, pořád ses ptal, kdy napíšu zas něco ze života. Dočkal ses. Řídím se heslem, že když nemám o čem psát, tak prostě nepíšu, a tak tu vznikla víc jak týdenní pauza (kecám, mám rozepsaný články o dokovacích stanicích, Apple, mobilech a podobně, ale není aktuálně síla to dopsat). Taková dlouhá pauza je přímo ideální pro nějaký můj netechnický výlev.

Dnešní zápisek bude tak netechnický, jak jen to je možné. Týká se totiž lidí. Jde o moje malé zamyšlení nad vlastnostmi lidí, kterými se obklopuji (tak nějak nevědomky) a kteří jsou pro mě v nějakém významu nakonec přínosem. Hodně věcí cítím už nějak sám od sebe, ale dlouho jsem hledal, jak je všechny pojmenovat. (pokračování článku)

Už to dávno není procesor, co většina lidí nejvíc řeší na svém notebooku. Skoro u každého výběru notebooku na fóru v dnešní době vidím otázku, zda zvolit integrovanou, nebo dedikovanou grafickou kartu. Tento článek je takovým kratičkým průřezem historií integrovaných grafik a popisem toho, co je aktuálně na trhu. Tím bych se rád vyvaroval otázek na toto téma, které mi čas od času přijdou do mailu.

Sám jsem byl dlouhou dobu velkým odpůrcem integrovaných grafik a není se čemu divit. V době, kdy jsem se začal zajímat o notebooky já, ještě žádné integrované grafiky se sdílenou pamětí nebyly. To všechno přišlo až podstatně později a v raných fázích nebylo o co stát. (pokračování článku)

Náhodou jsem si procházel statistiky (ehm, procházím je skoro pořád) a zjišťuji, že mnoho lidí se sem na blog dostane, když hledá něco o noteboocích Acer. Ty Mountfield dává k sekačkám a dalšímu jeho sortimentu. Nebudu říkat, že je dává zdarma, protože je to je nesmysl – výraz v ceně bude mnohem vhodnější. Přímo jsem se zde těmto notebookům nevěnoval. Nyní to opravím, aby zmínění návštěvníci našli odpověď na to, co hledají. Měl jsem doma možnost déle pracovat rovnou s třemi notebooky Aspire One a věřím, že to nejdůležitější o nich vím.

(pokračování článku)

Začátkem měsíce jsem psal o výhodné koupi notebooku Apple iBook G4, určeného pro bratra na práci v terénu. Jelikož jsem mu tento notebook zprovoznil a nainstaloval, měl jsem ho možnost delší dobu používat (vlastně ho mám stále u sebe). S Mac OS (X) už jsem se setkal mockrát, ale tentokrát jsem měl možnost a čas s notebookem hodně experimentovat, tak jsem se rozhodl, že konečně něco napíšu.

(pokračování článku)

Uběhlo čtvrt roku od doby, kdy jsem si koupil SSD paměť do svého ThinkPadu. Kdysi jsem o tom sepsal článek, kde jsem nahodil i několik pěkných grafů. Grafíky a tabulky jsou sice fajn, ale tolik toho taky neřeknou, a pak určitě není nad zkušenosti člověka, který s notebookem vybaveným SSD pamětí pracuje několik měsíců.

(pokračování článku)

Málokdy se podaří tak dobrý nákup, jako se mi stal minulý víkend. Zatímco v bazarech lze najít za cenu 3500,- Kč často jen nějaké vyloženě retro notebooky s procesory Pentium-II a mrtvou baterkou, za stejnou cenu jsem vydražil na aukru 4 roky starý 12″ notebook Apple iBook G4.

Kdo mě zná, tak ví, že nejsem příliš velkým zastáncem této značky, a když mě něčím naštve, nebojím se na ní napsat nějaký ten pamflet. Na druhou stranu dobrý notebook ještě poznám a ty od Apple jsou opravdu jedny z těch lepších (i když třeba MacBook Air bych si fakt nekoupil). Jsou sice často v mnoha parametrech silně omezené, ale nabízí velmi kvalitní zpracování a také takové ty drobnosti, které člověk pozná třeba při používání notebooků řady ThinkPad. (pokračování článku)

Na Petrově oblíbeném obchodě Shark jsem postřehl docela zajímavou reklamu nabízející herní notebook za v přepočtu pouhých 16 523,- Kč (s DPH). Docela mě to zaujalo, protože u nás v ČR jsou herní notebooky docela drahé.

Naši východní sousedé jsou evidentně poměrně nenároční. Za herní stroje jsou považovány i notebooky s GeForce 9200M GS. Je zajímavé, že v západních zemích jsou takové grafiky považované za absolutní lowend, který „přebije“ už jen integrovaný Intel.

Někdy si říkám, že bych snad i chtěl žít ve stejné realitě jako lidé tvořící takové popisky. To by byl pozitivní život.

Linux na specifické účely používám už od dob, kdy tu většina lidí vůbec netušila, o co vlastně jde. Začínal jsem s ním ještě v době, kdy můj notebook měl procesor 486 a 4 MB RAM (co si pamatuju, tak šlo o Slackware s upraveným kernelem). Tenkrát na podobné konfiguraci ještě bylo možné v Linuxu pracovat i v grafickém prostředí (u mě 640×480 při 256 barvách).

Časy se mění a později přišla po roce 2000 první vlna popularizace. Věřím, že Linuxu tenkrát hodně prospěla. Těšilo mě sledovat ten vývoj. Není to zas tolik let zpátky, kdy se ještě muselo každé hardwarové zařízení konfigurovat manuálně. Vzpomínám si, jak mě potěšilo, když mi SuSE poprvé dokázalo detekovat samo zvukovou a televizní kartu, nebo později, když se mi podařilo dostat do systému ACPI moduly s podporou mého notebooku Toshiba. (pokračování článku)

Oni jsou ty internety hrozně zrádná věc. Někdy se na nich něco objeví, a pak je to zase fuč. Tentokrát je fuč moc pěkný článek o srovnání workstation modelů mezi HP a čínskou skládačkou (Clevo přenálepkované na Eurocom a následně ještě přenálepkované na Goldmax). Vůbec by mě nenapadlo, že HP může vyhrát i při porovnávání ceny, leč čísla hovoří jasně. Zde je ten původní článek:

Pri svojích potulkách na internete som narazil na jednu novú českú firmu, ktorá sa snaží dovážať k nám notebooky Eurocom z Kanady. Odhliadnúc od toho, že sa jedná o šasi Clevo s nálepkou XYZ (v Európe napr. UMAX) mi nedalo porovnať 17″ workstation konfigurácie.

Do porovnania sa tak dostali notebooky Goldmax Flame („s brutální grafickou silou“) a HP Elitebook 8730w. Ceny z ČR budú prepočítané aktuálnym kurzom Tatrabanky (k 17.4.2009), Poďme sa však pozrieť na konfigurácie*: (pokračování článku)