Situace kolem mini-notebooků mi v poslední době připadá přinejmenším zabrzděná. Výrobci stále recyklují identické vnitřnosti v různě přebarvených šasi a inovace evidentně vzala za své.

hudba budoucnosti? kdepak – skoro 10 let zpět

Za zmínku v podstatě stojí jen nedávno propíraná informace o novém ARM procesoru, který by se mohl stát konkurencí Atomu. Udělat konkurenci řešení s Atomem ostatně nemůže být až zas tak těžké. Vyniká totiž opravdu jen svou cenou a spotřeba se kolikrát neliší od klasických procesorů (a čipových sad) pro „dospělé“ notebooky. Modely s výdrží „něco málo přes 2 hodiny“ nelze považovat za mobilní. Nový ARM Cortex-A8 útočí na Atom právě svou malou spotřebou, což je mimochodem vlastnost pro ARM dlouhodobě typická. (pokračování článku)

Už dlouho jsem nezažil takovou úlevu, jako právě tento týden, když jsem poslal na tiskárnu vytisknout 150 stránek své bakalářské práce (pro méně chápavé, jde o 3 výtisky po 50 stranách). Pokud jste měli pocit, že v poslední době tu toho moc nepřibývalo, tak to nebyl jen pocit. Byl jsem rád, když tu vyšel aspoň jeden článek za týden a někdy byl velký problém to dodržet.

Důvod je celkem logický. Jak jsem již psal před půl rokem, prodlužoval jsem si své bakalářské studium. Důvody jsem z části popsal už kdysi, a co jsem nepopsal, to si nechám pro sebe i tentokrát. Podstatné je, že po určité pauze jsem se v listopadu opět vrhl na svou bakalářskou práci, u které jsem si slíbil, že ji dokončím už v lednu (jinak bych musel žádat prodloužení zadání), což znamenalo vynaložit větší úsilí. Můj zadavatel práce mi totiž v zadání docela „naložil“ a já toho ještě zas tolik hotového neměl.

Až do Vánoc jsem proto tvrdě makal, abych měl hotové veškeré požadované softwarové vybavení a mohl se začátkem nového roku věnovat sepisování výsledného dokumentu (letošní svátky jsem si vážně neužil tak, jak bych si představoval). Druhý den po silvestru jsem začal sepisovat a po mnoha konzultacích a opravách jsem tuto neděli dokument čítající 50 stran dokončil. (pokračování článku)

Kdo sleduje můj Twitter, tak jistě ví, že jsem si před týdnem objednal SSD paměť a adaptér na umístění původního disku do UltraBay šachty místo optické mechaniky. SSD mi zatím ještě nedorazilo a ani nemám tušení, kdy vůbec přijde (holt „obvykle skladem u dodavatele“), ale adaptér mám již doma, tak místo odpovídání na jednotlivé dotazy raději hodím malý článeček pro ty, kteří si plánují také rozšířit svůj ThinkPad o druhý disk. (pokračování článku)

Sem tam nějakého uživatele napadne vyzkoušet si alternativní operační systém Linux na svém notebooku. Zatímco na stolním počítači stačí vložit nějaký jiný disk a vše se může testovat bez rizika, v notebooku má zatím stále většina lidí disk jen jeden. Část lidí se čachrování s diskovým prostorem raději vyvaruje, ale najdou se i tací, kteří si Linux zkusí nainstalovat a nechají jeho instalátor automaticky zmenšit oddíl s Windowsem.

Jenže ne všechno je bezchybné. Zejména na noteboocích jsou kolikrát disky podivně rozdělené už od výrobce, a tak si s tím instalátor nemusí správně poradit. Zbytečně se pak na fórech množí nešťastní uživatelé, kterým v lepším případě jen nechce nabootovat Windows a v horším případě zmizela „nenávratně“ všechna data. (pokračování článku)

Významný distributor AT Computers vydal na svém webu zajímavou zprávu (původní dokument byl z webu 8. 1. stažen), ve které se zmiňuje o vypovězení všech distributorských smluv ze strany Fujitsu-Siemens Computers. Podobné informace ostatně zpravily i důvěryhodné zdroje z míst jiného velkého distributora. Evidentně nám tu něco končí. Je však otázkou, zda to, co nám tu začíná, bude v podobném rozsahu.

Abych některé uvedl trochu do problematiky – Fujitsu odkupuje podíl Siemensu ve Fujitsu-Siemens Computers. Otázkou je, jak se vlastně k dosavadní nabídce notebooků FSC nově Fujitsu postaví. Je obecně známo, že nejvyšší řada LifeBook (a Celsius, který u nás není tolik v povědomí) je záležitostí čistě Fujitsu a nižší řady Amilo a Esprimo řešil Siemens především lokálně zde po Evropě (někdy v podobě produktů silně vycházejících z OEM návrhů). (pokračování článku)

Dnes se budu věnovat jednomu velmi nepříjemnému problému, který se objevuje u relativně velkého množství notebooků. Majitelé lepšího sluchu to mají v dnešní době těžké s kdejakou elektronikou. U notebooků jsou v podstatě dva „nejprovařenější“ prvky produkující hluk – pevný disk a ventilátor.

Pevný disk lze snadno vyměnit, takže následná náprava u už zakoupeného notebooku není tak problematická. S ventilátorem je to horší. Je nutné si hlídat recenze, postřehy uživatelů a nejlépe si konkrétní model notebooku dojít někam osahat (ačkoli to je problém; když je někde notebook vystaven, tak je kolem většinou velká hladina hluku okolí). Proti disku je však velká pravděpodobnost, že podobný model bude mít stejnou hlučnost u všech kusů. U disků je to různé. Výrobce použije disk té firmy, od které zrovna přijede kamion do továrny. (pokračování článku)

Den se dnem se sešly a hle, máme zase konec roku. Ale co, o tom psát nebudu – toho máte jistě ze všech stran více než dost. Navíc nejsem velkým zastáncem dnešní zkomercializované formy Vánočních svátků, které se zaměřují především na kupování dárků. Obchodníci v nás už konečně dokonale zakořenili pocit, že nekoupit někomu dárek (právě na Vánoce) je vlastně to samé, jakou dotyčnou osobu nemít rád.

Jenže o tom dnes psát nebudu. Ono už těch konců roku bylo nějak hodně a zjišťuji, že můj počítač už nepostačuje mým neustále se zvyšujícím nárokům na výkon. Část čtenářů se nejspíš podivila, že mám mimo notebooku i počítač. Ano je to tak. Jen od roku 2006 neslouží jen mě, ale trůní v obýváku pro potřeby celé rodiny. (pokračování článku)

S poslední generací multimediálních notebooků už se naštěstí rozšiřuje penetrace modelů s digitálním DVI/HDMI výstupem. Je však stále mnoho modelů, které nemají jinou možnost vyvést obraz než analogovým VGA výstupem. Někdo tvrdí, že rozdíl mezi DVI a VGA poznat nejde, někdo tvrdí, že přes VGA na dnešních velkých LCD panelech bude obraz úplně rozmazaný. Pravda je samozřejmě někde mezi a nejde to tak snadno rozsoudit. (pokračování článku)

Dnes se budu věnovat vlastnosti, která mě na Vistě štve úplně nejvíce a byla také možná tím úplně hlavním důvodem, proč jsem tento systém na svém vlastním notebooku relativně rychle zavrhl. Nedávno jsem tu psal o důležitosti hibernace a režimu spánku pro uživatele, kteří svůj notebook využívají opravdu naplno. Jenže k čemu je hibernace, když v součtu trvá pomalu tak dlouho jako čistý start systému? Ano, přesně to je jedním z problémů posledního vydaného OS od Microsoftu.

Tento článek jsem měl v úmyslu napsat už dávno, ale nějak jsem to odkládal. Startem pro mě byla až nedávná diskuze na serveru NOTEBOOK.cz, kde se někdo pozastavoval nad tím, že jeho nový notebook hibernuje moc dlouho. Rozhodl jsem se proti sobě postavit dva podobné notebooky, nasimulovat podobnou situaci a změřit, jak jim bude hibernace dlouho trvat. (pokračování článku)

Před pár dny jsem se podíval na novou nabídku notebooků řady FSC Esprimo Mobile. Jeden model z první generace doma ještě mám (14″ Esprimo M9400; bude nahrazeno MacBookem) a ačkoli to není špatný notebook, má dost nedostatků – nejzávažnějšími jsou brutálně hnusný design (asi měli snahu odlišit Lifebooky) a otřesná klávesnice.

Nová generace ovšem dost pokročila. Nový design se mi zdá velmi vkusný (v některých ohledech mnohem lepší než u mého ThinkPadu) a zpracování také značně pokročilo. Vyztužená konstrukce je velmi pevná a nová klávesnice nabízí nejen o něco lepší rozložení, ale hlavně má konečně příjemný a jistý stisk. Ve FSC se navíc rozhodli přidat k touchpadu i trackpoint (tedy jeho kopii TouchStyk), který sice na trackpoint z ThinkPadů nemá ani omylem, ale potěší. Všechno tohle je pro mě spolu s možností dokování základ pro solidní pracovní notebook. (pokračování článku)