O UltraBoocích se teď hodně mluví a mluví se o nich asi mnohem víc, než jak se prodávají. Jelikož můj zájem o lehké a tenké notebooky je již dlouhé roky konstantní, rozhodl jsem se, že se k nim vrátím v dalším zápisku, přestože mě za to Intel neplatí – ne, to 300GB SSD nepočítám… ;-)

Ale vážně. Přestože si stále stojím zatím, že pod slovem UltraBook zde nepřichází po technické stránce nic revolučního, neboť jde v podstatě o to samé, co už tu je dlouhé roky, notebooky, které pod tímto názvem přichází na trh, jistě stojí za pozornost. (pokračování článku)

Microsoft už druhým rokem svůj operační systém dodává na optických discích CD-ROM, objevuje se první internetová bublina a svět PC žije multimédii. I tak by se dal charakterizovat rok 1997. Vzpomněl jsem si na něj kvůli dnešní tiskové konferenci Intelu na téma UltraBook. Mezi 20 a 30 tisíci korun se dnes dají sehnat lehké a tenké stroje s rozumným (byť sníženým) výkonem a omezenou výbavou. Myslíte, že před těmi 14 lety nic podobného neměli?

(pokračování článku)

Standardně bývá možnost přidání druhého disku výsadou spíše business modelů a některých 17“ notebooků. Mnoho lidí ovšem netuší, že druhý disk lze přidat téměř do libovolného notebooku, který je vybaven optickou mechanikou. Zkusím předvést, co to vyžaduje za zákrok, a aby to bylo ještě názornější, jako figurant posloužil ten nejlevnější notebook od HP, který lze sehnat za 8 tisíc včetně DPH.

(pokračování článku)

Nedávno jsem přemýšlel, že by mi vlastně vůbec nevadilo mít větší notebook, než těch doposavad pro mě mezních 14“. Od té doby, co se přešlo na 16:9, se mi úhlopříčka 15,6“ líbí. Není potřeba mít zbytečně moc místa před, ani za klávesnicí a může to mít numerický blok. Navíc oproti menším úhlopříčkám má smysl displej s vyšším rozlišením (než trapných 1366×768). Jenže ta hmotnost – ta to vždycky diskvalifikuje. Průměr je okolo 2,5 kg, a když někdo udělá něco, co propaguje jako „thin & light“, má to vždy aspoň 2,3 kg.

(pokračování článku)

Pamatujete si spor Samsungu a Applu kvůli Galaxy Tab? Ve zkratce jde o to, že Samsung udělal zařízení, které se hodně podobá iPodu a Applu se to nelíbilo, takže to dal k soudu a ten prodej v některých zemích zakázal. Někteří říkali, že Apple se snaží patentovat zaoblený kvádr. Sám jsem v tom viděl jen nějakou zastrašovací taktiku. Pak jsem se podíval blíže na porovnání produktů, jejich balení, příslušenství a vůbec toho, kde to prodávají (krásný výcuc na idownloadblog.com), a hned jsem změnil názor. U Samsungu 900X vidím něco podobného, jen to teď není tak intenzivní.

(pokračování článku)

Sem tam od někoho slýchám, že má na Applu rád, jak jeho notebooky jsou ihned po vybavení připraveny k použití po pár kliknutích. Vše je čisté, nemusí se nic mazat, ani upravovat. Jsou i výrobci notebooků s Windows, kde je něco podobného také standardem (business DELL, Fujitsu,…), ale spousta zejména konzumních modelů (Acer Aspire, Toshiba Satellite, Sony VAIO) volí naprosto opačnou strategii a nemohu se zbavit dojmu, že tlačí na pilu víc a víc. Na recenzi mi přišla Toshiba Satellite P770 a nestačil jsem se divit, jak intenzivní snahu výrobce vyvinul při zaplevelení systému.

Něco podobného jsem původně vůbec nechtěl psát, ale během recenzování se s tím setkávám často a vždy mě stojí čas aspoň část smazat, abych dostal notebook do použitelné podoby. Tento zápisek je spíš takovým obrázkovým příkladem, jak to nemá vypadat. (pokračování článku)

Před časem jsem se zmínil, že jsem začal používat šifrování celého pevného disku pomocí nástroje TrueCrypt. Teď už by to mělo být více než rok. Na Internetu není moc českých článků o zkušenostech s šifrováním oddílů se systémem na obyčejných noteboocích a dotazy k tématu, které mi lidé kladou, se často opakují, takže jsem se dokopal a aspoň základní zkušenosti sepsal. Určitě to není na škodu, protože zejména v souvislosti s notebooky je bezpečnost dat velmi diskutované téma.

(pokračování článku)

Bude to asi měsíc a půl, co mi od HP přišla krabice se 17″ multimediálním notebookem Pavilion dv7 v nejnamakanější konfiguraci. Bylo to přesně den před odjezdem na hudební tábory, kde jsem dělal jednoho z vedoucích. Celé to bylo narychlo, ale protože jsem potřeboval ThinkPada využít k nahrávání, udělal jsem z nového přírůstku rychle svůj hlavní stroj. Trochu jsem se obával těch tří týdnů mimo domov, kdy bych z něj nemohl přejít na cokoli jiného, ale nakonec jsem u něj zůstal až do teď. V tomto zápisku popíšu zkušenosti, které jsem během té doby nabyl.

(pokračování článku)

Paviliona mi HP zapůjčilo přibližně před měsícem. Za tu dobu jsem stihl ledacos vysledovat a nějaké dotazy na mě padly od jiných vlastníků poslední generace dv7. Právě dotazy mě dovedly k myšlence vydat tento zápisek dřív než první várku zkušeností s tímto zajímavým počítačem.

(pokračování článku)

Když se poprvé začala řešit spotřeba PC notebooků, byla 80. léta v druhé polovině, Rusové se hecovali, zda může jaderná elektrárna bouchnout a Škodovka poprvé ukázala nové lidové vozítko – Favorit. Kdo měl počítač, byl za pošuka a notebooky byly spíše tématem pro sci-fi. Notebooků se prodávalo tak málo, že vůbec nemělo cenu dělat pro ně speciální procesory. Spotřeba tehdejších procesorů třídy XT byla beztak malá a všichni byli spokojeni, když se vyrobila aspoň úspornější CMOS varianta. Prostě sluníčková doba.

(pokračování článku)