Máme tu svátky klidu, lásky a pohody. Nepochybuji o tom, že si je všichni náramně užíváme v teple domova se svými rodinami. Pokud byste si je chtěli zpestřit kreativní činností, můžete se zúčastnit naší velké novoroční soutěže! Uděláte tím něco dobrého pro svět a ještě můžete vyhrát.
Chtěl bych popřát všem čtenářům mého skromného elektronického plátku šťastný Nový rok. Přeju vám, abyste byli v roce 2012 šťastní. Ono s tím štěstím je to strašné klišé a používá se to tak nějak automaticky, ale není to můj případ. Štěstí je v životě opravdu to nejdůležitější. Ať už v životě děláme cokoli, vždy bychom měli přemýšlet, zda nás to naplňuje a zda jsme opravdu šťastní.
Štěstí se neukrývá ani v pracovních úspěších, ani v materiálních hodnotách a není snadné ho najít. Člověk se k němu musí dopracovat, až když pochopí smysl svého života. Před měsíci jsem se dozvěděl jednu nemilou informaci od doktorů, což mě donutilo přemýšlet o životě, vesmíru a vůbec… a došel jsem k závěru, že jsem spokojený, jak jsem svůj život doposud prožil. Přál bych každému, aby to mohl říct také.
Na závěr si neodpustím volný překlad věty, kterou před mnoha lety řekl Steve Jobs v jednom svém projevu: „Váš čas je omezený, takže jej neplýtvejte žitím života někoho jiného.“
Již dříve jsem se tu rozčiloval, jak moc dokáže Toshiba narvat své notebooky zbytečným balastem. Jelikož se často setkávám s tím, že bezradní uživatelé takový notebook dostanou, jsou nespokojení s jeho rychlostí, ale nevědí, co mohou smazat, rozhodl jsem se, že udělám jednoduchý návod.
Nemám rád PR články, co se tváří jako nezávislá autorská tvorba. Proto zde také nic podobného nenajdete, přestože nabídek je od firem stále dost. Dnes udělám výjimku a trochu toho „PR“ se objeví i zde. Většina mě zná jako specialistu přes notebooky, ale pravda je taková, že mám spoustu zájmů a konkrétně notebooky nejspíš ani nejsou tím časově nejnáročnějším.
Občas ten dotaz někdo vznese. Typický případ vypadá následovně: někdo zajde do obchodu a koupí si notebook, ale doma zjistí, že mu na jeho sdílené grafice v procesoru neběží jeho oblíbené hry. Na internetu najde stejný notebook s grafickým čipem AMD, či NVIDIA a zaraduje se, že existuje řešení a bude stačit grafiku jen přidat. Je tomu tak? Asi ne, když se takhle ptám.
O UltraBoocích se teď hodně mluví a mluví se o nich asi mnohem víc, než jak se prodávají. Jelikož můj zájem o lehké a tenké notebooky je již dlouhé roky konstantní, rozhodl jsem se, že se k nim vrátím v dalším zápisku, přestože mě za to Intel neplatí – ne, to 300GB SSD nepočítám… ;-)
Ale vážně. Přestože si stále stojím zatím, že pod slovem UltraBook zde nepřichází po technické stránce nic revolučního, neboť jde v podstatě o to samé, co už tu je dlouhé roky, notebooky, které pod tímto názvem přichází na trh, jistě stojí za pozornost. (pokračování článku)
Microsoft už druhým rokem svůj operační systém dodává na optických discích CD-ROM, objevuje se první internetová bublina a svět PC žije multimédii. I tak by se dal charakterizovat rok 1997. Vzpomněl jsem si na něj kvůli dnešní tiskové konferenci Intelu na téma UltraBook. Mezi 20 a 30 tisíci korun se dnes dají sehnat lehké a tenké stroje s rozumným (byť sníženým) výkonem a omezenou výbavou. Myslíte, že před těmi 14 lety nic podobného neměli?
Standardně bývá možnost přidání druhého disku výsadou spíše business modelů a některých 17“ notebooků. Mnoho lidí ovšem netuší, že druhý disk lze přidat téměř do libovolného notebooku, který je vybaven optickou mechanikou. Zkusím předvést, co to vyžaduje za zákrok, a aby to bylo ještě názornější, jako figurant posloužil ten nejlevnější notebook od HP, který lze sehnat za 8 tisíc včetně DPH.
Nedávno jsem přemýšlel, že by mi vlastně vůbec nevadilo mít větší notebook, než těch doposavad pro mě mezních 14“. Od té doby, co se přešlo na 16:9, se mi úhlopříčka 15,6“ líbí. Není potřeba mít zbytečně moc místa před, ani za klávesnicí a může to mít numerický blok. Navíc oproti menším úhlopříčkám má smysl displej s vyšším rozlišením (než trapných 1366×768). Jenže ta hmotnost – ta to vždycky diskvalifikuje. Průměr je okolo 2,5 kg, a když někdo udělá něco, co propaguje jako „thin & light“, má to vždy aspoň 2,3 kg.
Pamatujete si spor Samsungu a Applu kvůli Galaxy Tab? Ve zkratce jde o to, že Samsung udělal zařízení, které se hodně podobá iPodu a Applu se to nelíbilo, takže to dal k soudu a ten prodej v některých zemích zakázal. Někteří říkali, že Apple se snaží patentovat zaoblený kvádr. Sám jsem v tom viděl jen nějakou zastrašovací taktiku. Pak jsem se podíval blíže na porovnání produktů, jejich balení, příslušenství a vůbec toho, kde to prodávají (krásný výcuc na idownloadblog.com), a hned jsem změnil názor. U Samsungu 900X vidím něco podobného, jen to teď není tak intenzivní.
NoteBookBlog.cz
Retrocomputing (RSS)
