Na běžné kancelářské nesmysly dnes stačí skoro cokoli. Takový 12 let starý Office 97 rozpětím funkcí dalece převyšuje potřeby drtivé většiny uživatelů. Přitom jej lze provozovat na počítači s procesorem 386 a 8 MB RAM. Když teď počítáme něco v ekonomických předmětech v Excelu (2007), máme ve škole počítače s procesory  Core i7 a 8 GB RAM… ale neděláme tam nic, co by nezvládla už ta první konfigurace. Pro výrobce hardware je dnes holt problém vymyslet důvod, pro který si lidé budou kupovat novější počítače (pokud se ty staré nerozpadnou).

Jedním z takových důvodů pro upgrade by mohla být možnost přehrávat HD filmy. Dnes už by každému na fórech asi připadalo legrační, kdyby se tazatel u nového notebooku ptal, zda umí přehrávat hudbu a filmy, ale dříve to byla častá otázka. Stejně jako se dnes nezřídka lidé ptají, zda je nějaký notebook vhodný pro HD filmy. Zjednodušeně se pokusím přiblížit, jak to dnes s tím přehráváním HD filmů vlastně je. (pokračování článku)

S příchodem konzumního způsobu života dnes frčí nakupování levných věcí. U notebooků už se tomu ani nedivím. Na co bych si kupoval notebook za 60 tisíc, když stroj za 20 poskytne pro jednotlivce v mnohém stejné pohodlí. Možná bude jeho životnost kratší, ale nejspíš nebude kratší třikrát, takže stále ušetřím.

Přemýšlím, jestli něco podobného jde aplikovat i na nákup obrazovek. Vyplatí se vůbec častý nákup levných LCD třeba za 4 tisíce proti nákupu kvalitnějšího LCD za 12 tisíc s očekáváním třikrát delší doby použití? (pokračování článku)

Poslední dobou se nějak roztrhl pytel s výrobci, kteří implementují do svých notebooků osekanou linuxovou distribuci, která se spustí místo Windows při stisku nějakého speciálního tlačítka. Nejčastěji jde o Slashtop Linux (případně Phoenix HyperSpace). Většinou to jsou takové jednoduché distribuce, kde (v závislosti na libovůli výrobce notebooku) najdete programy od webového prohlížeče až třeba po Skype nebo prohlížeč fotek uložených na pevném disku.

Myšlenka je to pěkná, ale má hned několik úskalí, která celé řešení ubíjejí. Současná podoba je tak podle mého názoru vhodná spíše pro technické nadšence. Rozepsal jsem několik vlastností, které považuji za nedostatky. (pokračování článku)

Nerad se dívám v televizi na zprávy. Někteří lidé jsou sledováním zpráv úplně posedlí, ale držím se myšlenky, že až přijde konec světa, někdo mi to určitě řekne. Nejsem ale doma sám a občas je televize zapnutá, když zrovna večeřím.

Zaujala mě Česká protipirátská unie. To je banda takových sluníčkových lidí se zvláštním smyslem pro humor (předpokládám, že navíc placených z našich daní). Výsledky ve svých tiskových zprávách skládají z takových případů, jako že si nějaká holka natočí na starou Nokii film (část?) v kině. Kvalita zcela jistě taková, že už by se na to nepodívala ani ta holka, ale oni ji naháněli policajti společně s přestrojeným promítačem, jak kdyby byla vrah malých dětí. Nakonec si vítězoslavně mohou udělat další krutě vybojovanou čárku v boji proti pirátství. Jestli tohle jsou úspěchy, kterými se potřebují chlubit, tak to asi žádnou pořádnou práci neodvádí. (pokračování článku)

Ono je to s těmi bity takové těžké. Průměrný uživatel naprosto netuší, o co vlastně jde, a rádoby-pokročilí zas mají pocit, že „čím víc bitů, tím víc Adidas.“ První 32bit procesor na platformě PC vznikl někdy v polovině 80. let minulého století a šlo o Intel 80386. Platforma PC však šla vždy cestou velké kompatibility, takže reakce softwaru byla pomalejší. V podstatě ještě Windows Millenium (nástupce Windows 98) z roku 2000 je z části 16bit.

Prvním 64bit procesorem (v podobě, která se dnes používá) kompatibilním s instrukční sadou x86 byl Athlon 64, se kterým přišlo AMD někdy v roce 2003. Vývoj počítačů je dnes rychlejší, takže nehrozí, že by se plně 64bit operační systém pro běžné lidi objevil až za 15 let. Dlouhou dobu bylo 64 bitů otázkou spíše pro serverové nasazení, ale doba pokročila, tak zkusím rozebrat, jak se dnes vlastně věci mají. (pokračování článku)

Je mi jasné, že teď se bude na většinu čtenářů valit téma Windows 7 ze všech stran, ale ani tento blog si nějaký článek o Windows 7 neodpustí. Microsoft svůj systém potřebuje prodat, a tak se teď všude budeme dozvídat, jak je nová verze daleko lepší než všechny předchozí ve všech ohledech – jak je rychlejší, stabilnější, lépe ovladatelná a já nevím, co ještě.

Podobným způsobem tu psát nebudu. Nikdo mě z MS neplatí, tak bych z toho ani nic neměl. Spíše se na nový OS podívám z pohledu uživatele, který nevyžaduje mít za každou cenu to nejnovější a reklamní kampaně výrobců SW a HW už ho taky tolik neovlivní. Přecházel jsem na svém notebooku z Windows XP Professional (32bit) na Windows 7 Professional (64bit) a v tomto zápisku rozeberu těch několik změn, které nejvíce ovlivnily mou práci s počítačem. To znamená, že budu řešit jen to, co se mě jako uživatele přímo týká, a ne věci typu velikost kernelu, práce s grafickým ovladačem a podobně. (pokračování článku)

Před nějakým časem jsem tu řešil upgrade svého notebooku IBM ThinkPad 760XL. Měl nedostatek RAM. Paměť jsem nakonec získal, ale zjistil jsem, že ji není kam vložit, neboť z notebooku někdo lohnul potřebný RAM adaptér. S takovým závěrem jsem se nespokojil a zkusil jsem hledat jiné řešení.

Řešením bylo pořízení druhého ThinkPadu 760 na náhradní díly (v tomto případě daleko dražší konfigurace 760XD) za pěkných 140,- Kč. O XDčku jsem tu kdysi psal – byl to v podstatě workstation model se spoustou zajímavých vymožeností (softmodem využívající služeb zvukové karty, televizní vstup i výstup, externí MIDI rozhraní). Tento kus byl levný, protože bylo v aukci napsáno, že v něm chybí disk a při bootování (z diskety) se po chvíli vypíná. (pokračování článku)

Když se před více než rokem objevily první Atomy (TDP 2,5W) s čipovou sadou Intel i945GSE (TDP 6W), říkalo se hned od začátku, že jde o dočasné řešení a čipová sada bude nahrazena jinou, s ještě nižší spotřebou. Letos „náhrada“ přišla, jenže mnoho výrobců raději stále zůstává u původního řešení, které dává i do těch nejnovějších modelů. Proč? Na vině je nízký výkon nové platformy.

Zkusil jsem se podívat, co za tím nízkým výkonem stojí a zda je ten výkon opravdu tak slabý. Nakonec z toho vzniklo srovnání obou Atomových platforem. (pokračování článku)

Tento víkend se konal Bytefest, což je akce, kde lze vidět spoustu zajímavých starých počítačů. Všichni vědí, jak velký je můj zájem o počítačovou historii, tak bylo jasné, že se na Bytefest přijdu minimálně na otočku podívat.

(pokračování článku)

V nedávném článku o vyklízení starého smetí jsem se zmínil také o Ericssonu MC218, což je přebarvený Psion Series 5MX. Nyní již má nového majitele, a tak by bylo pěkné věnovat pár řádků tomuto výbornému, deset let starému zařízení s 36MHz ARM procesorem (ARM 710T), 10MB ROM, 16MB RAM, dotykovým, monochromatickým 5,6″ displejem (640×240) a hmotností pouhých 350 g.

(pokračování článku)