Nějakých 30 zápisků je zase za námi, takže je nejvyšší čas na ohlédnutí do historie. Když máme to jaro, tak trocha sentimentální nálady snad nikoho nezabije. Tento díl se proti minulému přesouvá o 4 roky dál do roku 2003. Přechod na nové tisíciletí již tedy máme za sebou a Y2K se neukázalo jako takový problém, jak všichni strašily (tenkrát se to skloňovalo třeba i u výrobců klávesnic a myší).

Ve světě notebooků se toho za ty 4 roky až zas tolik nezměnilo. Žádná revoluce v oblasti hardware nepřichází a všechno se zas jen zrychluje a zvětšuje. Ano, poslední slovo minulé věty je správně – tento trend platí ještě dnes. Notebooky se zlevňují a kupuje je více lidi jako svůj hlavní/jediný pracovní nástroj, což vytváří u výrobců požadavek na větší úhlopříčku displeje. V roce 2003 je nejčastější úhlopříčkou 14,1″ a poměr stran ještě samozřejmě 4:3. Nyní však přichází zlom. (pokračování článku)

…nebudu s ním totiž nikde mlátit. Přesně tuhle už jsem slyšel mockrát. Lidé se s ní vlastně na fórech ohánějí celkem pravidelně. Nepatřím mezi ty, kteří vnucují každému nějaký business model, ale stejně je dobré se zamyslet, kde jsou výhody pevného notebooku.

Modely pro domácí použití jsou vždy levnější i přes vyšší výkon a platí zde (stejně jako u všeho), že se muselo šetřit na něčem jiném. V nejprodávanějším cenovém segmentu jsou dnes marže minimální a představa o placení „za značku“ je už mimo realitu. (pokračování článku)

Od kamaráda jsem si na pár dní mohl vypůjčit mobilní telefon T-Mobile G1. Jde o úplně běžný chytřejší telefon s jediným rozdílem – pohání ho operační systém Google Android.

V poslední době jsem si pohrával s myšlenkou nákupu nového mobilního telefonu HTC Touch Pro (případně něčeho podobného). Jestli mě ovšem něco odrazovalo, tak to byly zkušenosti s mobilními Windows. Můj aktuální mobil je vybavený systémem Windows Mobile 6 a vzhledem k tomu, že vývoj systému sleduji už o PocketPC 2002, nemohu se zbavit dojmu, že Microsoftu stále nedošlo, co je to uživatelská přívětivost. O to více jsem byl zvědavý na alternativu od Googlu. (pokračování článku)

ASUS patří k výrobcům, kteří na testy posílají často předprodukční/předváděcí kusy. Nese to s sebou spoustu nevýhod, protože nezřídka dojde na různé větší rozdíly od finálních produktů, někdy se ovšem objeví v souvislosti s tím i nějaká zajímavost.

Tentokrát jsem dostal na recenzi notebook ASUS F50Gx, který je taktéž předprodukčním kusem a velmi mě na něm zaujalo nastavení BIOSu. S jeho rozsáhlostí už by si totiž nezadala leckterá základní deska pro stolní počítače. (pokračování článku)

Rozmarnou náladu jsem využil k sledování starých dílů Computer Chronicles a hned první díl byl dobrým úlovkem. Dnes jsou bezdrátové sítě skoro všude. Lze se přes ně připojit i v té nejzapadlejší vesnici, v kdejakém hotelu či restauraci, případně přímo doma. Ostatně nedávno O2 nabízelo ADSL modem kombinovaný s Wifi AP tuším za 500,- Kč, tak to se pak nelze divit, že je „bezdrát“ rozšířen i tam, kde před 10 lety brali počítače spíše jako pekelné mašinky.

(pokračování článku)

Je to už bez tří měsíců rok, co jsem si koupil svůj poslední notebook – 14,1″ Lenovo ThinkPad R61. Uznal jsem, že je to již dostatečná doba na to, abych jej poznal ve všech ohledech a mohl popsat své dlouhodobé zkušenosti.

Tento model se sice už neprodává, ale model R400 se od něj liší jen minimálně (širší touchpad a novější Centrino platforma), takže tyto zkušenosti lze s velkou pravděpodobností aplikovat i na něj a z části také na řadu T, protože takový T400 je až na menší tloušťku a pár zkosených hran vlastně to samé. (pokračování článku)

Ačkoli jsem doufal, že o víkendu rychle nainstaluji svůj notebook (nahodím systém na SSD) a budu se věnovat učení na zkoušku (kterou jsem měl v pondělí), během víkendu nakonec k žádnému učení vůbec nedošlo. Čím to bylo? Objevily se totiž nečekané komplikace.

Už při nahození čistého systému na původní disk jsem si všiml, že se mi několikrát zvýšilo samo od sebe vytížení procesoru na konstantních 20%, přestože všechny programy dohromady nedávaly víc než 2%. Tehdy před týdnem jsem tomu nevěnoval velkou pozornost, protože šlo jen o provizorní instalaci.

Když o víkendu došlo k instalaci Windows XP i na SSD, tak se po následných aktualizacích všeho možného problém vrátil. Hodně jsem se natrápil s hledáním příčiny, mazáním různých programů Lenova a zakazováním všemožných služeb. Nakonec po několika reinstalacích byl systém ponechán neaktualizovaný s tím, že se problém neobjevil. Jenže pocit, že nebudu moct aktualizovat, mě moc netěšil. (pokračování článku)

Počínaje včerejším dnem v mém notebooku trůní místo klasického pevného disku SSD paměť. Na téma SSD si lze přečíst na internetu mnoho, takže se tento zápisek bude zabývat čistě mými prvními poznatky a praktickým dopadem výhod a nevýhod na práci, kterou na notebooku provozuji.

(pokračování článku)

Situace kolem mini-notebooků mi v poslední době připadá přinejmenším zabrzděná. Výrobci stále recyklují identické vnitřnosti v různě přebarvených šasi a inovace evidentně vzala za své.

hudba budoucnosti? kdepak – skoro 10 let zpět

Za zmínku v podstatě stojí jen nedávno propíraná informace o novém ARM procesoru, který by se mohl stát konkurencí Atomu. Udělat konkurenci řešení s Atomem ostatně nemůže být až zas tak těžké. Vyniká totiž opravdu jen svou cenou a spotřeba se kolikrát neliší od klasických procesorů (a čipových sad) pro „dospělé“ notebooky. Modely s výdrží „něco málo přes 2 hodiny“ nelze považovat za mobilní. Nový ARM Cortex-A8 útočí na Atom právě svou malou spotřebou, což je mimochodem vlastnost pro ARM dlouhodobě typická. (pokračování článku)

Už dlouho jsem nezažil takovou úlevu, jako právě tento týden, když jsem poslal na tiskárnu vytisknout 150 stránek své bakalářské práce (pro méně chápavé, jde o 3 výtisky po 50 stranách). Pokud jste měli pocit, že v poslední době tu toho moc nepřibývalo, tak to nebyl jen pocit. Byl jsem rád, když tu vyšel aspoň jeden článek za týden a někdy byl velký problém to dodržet.

Důvod je celkem logický. Jak jsem již psal před půl rokem, prodlužoval jsem si své bakalářské studium. Důvody jsem z části popsal už kdysi, a co jsem nepopsal, to si nechám pro sebe i tentokrát. Podstatné je, že po určité pauze jsem se v listopadu opět vrhl na svou bakalářskou práci, u které jsem si slíbil, že ji dokončím už v lednu (jinak bych musel žádat prodloužení zadání), což znamenalo vynaložit větší úsilí. Můj zadavatel práce mi totiž v zadání docela „naložil“ a já toho ještě zas tolik hotového neměl.

Až do Vánoc jsem proto tvrdě makal, abych měl hotové veškeré požadované softwarové vybavení a mohl se začátkem nového roku věnovat sepisování výsledného dokumentu (letošní svátky jsem si vážně neužil tak, jak bych si představoval). Druhý den po silvestru jsem začal sepisovat a po mnoha konzultacích a opravách jsem tuto neděli dokument čítající 50 stran dokončil. (pokračování článku)