Všem pozornějším čtenářům jistě neuniklo, že poslední dny tu mluvím především o výběru nového notebooku. Vše je podrobně popsáno v článku: Vybírám si notebook – 3. díl: Co tu máme na trhu.

Pokud patříte mezi prodejce (nebo přímo výrobce) notebooků a měli byste nějakou zajímavou nabídku, zkontaktujte mě prosím na adrese swarm@swarm.cz.

Jakou to může mít výhodu?

Mimo recenzování notebooků pro NOTEBOOK.cz a psaní tohoto blogu patřím také mezi velmi aktivní uživatele na několika diskusních fórech věnovaných notebookům, kde radím obrovskému množství lidí, jak vyřešit problémy s jejich stávajícím notebookem, nebo výběrem nového. Mé slovo už má pro mnoho lidí nezanedbatelnou váhu a s výběrem notebooků pomáhám i do některých menších firem, kde se na mě sem tam technici rádi obrací. Svou objektivitu si hodlám i nadále zachovat. Je však nesporné, že produkt, který sám používám, mi bude bližší než nějaké další produkty jiných firem. I takové podvědomé vlivy hrají svou roli při rozhodování.

S nabídkou je samozřejmě v rámci tohoto blogu možná i určitá propagace na základě domluvy. Na vybraný produkt mám v plánu také napsat recenzi.

Podrobnosti k nabídce

V případě konkrétní nabídky je nutné na uvedenou adresu také napsat vaše jméno, příjmení a jméno vaší firmy. Na základě příchozích nabídek bude výběr probíhat 1–3 týdny od vydání tohoto článku. Jakmile budu nezvratně rozhodnut, informuji o tom dalším článkem (a v tomto článku se objeví na konci zmínka a odkaz).

Analýzu stávajícího notebooku jsem si provedl už v prvním a druhém díle. Dnes se tedy konečně mohu věnovat čistě jen jeho možným nástupcům. Rozhodl jsem se vybrat těch notebooků trochu více jako takovou malou sondu do části trhu, která se částečně blíží tomu, co hledám. Proti běžným recenzím budu podstatně kritičtější. Na každý notebook totiž budu nahlížet čistě ze svého pohledu a svých potřeb. Doufám tedy, že se třeba nikdo neurazí, že právě ten jeho notebook jsem sjel. Při výběru člověk musí být kritický, aby pak měl z čeho slevit :-).

Jaké mám priority

Ačkoli popis v předchozích dvou dílech byl jistě vyčerpávající, určité stručné shrnutí mých požadavků nebude na škodu. Zde je tedy to, co u nového notebooku hledám a na co se zaměřuji (není tu všechno):

Malé rozměry: Nejen váha, ale také aby na stole (nebo v autobuse/vlaku) nezabíral moc místa. Úhlopříčka 12-13,3“ (11,1“ je už příliš málo a 14,1“ je zas zbytečně velké) – rozlišení je preferováno WXGA.
Dobrá výdrž na baterie: Chce to aspoň „až 4 hodiny“ pro rozumnou práci. Přídavná baterie je krajní možnost, kterou bych uvítal až v případě, kdy budu potřebovat kolem 6 hodin provozu. Přesahující primární baterie z těla notebooku nevadí (naopak se celkem líbí).
Dostatečný výkon: Bude to můj jediný počítač, takže i to je potřeba zohlednit. Nic dalšího doma nevedu, protože se to ukázalo jako zbytečné a neefektivní.
Použitelná klávesnice: Nejlépe samostatné klávesy pro pohyb v dokumentech (PgUp,…) a tichý, jistý stisk.
Digitální výstup: Je obrovskou výhodou, ale stačí i na dokovací stanici. TV výstup hodně potěší, ale není vyžadován.
Dotykový displej: Nakonec jedna z věcí, kterou bych vážně chtěl a vzdal bych se jí jen kvůli jiným speciálním vlastnostem (extrémně nízká váha, výdrž,…).
Solidní konstrukce: Nedělám si iluze, ale mělo by to snést nošení v otevřeném stavu za roh základny a měl by být dostatečně chráněn displej z vnější strany víka.
Tichý chod: Napsal jsem ho sice na konec, ale je to jeden z nejdůležitějších parametrů. Pasivní chlazení obrovskou výhodou, ale to je spíš utopie. Pokud už větrák běží, tak nejlépe ať to není pořád a ať není moc slyšet.

(pokračování článku)

Fotka po pravé straně je takovou malou vsuvkou ohledně vzhledu business notebooků, o kterém jsem povídal v minulém díle. Já prostě nechápu, že krásné ženy jsou focené vždycky jen s nějakým MacBookem od Apple. Vždyť už to působí spíš jako klišé. Za fotku děkuji svému kamarádovi Jakubovi Střihavkovi (tj. autorovi). Konec srandy – pozornost už jsem přitáhl, tak teď zas trochu zvážním :-).

Na rozdíl od prvního dílu se budu věnovat vlastnostem, které si u svého notebooku velmi pochvaluji. On je svým způsobem tak trochu výjimečný, protože kdybych si stál za všemi jeho přednostmi, tak bych na trhu nenašel asi vůbec nic. Takže vlastně už teď je mi jasné, že nákup nového notebooku bude o kompromisech bez ohledu na to, co nakonec vyberu.

Malý napájecí adaptér s dvou-kolíkovou koncovkou

Tohle zní možná trochu jako blbost, jenže adaptér s notebookem většina lidí tahá prakticky neustále. Já si s sebou beru notebook prakticky každý den (když jdu mimo domov) a adaptér jsem si nevzal tak možná v 5% případů.

Všichni dnes hledí na velikost notebooku, ale o adaptér se zas tolik nikdo nezajímá. Takový adaptér ale u dnešních notebooků zpravidla váží skoro půl kila (u výkonných herních strojů klidně kilo). Mé FSC Amilo Pro V3205 má miniaturní 65W adaptér (patří k těm nejmenším plnohodnotným adaptérům pro notebooky), který je ještě podpořen dvoužilovou přívodní šňůrou s placatou koncovkou. Vlastně vůbec nechápu, proč už jsou tyto koncovky tak ojedinělé. Ty dnešní macaté s uzemněním totiž nepřinášejí žádné výhody. Samotná přívodní šňůra je nezanedbatelně těžká a neskladná a koncovka se může v brašně promáčknout skrz víko, při nešikovném umístění (a zmáčknutí).

Taková 750 g těžká Toshiba R500 mě svým půlkulovým 80W adaptérem velmi rozesmála. To někdo evidentně při návrhu moc nepřemýšlel. Škoda, že to není ojedinělost (napříč celým trhem s notebooky).

(pokračování článku)

Obecně na internetových diskuzích kolem chování servisů najdete v drtivé většině případů jen ty špatné zkušenosti. Pokud totiž reklamace (resp. oprava) notebooku proběhne úplně v pořádku, tak není důvod s tím ještě někoho obtěžovat na fórech. Pokud ale člověk cítí nějakou křivdu, má potřebu to rozhlásit do světa – jako třeba já tady na blogu :-).

Projevy všech takových uživatelů navíc často ani nemusí odpovídat úplně realitě. Však to znáte, přece se sami neshodíte tím, že prozradíte, co jste sami udělali špatně. Pak by ta kritika přece tak dobře nevyzněla. Z toho všeho vyplývá jedna důležitá věc – nevěřte úplně všemu, co v diskuzích někdo napsal.

Ten servis to taky nemá vždy jednoduché

Nedávno mě pobavila jedna krásná reklamace. Pověděl mi o ní člověk z českého zastoupení jedné známé firmy, která notebooky vyrábí (zmiňovat ji ale nebudu). Týká se to jednoho uživatele smolaře, kterému se zanesl do větráku prach. On se rozhodl, že ho vyčistí, jenže měl strach, že by otevřením porušil záruční pečetě (zvláštní – žádné tam nejsou :-)). Nějakým mě neznámým způsobem vyřízl mřížku u ventilátoru a vyčistil ho. Mřížku se rozhodl vrátit za pomoci „vteřiňáku“ zpět. Jenže ouha. Lepidlo prokapalo dovnitř a přilepilo nejen mřížku, ale i samotný ventilátor :-).

(pokračování článku)

Rozhodl jsem se po roce a půl obměnit svůj stávající notebook za něco novějšího. V několika následujících dílech tohoto skoro seriálu se pokusím popsat všechno, co mě k tomu vede, co mi nabízí současný notebook a co naopak čekám od toho nového. Ačkoli jsem měl možnost intenzivně testovat jen za poslední rok desítky notebooku, při výběru svého vlastního nejsem o nic rozhodnější než takový ten běžný model člověka, co si chce koupit svůj první přenosný počítač a přijde s tím na fórum.

Záměrně jsem začal rovnou zápornými vlastnostmi. Nakonec totiž sami uvidíte, že u nového notebooku je podstatně jednodušší předejít nějakým záporům, než předčít nějaké opravdu vychytané vlastnosti.

Reprezentativní design

Pod tím si asi každý představí něco jiného. Vzhledem k tomu, v jaké společnosti se vyskytuji, za reprezentativní vzhled nepovažuji žádné oválné lesklé blbiny. Sám jsem v otázkách vzhledu velmi konzervativní (ač v recenzích se umím vžít i do role cílového zákazníka a hodnotit vzhled z tohoto pohledu). Nějaká černá hranatá krabice tak vlastně vůbec není záporem. Je to naopak přednost. Za jedny z nejhezčích business notebooků považuji „grafitové“ HP Compaq (vyjma všech modelů končících písmenem S).

Moje stávající FSC Amilo V3205 se vzhledem řadí spíše do home segmentu. Tomu odpovídají různé lesklé části. V kombinaci s nepříliš kvalitní povrchovou úpravou se tak notebook snadno upatlá. Teď po roce a půl už jsou plasty i mírně vyleštěné a vyšisované. Rád bych zvolil pro příště něco, co dbá i na tento parametr (ačkoli jde čistě jen o čistě estetický prvek).

(pokračování článku)

Je docela vtipné sledovat na všech novinkových serverech věnovaných notebookům, neustálé ohlašování nějaké konkurence levnému mininotebooku ASUS Eee PC. Skoro mám pocit, že se tam řídí heslem: „Každý den aspoň jeden nový ohlášený klon“. Pokud náhodou patříte mezi tu část lidí, která ještě tyto novinky nevynechává, tak jste si museli všimnout, že se obměňuje v podstatě pár základních šasi s různými barvami a názvy výrobců (kteří si to kupují jako OEM).

Když to vidím, tak mám totiž pocit, že každý druhý dnes prodávaný notebook musí být z této kategorie. Jenže není. Celé už to na mě působí mírně otravně jako takový vyčpělý hype. Na druhou stranu jsem zvědav, kolik se toho ještě vyrojí. Největší radost teď musí mít hlavně ASUS, protože ten má díky těmto klonům výbornou reklamu. Zde je ještě všechno umocněno pozdržením procesorů Atom, které vypadá jak dohoda Intelu s ASUSem. Ve výsledku se totiž mluví o spoustě konkurence, která ale není v prodeji. Správně namlsaný zákazník po mnoha článcích o levných noteboocích naběhne do obchodu a odnese si… Eee PC :-).

Pamatujete ještě, když svět oběhly zprávy, jak se chystají nové HD displeje s poměrem stran 16:9? Jak se hlásilo, že jich první várky odebírá mnoho velký výrobců? Já si to ještě matně pamatuji. Protože notebook používám především (99% času) na práci, rozměrům 16:9 jsem nefandil už od začátku (zkušenosti jsem měl především z malých 11“ subnotebooků, kde se tento rozměr „s oblibou“ používá již dlouho). Doufal jsem ale, že by nové displeje konečně zas mohly nabídnout vyšší kvalitu. O to více, když přihlédnu k faktu, že jsou určeny na filmy a multimedia.

Jaká je realita? Samsung je momentálně snad jediným výrobcem 16“ HD displejů a model s rozlišením 1366×768, který bude pravděpodobně brzy v mnoha multimediálních noteboocích do 30 tisíc, nenabízí vůbec žádný posun ani proti těm nejlevnějším 15,4“ WXGA displejům, které lze najít i v noteboocích za 9 900,- Kč s DPH. Maximální výhrady mám k pozorovacím úhlům. Vertikálně má tento displej pouhých (!!) ±30°. Na obrázku tedy můžete vidět, jak vypadá záznam z jednoho koncertu (tedy tmavší scéna) na takovém „HD“ displeji z mírného podhledu (ten úhel je 30-40°, takže nic velkého). Co na to říct? Je to hnus.

Závěrem

Nakonec jsem tedy došel k názoru, že pokud chci opravdu multimediální notebook, je lepší si koupit třeba business HP Compaq 6710b (6715b) s WSXGA+ displejem, který má všechny parametry výrazně lepší a kvalitou reproduktorů je na tom lépe než většina těch multimediálních. Celá ta HD mánie je dnes prostě k smíchu. Pod pojmem „High Definition“ si představuji víc než jen nějaké konkrétní 16:9 rozlišení. Počítám prostě s lepším audiovizuálním zážitkem a to podobné displeje nenabídnou.