Zmínil jsem se, že bratr domů přitáhl předražený netbook s tím nejlepším displejem, jaký lze v přenosném počítači najít. Původně jsem neměl náladu se s ním vůbec zabývat, ale je horko a nechtělo se mi k večeru dělat nic užitečného. Zde je mých pár postřehů.

Google se snaží tlačit okleštěné notebooky se svým operačním systémem, který by mohl být další obří reklamní plochou, když už mu jsou mobilní telefony malé. Velké korporace již dávno pochopily, že klasické počítače s programy, které stačí jednou koupit/stáhnout, jim už tolik peněz nevydělají. Lidé často nestojí o placení předplatných a pronajímání programů (tj. můžeš ho používat, dokud za něj platíš). Google to ví velmi dobře a jeho snaha tlačit lidi k webovým službám, kde je nestálost na denním pořádku a všichni s ní počítají, není bezdůvodná.

Chrome OS je typickou ukázkou moderní vize počítačů. Je to vlastně hloupý terminál k webovým službám. Původní verze, která vypadala jen jako neustále maximalizovaný prohlížeč, nebyla úspěšná. Je tu tedy novější, kde již můžete pracovat s více okny a která se tváří více jako běžné operační systémy. Myšlenka se ovšem nezměnila, je to pořád především spouštěč pro Google Chrome a jednotlivé aplikace jsou mnohdy pouze odkazy na konkrétní weby zaobalené hezkou ikonkou.

Takový terminál má pro výrobce velkou výhodu. Většina nabídky je totiž buď placená, nebo vylepšená reklamou. Tím, že aplikace je silně svázaná s webovou službou, je samotná v podstatě k ničemu – může vám ji dodavatel měnit neustále pod rukama, přidávat reklamu, nebo ji převést na jiný ekonomický model (platba, předplatné), kdykoli se mu zachce. Pokud se tak stane, nemáte možnost zůstat u starší verze. Váš počítač je totiž jenom terminál a nepočítá se s tím, že vaše data by měla být uložená v něm.

Možná to teď zní, že to Googlu zazlívám, ale tak to vůbec není. Tento model může lidem vyhovovat, i když jej sám nepreferuji. Vždy je to v životě o klasickém hledání kompromisu mezi svobodou a bezstarostností (“někdo za mě vyřeší problémy, ale pak musím dodržovat jeho pravidla a omezení”). Google se o vás hezky postará – provoz služeb řešit nemusíte a na terminálu (tj. vašem ChromeBooku) není co pokazit, když všechno běží vzdáleně.

ChromeBook Pixel

Poslední ChromeBookový počin od Googlu je zajímavý. Jde totiž mimo koncept. Zatím se ukazuje, že pokud se má nějaký ChromeBook (od libovolného výrobce) prodávat, musí být levnější než klasický notebook (který nabízí mnohem více možností). Primárně je tedy snaha dělat ChromeBooky hlavně z levnějších notebooků a vyhovět tím cílové kategorii, která chce počítač jen pro přístup k mailu a facebooku a nechce platit víc, než je nezbytně nutné.

Jenže ChromeBook Pixel stojí dva a půl krát víc než nejprodávanější kategorie notebooků. Je to svým způsobem exkluzivní zboží, které si nemůže dovolit každý. V čem je tak výjimečný? Má hi-dpi displej s úhlopříčkou 12,8” a ultra-jemným rozlišením 2560×1700. Kromě jemného rozlišení je úchvatná také celková kvalita zobrazení (pozorovací úhly, barvy, kontrast) a příjemné vybočení z dnešní reality představuje poměr stran 3:2. Ten byl kdysi hodně dávno u strojů Apple PowerBook a je podobný 16:10, jen dává více prostoru na výšku (hodí se pro práci s tabulkami a textem).

Pominu-li displej a zpracování, je to stále klasický omezený ChromeBook se vším, co to přináší.

Konstrukce

Jednou z předností stroje je jistě celkově zpracování. Kovové tělo lakované do tmavě šedé je tenké a nevypadá lacině. Ostře řezané linie a “kvádroidní” tvar trochu připomínají starší počítače. Někteří lidé, kteří ChromeBook Pixel u mě viděli, jej označily za moc obyčejný a nezajímavý, někomu se naopak líbil. Pokud jde o mě, tak je hezký jen otevřený.

V zavřeném stavu vypadá spíš jak neopracovaná dlaždiče s pár výřezy na konektory. Kromě toho modrý svítící proužek na víku do čistého vzhledu moc nesedí.

Mechanicky je vše v pořádku. Nic se neprohýbá a je to bytelný stroj. Klouby nekladou velký odpor a při manipulaci může docházet k otevírání, nebo zavírání víka. Když už nic jiného, aspoň není problém otevřít víko jedním prstem.

Hardware uvnitř

Rozepisovat specifikaci nemá smysl. Je to celé postavené na Ivy Bridge generaci základního úsporného Core i5 a zbytek si můžete přečíst u výrobce. Integrovaná grafika HD4000 evidentně stačí na práci s vysokým rozlišením (pohyb stránek přeplněných flashovou reklamou je celkem plynulý), ale to už vlastně víme, když ta samá se používá pro vykreslování prostředí i v obou verzích MacBooků Pro Retina.

Displej s vysokým rozlišením pochopitelně umí vydatně sosat energii z baterie. Není se čemu divit, když na každý jeden bod potřebujete tři tranzistory a zde je těch bodů opravdu hodně. Google uvádí až pět hodin. Já se dostal nejlépe na čtyři a půl (při maximálním jasu slabé čtyři).

Práce s displejem

Kdo se o problematiku trochu více zajímá, ten ví, že displeje s vysokým rozlišením přináší řadu problémů pro operační systém. Když bude systém k displeji přistupovat jako k běžným, nabídne vám čtyřikrát větší plochu a všechno bude čtyřikrát menší – tedy nečitelné. To ovšem není žádoucí, vyšší rozlišení může posloužit také pro zjemnění grafiky a textů, čímž lze dosáhnout vyšší ergonomie (jemný text se čte lépe).

Na příkladu s Windows se již mockrát ukázalo, že zvětšovat všechny prvky o čtvrtinu nebo polovinu, nemá příliš dobrý výsledek. Apple tedy šel cestou všechno zvětšit dvojnásobně v obou směrech. U programů, které s tím umí pracovat, se všechno vykreslí jemně, a u těch, které neumí, se každý bod roztáhne na dvojnásobek v obou směrech. Není to sice 100% řešení, ale ve výsledku vypadá nejlépe a je s ním nejméně problémů.

Google má výhodu, že jeho systém pořádně ještě nic neumí, takže stačilo předělat základní grafiku uživatelského rozhraní a vestavěný webový prohlížeč. Systém zde také pracuje se škálováním 2×2 a je to tedy podobné, jako byste měli displej s rozlišením 1280×850 (z hlediska pracovní plochy), jen je všechno prokreslenější.

Zkusil jsem do DisplayPortu připojit 24” stolní LCD od DELLu a notebook pochopil, že nejde o hi-dpi obrazovku. Zatímco interní displej vykresloval se škálováním 2×2, na externím monitoru vedle bylo škálování 1×1. Systém si s tím poradí a jdou také přetahovat okna mezi monitory. Má to pouze jedno omezení. Okno programu se nedokáže zobrazit na obou monitorech současně (pokud část přetáhnete na druhý, bude se okno stejně vykreslovat jen tam, kde je ho většina). Obraz na externím monitoru vypadal, jako by byl dodatečně zmenšován a některá písma vypadala lehce neostře. Na prezentaci z projektoru by to ovšem stačilo.

Chrome OS vám nedá žádné možnosti nastavení. Můžete pouze změnit orientaci obrazovek vůči sobě, případně zapnout klonování. Klonování je vyřešeno velmi nešikovně, a tak s 1920×1200 externím monitorem se pracovalo v rozlišení plochy 960×600 při škálování 2×2 a na 24” externí displej se rázem nevešly ani běžné webové stránky. Možnost vypnout škálování 2×2 zde jaksi chybí. Vysoké rozlišení přináší problémy, které evidentně neumí řešit ani operační systémy v raném stádiu vývoje.

Ergonomie

Při delší práci nejspíš nikomu neujde, že počítač hodně topí. Ventilátor je často vypnutý a někdy zas pro změnu vyfoukne hodně nahlas. Nikde není výdech chlazení, takže vzduch proudí různými skulinami a tento způsob se nezdá být příliš efektivní (holt vzhled na prvním místě).

Klávesnice je vcelku dobrá. Možná by nemusela tak nahlas cvakat, ale píše se na ní dobře. Pro mě byl jediný nedostatek v absenci některých kláves, které používám (Home, End, PgUp, PgDn). Naopak k touchpadu více méně nemám nic, co bych mu vytknul – funguje tak, jak se očekává, a na rozdíl od dotykové obrazovky netrpí zpožděním.

Omezený a nedodělaný operační systém

Když jsem měl kdysi v ruce první ChromeBook, jeho systém byl spíš něco jako alfa verze a nedokázal jsem si představit, že by ho někdo doopravdy dokázal používat. Od té doby se ušel velký kus cesty, nicméně ani dnes na mě výsledek nepůsobí dostatečně hotově. Jsou to v podstatě malé drobnosti, jako že se vám otevře nějaké okno, které nejde křížkem zavřít a vůbec nereaguje, protože se v jeho prostředku objeví (neodstranitelná) hláška, že něco zrovna není dostupné. Nebo že sice všechno je v češtině, ale na kalkulačce nemůžete zadávat čísla z klávesnice, protože jedničku to bez ohledu na stisk Shiftu vnímá jako plus.

Ostatně s lokalizací klávesnice je více problémů. Jako typický nedospělý systém nenabízí Chrome OS rozložení klávesnice cz-qwerty, což mě samozřejmě přiměřeně štve (qwertz varianta vychází z němčiny, kde se na rozdíl od češtiny nepoužívá y tak často, a tak ho uklidili do rohu), ale umím se vnitřně přepnout a tenhle článek píšu se špatným umístěním z a y.

V této verzi Chrome OS již jsou možnosti procházení souborů uložených na vnitřním SSD a dokonce je možné soubory kopírovat na USB flash disky. Bohužel bez potřebných aplikací si stejně pořádně nic neotevřete. Pokud si myslíte, že textový dokument zkopírovaný z USB flash disku si otevřete pouhým poklikáním na ikonku ve správci souborů, musím vás vyvést z omylu. Systém vám suše oznámí, že jde o nerozpoznaný typ souboru. Nejdříve byste jej musely uploadovat třeba do Google Docs a až pak s ním můžete pracovat. Kdybyste si třeba chtěli něco stáhnout z lokální sítě (SMB), tak to dle očekávání nejde.

S tím souvisí další zádrhel. Bez připojení k internetu si nenapíšete ani textový dokument, takže na cestách, kde se nemůžete připojit, je vám ChromeBook k ničemu. Přístup k internetu stále není tak snadný a bezproblémový, aby tento koncept mohl dobře fungovat. Určitě ne v ČR. Doufal jsem, že třeba právě Google Docs s použitím v Chrome OS počítají, a když vypadne připojení k internetu, dovolí vám dále psát dokument, ale není tomu tak – do pár sekund od výpadku spojení se zastaví možnost editace a systém čeká, než se zase nahodí. Do té doby si můžete dokument pouze číst. Což jsem měl možnost pocítit mnohokrát, neboť jednou za čas mi Wifi síť ChromeBook vykopla a ten se musel znovu připojit. Dodatek: Existují pluginy do Chromu, které suplují funkci offline editace rozpracovaných souborů, ale v základu nejsou na ChromeBooku instalovány. Přiznám se, že něco, co Google raději do systému ani nedal, jsem neměl chuť testovat.

Víc toho k systému napsat nejde, protože Chrome OS v podstatě nic dalšího ani neumí.

Překvapilo mě, že Google, ačkoli tlačí uživatele Youtube, aby na své profily dávaly jen fotky ve vysokém rozlišení, sám není schopen vytěžit něco z vyššího rozlišení v Google Books. Tam je prokreslenější pouze rozhraní, ale vlastní knihy jsou rovnou roztažené jako bitmapa (jako by displej neměl víc než zmíněných 1280×850) a výsledek je mnohem horší než u notebooku s full-HD. To je pro mě velké zklamání, protože zrovna k tomu jsem chtěl ChromeBook Pixel používat.

Aplikace pro přístup ke vzdálené ploše sice je v nabídce ke stažení zdarma, ale není bezproblémová. Na rozdíl od systému podporuje cz-qwerty rozložení ve vlastním nastavení spojení, ale aby korektně fungovalo, musíte mít v systému zapnutou anglickou klávesnici (jinak budou všechny podpůrné znaky rozházené úplně jinde kvůli dvojímu přemapování). Dalším problémem je nízká rychlost kvůli absenci urychlení vykreslování (vše se vykresluje pomalu po řádcích) a nemožnost používat klávesové zkratky (ani ve fullscreenu).

Hrátky s Linuxem

ChromeBook Pixel není stroj na Windows. Nejsou k němu potřebné ovladače, 32GB SSD je příliš malé a je tu ještě spousta dalších obtíží, kvůli kterým je to v podstatě nerealizovatelná úprava. Jde sem však nahrát Linux, a to docela zajímavým způsobem.

Standardní Linux by také neběžel příliš dobře na specifickém hardwaru ChromeBooku. Na druhou stranu Chrome OS je založen na upraveném Linuxovém jádře. Chytré hlavy se daly dohromady a pro běh Linuxu bylo použito jádro z Chrome OS, čímž se zajistila lepší podpora hardware a dosáhlo se tím také možnosti běhu obou systémů současně. Linux lze zde chápat jen jako další program, byť trochu invazivnější (grafické prostředí běží v samostatné relaci X serveru).

Hack, který z ChromeBooku udělá schopnější počítač, má své nevýhody. Jednak upravený zavaděč vždy při čistém spuštění notebooku zahlásí problém s neověřeným modulem a buď musíte asi minutu počkat, nebo stisknout klávesu.

Do Linuxu se vchází ze zavedeného Chrome OS. Pomocí Ctrl+Alt+T se otevře v prohlížeči záložka s terminálem, tak stačí napsat shell, což otevře klasickou unixovou konzoli. Zde již stačí napsat sudo startunity a Linux prostředí se během několika sekund zavede.

Dlouhé roky měla Linuxová prostředí ohromnou výhodu. Měla totiž libovolně nastavitelné DPI a fungovalo to poměrně dobře (tedy do doby, než jste připojili dva monitory s různým DPI). Před několika lety však došlo k velké módě zahodit stávající prostředí a vytvořit nová a lepší (ve smyslu víc jako Mac). Konkrétně Unity/Gnome3 se změnou DPI nepočítá vůbec, takže až jej na ChromeBooku spustíte, bude vše pěkně titěrné. Řešením je různé v programech a písmech vše zvětšit, ale výsledek je polovičatý. Vlastně jsem z toho dost zklamaný. Dovedu si takto Linux představit jen jako naprostou nouzovku. (Dodatek: Doporučuju použít jiné grafické prostředí než bastl jménem Unity. Takové Xfce a KDE vypadaly obě lépe.)

Dotykový displej se pod Linuxem chová jen jako myš. Dotyk prstu je vyhodnocen vždy jako levé tlačítko a žádná gesta (posun obrazu a podobně) nefungují. To ovšem není chyba instalace na ChromeBooku.

Mezi Chrome OS a Unity v Linuxu následně můžete přepínat pomocí Ctrl+Alt a prvních třech kláves v horní řadě.

Závěrem

Co na ChromeBook Pixel říct? Nic moc pozitivního. Je to pěkný notebook s nadstandardně pěkným displejem (navíc 3:2), ale nevydrží dlouho na baterie, hodně se zahřívá a nic pořádně neumí. Abych si něco podobného ospravedlnil, asi by to nesmělo stát víc než 20 tisíc v normálním obchodě. Cena, za kterou se to prodává, je úplně mimo užitnou hodnotu.

Nejsem z těch, co by se úzkostlivě fixovali na jeden operační systém, a sžiju se s Windowsem, OS X i různými prostředími pod Linuxem (na ThinkPadu používám KDE, v mém “osobním cloudu” frčí xfce). Každý z těch systémů se ovládá trochu jinak, ale více méně všechny dokážou vyhovět mým potřebám. S Chrome OS bych se klidně sžil, pokud jde o ovládání, ale ty omezené možnosti jsou prostě k uzoufání. V základu je to jen webový prohlížeč a nabízené aplikace k doinstalování jsou místy větší bastly než pod Linuxem a kvůli použitým technologiím nejsou příliš rychlé.

U chromebooků za 6-7 tisíc se to dá tolerovat, ale v případě ChromeBooku Pixel si za stejnou cenu můžu koupit MacBook Air a budu mít více možností při zachování jednoduchosti. Stejně tak ale můžu koupit tenký PC notebook za polovinu ceny a ještě budu mít lepší výdrž na baterie. Ve všech případech budu moct pracovat i mimo signál Wifi/mobilních operátorů, což se třeba mně stává nezřídka.

Nakonec tedy zůstává jako výhoda pouze displej. ChromeBook Pixel vnímám jen jako pěknou hračku a prezentaci takového displeje. Poměr užitné hodnoty k ceně je ale tak nízko, že málokterý stroj na trhu ho může trumfnout.