Od kamaráda se ke mně dostal rok starý notebook od ASUSu s procesorem Qualcomm Snapdragon X1-26-100, 32GB RAM a 1TB SSD. Dokonce má 14“ OLED panel (1920×1200), váží méně než kilogram a na baterku vydrží věčnost. Přesto ho kamarád nedávno nahradil zpět notebookem s procesorem architektury x86-64. Proč?

Se samotným notebookem byl spokojený jako nikdy. Ocenil, že má poprvé notebook, který vydrží, když je celý den u klienta a prezentuje a zrovna si zapomněl napájecí adaptér. To bylo u předchozích intelích strojů bez šance. On navíc není na řadu parametrů tak náročný jak já, aby mu vadila třeba kvalita reproduktorů. Mně třeba 1920×1200 na 14“ displeji již dnes přijde zbytečně hrubé, ale je fakt, že pro něj to je spíše výhodou kvůli starším programům a jejich kompatibilitě s nastavením DPI ve Windows.

Právě u starých x86 programů s ARMem narazil. Fakticky běželo úplně všechno, ale zrovna u jeho programů od Corelu pro vektorovou tvorbu plakátů se počítač silně zasekával při práci s databází gigabajtů fontů. Zároveň u některých úkonů bylo překreslování dokumentu viditelně pomalejší než na předchozím stroji. Ve chvíli, kdy vám funguje hůř program, ve kterém trávíte nejvíc času, je to mrzuté. Je jedno, že emulace je ve většině případů rychlá, protože když dojde na příliš mnoho volání uvnitř systému, tak se to zpomalí.

Ono je potřeba říct, že Corel má i novější verze programů (byť to vypadá, že stále ne nativní pro ARM), ale ty už jsou jen formou předplatného, takže řada lidí dál pracuje na starších verzích, které si stačilo koupit jednou. Proto je pak riziko, že lidé zůstávají u x86 verze programu i za cenu emulace.

Druhý problém se týkal jeho tiskárny. Výrobce nikdy neudělal kompletní driver pro Windows/ARM64, takže se nedalo skenovat a nedalo se dělat ani nic z pokročilejších tiskových funkcí.

Ve výsledku tyhle dvě obtíže stačily, aby si šel znovu do obchodu koupit notebook s Intelem. Někdy je to holt takhle banální a je jedno, že po stránce parametrů a hrubého výkonu je tento počítač velmi dobrý.

Druhé dějství: Nahradilo by mi to Mac?

Když už mi počítač ležel na stole, řekl jsem si, že bych se mohl podívat, jak by mi mohl vyhovovat na práci. Ani jsem neměl chuť dělat nějaké benchmarky, protože už nejde o novinku a dají se najít všude. Oproti Apple M1, který mám v 13“ MacBooku Air (konfigurace 16GB/1TB), by měl mít hrubý výkon přes všechna jádra dokonce o polovinu vyšší. Grafický výkon mi přišel podobný.

S kompatibilitou těch nejčastěji mnou používaných programů moc problém nemám. To hlavní jako MS Office a Adobe CC je už více méně nativní pro ARM64 i na Windows, prohlížeče Firefox i Edge také. Outlook i Teams nativní je, poštovní klient Thunderbird sice ne, ale je tak nenáročný, že na tom nesejde. Drivery pro tiskárny, které používám, existují pro ARM64 na Mac i Windows (což mám ověřeno díky Windows on ARM v Parallels na Macu).

Vzal jsem tedy to výkonově nejnáročnější, co dělám přímo na notebooku – střih a export videa na náš Youtube kanál. Adobe Premiere jsem do počítače dostal velmi rychle, ale hned při prvním spuštění mi program sdělil, že mám nepodporovaný ovladač grafiky. Tlačítkem jsem se dostal rovnou na download sekci stránek Qualcommu, aktuální verzi, která je rovnou o rok novější než ta z Windows Update.

Instalace nové verze probíhala slibně, ale když se driver aktivoval, displej několikrát zablikat a pak se vypnul. Nefungovalo nic (ani uspání/probuzení počítače), displej byl pořád černý. Přemýšlel jsem, jestli se počítač zasekl, ale po připojení externího monitoru jsem mohl odklikat konec instalace a provést restart systému. Po restartu už naštěstí začal fungovat zpět i interní displej.

Není to ono

Při dalším zapnutí už byl Adobe Premiere spokojený s ovladačem grafiky. Otevřel jsem poslední projekt a chvíli si zkoušet stříhat a posouvat kousky v timeline tak, jak to dělám normálně. To vypadalo v podstatě v pořádku a odezva byla dobrá. Problém je, že po každé takové změně, když jsem stiskl mezerník, video se z daného místa začalo přehrávat až po sekundě čekání (generování náhledové sekvence?). Toto zpoždění na Macu nepozoruju vůbec – mají to tam evidentně lépe optimalizované.

Často stříhám bez připojené myši jen čistě z touchpadu (trackpadu). Tady se projevilo něco, co s výkonem vůbec nesouvisí, z tabulek se to člověk nedočte, ale přesto mu to umí snížit pohodlí při práci. Na Macu využívá Adobe Premiere (a řada dalších aplikací) možnosti touchpadu naplno. Fungují tam velmi přirozeně gesta pro pohyb v timeline a rychlé a plynulé přibližování/oddalování. Stejně tak když chytnete nějaký blok zvuku/videa a pohybujete s ním, touchpad dává haptickou odezvu, kdykoli přejedete přes místo, kde jej lze přichytit (typicky například na místo, kde končí/začíná jiný blok atd.). Na PC tohle nejde, touchpad je ale v samotném systému aspoň velmi rychlý (minimální latence na pohyb i gesta).

V Premiere pod Windows je pohyb po timeline scrollováním neohrabaný a nepřesný (když touchpadem scrolluju o větší kus, timeline se pak posouvá ještě v době, kdy už se touchpadu nedotýkám). Přibližování dvěma prsty nejde vůbec. Jasně – není to chyba počítače. Zlobit se nemůžu ani tolik na Windows, protože ten postupně už má dnes v sobě i lepší způsoby vyčítání eventů z touchpadu než ten starý, kde scrollování je převáděno na eventy „posun kolečka myši o krok nahoru/dolů“. Nicméně aplikací, které by toho opravdu naplno využívaly je z nějakého důvodu v PC světě velmi málo.

Ve výsledku při mém střihu videa je počítač méně responzivní (workflow je takové, že něco prostříhám a hned dál přehrávám a takto stále dokola) a kvůli horší podpoře touchpadu se hůř ovládá bez myši. Doufal jsem, že bude aspoň rychlejší export výsledného 5GB videa, ale ani to neplatí. Na Macu se použije hardwarový enkodér a výstup je hotový za 9 minut. Na ASUSu volba hardwarového enkódéru s grafikou od Qualcommu chybí a softwarovému to trvá 17 minut, kdy běží naplno CPU i GPU, takt lítá podle přehřátí mezi 2,6 a 3,0 GHz a ventilátor jede takovou rychlostí, že bych se bál, aby notebook nevzlétl (MacBook Air ventilátor nemá vůbec).

Asi nemám v notebooku rád OLED

Nějak se nám zase zažilo, že OLED je automaticky lepší než LCD, ale když vidím, jak ty dnešní úspornější a levnější OLEDy vypadají, nějak si nedovedu představit důvod, proč bych je měl chtít. Přijde mi, že jsme se zas dostali do stavu, jako tu byl kdysi s IPS vs. TN… Když OLED přišel, vypadaly ty displeje všechny barevně až neuvěřitelně (ale měly vysokou spotřebu, hodně blikaly atd.). Podobně to bylo i s IPS, když masově přišlo do notebooků – zprvu fakt nebylo možné najít nějaké ošklivé. Všechny vypadaly o tolik lépe než TNka. Jenže dnes už dávno umíme vyrobit i docela mizerná IPS za opravdu málo peněz… a evidentně už to nyní umíme i s OLED.

Dokonce by se dalo jít ještě dále do historie. V době, kdy běžné displeje byly „HD ready“ (1366×768) a full-HD (1920×1080) bylo jen za příplatek, byl typicky na full-HD, i když se bavíme jen o technologii TN, použit obrazově o dost lepší panel. Pak se stalo full-HD TN v podstatě základem v nabídce a ty displeje úplně přišly o barvy i kontrast. Je to obecný efekt a stále se nám to tu v historii opakuje. Ono v době pasivních LCD taky platilo, že první aktivní TN (TFT) panely měly všechny až nečekaně pěkný obraz… A to bylo v době, kdy notebooky měly procesory 486 a rozlišení 640×480. Jenže příplatek za barevný aktivní TFT panel byl proti pasivnímu černobílému okolo 30 tisíc korun… v roce 1993. To je v dnešní hodnotě okolo 125 tisíc a pořád se bavíme jen o rozdílu ceny mezi dvěma jinak ekvivalentními konfiguracemi stejného počítače (úplně dnes zapomínáme, jak počítače byly tehdy drahé…).

Řazení pixelů: Klasický LCD panel (nahoře) vs. tento OLED (dole)

Ale abych jenom nevzpomínal, OLED v ZenBooku se mi velmi nelíbí z konkrétních důvodů. Nemá neutrální bílou. Jeho obraz má nažloutlý nádech a působí tak nějak zastřeně, když zobrazuje světlé uživatelské rozhraní. Má jen rozlišení 1920×1200, což už mi dnes přijde trochu málo a mám radši jemnější pixely, když už si s tím operační systémy nějak umí poradit, a pokud sedím blízko obrazovky, vnímám výrazné barevné artefakty na hranách písmen (víc než u jiných 14“ panelů s tímto rozlišením). Za ty může specifické řazení subpixelů v matici kvůli nutnosti udělat modrou přes větší plochu. Je to kvůli minimalizaci efektu, kdy modrá se stářím panelu ztrácí na intenzitě. Časem ten panel nejspíš bude mít tendenci být ještě zažloutlejší.

Takto vypadá zblízka na úrovni subpixelů vykreslení textu. 

Pokud se dá kamera trochu mimo focus, lépe vynikne, proč ve výsledku oko vidí silnější barevné artefakty kolem písmen v porovnání s LCD, které používá standardní řazení subpixelů.

Je to blbé, ale můj MacBook Air M1 z roku 2020 má displej barevně mnohem hezčí jak na práci s grafikou, tak na práci s textem, kde chci „paper-white“ bílou. Navíc ten OLED ani nemá vyšší svítivost, aby nabídl aspoň něco navíc. Do toho MacBooku se mi kouká mnohem lépe. Mimochodem ten samý displej dávají dnes do MacBooku Neo, který s ISICem stojí asi 14 tisíc korun, a ještě je tam odemčený na plnou svítivost 500 nitů.

Co jinak ten notebook?

Mechanicky mi připadá dobře zpracovaný. Zarazilo mě, jak lehký je a jak těžký vedle něj vypadá MacBook Air. Samozřejmě když s ním budete kroutit v rozích, bude poddajnější než Mac, ale nepůsobí vůbec chatrně. Mají zde i vychytané takové ty detaily, na které se zapomíná – třeba to, že víko jde otevřít snadno jedním prstem a chod kloubu je plynulý. Někteří výrobci se toto dodnes nenaučili správně.

Klávesnice také překvapivě příjemná a má takový milý nerušivý zvuk při psaní. Slabinou je za mě určitě její podsvícení, které je výrazně nerovnoměrné a právě část s písmeny, svítí nejméně. Určitě by se také hodila možnost širšího nastavení jejího jasu, protože svítit umí opravdu hodně, ale za pošmourného dne mi přijde už ten nejnižší jas příliš velký.

Výraznou slabinou je za mě kvalita reproduktorů. Já vím, že ve světě PC je to spíše standard, ale čekal bych, že dnes v takovém stroji budeme umět nabídnout něco lepšího, když libovolný MacBook posledních pěti let hraje o dost lépe. Zas na druhou stranu oproti základním MacBookům (Neo/Air) tady najdete vedle dvou USB-C 4.0 také jedno klasické USB-A a dokonce výstup HDMI v plné velikosti. Dnes jako dlouholetý Applař sice s sebou nosím nějaké ty redukce na USB-C, abych tento problém řešil, ale mít občas nativně USB-C a HDMI je rozhodně za mě i v dnešní době plus (tedy aspoň pro můj způsob použití, kde se vyskytuji v různých prostředích a nemůžu si je všechny upravit podle svých představ).

Jedna věc mě ovšem velmi mile překvapila na to, že jde o notebook s Windows. Za tři týdny, co jsem ho měl doma, jsem ho ani jednou nenabil. Používal jsem ho určitě v součtu třeba pět hodin a zbytek času byl jen uspaný s tím, že po otevření se vždy velmi rychle probudil. Přesto píšu tyto poslední řádky s tím, že v baterce je ještě 36 % a při psaní textu Windows tvrdí, že ještě vydrží téměř pět hodin provozu. To, že ZenBook vydrží dlouho v provozu jsem očekával, ale chování v uspaném stavu je pro mě rozhodně překvapení. U řady moderních notebooků jsem zvyklý, že se vybijí do plna do nuly za 2 týdny klidně i úplně vypnuté.