Někteří si možná všimli, že nové ThinkPady T a W již mají konfigurace s dedikovanou grafikou vždy jen ve verzi s NVIDIA Optimus. Kdo trochu sleduje dění s notebooky, jistě ví, že příchod Optimu nebyl tak úplně bezbolestný a ne každá aplikace se s ním umí ještě dnes vypořádat. U her je situace jednoduchá. Většina těch starých běží s klidem i na integrovaném Intelu a ty nové si NVIDIA v ovladačích ohlídala. Nicméně některé programy mohou hlásit chybu při detekci paměti grafické karty a některé dedikovaný čip vůbec nevidí. Z tohoto důvodu mě kompletní přechod u ThinkPadů překvapil a zajímalo mě, jak se s tím Lenovo popralo. Vzhledem k tomu, že mě s podobnými obavami občas někdo kontaktuje, zkusím poznatky shrnout v krátkém zápisku.

K NVIDIA Optimus jsem se již v minulosti vyjadřoval, takže popis trochu odbydu. V rámci úspory energie přišly notebooky před mnoha lety s možností přepínání mezi integrovanou grafickou kartou (tehdy ještě v čipové sadě) a diskrétním grafickým čipem. Cíl byl jasný – když je potřeba výkon, bude pracovat samostatný čip, když není výkon potřeba, výstupy se uvnitř “přepojí” na integrované jádro a čip navíc se odpojí od napájení. Takové řešení bylo pěkné, ale přepínání za běhu systému nebylo vždy ideální a některé běžící aplikace jej znemožnily. NVIDIA přišla se svým řešením Optimus, které v podstatě okopírovalo již mockrát užitou ideu, kdy přídavný akcelerátor nepřebírá kompletní obsluhu grafiky, ale počítá scénu a obraz jen té aplikace, u které je to potřeba, aby výsledek následně poslal po sběrnici do hlavní grafické karty (v tomto případě té integrované v procesoru).

Fakticky tedy integrované jádro (zde Intel GMA) běží neustále a stará se o vykreslování akcelerované plochy v operačním systému a čip od NVIDIE se zapíná jen v případě potřeby. Jenže detekce nefunguje bezchybně a ne každá aplikace se dokáže poprat s tím, že primární grafika je jiná než ta, která se pak chce o vykreslování postarat, a to je zdrojem problémů zejména u některých profesionálních aplikací (zejména, pokud nemáte nejnovější verzi). U běžných domácích notebooků budete mít v mnoha případech smůlu, ale pracovní modely si něco takového dovolit nemohou, a tak situaci řeší po svém.

Výstupy k oběma čipům

Standardně po vybalení se ThinkPad T s diskrétním grafickým čipem chová stejně jako domácí notebooky. Optimus je aktivní a počítač spouští NVIDIA grafiku jen ve chvílích, kdy to ovladače uznají za vhodné. V takovém případě se využívá propojení výstupů (a interního displeje) pouze s Intel GMA.

Lenovo však ponechalo spojení i pro čip NVIDIE – primárně kvůli možnosti Optimus vypnout a fungovat jen s diskrétním čipem. Má to však ještě jednu výhodu. Oba čipy mohou fungovat jako plnohodnotné grafické karty podobně jako ve stolním počítači a vybrat si, který výstup obslouží. Při běžném omezení 2 výstupů na jednu kartu to znamená možnost obsloužit notebookem až 4 samostatné výstupy (například displej notebook + 3 externí LCD).

Problémové aplikace, Windows XP a Linux

Dejme tomu, že jste narazili na problém s programem, který nutně potřebujete ke své práci, nebo si chcete nainstalovat operační systém, který NVIDIA Optimus nepodporuje (Windows XP, Linux), ale zároveň je vám výkonnější grafika přednější před nižší spotřebou. V takovém případě vstupte do BIOSu (klávesa F1 po zapnutí notebooku), vyberte kartu Config a v ní položku Display – zde pod volbou Graphics Device najdete tři možnosti chování grafických karet (Optimus, pouze Intel, pouze NVIDIA).

Jakmile je v BIOSu zvolen konkrétní grafický čip, druhý se úplně vypne a systém jej nevidí. V předinstalovaných Windows 7 po přepnutí na čip NVIDIA dojde maximálně k reinstalaci ovladače při prvním spuštění a chvíli od startu nepojede akcelerovaný desktop Aero.

Pod Windows XP se podpora NVIDIA Optimus nechystá, takže bez možnosti přepnutí v BIOSu na podobně vybavených noteboocích můžete využívat jen integrovaný čip. Podobná situace je i v Linuxu, kde by implementace Optimu vyžadovala značné přepsaní grafického jádra a k tomu se nikdo nemá. Pokud je však v BIOSu vybraná možnost pouze diskrétního čipu, chová se systém stejně jako na noteboocích, které integrovanou grafiku vůbec nepodporují, a fungují na něm standardní ovladače od NVIDIE.

Daní za fixní výběr NVIDIA grafiky je omezení zpět na dva nezávislé výstupy grafiky (tj. notebook + externí monitor, 2 externí monitory). Přihlédnu-li k faktu, že 99% notebooků víc neumí, není to zas takové zlo. Jen ještě počítejte se vyšší spotřebou a přibližně o čtvrtinu kratší výdrží na baterie.

Závěrem

Jsem rád, že se tentokrát na podnikové klientele moc neexperimentovalo. Řešení, kdy mohou oba grafické čipy přistupovat k výstupům je sice dražší, ale poskytuje největší jistotu, že s ničím nebude problém. Zároveň mě těší, že výrobci notebooků již pro přepínání karet používají neupravené ovladače od NVIDIE a nesnaží se něco implementovat nestandardními postupy. Po dlouhé době mám pocit, že Lenovo zas něco vyřešilo, jak nejlépe mohlo, a ještě z toho bokem vytěžilo maximum (4 nezávislé výstupy).

Pro linuxáky mám dobrou zprávu, že fixní nastavení dedikovaného čipu umí nejen ThinkPady T/W, ale i mnohem levnější notebooky Lenovo V (V460, V560). Naopak ThinkPady Edge (včetně nejdražšího E420s) s podobným automatickým skoro-přepínáním grafik od AMD nic takového nemají. V BIOSu je možnost pouze přepínání vypnout a používat výhradně integrovaný čip.

Pokud jde o business notebooky od konkurence, HP možnost přepínání grafik úplně zařízlo a vybavenější modely mají Intel GMA odpojenou a zablokovanou. U DELLu je situace obdobná jako u Lenova. V BIOSu mají notebooky Latitude zaškrtávátko Enable Optimus a po jeho zrušení běží pouze čip NVIDIE.